MS Petrašovice, z.s.
 
Nepojmenovany-2
MS Petrašovice, z.s.
Adresa: Petrašovice , 463 42
Telefon:605 711 210
Email:Zbynek.Dostrasil@seznam.cz
Web:www.myslivost.cz/mspetrasovice
Pranostika - Březen

Březen - za kamna vlezem.
Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.
V březnu vítr břízy fouká.
V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest.
Březnové slunce má krátké ruce.
Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát.
Studený marec, mokrý máj - bude humno jako ráj.
Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
Sníh v březnu škodí osení i vinné révě.
Adventní sníh dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného.
Březnový sníh zaorati jest, jako když pohnojí.
Březnového prachu za dukát lot.
V březnu prach co zlato a stříbro, ale sníh bývá pro osení jed.
V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.
V březnu prach - jistý hrách.
Březen bez vody - duben bez trávy.
Suchý březen, studený duben, mokrý máj - bude v stodole ráj.
Březen suchý, duben mírný a květen větrný pytle obilím a sudy vínem naplní.
Mokrý březen od rolníků nenáviděn.
Na déšť březnový následuje požehnání boží.
Mnoho dešťů březnových - hubené léto.
Jak prší v březnu, tak také v červnu.
Hřmí-li v březnu, tak také v červnu.
Kolik mlh v březnu k nebi stoupá, tolik bude ještě mrazů po velikonocích.
Mlha v březnu znamená za 100 dní bouřku.
Březnové mlhy - za 100 dní déšť.
Kolik březnových mlh, tolik lijavců v roce.
Suchý březen, mokrý máj, bude humno jako ráj.
Myslivecké tradice a zvyky > ZÁSADY SPRÁVNÉHO MYSLIVECKÉHO CHOVÁNÍ PŘI POZVÁNÍ NA LOV SPÁRKATÉ ZVĚŘE

Zásady správného mysliveckého chování při pozvání na lov spárkaté zvěře

Obdobně jako v minulosti i v dnešní době je pozvání na individuální lov spárkaté zvěře významnou a většinou také radostnou událostí v životě myslivce. Významnou proto, že ve většině případů se taková příležitost, aby byl myslivec pozván např. na lov jelení, příp. jiné velké spárkaté zvěře, a to jak trofejové, tak i holé, nenaskýtá tak často, spíše naopak, a radostnou proto, že lov bývá zpravidla úspěšný a nese s sebou celou řadu zážitků spojených s tímto způsobem lovu, na které se jen tak nezapomíná, a které prakticky vždy utužují vzájemné vztahy a přátelství mezi pozvaným hostem a pozývajícím.
Při těchto příležitostech bychom proto měli v duchu mysliveckých zvyklostí a tradic pamatovat také na zásady správného mysliveckého chování a myslivecké etiky a tyto bezpodmínečně dodržovat. Správné chování a správná aplikace těchto zásad svědčí nejen o odborné, ale i morální úrovni obou aktérů, která je dokladem, resp. znakem jejich celkového vztahu k myslivosti a jejich dodržování by proto mělo být neodmyslitelnou součástí takto prováděného lovu.

O které zásady se jedná, resp. jaké zásady musíme ve smyslu mysliveckých zvyklostí, tradic a myslivecké etiky dodržovat v případě pozvání na individuální lov spárkaté zvěře?

Připomeňme si tedy jednotlivé zásady, které bychom měli dodržovat v případě, že někoho pozveme nebo jsme sami pozváni na individuální lov spárkaté, v našich podmínkách pak nejčastěji srnčí, zvěře.

Přestože tyto zásady jsou nám v podstatě více-méně známé nebude od věci si je postupně probrat, abychom předešli některým omylům a pochybením, které by nám mohly způsobit zbytečné napětí a starosti, ne-li vážnější nepříjemnosti, a v očích druhé strany vést k opodstatněným pochybnostem o našich odborných a morálních kvalitách.

Pozvání na individuální lov spárkaté zvěře

Možnost pozvání hosta na lov spárkaté zvěře by se měl řídit pravidly platnými v daném mysliveckém sdružení či honebním společenstvu, které byly předem dohodnuty a schváleny a vhodným způsobem také písemně podchyceny, což představuje dostatečnou formu zajištění informovanosti celé členské základny. Z těchto pravidel musí jednoznačně vyplývat, že pozvat na individuální lov spárkaté zvěře může pouze ten člen, jemuž byla vydána příslušná povolenka k lovu toho-kterého druhu, pohlaví a věku spárkaté zvěře, kterou v podstatě postupuje svému loveckému hostu. Je proto zcela samozřejmé, že tuto skutečnost, tj. jaká zvěř, které věkové třídy v případě trofejové zvěře apod. bude lovena, je třeba vhodným způsobem sdělit také pozývanému hostu, a to již při jeho prvním kontaktování. Důvodem je jednak umožnění zvanému hostu náležitě si připravit vše potřebné (zbraň, náboje, vhodný oděv a obuv dle ročního období atd.), a jednak poskytnutí dostatku času, aby své aktivity mohl rozvrhnout a přizpůsobit možnostem svým i požadavkům pozývajícího (termín, doprava, ubytování apod.).

Povinnosti a chování pozývajícího

Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že přijetí loveckého hosta a jeho doprovod přísluší tomu, kdo hosta pozval a jen ve výjimečných případech by měly být tyto povinnosti přenášeny na někoho jiného z příslušného mysliveckého sdružení či honebního společenstva. Dále je zcela samozřejmé, že pozývající bude vhodně myslivecky ustrojen a na tento lov také náležitě připraven, to znamená, že bude mít připravenu také svou zbraň, pozorovací dalekohled, dobrý nůž s pilkou pro řádné provedení vývrhu, nějaký suchý hadr, jakož i vhodnou nádobu s čistou vodou pro umytí rukou po vyvržení zvěře.V žádném případě by neměl pozývající jít jako doprovod beze zbraně, mohlo by se totiž stát, že u zbraně hosta dojde k nějaké závadě, příp. se může hodit i při dosledu poraněného kusu spárkaté zvěře, kdy dvě zbraně v takovém případě mohou být velice užitečné.

Důležitým předpokladem úspěšného lovu je dokonalá znalost honitby a míst, kde se zvěř zdržuje, kde vychází na pastvu, kde byla obeznána atd. Tuto skutečnost by pozývající neměl nikdy podcenit, neboť je jeho jasnou vizitkou, odrazem jeho znalostí a zkušeností, jakož i jeho celkového přehledu pokud jde o individuální lov spárkaté zvěře.

Při doprovodu loveckého hosta není na místě, aby se doprovázející chlubil svými loveckými úspěchy a svými znalostmi ve vztahu k lovené spárkaté zvěři. Působí to v daném případě velice nevhodně a netaktně a nesvědčí to o správně vyvážené osobnosti myslivce či jeho opravdové snaze o úspěšný průběh lovu. Nemá rovněž smysl zdůrazňovat před loveckým hostem, např. při lovu srnce, pokud se neobjeví v místě, kde byl obeznán, že “včera jsem ho tady ještě viděl” apod., protože k úspěšnému lovu, a to všichni dobře víme i z vlastní zkušenosti, je mnohdy nezbytná i notná dávka štěstí a zkušený lovecký host takovou situaci pochopí i bez “zdůvodňování” momentálního neúspěchu.

Loveckého hosta je třeba na lovecké zařízení (posed) doprovodit včas, přičemž jakýkoliv spěch, ale i zpoždění se mohou negativně projevit na pohodě loveckého hosta a nakonec i na samotném výsledku lovu.


Pokud pozývající i lovecký host již zaujali místo na posedu, od doprovodu se vždy očekává určitá ohleduplnost k hostu, jako konec-konců i v běžném životě, a to v tom smyslu, že jej neunavujeme zbytečnými otázkami, nediskutujeme a neprobíráme záležitosti, o nichž bude dostatek času si pohovořit po skončení lovu; pokud je host nekuřák, nekouříme na posedu. Chováme se a dorozumíváme se tiše, s velkou pečlivostí pozorujeme každý kus zvěře, společně posuzujeme jeho průběrnost, resp. vhodnost k odstřelu, pozývající nenutí loveckého hosta k neuvážené ráně, ani k okamžité střelbě na první spatřený kus, ani ke střelbě na příliš velkou vzdálenost. Teprve po posouzení (“přečtení”) příslušného kusu zvěře a jeho vhodnosti k odstřelu v souladu s údaji v povolence k lovu vyzve doprovázející loveckého hosta ke střelbě. Přitom povinností doprovázejícího je sledovat pozorovacím dalekohledem značení zvěře, způsob a směr jejího odskoku či úniku, které lovecký host nemůže při střelbě tak dobře postřehnout.

Po ráně není důvod k žádnému spěchu. Pokud kus, na který se střílelo, nezůstal ihned v ohni, je třeba vyčkat, a to cca 20-30 minut, mnohdy dle značení zvěře i déle a teprve potom jít hledat nástřel, který je třeba řádně označit nástřelovým zálomkem a po vyhodnocení nástřelu rozhodnout, zda je třeba provést dosled pomocí psa nebo se půjde po pobarvené stopě, je-li zřetelná, dál. Důležité je připomenout, že nástřel je třeba najít a důkladně vyhodnotit i v případě, že jsme zvěř “určitě” chybili!

Poté, co byla zvěř po ráně nalezena, provede doprovázející ve smyslu mysliveckých zvyků a tradic všechny úkony spojené s prokázáním poslední pocty zvěři, a to udělením úlomků (poslední hryz, příp. i vstřelový úlomek) a blahopřání úspěšnému loveckému hostu předáním loveckého úlomku. Oba účastníci lovu společně provedou také určení věku a předběžné posouzení trofeje ulovené zvěře. Při dobré ráně je na místě, aby doprovázející kromě blahopřání ocenil tuto skutečnost i slovní pochvalou a uznáním na adresu loveckého hosta.

Ulovený kus spárkaté zvěře je třeba poté ošetřit, a to jejím vyvrhnutím. Doprovázející (vzhledem ke své praxi, zkušenosti a tím i zručnosti) může vyvrhování provést za loveckého hosta, nejdřív by však měl vyvrhování tomuto nabídnout, a pokud si to přeje lovecký host provést sám, je třeba mu v souladu s mysliveckými zvyky a tradicemi vyhovět
.

Povinnosti a chování loveckého hosta


Obdobně i lovecký host musí být dochvilný a musí se dostavit na místo domluveného setkání včas. Nikdy by neměl nechat pozývajícího na sebe čekat. Jeho oděv by měl rovněž splňovat požadavky ve smyslu mysliveckých zvyků a tradic. Rozhodně by se neměl dostavit v nejrůzněji zbarvených “maskáčích”, byť by v nich zelené zbarvení převažovalo.

Zbraň musí mít v dobrém technickém a provozuschopném stavu a samozřejmě i nastřelenou a musí mít s sebou také dostatek nábojů. Pokud by měl nějaké pochybnosti o přesnosti zbraně, je lepší ji nejdříve nastřelit a teprve poté se vydat na lov. Se zbraní musí manipulovat s největší opatrností při dodržení všech zásad bezpečnosti zacházení s ní.

Jak již bylo naznačeno, lovecký host musí předem vědět na lov jaké zvěře dostal pozvánku. Nabídnutý kus zvěře, posouzený a určený k odstřelu, musí přijmout a je nemyslivecké, např. u trofejové zvěře, snažit se o výměnu za lepší kus. Nemyslivecké je rovněž po úspěšném lovu usilovat o odstřel dalšího kusu zvěře, byť by se jednalo o zvěř holou. Před střelbou je dobré, když si i lovecký host příslušnou zvěř prohlédne, a to pozorovacím dalekohledem, nikoliv však přes zaměřovací dalekohled. V žádném případě by neměl střílet na zvěř bez zřetelného pokynu doprovázejícího, a to ani v takovém případě, že si je naprosto jistý, že jde o zvěř určenou k odstřelu a splňující požadavky v povolence k lovu.

Pro chování loveckého hosta platí rovněž to, co bylo řečeno u pozývajícího, tj. že se nevychloubá svými loveckými výsledky, nevede na posedu zbytečné diskuse, chová se tiše, nekouří a věnuje se pozorování zvěře. V případě, že zvěř nevyšla, situaci negativně nekomentuje, nekritizuje stavy zvěře či odbornou způsobilost doprovodu, nedává rady a neobviňuje pozývajícího z případného neúspěchu. Všechny tyto projevy jsou nemyslivecké a každý lovecký host by se jich měl vystříhat.

Měl by se dále vyvarovat jakékoliv zbrklosti při střelbě a usilovat o jistou ránu, a to na mysliveckou vzdálenost, přitom s reálným zhodnocením svých vlastních střeleckých schopností. V případě chybení nebo postřelení zvěře vlastním zaviněním zbytečně nevysvětlovat ani nehledat jiné příčiny a hlavně neodůvodňovat tento neúspěch pofidérními faktory. V takovém případě je myslivecké a zcela na místě přiznat vlastní pochybení.

Po úspěšném lovu a převzetí úlomku je v souladu s mysliveckou etikou na místě, aby lovecký host poděkoval pozývajícímu za umožnění lovu, jakož i za doprovod. V žádném případě však nesmí projevit sebemenší nespokojenost s úlovkem, zejména v případě trofejové zvěře, kdy trofej nemusí vždy splňovat očekávání loveckého hosta.

Závěrem bych chtěl všem loveckým hostům i pozývajícím na individuální lov spárkaté zvěře popřát mnoho hezkých a úspěšných společných loveckých zážitků, které i v dnešní uspěchané době přispívají jak k udržování dobrých vzájemných přátelských vztahů, tak i k dalšímu připomenutí významu morálně etických aspektů naší myslivosti v duchu jejich zvyků a tradic tak, jak nám je zanechali naši předchůdci, a na které bychom neměli nikdy zapomínat.
 
Sestavuji aktuální kalendář ...
 

počítadlo.abz.cz