Dobrý den,
jak vhodný (jestli vůbec) a jak rozšířen pro výkon myslivosti je stafordšírský buletrier a americký stafordšírský teriér? Ještě by mne zajímal Váš názor ohledně charakterů těchto plemen s ohledem na mysliveckou „poslušnost", cvičitelnost, tj. zda-li lze tyto psy běžně připravovat ke složení barvářských či jiných zkoušek a zda-li lze podle Vašeho názoru kombinovat standardní výcvik takového (hlídacího) psa s výcvikem mysliveckým. Děkuji
Dobrý den, stafordšírský bulteriér a americký stafordšírský teriér jsou plemena s ohromným zájmem o zvěř a přesto, že tomu utváření čenichové partie příliš neodpovídá i s vynikajícím nosem. Vzhledem k temperamentu, vytrvalosti a někdy až nečekané mrštnosti se nejvíce hodí do honiteb s černou zvěří.
Dále bych odpověď na Vaše otázky rozdělila do dvou bodů, protože se jedná o dvě sice podobná, ale povahově rozdílná plemena. Stafordšírský bulteriér – je menší, je výborně ovladatelný i cvičitelný a barvářské, lesní nebo honičské zkoušky by pro něj neměly být problémem. Nejsem si jistá v případě zkoušek, kde je třeba aportovat zvěř. „Stafbul“ má poměrně silný stisk a není úplně jednoduché ho připravit tak, aby zvěř bral jemně. Stafordšírský bulteriér je v zemi původu (Anglie) považován za rodinného psa. Na základě zkušeností s plemenem si dovolím pochybovat o jeho využití jako hlídacího psa. Teritoriální chování jaksi stafbulům chybí a případného zloděje by asi láskyplně přivítali. Pravdou ale je, že řadu lidí věcí neznalých odstraší jejich vzhled. Jen pro informaci, využití tohoto plemene je široké. Výborně se uplatňují v canisterapii a vynikající zkušenosti s nimi mají záchranáři a to i profesionálové. Jednou z nejtěžších disciplín psího výcviku je hledání utonulých pod vodou a právě to stafbul dokáže zvládnout.
Americký stafordšírský teriér – je vyšší, rychlejší a asi vytrvalejší. Z pohledu zkoušek lovecké upotřebitelnosti u něj platí asi to, co u stafbula. Problémem amerických stafordšírských teriérů ale může být jejich sklon ke rvavosti. Prostě pracovat ve společnosti dalších psů řada amstafů nedokáže. Pokud se týká hlídání, je to ve srovnání se stafbulem zcela jiné. Amstaf hlídat dokáže, dokáže být i poměrně tvrdý obranář. Pochybuji ale o tom, že je rozumné se snažit vychovat „víceúčelového psa“.
V případě obou uvedených plemen existuje problém lidské neznalosti a netolerance. Lidi prostě mají vsugerovanou představu o „bojových psech“ a obě plemena bývají do této kategorie řazena. Existují obce, kde je vyhláškou zakazují a pokud byste se například rozhodl, že se svým psem pojdete do Německa, můžete mít velké potíže.
Vladimíra TICHÁ