Chtěl bych se zeptat na § 40 mysl. z. - povolení lovu mimo dobu lovu. V mém případě mě zajímá lov zvěře pro účely výcviku a zkoušek loveckého psa. Hlavně ta část, v níž se uvádí „pokud mezi žadatelem a uživatelem honitby nedojde k dohodě, může být v povolení rozhodnuto i o způsobu lovu.. atd.“ Z toho pro mě vyplývá, že pokud se dohodnu s uživatelem honitby t.j. mysliveckým sdružením, ve kterém jsem členem, např., že za účelem výcviku ulovím, v mém případě pravděpodobně X kusů kohouta bažanta obecného v době hájení, na osamělém lovu, nemá orgán státní správy myslivosti důvod mou žádost nepovolit? Popřípadě z jakého důvodu může rozhodnout záporně, dále podle čeho rozhodne jaké množství smím ulovit? S jedním kusem přece psa nic nenaučím a holuby se vzduchovkou na zahradě podle zákona také střílet nesmím. Takže tohle je jediný způsob jak naučit mého psa aportovat a jiné věci.
Při povolení lovu mimo dobu lovu pro účely výcviku a zkoušek loveckých psů podle § 40 zákona o myslivosti nepřichází v úvahu jejich povolení na nehonebním pozemku. Lov na nehonebních pozemcích se povoluje podle § 41 zákona o myslivosti a sleduje se jím jen omezení stavů zvěře. I tam však prakticky se povolení dává jen uživateli honitby a nikoliv jiným zájemcům nebo vlastníkům či nájemcům nehonebních pozemků. V § 40 zákona o myslivosti Vámi cit. věta o dohodě mezi žadatelem a uživatelem honitby je uvedena pro účely uvedené v prvé větě, tedy účely vědecké. Nelze si představit, že by za vědeckým účelem stál jednotlivec - i pokud je vědcem, vždy vědecký, výzkumný, výukový či jiný cíl je zastupován právnickou osobou, která jej i financuje atd. Podobně je tomu u výcviku psů, kde zákon o myslivosti stanoví povinné jejich držení co do počtu i způsobilosti uživatelům honiteb. Proto žadatelem o povolení lovu pro výcvik psů bude vždy uživatel honitby. Uvedená věta o dohodě se na povolení lovu pro výcvik loveckých psů tedy nemůže vztahovat „stejně“ poněvadž žadatel a uživatel honitby jsou tatáž osoba. V této větě je i povolení k odchytu a lovu poraněné zvěře - a to také přece není možné, aby taková povolení dával orgán státní správy myslivosti někomu jinému než uživateli honitby. Takové povolení by bylo v rozporu s právem myslivosti definovaným v § 2 zákona o myslivosti v písmenech h), i) a n). V povolení orgánu státní správy myslivosti se samozřejmě stanoví druhy a počet kusů zvěře, doba lovu a další případné podrobnosti (teoreticky by měly být uvedeny i druhy a počty cvičených psů - uživatel honitby by neměl z výcviku učinit předmět své podnikatelské činnosti a povolovat výcvik psů, které pro provádění myslivosti ve své honitbě nepotřebuje). Zatím nerozvádíme povolení pro zkoušky z výkonu loveckých psů, poněvadž tam se nelze opřít o zájem uživatele honitby. Zkoušky provádějí subjekty pověřené k tomu Ministerstvem zemědělství, které se o pořádání zkoušek vždy dosud dohodly s konkrétními uživateli honiteb. Lze si představit, že by takový subjekt žádal podle § 40 orgán státní správy myslivosti o povolení lovu při těchto zkouškách, a povolení bylo dáno, aniž by s tím uživatel honitby souhlasil. To by však muselo jít o případ, že žádný v úvahu přicházející uživatel souhlas nevyslovil (obdobná konstrukce jako v § 9 odst. 2 zákona o myslivosti je při stavbě mysliveckého zařízení, když žádný z vlastníků pozemků v honitbě s postavením nesouhlasí). O výcviku psů viz též odpověď na dotaz č. 1016
Vladimír ČECHURA