K provozu malých bouráren

K provozu malých bouráren

Dovolím si seznámit čtenáře s okolnostmi, které mi pomohly s rozhodnutím proč registrovat vlastní bourárnu zvěřiny. V tomto příspěvku najdete postřehy, které jsem získal během praktického lovu za účelem snižování stavů černé zvěře ve smíšené honitbě.

Mým cílem bylo dosáhnout maximálních výsledků s minimálním vynaložením energie, samozřejmě při dodržení všech legislativních požadavků. Následující řádky mohou proto možná u některých čtenářů budit smíšené pocity, jsou však psány s cílem předat osobnáí zkušenosti a pomoci myslivcům se vyvarovat chybných a nebo zbytečných rozhodnutí.

Na úvod chci zmínit, že chápu a uznávám, že existují místa, kterých se problematika zvýšených stavů spárkaté zvěře příliš netýká. Stejně, tak chápu, že podstatná část myslivecké základny zvěř raději chová, než loví. Pokuste se vžít do situace, kdy je ale svěřený komplex honebních pozemků pod opravdovým tlakem zvěře a je tedy reálný vznik významných škod. Současně pozorujme alternativy přístupu mysliveckých subjektů k celé věci.

Načasování registrace bourárny

Byl jsem součást řešení výše popsané situiace, a proto, jsem si registroval bourárnu. Lovil jsem tři sezony ve smíšené honitbě, v povolence jsem měl prase divoké bez omezení.

První rok jsem věnoval stopování a osvojení loveckých dovedností pro lov divočáků. Škodám jsme předcházeli intenzivním, strategickým lovem, zároveň jsme ale velkou většinu černé zvěře nechali odejít zpět do lesních honiteb, odkud na naše pole vytahovala.

Druhý rok jsem si zaregistroval u krajské veterinární správy výkup zvěře. Současně jsem nastoupil do práce, kvůli čemuž jsem neměl tolik času na pobyt v honitbě jako první rok.

Překvapilo mě, jak malý zájem o prodej zvěře v kůži mezi myslivci panuje. Bourárnu jsem si registroval v době, kdy na Zlínsku vypukl africký mor prasat (dále jen AMP). I přes mimořádné veterinární opatření (dále jen MVO) jsem nezaznamenal vyšší zájem myslivců o prodej jejich úlovků. V té době ceny výkupu všude okolo spadly na 15 Kč/kg v kůži, já přitom na přelomu toho roku přitom nabízel 50 Kč/kg a koupil jsem mohl pouze od šesti známých myslivců ze snad několika tisíc dotázaných na sociální síti.

Bourárnu jsem zavřel z několika důvodů. Neměl jsem možnost podepsat novou nájemní smlouvu, kvůli nedokončenému dědickému řízení k nemovitosti, kde jsem měl bourárnu. Neměl jsem tím pádem možnost pronajmout další část nemovitosti, kde bych mohl vyrábět produkty ze zvěřiny.
Velmi omezená možnost výkupu zvěře v kůži z okolních honiteb mi potvrdila, že jsou soběstační. Neměl jsem navíc zájem o zvěřinu z náháněk, nebo jinak jakkoli znehodnocenou nesprávným ošetřením nebo způsobem lovu, což se samozřejmě setkalo s nelibostí některých myslivců. Stavy zvěře jsme ale dočasně snížili, cíl jsem si tedy vlastně splnil.

Chov, ochrana a selekce zvěře

Průzkum stavů zvěře kromě stopování vycházel z dalších dat. Využíval jsem zákona o veřejné dostupnosti informací a každou sezonu jsem si vyžádal vykázané počty ulovených divočáků v okolních honitbách. Díky tomu jsem soustředil lov v místech, kde měla zvěř přirozené spády, nikoliv v lokalitách s nižší aktivitou zvěře. Od sousedů k nám kromě černé zvěře vytahovala i vysoká. Bylo pro mě zajímavým zpestřením vidět pás kukuřice zlomený v polovině své výšky, který vypadla, jakoby se tam prošel los nebo kůň.

Měl jsem svěřený svůj úsek honitby a převážně lovil na spádech od sousedů s lesními honebními pozemky, kteří pravidelně vykazovali úlovek kolem 100 ks černé. Další tři sousední lesní honitby vykazovaly 70 až 90 ulovených divokých prasat. Další dvě sousední, převážně polní honitby, lovily do 20 ks. V našem loveckém kolektivu jsme vykazovali roční úlovek mezi 60 až 100 divočáky. První rok byl úlovek nejvyšší a potom významně klesl. Poslední rok Aujezskyho choroba zredukovala životaschopné přírustky na absolutním minimum.

Tipy pro prevenci škod způsobených zvěří i na zvěři

Sousedé, kteří měli v souvislé lesní honitbě vysokou zvěř, pravidelně ošetřovali silnice pachovými ohradníky, ohradníky obnovovali po každém dešti a vysokou si tak drželi v jejich honitbě. Asi 500 ha lesa v osobním vlastnictví sloužilo jako klidová zóna, kde černou zvěř doslova pásli myslivci na svých krmných polích, aby byla v kondici pro naháňky ploužením.

Dalším opatřením byla montáž svodidel na přivaděči k dálnici, kde každoročně docházelo ke střetům zvěře s vozidly. Dále po hranici místní ekofarmář postavil ohrady dobytku. Obojí mělo vliv na změnu migrační trasy. Střetů významně ubylo, stejně jako tlak „jejich“ zvěře na „naše“ pole.

Další sousedi, se nás snažili zmást tvrzením, že divočáka neviděli od loňské sklizně kukuřice. Ale při nočním pozorování termovizí jsme viděli, jak se jim divočáci prohánějí na loukách. Stačilo počkat, než přešli hranici a byli u nás. V době, kdy MVO zrušilo zákaz lovu do 200 m od hranic jsme to využívali nejen my, ale i sousedi. Zároveň jsme lovili téměř v intravilánu, divočáci chodili k zahradám na kraji obce, do průmyslových zón a lesoparku nebo k dopravním komunikacím. Tato místa byla s puškou velmi těžko lovitelná, ale o to více jsme pozorovali jejich potenciál. Zvěř zde měla „klidovou zónu“ během doby, kdy musela opustit denní stávaniště, a také tak eliminovala riziko ulovení na běžných loveckých místech.

Výše zmíněné se odehrávalo na pozemcích, které znám odmala. Mají obrovský potenciál pro chov drobné zvěře. Prioritou honebního společenstva ale bylo snížit riziko škod prostřednictvím zvýšením lovu černé zvěře. Současně byl kladen důraz na precizní chov srnčí zvěře. Bohužel iniciativa na položení umělých nor nebo reintrodukci koroptve nebyla podpořena, stejně jako odchyt černé zvěře.

Setkal jsem se s pocitem, kdy na jedné straně musíte lovit samičí zvěř (kvůli MVO AMP) a pracujete na konceptu s dlouhodobým cílem udržet pestrou skladbu druhů zvěře v honitbě. Na druhé straně hranic je pak snaha o udržení vysokého standardu chovu a selektivního lovu jednoho až dvou druhů zvěře.

Buďme rádi, že máme nově možnost čerpat dotace na chladicí zařízení pro zpracování zvěřiny. Využijte toho a dejte tak najevo zájem o zvýšení lovu zdravé zvěře. Protože až budou boxy na zvěřinu zadarmo, tak to bude na kadavery, tak jako na Slovensku a ty pak nelze použít na chlazení zvěře určené pro běžnou spotřebu.

Věřím, že existuje celá řada členů, kteří by rádi bourárnu registrovali a nemají ideální podmínky. Přesto doporučuji sledovat termíny seminářů na téma hygieny zvěřiny. Více než deset let běží systém školení laických prohlížitelů zvěřiny včetně periodických proškolování.

Zároveň připravujeme termíny „navazujících školení o zvěřině“ na téma registrace a provoz malé bourárny na zvěřinu.
Pokud se zúčastníte, získáte možnost zajistit vyšší kvalitu zvěřiny pro sebe a přitom i možnost přebytky obstojně zpeněžit. Kolik zvěřiny skutečně prodáte a finančně zhodnotíte už bude záležet na vás.

za Loveckou ExpEdici
Ondřej IZSÓF

Partneři webu

S podporou:

K provozu malých bouráren

hledat: