Jak čelit pomluvám člena MS?

jak můžeme čelit pomluvám ze strany člena našeho mysliveckého spolku, který nás (rozuměno myslivecký spolek) i přes upozornění na nevhodné chování na veřejnosti stále pomlouvá a tím poškozuje naše dobré jméno? Na členských schůzích stále jen mlčí, nepřijde s žádným vlastním návrhem na zlepšení chodu činnosti spolku

Dobrý den,
možnost obrany proti takovému jednání člena spolku upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „OZ“), který v ustanoveních § 237 až § 242 upravuje možnost vyloučení člena spolku, jako jednu z možností zániku členství ve spolku.
Vyloučení je nedobrovolným způsobem ukončení členského poměru, vycházejícím ze strany spolku. Dochází k němu na základě rozhodnutí spolkového orgánu, který tímto postupem dává najevo svůj nesouhlas s další účastí dotčeného člena na činnosti spolku. Důvody k vyloučení se podávají primárně ze závazných stanov spolku; není-li úprava řečené otázky ve stanovách obsažena, je v tomto směru možné vyjít pouze ze zákona (§ 239 odst. 1). Ze zákona lze člena spolku vyloučit pro závažné a nenapravené porušení povinnosti vyplývající z členství.
Dle § 239 OZ může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku, nestanoví-li stanovy něco jiného. Závažnost porušení povinnosti je rozhodujícím faktorem pro přípustnost vyloučení člena spolku. Intenzitu porušení povinnosti je třeba posuzovat se zřetelem ke konkrétním okolnostem věci. Půjde tu o případy zásadního nerespektování pravidel stanovených pro členy spolku s cílem naplňování společně sledovaného zájmu. Přijetím členství v korporaci se člen ve vztahu k ní obecně zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád (viz § 212 odst. 1 OZ). Povinnosti členů ke spolku jsou in concreto dány stanovami, jinými interními spolkovými předpisy, rozhodnutími orgánů spolku, potažmo samotným zákonem.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že k tomu, aby daný člen mohl být vyloučen, by musel svým jednáním porušit některá ustanovení stanov, postihující toto jednání. Pokud žádné takové ustanovení není, tak se uplatní zákonné pravidlo, kdy je třeba závažného porušení povinnosti vyplývající z členství (například chovat se čestně a loajálně ke svému spolku), a kdy po marné výzvě nebyla v přiměřené lhůtě zjednána náprava. Zákonem uváděný důvod pro vyloučení člena spolku (§ 239 odst. 1 OZ) se tedy uplatní tehdy, neobsahují-li stanovy vlastní regulaci.
Předpokladem pro uplatnění zákonného důvodu vyloučení je výzva k nápravě. Tato představuje jakousi „poslední možnost, jak si členství zachovat“. Ve výzvě je třeba stanovit členu spolku lhůtu ke zjednání nápravy porušení povinnosti. Její délka přitom musí být proporcionální povaze věci (aby měl člen dostatek času k odčinění pochybení). Pokud člen spolku výzvě k nápravě v přiměřené lhůtě nevyhoví, může spolek pro naplnění zákonného důvodu vyloučení nuceně ukončit jeho členský vztah. Dodržení postupu předepsaného zákonem (doručená výzva, přiměřenost lhůty) má význam z hlediska platnosti vyloučení.
Dále je třeba mít na vědomí, že vyloučení je nejpřísnějším sankčním opatřením vůči členu spolku. Je proto nutno pečlivě zvažovat všechny skutečnosti, aby bylo možno na závěr o závažném porušení povinnosti členem spolku odůvodněně usuzovat a přijmout na jeho základě rozhodnutí o vyloučení souladné se zákonem, které by neporušovalo ústavní právo svobodně se sdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vyloučený člen spolku má pak podle § 242 OZ možnost obrátit se na soud a domáhat se neplatnosti rozhodnutí o vyloučení.
V rozhodnutí o vyloučení je nezbytné náležitě konkretizovat a po skutkové stránce vysvětlit důvod, který spolek vedl k zásahu do práv člena. Pro platnost aktu vyloučení ale není nutné přímo odkázat na konkrétní ustanovení zákona nebo stanov, jež dává k vyloučení člena spolku podklad. Postačuje obsažení řádného, přesného a srozumitelného odůvodnění, jehož prostřednictvím lze sankcionované jednání člena pod příslušnou úpravu stanov či zákona subsumovat (rozhodnutí NS 29 Cdo 4151/2009).
Členu, jehož se vyloučení týká, je nutno rozhodnutí o vyloučení řádně doručit (z toho se podává požadavek jeho písemné formy).
O trestném činu pomluvy (případně přestupku) nelze uvažovat, a to z toho důvodu, že předmětem útoku u tohoto trestného činu je člověk (fyzická osoba) a nikoliv osoba právnická (spolek).
Na závěr tedy shrnuji, že pokud Vaše stanovy nepostihují dané jednání, lze uplatnit zákonný důvod pro vyloučení člena, kdy je zapotřebí předchozí výzvy a vymezení (prokázání) důvodu pro vyloučení.
 
Zdroj: Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s.