VYVRŽENÍ SPÁRKATÉ ZVĚŘE
 
V průběhu historie lovu se vyvinuly různé, často regionálně značně rozdílné, tzv. „tradiční“ metody vyvrhování. Tak, jak je důležité dodržovat tradice v různých oblastech myslivecké činnosti, tak je také nutné znát aktuální poznatky hygieny potravin a evidovat nové zákonné požadavky.
 
Základním cílem při vyvrhování zvěře je požadavek odstranit vnitřní orgány ulovené zvěře od jazyka (lízáku) až po řitní otvor podle možností v jednom kuse (bez zbytečného rozřezávání na části) – tak jak se to každodenně provádí u milionů kusů porážených zvířat.


 
Kus se umístí na čistou podložku. Při vyvrhování se zvěř umístí do stabilní hřbetní polohy. Vhodné je pod vyvrhovaný kus rozprostřít čistou plachtu. Ta slouží jako čistá podložka pro odkládání nástrojů, které se pro vyvrhování používají (nůž, pilka atd.), případně sem lze odkládat také vyjmuté orgány.





Z hygienických důvodů je lepší kus vyvrhovat ve visu (pověšený za trofej, za čelist či za přední nebo zadní běh). Během celého vyvrhovacího postupu je nutné mít na paměti, že „čistá“ ruka drží a vede nůž, zatímco druhá, „nečistá“, ruka drží kůži. Pokud se „čistá“ ruka, nůž či oboje znečistí, je nutné je opláchnout vodou.

Protože v praktických podmínkách není možné umývání rukou vždy zajistit, doporučuje se používat jednorázové rukavice, které se snadno vymění.
 
Ideální postup vyvrhování není možné vždy a na každém místě dodržet. Je však nutné přizpůsobit podmínky tak, aby se nutné odchylky v postupu vyvrhování od standardu lišily co nejméně.
Dobré vybavení, odborná zručnost, znalost hygienických požadavků na ošetření zvěřiny a především zájem o kvalitní vyvržení dovolují i ve ztížených podmínkách získat prvotřídní potravinu.

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ