Jsem majitelem psa, rok a půl starého německého ohaře. Přestože nejsem členem žádného MS apod. mám rád vše, co s přírodou souvisí, především turistiku. Můj dotaz zní: Na výletech přírodou venčím psa na volno, pes není agresivní, je to typický slídič. Kdykoli ho odvolám, poslouchá na píšťalku i na posunky rukou, s jeho ovládáním nemám problémy. Přesto jsem měl rozepři s myslivci i ochranáři o způsobu venčení na volno. Většinou mě chtějí pokutovat se slovy, že mám mít psa na vodítku. Proto se na vás obracím s dotazem, co si mohu ohledně venčení na volno v přírodě dovolit? Děkuji Pavel
Dobrý den,
pokud se týká v současné době platného znění Zákona o myslivosti (ZÁKON ze dne 27. listopadu 2001 č. 449/2001 Sb.o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.a zákona č. 59/2003 Sb ), dalo by se říci, že se volným pohybem psů v honitbě zabývá ve dvou paragrafech. Tím prvním je §9 - Omezení a zákazy dané v zájmu ochrany, který hned v prvním bodě říká že: “je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem, s výjimkou opatření k zabránění škodám působeným zvěří a dovolených způsobů lovu. Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny:“. Druhým paragrafem, který má vztah k pohybu psů v honitbě je §10 - Povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků, který opět v bodě 1 říká že: „Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.“ Výklad zákonů přísluší soudům a určitě mají pravdu ti, kdo říkají, že bude záležet na řešení jednotlivých případů a to zvláště ve vztahu k tomu, co je a co není rušení zvěře a co je a co není pobíhání mimo vliv majitele nebo psovoda či vůdce. Otázkou je, do jaké míry je rozumné se dostávat do situací, které by měl řešit soud a zda by nebylo vhodnější ku prospěchu všech zúčastněných (a to zvláště zvěře a psů) mít pochopení pro názory a potřeby toho druhého.
Vladimíra TICHÁ