Mohou se dvě honební společenstva dohodnout na změně hranic honitby v době trvání nájemních smluv, aniž by o tom věděli majitelé dotčených pozemků? Připouští takové jednání a změnu zákon?

Honební společenstvo (označujme ho např. jako HS „A“) vzneslo nárok na začlenění pozemků sousedního Honebního společenstva „B“ do své honitby. Požadavek HS „A“ byl podložen písemnými prohlášeními majitelů dotčených pozemků. Dva z těchto majitelů vzali svůj souhlas se začleněním zpět, a to s odůvodněním, že byli uvedeni v omyl. Žádost byla zaslána správnímu orgánu, který při nařízeném jednání účastníkům uvedl, že vzhledem k nesouhlasu zástupců HS „B“, vyžaduje, aby se zástupci HS „A“ a HS „B“ mezi sebou domluvili, jinak rozhodne sám.

Správní řízení o změně (hranic) honitby je upraveno v ust. § 31 zákona o myslivosti. Zákon o myslivosti upravuje pouze dva důvody pro změnu honitby, a to důvody uvedené v § 31 odst. 1 a v § 31 odst. 4 (k tomu shodně viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č. j.:  7 As 106/2013-40).
Podle odstavce 4 je důvodem skutečnost založená na změnách vlastnictví k honebním pozemkům. V zadání však nijak nevyplývá, že by došlo ke změně ve vlastnictví k pozemkům, proto lze předpokládat, že řízení je vedeno dle § 31 odst. 1 ZoM. Tomuto důvodu se budu také dále věnovat.
Podle § 31 odst. 1 je důvodem skutečnost, že změnu honitby vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření. V řízení zahájeném dle § 31 odst. 1 tak musí být tyto důvody výslovně uvedeny, prokázány a správní orgán musí uznat, že takové důvody hospodaření opravdu odůvodňují změnu stávajících hranic.
Pokud se týká oprávnění správního orgánu odkázat účastníky, aby daný „spor“ vyřešili mezi sebou, pak znění § 31 odst. 2 předpokládá, že návrh na změnu hranic je tzv. společným návrhem. To znamená, že návrh podávají držitelé dotčených pozemků společně. Společný návrh je logicky možný jen za předpokladu, že se na něm strany dohodnou. Je tedy logické, že dohoda mezi zainteresovanými stranami podmiňuje společný návrh. Citovaný odstavec 2 ale pamatuje i na situaci, pokud se vlastníci dotčených honiteb nedohodnou na společném návrhu (pozn. zákon je zde velmi nepřesný, když v první větě mluví o „držitelích“ a naopak ve větě druhé o „vlastnících“ honitby). V takovém případě může být návrh podán pouze 1 stranou a správní orgán o něm rozhodne. Ve vašem případě tak správní orgán vám, jako účastníkům řízení, dává evidentně možnost, abyste se pokusili ujednat své záležitosti dohodou. Následně o tomto společném návrhu rozhodne. Pokud se tak nestane (nebude společný návrh podán), pak rozhodne sám na návrh jedné strany. Samozřejmě v řízení poskytne možnost druhé straně, aby vyjádřila své stanovisko a při rozhodování se bude muset vypořádat s veškerými námitkami apod. (viz § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).
Pokud se týká postavení vlastníků pozemků, pak tito budou mít postavení účastníků v daném správním řízení. Správní orgán by je měl vyrozumět o zahájeném řízení a poskytnout jim možnost uplatnit svá účastnická (procesní) práva, zejm. vyjádřit se k dané věci, podávat návrhy, nahlížet do spisu apod. Pokud však (např. i přes negativní stanovisko vlastníka pozemku) dojde ke změně honitby, tak podle § 31 odst. 3 ZoM nájemní vztah nezaniká. Dojde pouze ke změně na straně nájemce.
Zákon tedy připouští, aby se honební společenstva „dohodla“ na změně hranic, a takovou společnou dohodu v podobě společného návrhu zaslaly na příslušný správní orgán, kde se ve správním řízení bude zkoumat naplnění důvodů dle § 31 odst. 1 ZoM. V zahájeném správním řízení bude mít vlastník dotčených pozemků postavení účastníka řízení, měl by být o tomto řízení vyrozuměn správním orgánem a umožněno mu, aby se k dané věci vyjádřil. Správní orgán pak při rozhodování bude muset přihlédnout i k jeho stanovisku a v rámci odůvodnění rozhodnutí se zabývat případnými námitkami, které vlastník uváděl.