Aktuality

Zamyšlení nejen koronavirové…

| Diskuzní fórum
Zamyšlení nejen koronavirové…

Příchod letošního jara roku nevyzněl nijak optimisticky vzhledem k tomu, že celá naše společnost byla naplno ochromena útokem rozměrově malého, nicméně o to nebezpečnějšího nepřítele. Situace se nyní naštěstí pozvolna uklidňuje a my máme tuto (téměř se bojím nenapsat slovo první) etapu boje snad za sebou.

Předchozí týdny nás naučily mnohé. Vážit si blízkosti našich blízkých, přátelství přátel a každého nového „úplně normálního“ rána. Jako bychom na chvíli zapomněli na všudypřítomný shon, plahočení se za nicotnými cíli a nesmyslný mamon, který poslední roky ovládl naše okolí. Najednou jsme pochopili, že nákupní centrum opravdu není centrem duchovního dění a že naše životní potřeby jsou ve skutečnosti poměrně nízké. Dokonce se zdálo, že lidé naleznou dříve zapomenuté hodnoty a budou mít k sobě i k lidskosti výrazně blíž. Bohužel to byl jen krátký sen…
 
Omlouvám se tímto všem, kteří dočetli předchozí dva odstavce nechápavě a kteří je považují z pohledu myslivosti za slova „mimo mísu“. Nesdílím podobný názor. Jako kantor pracující „na dálku“ jsem měl dost času přemýšlet. O dané situaci, potřebě návratu k přírodě, lidském chování, společnosti, úloze rodiny i potřebě vzájemnosti.
Po dvou týdnech izolací a odloučení od ostatních jsme najednou všichni zkrotli a vystřízlivěli. Sociální sítě a virtuální prostředí nám náhle bylo málo. Začal nám pojednou chybět obyčejný mezilidský kontakt, který může mít různou podobu. Třeba takovou tu naši, spolkovou.
Jedna z věcí, kterou uplynulá desetiletí v myslivosti téměř zahubila, je právě klasický spolkový život. Pravidelná setkávání lidí podobného smýšlení. Stejné profese. Vzácné chvíle, kdy jsme si někde u pivka, v klidu, míru, někdy i s horkou hlavou, vyměnili zkušenosti a poznatky, ale také vyříkali vzájemné malé křivdy a bolístky. A pak jsme se další den opět setkali jako lidé s otevřenou vzájemnou budoucností. Kdy se osobně poznali naši partneři, ženské se pochlubily novou garderobou, ochutnaly svoje výrobky a poradily si, jak připravit zrovna takový moučník.
To vše se dnes zasunulo za anonymní, neosobní, mnohdy pomlouvačnou internetovou „nicku“, za níž se může skrývat kdokoliv. A ke které, bohužel, mnozí vzhlíží jako k modle.
Chvíli se zdálo, že by tahle praxe mohla vzít pod náporem malého neviditelného organismu za své. Bohužel jen chvíli. Jak se rozvolňují jednotlivá opatření, která mnoho lidí náhle vidí jako „zbytečná a mimo mísu“, vrací se rychle staré pořádky a potřeba vzájemného lidského soužití pozvolna mizí.
 
Snad by proto právě nyní, v okamžiku doznívání „koronavirové vzájemnosti a solidarity“, nebylo až tak úplně od věci oživit mimo jiné myšlenky, s nimiž naši předchůdci budovali zájmové spolky, mezi kterými stále ještě drží pevnou pozici Českomoravská myslivecká jednota.
Dobře vím, že se v mnohém opakujeme a neustále apelujeme na udržení stavovské příslušnosti a cti myslivců. Činíme tak opravdu v zájmu celého oboru a všech kdo se v něm pohybují, nejen těch, kteří se stále ještě hlásí k příslušnosti k naší největší myslivecké organizaci.
Uvědomme si, prosím, nyní možná o mnoho více než dříve, že pouze pevné sepětí lidí do velké skupiny dokáže důsledně uhájit společné zájmy jakékoliv komunity! A pouze velká skupina s pevným vedením je dokáže prosadit.
Pořád nevíte, v čem úloha ČMMJ spočívá? Možná si to nezaškodí u příležitosti „Června – měsíce myslivosti a ochrany přírody“ ještě jednou připomenout.
Na prvním místě musíme jmenovat vyjednávací pozici při tvorbě myslivecké legislativy. ČMMJ je dlouhodobě brána jako uznávaný partner Ministerstva zemědělství a je jí nasloucháno i na půdě Parlamentu České republiky. Svými postoji zde lobuje za budoucnost celé myslivosti i volně žijící zvěře. A logicky čím je členská základna početnější, tím je pozice ČMMJ silnější, a tím více musí být její názor brán v potaz.
Zauvažujme tedy, opět prosím, všichni právě v těchto dnech, zda-li nám několik stokorun za rok, které jsem jinak schopni utratit během jediného večera v hospodě, nestojí za to, abychom přispěli k posílení prestiže naší myslivecké organizace a tím k rozvoji a zabezpečení celé myslivosti do budoucna. Stačí k tomu málo – být členem.
 
Vše jsme si zvykli přepočítávat na peníze a neplyne-li nám z dané oblasti a našeho přístupu alespoň směšně malý zisk, považujeme ji za bezpředmětnou. Pojištění zodpovědnosti při výkonu myslivosti si tudíž zaplatíme u jiné pojišťovny a ušetříme oněch pár výše uvedených stokorun. Víme ale, co za tuto svoji „úsporu“ ztrácíme?
Možná by v tomto směru nezaškodil podrobnější pohled na pojistné podmínky a výši plnění případných pojistných událostí. Na podobné rozbory jsme právě nyní měli (a zřejmě ještě budeme mít) několik týdnů času.
 
Spoustu věcí považujeme za samozřejmou s tím, že je někdo za nás udělá. Že se někdo postará. Je to zakořeněné dědictví mnoha desetiletí totalitního režimu. Ten je ale bohudík dávno minulostí a v naší společnosti zavládly komerční zvyklosti „vyspělého západu“. V nich se ale platí. Za vše. A ne málo. Měřeno samozřejmě úhlem vzájemného porovnávání jednotlivých výdajů. My si jako myslivci, z velké části právě díky ČMMJ v mnoha ohledech dosud zachovali mnohem „lidštější“ podmínky.
Může jít třeba o chov lovecky upotřebitelných psů. Došlo nám už konečně opravdu všem, že předepsaný počet psů se zkouškou z výkonu musí být v každé honitbě, jinak je zde výkon myslivosti nemožný? A kde se vlastně zkouška z výkonu bere? Že právě ČMMJ je jedinou organizací, která je ke zprostředkování podobných služeb delegována? Že jen díky tomu je cena podobného úkonu stále ještě „lidová“? A s výraznou slevou pro členy této organizace? Nebo si opravdu všichni myslíme, že v případě přenesení oprávnění na některý komerční subjekt a uplatnění tvrdých tržních pravidel zůstane cena lovecky upotřebitelných psů na současné úrovni? O tom si můžeme nechat pouze zdát.
 
Stejná situace, vedoucí k obdobným závěrům, nastává i v oblasti mysliveckého vzdělávání. V honitbách potřebujeme rozumné a vzdělané následovníky, protože myslivecká obec rychle stárne. Stejně tak každá honitba potřebuje kvalifikovaného hospodáře.
ČMMJ disponuje nejpropracovanějším plošným systémem vzdělávání na úrovni uchazečů o první lovecký lístek i mysliveckých hospodářů. Tento systém využila za velmi rozumných podmínek (za poplatek rovnající se dvěma středním rodinným nákupům) drtivá většina aktivních myslivců. Velká část z nich tento systém však spíše zneužila, protože se obratem s mysliveckou organizací, která je vychovala, rozloučila s odůvodněním, že jim členství „nic“ nepřináší.
Není nám z podobného přístupu víc než jen smutno? Opravdu jim tato organizace „nic“ nedala? Kromě toho, že jim umožnila stát se myslivcem…
 
Před pár řádky jsme zauvažovali o službách ze strany ČMMJ, které tak nějak nejsou vidět. Ony tu ale jsou a mnoho z nás si jejich existenci ani neuvědomuje. Fungují automaticky pro všechny myslivce. Mělo by nám také dojít, že využívat je můžeme jen díky penězům těch, kteří v Jednotě zůstávají. Vyplácení zástřelného za čelisti černé zvěře. Distribuce tiskopisů povolenek. Zisk dotací na pachové ohradníky. Organizace přehlídek trofejí, mysliveckých víkendů, svatoubertských mší, výstav, Národních mysliveckých slavností aj. Zde máme onen konkrétní finanční efekt. Práce s mládeží. Propagace myslivosti mezi nemysliveckou veřejností, jinými slovy zisk tolik potřebných plusových bodů ve veřejném mínění. Dlouhodobá komunikace s poslanci a senátory. Zde si na ušetřenou korunu „nesáhneme“, ale je to oblast v konečných důsledcích mnohem, mnohem ziskovější!
 
Opusťme nyní na chvíli společenské a spolkové úvahy, které mnohým minulé týdny omezeného pohybu a setkání zajisté evokovaly. Podívejme se ještě na jednu oblast, jejíž význam v oné podivné době náhle vyvstal do popředí u mnoha lidí, včetně těch, u kterých by to přinejmenším překvapilo. Bylo to znovuprobuzení vztahu společnosti k přírodě, respektive potřeba přírody, kontaktu s ní, a uvědomění si niterné potřeby její existence. Uvědomění si produkčního potenciálu krajiny. Možnosti vyprodukovat vlastní potraviny tam, kde se rozkládají stříhané, sterilní trávníky. Nebo nesmyslné lány rádoby energetických plodin.
Vymoženosti současné civilizace v jediném okamžiku, jakoby mávnutím kouzelného proutku, vybledly. Z ničeho nic nebyla práce. Nebylo kde se pobavit. Kam jít. Často vůbec co dělat. Ale také se třeba pomodlit. Nikdo nás nikam nepustil, nikdo o naši přítomnost nestál.
V onom okamžiku vnitřního zmaru si mnozí, někteří možná vůbec poprvé, uvědomili existenci obrovského prostoru volné krajiny, její architektury a živých obyvatel. Toho obrovského a úžasného organismu, kterému obvykle říkáme příroda.
Nejúžasnější na něm bylo to, že i v okamžiku nejhlubší krize zůstal otevřený všem, kdo jej náhle potřebovali. Sám se navíc na krátkou chvíli změnil. Neustálý ruch na silnicích utichl. Z oblohy zmizely nekonečné čáry kondenzačních stop letadlových motorů. A jak nás přesvědčily družicové snímky, i atmosféra kolem nás se začala neskutečně rychlým tempem čistit.
Popřemýšlíme-li o tom všem, zdá se to jako malý zázrak. Zázrak, který mohl být náhle využit všemi lidmi. Zázrak, kterého bychom si měli o to víc vážit. Zázrak, na který bychom neměli zapomenout a který bychom se měli snažit svým chováním udržet i v době „normálních“ dnů.
 
Jsme myslivci a připomínáme si jednu z nejnovějších tradic, již zmíněný „Červen - měsíc myslivosti a ochrany přírody“. Patří k němu řada akcí, které jsou dnes částečně poznamenány doznívajícími opatřeními. Pokusme se nicméně i my využít maximálním možným způsobem uvolněný prostor k propagaci přírody, krajiny, zvěře, volně rostoucí zeleně i obnovovaných lesů.
Připomeňme ostatním pravidla chování, která povedou k jejich ochraně. I potřebu jejich údržby. Připomeňme jim, že ještě relativně nedávno je nutně potřebovali a byli za jejich existenci vděční.
Není to samozřejmé, protože o každou věc a každý prvek se někdo musí, jak již bylo řečeno výše, postarat. Přihřejme si v tomto směru svoji „polívčičku“ a připomeňme všem, že jsme tu jako myslivci. Obrovská skupina nadšených lidí, která se nestará jen o vlastní talíř, ale o existenci obrovské skupiny volně žijících a především viditelných živočichů.
Nebojme se pochlubit nejen péčí v době nouze, ale také tím, co může být na první pohled chápáno kontroverzně, tedy lovem a redukcí vybraných rychle rostoucích populací. Samozřejmě lovem promyšleným, cíleným, průběrným. Takovým, který zajišťuje přežití a kvalitní genofond chovaných druhů do budoucna. Který zajišťuje minimální kolizi s ostatními zájmy společnosti. Ne všichni to samozřejmě pochopí. Čím víc jich ale bude, tím lépe pro celou myslivost.
Prodejme v maximální možné míře i náš přínos k udržení úžasného přírodního systému a mnoha jeho prvků. Zdůrazněme snahu myslivců o údržbu a obnovu zeleně, výsadbu porostů, obnovu mokřadů a zakládání biopásů. Ochranu a záchranu mláďat všech druhů, nejen lovné zvěře. Náš přínos k obnově lesů postižených kůrovcovou kalamitou. Využijme vzedmutý zájmem veřejnosti o úpravy vedoucí k zlepšení vodní bilance, zadržení srážek, zastavení vysoušení krajiny. Připomeňme znovu, že tu jsme a pracujeme pro všechny. Pro to, aby se měli kam uchýlit, až se bude stav předchozích měsíců opakovat.
 
Čas běží, a jak jsem napsal výše, zdravotní situace se, bohudíky, uklidňuje. Zároveň s tím se ale začíná vytrácet klid a zdravý rozum, který po dobu krize ovládl naše myšlení i konání.
Nenechejme se, moc prosím, strhnout zpět do víru šíleného života, který tato společnost vedla před několika měsíci. Zachovejme si co nejvíc z pocitu sounáležitosti, zodpovědnosti, lidskosti, potřeby vzájemnosti, potřeby návratu k přírodě, které jsme zažili v právě proběhnuvších týdnech. Třeba se nám to povede přenést dlouhodobě zpět do našich životů. Moc bych si to přál…  
S úctou a přáním tradičního: „Lovu a myslivosti zdar!“
Josef DRMOTA

Časopis Myslivost - Aktuální číslo

Zpracování dat...