Právní poradna

Má právo SVS nařídit MVO v rozporu se zákonem o myslivosti?

Dotaz č.: 2017034

Otázka:

Státní veterinární správa (SVS) z důvodu aktuálního výskytu infekce moru nařizuje lovit divočáky způsoby lovu, které jsou v rozporu se zákonem o myslivosti. Jedná se zejména o § 45 zákona o myslivosti. Je ve veterinárním zákonu výjimka pro SVS? Má právo SVS takové opatření nařídit? O jaké ustanovení se opírá?

Tazatel:

Odpověď:

Informace a veškeré dokumenty vydané SVS, jakož i znění samotného nařízení naleznete na webových stránkách SVS - https://www.svscr.cz/africky-mor-prasat-aktualni-informace/.
Pokud se jedná o otázku, zda má SVS pravomoc vydávat opatření (formou nařízení), pak je její pravomoc založena v § 54 a násl. zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, který upravuje tzv. mimořádná veterinární opatření a dále v § 15 vyhlášky č. 202/2004 Sb. Podle § 54 odst. 2 písm. a) veterinárního zákona má SVS povinnost nařídit mimořádná veterinární opatření v situaci, kdy existuje podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu nebezpečné nákazy (tzv. ochranná a zdolávací opatření).
Konkrétní nástroje mimořádných veterinárních opatření jsou vyjmenovány v § 54 odst. 1. Výčet těchto nástrojů však není konečný. Totiž v § 54 odst. 3 je umožněno SVS nařídit i jiná opatření (tj. jiná, než uvedená v odstavci 1), a to v případě, že takový postup odůvodňují okolnosti konkrétního případu. Nejsou však zde stanovena konkrétní opatření, a je tak pouze na úvaze SVS, jaká další opatření bude považovat za vhodná. Jediné omezení je stanoveno, že zvolená opatření musí odpovídat veterinárním požadavkům a poznatkům veterinární vědy.
SVS využila svého oprávnění a v souladu s § 54 veterinárního zákona vydala formou nařízení mimořádné veterinární opatření. Nařízení skutečně, např. ve svém čl. 3 odst. 2 písm. b), obsahuje způsoby lovu, které jsou zákonem o myslivosti považovány za zakázané. V konkrétním případě je cit. článek nařízení v rozporu s § 45 odst. 1 písm. g) zákona o myslivosti.
Nyní již víme, že SVS je oprávněna vydat mimořádné veterinární opatření a zároveň, že konkrétní postupy tvořící opatření jsou buď vyjmenovány v § 54 odst. 1 veterinárního zákona, nebo mohou být zvolena i jiná opatření (neuvedená v zákoně), a to na základě správního uvážení SVS dle § 54 odst. 3. Zůstává tak otázka rozporu nařízení a zákona.
Veterinární zákon ani zákon o myslivosti žádnou výslovnou výjimku pro povolení zakázaných způsobů lovu neobsahuje. Je však třeba vycházet i z obecných principů právní metodologie (která nejsou uvedena v textu zákona). Pokud totiž dochází k „rozporu“ dvou právních předpisů – v konkrétním případě je tento rozpor způsoben tím, že zákon o myslivosti zakazuje určité způsoby lovu, a proti tomu stojí veterinární zákon, který v rámci mimořádných opatření naopak dovoluje, aby SVS nařídila opatření, která mohou být označena jako zakázané způsoby lovu – pak je namístě tento rozpor řešit tzv. kolizními pravidly.
Kolizní pravidla stanovují hierarchii právních norem a v konkrétním případě napomáhají k řešení otázky, jaký právní předpis má „přednost“.
Jen okrajově je vhodné zmínit, že se zde nejedná primárně o rozpor nařízení a zákona, ale o rozpor dvou zákonů. Veterinární nařízení je totiž vydáno na základě zákonného zmocnění obsaženého ve veterinárním zákoně.
Jedním z kolizních pravidel je princip „lex specialis derogat generali“, tj. speciální právní úprava má přednost před právní úpravou obecnou. Toto pravidlo se bude aplikovat i v řešeném případě.
Pro posouzení který právní předpis je obecný, a který speciální, je vhodné určit, jakou oblast každý zákon upravuje. Následně porovnáním těchto oblastí právní úpravy můžeme konstatovat, který předpis je obecný, a který speciální.
Podle § 1 zákona o myslivosti tento upravuje např. chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území ČR, dovoz a vývoz živé zvěře, tvorbu a využití honiteb, ochranu myslivosti, provádění lovu zvěře a další. Naopak veterinární zákon dle § 1 upravuje oblast veterinární péče, tj. veterinární požadavky na chov a zdraví zvířat, když v § 2 obsahuje bližší vymezení pojmu veterinární péče. Je tak patrné, že oba zákony mají do určité míry stejnou věcnou působnost, avšak veterinární zákon má užší výseč vztahů, a jeho jednotlivé normy upravují danou oblast více konkrétně, podrobně a specializovaně (např. případy mimořádných situací apod.).
Veterinární zákon se tak v konkrétním případě uplatní jako speciální právní úprava vůči zákonu o myslivosti. SVS je proto oprávněna na základě veterinárního zákona a v jeho mezích vydat nařízení obsahující opatření, která sice jsou v rozporu se zákonem o myslivosti, nicméně jsou v souladu s veterinárním zákonem, který má v dané situaci přednost.
vychází v 6:40 a zapadá v 19:29 vychází v 9:35 a zapadá v 0:50 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...