Posouzení zdravotního stavu orgánů ulovené zvěře

Na co je třeba dbát při posuzování zdravotního stavu zvěře
 – před ulovením a po ulovení
 
V předcházejících číslech Myslivosti byly názorně ukázány možnosti vyvrhování ulovené spárkaté zvěře. Rychlé, a hlavně čisté, provedení vývrhu, zabránění dodatečného znečištění otevřených tělních dutin vyvržené zvěře a její rychlé umístění v chladicím zařízení jsou důležité předpoklady pro zajištění dobré kvality zvěřiny.



Nezbytnou podmínkou nejen pro to, aby mohla být uvedena do oběhu jako potravina, ale také pro to, aby mohla být použita i pro vlastní spotřebu, však je, že u zvěře, z níž byla získána, nebyly patrné nějaké zjevné příznaky vážného narušení zdravotního stavu. To by měl zjistit v prvé řadě ten, kdo daný kus zvěře uloví, i když pro uvedení uloveného kusu do oběhu je samozřejmě nutné ještě vyšetření proškolenou osobou.
V případě použití ulovené zvěře pro vlastní spotřebu a pokud není provedena další prohlídka proškolenou osobou, však spočívá veškerá zodpovědnost, a to nejen za kvalitu zvěřiny, ale v prvé řadě za její zdravotní nezávadnost, výhradně na lovci. A to by nemělo být v praxi podceňováno, neboť volně žijící zvěř může být nositelem různých onemocnění přenosných také na člověka.
Jestliže má tedy opravdu platit to, že zvěřina je zdravá a bezpečná potravina, pak musí být zajištěno, že pochází ze zdravého kusu zvěře. A to je důležité i v případě vlastní spotřeby!
Z toho vyplývá, že prvotní posouzení zdravotního stavu by měl provést již samotný lovec, neboť jen on má možnost pozorovat zvěř ještě bezprostředně před výstřelem a následně během vyvrhování jako první si může všimnout případných abnormit.
Při prohlídce před výstřelem se v podstatě jedná o posouzení celkového dojmu, jakým zvěř působí, zejména co se týče jejího výživného stavu a projevů chování. Především u spárkaté zvěře může pozorný lovec při pozorování zvěře před výstřelem zjistit celou řadu informací, které jsou důležitým vodítkem pro posouzení jejího zdravotního stavu. Zvlášť dobrou možnost k tomu poskytuje zejména lov na čekané.
Podstatně složitější situace však nastává při naháňkách či nátlačkách, neboť zvěř je při nich v pohybu, a tudíž lovec zpravidla nemá příležitost, a už vůbec ne dostatečný čas, k jejímu důkladnějšímu pozorování. Ke stejným situacím může dojít také při šoulačkách. V takových případech nezbývá samozřejmě nic jiného než provést důkladnou prohlídku zvěře teprve až po jejím ulovení.
 
Posouzení zvěře ještě před ulovením
 
Při posuzování zdravotního stavu živé zvěře je třeba si všímat především toho, jaký je její výživný stav, jak se chová, jaké má držení těla a zda u ní nejsou vidět změny pohyblivosti, případná zranění či jiné abnormity.
V jarním a podzimním období je důležitým posuzovacím kritériem stav a průběh přebarvování, jehož výrazné opoždění i při určitých individuálních rozdílech může svědčit o zhoršení výživného stavu nebo zdravotní poruše. To ovšem neplatí pro gravidní či vodící samičí zvěř, u níž je opožděné přebarvování fyziologicky zcela normální, ba naopak pozitivní úkaz toho, že její organismus se prioritně zaměřuje na úspěšný odchov potomstva.  


 
Opožděné přebarvování je mnohdy zjevným příznakem zhoršeného výživného a zdravotního stavu.
 


Vyléčená zlomenina běhu srnčí zvěře. Pokud je zlomenina vyléčená, není otevřená a nejsou žádné jiné nápadné změny např. vyhublost, potom je zvěřina poživatelná.
 
Posouzení zvěře při vyvrhování

Při otevírání břišní dutiny je třeba si všimnout, zda v ní není případné zmnožení tělní tekutiny, jejíž nahromadění svědčí o onemocnění srdce, plic či ledvin, nebo může být průvodním jevem zánětu pobřišnice. V posledně uvedeném případě je tekutina kalná a někdy s příměsí krve.
Pobřišnice, která potahuje dutinu břišní a obaluje orgány dutiny břišní, je u zdravých zvířat hladká a lesklá. V případě, že je drsná a matná nebo se na ní vyskytují srůsty, je to příznakem zánětlivého onemocnění.
 
Nejdůležitější částí zdravotní kontroly je důkladná prohlídka vnitřních orgánů, které je třeba po jejích vyjmutí z tělních dutin nejen pečlivě posoudit zrakem, ale také důkladně prohmatat na možnou přítomnost ložisek či nádorů v jejich nitru.
V břišní dutině je důležité věnovat pozornost především játrům, slezině, ledvinám a vnějšímu povrchu trávicího traktu.
 
Játra
 
Játra jsou tuhý elastický lesklý orgán tmavočervené barvy s ostrými okraji uložený vedle žaludku bezprostředně za bránicí. U rohatých divoce žijících přežvýkavců (muflon, kamzík, koza bezoárová, kozorožec) a divokého prasete je součástí jater také žlučový měchýř, který u všech jelenovitých druhů chybí. Zajíc a králík však žlučový měchýř mají.
Játra vykonávají celou řadu důležitých funkcí v procesu látkové výměny. V prvé řadě se podílí na přeměně bílkovin, uhlohydrátů a tuků, stejně tak jako i na neutralizaci a vylučování jedovatých látek a hormonů. Vytvářejí se zde protilátky proti zárodkům chorob, vznikají zde krevní komponenty a ukládají se zde živiny (cukry, vitamíny, stopové prvky). Játra vyměšují žlučovou šťávu, která slouží k trávení tuků,
U jater se posuzuje barva, hladkost povrchu, ostrost okrajů (oblé okraje jsou známkou probíhajícího zánětu jater), případné povlaky (fibrin), výskyt uzlů, nekrotických ložisek, abscesů či cyst, které jsou zjistitelné okem, výskyt krvácenin (nikoliv v důsledku zásahu), prohlédne se žlučový měchýř (pokud se jedná o zvěř, která má žlučový měchýř) a posoudí jeho obsah.


 
Ostré okraje jater u zdravých jater  


 
Zaoblené okraje u výrazně zvětšených jater v důsledku zánětlivého onemocnění. Zvětšení jater souvisí převážně s poruchami látkové výměny a na rozdíl od zvětšené sleziny neupozorňuje ve většině případů na infekční povahu onemocnění.


 
Výrazně zvětšená játra s křehkou konzistencí a se zřetelnými cirhotickými změnami
 


Mléčné skvrny na játrech – způsobené migrací larev škrkavek. U černé zvěře se tyto drobné bílé ostrůvky vazivové tkáně vyskytují dosti často, ale z hlediska hygieny zvěřiny nepředstavují žádný problém.
 
Slezina
 
Barvou je slezina velmi podobná játrům, pevně elastická, relativně s ostrými okraji. Uložena je v bezprostřední blízkosti žaludku, vlevo vpředu pod žeberním obloukem.
U různých druhu zvěře má slezina rozličný tvar. U jelení, daňčí, mufloní a srnčí zvěře je více zakulacená. Slezina černé zvěře je oproti tomu podélná a podobná se jazyku.
Ve slezině vznikají bílé krvinky (leukocyty) a červené krvinky (erytrocyty) se zde naopak rozkládají. Kromě toho má slezina velký význam v procesech srážení krve a při obranných (imunitních) reakcích organismu.
U sleziny se posuzuje velikost a tvar, barva a výskyt uzlů, abscesů či cyst, které jsou
viditelné pouhým okem, výskyt krvácenin (nikoliv v důsledku zásahu), případné povlaky na slezině (fibrin).
 


Slezina srnčí zvěře je za normálního stavu plochá a má zakulacený až mírně oválný tvar.
 


U černé zvěře je slezina výrazně protáhlá a má charakteristický jazykovitý tvar
 



Nezvětšená slezina se zřetelně ostrými okraji (horní obrázek u srnčí zvěře, dolní obrázek u černé zvěře)
 
Vyšetření velikosti a tvaru sleziny má velký význam, neboť slezina hraje v obranných imunitních reakcích organismu centrální roli. To znamená, že pří bakteriální či virové infekci je slezina aktivována, což vede k jejímu výraznému zvětšení. Takto změněná slezina má charakteristické zaoblené okraje. K zvětšení sleziny dochází často již hned na začátku infekce, kdy ještě nejsou jiné příznaky viditelné. Při některých infekcích vznikají na slezině také různě veliká nažloutlá ložiska. U černé zvěře jsou krvavá ložiska nacházející se především na okrajích sleziny (tzv. okrajové infarkty jedním z častých patologických nálezů u afrického a klasického moru prasat.
 

Výrazně zvětšená slezina se zaoblenými okraji je často příznakem akutního infekčního onemocnění.
 
Plíce
 
Zdravé plíce představují elastický, světle růžově zbarvený orgán, povlečený hladkou sliznicí, který není na žádném místě srostlý či slepený se stěnou dutiny hrudní (u ptáků jsou však plíce v mezižeberních plochách se stěnou hrudníku srostlé). Plíce slouží k výměně plynů; zde se krev při nádechu obohacuje kyslíkem a při výdechu se organismus zbavuje oxidu uhličitého a ostatních plynných produktů látkové výměny.
 


Plíce s krevní hypostázou v důsledku posmrtného nahromadění krve, které však nepředstavuje žádnou abnormitu.
 
U plic se posuzuje zbarvení (někdy může být barva u části plic poněkud tmavší v důsledku tzv. krevní hypostáze (krevní nahromadění), která vzniká posmrtně na té straně plic, na níž posmrtně leželo tělo zvěře), výskyt uzlů, nekrotických ložisek, abscesů či cyst, které jsou zjistitelné zrakem, výskyt krváceniny (nikoliv v důsledku zásahu), výskyt povlaků na povrchu plic (fibrin) a srůsty plic se stěnou hrudníku,
Spárkatá zvěř bývá velmi často napadená různými druhy plicních parazitů. Pokud je napadení menšího rozsahu, nemusí se u zvěře výrazně projevovat a při jejím vyšetření uniká zpravidla pozornosti. Silnější výskyt plicních parazitů má však značný negativní dopad na kondici zvěře.
Zvláště u srnčí zvěře jsou velmi rozšířené tzv. malé plícnivky, které vyvolávají v plicní tkáni tvorbu žlutohnědých, nejasně ohraničených ložisek (líhňové uzly).
Z hlediska posuzování zvěřiny nehrají plicní parazité žádnou významnou roli za předpokladu, že nevedou k výraznému zhoršení výživného stavu zvěře. Přesto je třeba si jich při posuzování plic dobře všímat, neboť častější výskyt plicních parazitů je jednoznačným ukazatelem příliš vysoké populační hustoty daného druhu zvěře.
 
 


Líhňové uzly plicních parazitů. Zvýšený výskyt parazitů, ať plicních či střevních, svědčí o příliš vysoké hustotě daného druhu zvěře a projevuje se sníženou hmotností, zhoršenou trofejovou hodnotou a sníženou obranyschopností vůči jiným onemocněním.
 



Srůsty mezi plícemi a bránicí jako následek prodělaných zánětlivých procesů (špička nože). Srůsty mohou být velmi malé, čím snadněji se nechají oddělit, tím čerstvější je zánětlivé onemocnění.
 


Lokální změny v plicní tkáni způsobené prodělaným zápalem plic.
 
Srdce
 
Srdce je tuhý, elastický, tmavočerveně zbarvený dutý sval, uložený ve vazivovém obalu nazývaném osrdečník. Uvnitř se srdce dělí na levou a pravou předsíň a levou a pravou komoru. Srdce je centrální pumpou, ze které je vedena zpět do srdce a přes levou komorou zásobuje velký tělní oběh.



U srdce se posuzuje se barva, tvar, velikost a konzistence, případně změny ve struktuře srdeční svaloviny, krváceniny (nikoliv však způsobené zásahem).
 
Ledviny
 
Ledviny jsou orgány fazolovitého tvaru, skládající se z vnější kůry a ledvinné dřeně a přiléhají bezprostředně na svalovinu pod bederními obratli.
Ledviny jsou lesklé a mají hnědočervenou barvu. Jejich hlavní úlohou funkcí je vylučování odpadních produktů látkové výměny, regulace vylučování vody a elektrolytů, udržování acidobazické rovnováhy a tvorba tkáňových hormonů,
U ledvin se posuzuje velikost a tvar, barva, hladkost povrchu po odstranění ledvinného tuku, výskyt uzlů, abscesů či cyst, které jsou zjistitelné okem, výskyt krvácenin (nikoliv v důsledku zásahu), případné povlaky na ledvinách (fibrin).

 
Srnčí ledviny
 
Závěrem je třeba zdůraznit, že změny na orgánech mohou být velmi variabilní a v článku jsou ukázány pouze některé příklady. Proto je při prvotní zdravotní prohlídce ulovené zvěře nutné vědět, jak by měly vnitřní orgány u zdravé zvěře vypadat a všemu, co od toho odchyluje, je nutné věnovat zvláštní pozornost.
V případě pochybností je zapotřebí buď provést odborné vyšetření, nebo raději zvěřinu jako potravinu vůbec nepoužít. U ulovené zvěře, která je uváděna do oběhu, to vyžaduje zodpovědnost vůči konzumentům a u zvěře určené pro vlastní spotřebu je to v zájmu samotného lovce!
 

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře
Univ. profesor Dr. Peter PAULSEN
Veterinární univerzita Vídeň

 
Zpracováno rámci projektu podporovaném Ministerstvem zemědělství