Časopis Myslivost

Na druhém konci spektra stojí přístroje Zeiss Terra. To jsou cenově velmi příjemné přístroje slušné optické kvality, ale již na nich nenajdete Made in Germany, pouze Designed in Germany. To ještě pořád není tak špatné, ačkoliv zaměřovací dalekohled není nic převratného, u jeho kořenů musí být kvalitní návrh a výpočet optické soustavy, a to umí Němci velmi dobře, určitě lépe než nějaký „no name“ bůhví odkud.
Kdesi uprostřed pak stojí přístroje Zeiss Conquest. Conquest je deklarovaný jako německá optika za dobrou cenu.
Zaměřovací dalekohledy Zeiss Conquest jsem testoval již jednou, tehdy to byl zaměřovač V6 se šestinásobným zoomem. Dnes jsem zvolil poměrně nový Conquest V4 3-12x56, tedy se čtyřnásobným rozsahem zoomu.
Řada Conquest V4 obsahuje naháňkový 1-4x24, univerzální 3-12x56, 4-16x44 a dálkový 6-24x50. Moje srdce tíhne k menším zaměřovačům a tak 4-16x44 mě lákal, ale nakonec jsem k testu zvolil 3-12x56. Připadá mi jako nejuniverzálnější zaměřovač z celé řady, umožňující jak střelbu za špatných světelných podmínek (56mm objektiv), tak do pohybu (3x zvětšení) či na velké vzdálenosti (12x zvětšení). Pojďme se nyní na testovaný Conquest V4 podívat zblízka.


 
Zeiss se u řady zaměřovacích dalekohledů Conquest V4 přiklonil k nejběžnější koncepci, kdy 30mm tubus má na své střední stavbě tři věžičky – točítka, kterými se seřizuje výškové (nahoře) a stranové (vpravo) nastřelení zaměřovače a jas (vlevo) přisvícení záměrného kříže. Ten je typ 60, tedy silné trámky a zvlášť tenké nitě uprostřed. Pokud mluvím o zvlášť tenkých nitích, pak asi nejlepší vypovídací hodnotu má fakt, že nit při dvanáctinásobném zvětšení na vzdálenost 100 metrů zakrývá pouhých 5,5 mm.
Záměrný obrazec je ve druhé rovině zobrazení, jeho velikost zůstává pořád stejná bez ohledu na nastavené zvětšení.
Konstrukční střídmost se uplatnila i na rektifikačních stavítkách záměrného kříže. Po odšroubování krycích čepiček na vás koukají jednoduchá točítka s čárkami označujícími jednotlivé polohy („cvaky“). Při nastřelování, tak jak jste zvyklí, otáčením točítek sjednotíte bod odpadu střely s polohou záměrného obrazce.
Po nastřelení zbraně točítko jednoduše zvednete, nulovou rysku dáte naproti značce na tubusu a točítko zase vrátíte zpět.
Pokud chcete při střelbě na velké vzdálenosti „cvakat“, prostě sejmete čepičku a cvakáte, návrat na nulu je jednoduchý a prostý.
Na těle točítka je natištěno na obě strany od nuly 30 značek. Co čárka, to cvak, co cvak, to posun kříže po cíli vzdáleném 100 metrů o 7 mm (1/4 MOA). Označené cvaky vám tedy umožní snadno odpočítat přesný posun až o 7x30 = 210 mm.
Z ryzí hravosti, a taky protože už jsem to dlouho u žádné optiky nekontroloval, zkusil jsem u upnutého zaměřovače přejet po měřítku – 30 cvaků opravdu skončilo o 21 cm od výchozího bodu (plus mínus nějaká chyba měření, na 100 metrů už se jeden centimetr čte při dvanáctinásobném zvětšení i v dobré optice opravdu špatně, spíš odhadujete). A po návratu točítka na nulu se záměrný bod poslušně vrátil zpátky na výchozí bod. Spolehlivé vracení potvrdila později v testu i klasická „krabička“ a „šup sem, šup tam“.
Efektivní cvakání v praxi vyžaduje, abyste ze střelnice znali dráhu střely z vaší zbraně, věděli „kde to kam padá“ a abyste dokázali určit vzdálenost, na kterou střílíte. V dnešní době individualizovaných kroužků, kompenzačních balistických věžiček a rafinovaných konstrukcí je tohle prosté řešení sice možná anachronismem, ale přesto je to plně funkční a spolehlivé řešení. A je to shodné řešení jako v případě zaměřovačů řady Conquest V6 se šestinásobným zoomem.
Na levé straně středové stavby je věžička ovládání jasu přisvícení záměrného obrazce. Ta zároveň obsahuje dnes vcelku standardní baterii CR 2032. Baterie je v dutině krytá šroubovací čepičkou, pro vyndání baterie přidržíte kroužek seřizování jasu a vyšroubujete z věžičky nízkou čepičku. Pak můžete baterii vyjmout.
Regulace je dostatečně jemná, abych mohl nastavit neoslňující přisvícení za hluboké noci a současně nastavit tak silné přisvícení, abych viděl záměrný bod jasně i v plné poledne. Piktogram (který měl podle mě na Conquestu V6 obrácený smysl) nahradila jednoduchá číselná stupnice, čím vyšší číslo, tím jasnější bod. Mezi jednotlivými stupni jasu je vždy poloha vypnuto.
Nyní jsem se zaměřil na optické vlastnosti zaměřovacího dalekohledu. Obraz je jasný, perfektně čitelný, bez aberací a barevné podání je přirozené a vyznačuje se „zářivou zeissovskou bílou“.
Obraz je v plném rozsahu zvětšení ostrý až do kraje a ani na okrajích zorného pole jsem okem nezjistil ani poduškovou, ani soudkovou vadu.
Ke zkoumání světelné propustnosti jsem použil zkušební obrazec ISO 12233, pro účely „okometrického“ zkoumání kvality prostupu světla mi plně vyhovuje. Sleduji, kdy mi splyne šrafovaná plocha v šedou.
Zeiss Conquest V4 3-12x56 má o něco větší průměr objektivu (56 mm) než můj binokulár Leupold 10x50 Tactical, a tak jsem na zaměřovači nastavil 10x zvětšení, abych měl stejnou výstupní pupilu.
Pokud jsem hleděl do zaměřovače i do dalekohledu jen jedním okem, pak měl zaměřovač Zeiss V4 nad Leupoldem převahu asi 10 až 12 minut. Při používání obou očí jsem dospěl převaze Zeissu pouhých 5 minut, dvě oči vidí prostě víc a lépe. Přesto, měl jsem pocit, že to není až tak úplně jasná převaha, je tu o něco větší průměr objektivu zaměřovače, proto bych se nerad uchyloval k nějakému kategorickému verdiktu.
Pokud se podívám do svého archivu, tak mi nemůže nevytanout o maličko menší bratr Zeiss Conquest V6 s větším rozsahem zoomu 2-12x50, který jsem testoval přibližně před rokem (psali jsme o něm v Myslivosti 9/2017). Výsledky jsou si velice blízké, možná dokonce o maličko lepší, ale to může být i velikostí objektivu a menším rozsahem zoomu. Každopádně potvrzují, že Zeiss i u ekonomické edice nešetří na optické kvalitě čoček a jejich povrchových vrstev.
Conquest V4 má pevně nastavenou paralaxu. Výrobce udává její nastavení na 91,4 metru – tedy podobné jako u většiny zaměřovacích dalekohledů s pevnou paralaxou.
Následoval test opakovatelnosti seřizování. Zkoušel jsem stavítka přibližně ve středu jejich regulačního rozsahu, „krabičkou“ o délce 40 cvaků (nahoru, doleva, dolů, doprava a měli byste skončit na výchozím bodě, dále jsem pětkrát opakoval cyklus 5 kroků nahoru, 10 kroků nahoru, návrat na nulu (simuloval jsem použití stavítek v roli balistické „cvakací“ věžičky).
Kříže obou testovaných zaměřovačů se vracely vždy spolehlivě zpět na výchozí bod. Netrápil jsem zaměřovače na hranicích seřizovacího rozsahu, tam se i u výrobců tak špičkového jména jako je Zeiss může vyskytnout zaškobrtnutí a předpokládám, že rozumný uživatel a dobrý puškař se postarají o základní vyrovnání zaměřovače se zbraní tak, aby nastřelení bylo spolehlivě někde mimo okraje seřizovacího rozsahu.
Můj „sprchový test“ těsnosti zaměřovače, tedy jeho vystavení zaměřovače odstřikující vodě a následné hluboké podchlazení neprokázaly žádný průnik vlhkosti dovnitř ani jednoho z testovaných zaměřovačů. Ani zmražení na -18 °C nevyřadilo zaměřovače z funkce. Jistě, ovládací prvky zatuhly, ale pořád ještě byly použitelné i pro ruku v pletené rukavici.
U naháňkového zaměřovacího dalekohledu to bylo jen tak tak, ale nos na obvodu stavěcího prstence poskytne prstům spolehlivou oporu a s převahou jistí situaci. Zcela bez problémů bylo i u promrzlého zaměřovače ovládání jasu záměrného bodu.
Jako poslední součást testu jsem nainstaloval Zeiss Conquest V4 3-12x56 na opakovací kulovnici Mauser M18, kterou jsem přitom také otestoval (viz Myslivost 11/2018) a vyzkoušel na střelnici.
Pokud si vzpomenete, Mauser M18 v kombinaci s Conquestem V4 překvapil velmi dobrou přesností. Montáž byla jednoduchá MilStd 1913 „pikašína“ a kroužky Kozap. Během celého testu jsem neměl s touto sestavou žádný problém. Jemná vlákna záměrného obrazce prakticky nezakrývají terč, osvětlení záměrného bodu pro přesnou střelbu doporučuji nastavit na minimální jas, kdy ještě bod vnímáte jako rozsvícený. Určitě by neměl oslňovat.
 
Pokud mám shrnout vše výše uvedené – svým rozsahem zoomu je Conquest V4 na první pohled horší než V6. Ale tomu odpovídá i cena. Čtyřnásobný zoom dnes vnímáme jako něco malého, ale není to tak dlouho, kdy to byla dobrá norma.
Jednoduchost koncepce je v mých očích výhodou, aspoň se nemá co pokazit. Jenže čím menší je rozsah zoomu, tím lepší bude přenos světla v celém, rozsahu zvětšení.
Objektiv 56 mm vysloveně volá po lovech za šera a zhoršené viditelnosti a krátký rozsah zoomu tomu dobře přizvukuje. Výsledkem jsou dobré vlastnosti při použití za zhoršených světelných podmínek.
Testovaný Conquest není asi úplně ideální na naháňkách – 4x zvětšení sice umožňuje střelbu do pohybu, ale nitě záměrného obrazce jsou tenoučké. Ale hodně si můžete na naháňkách pomoci rozsvícením záměrného bodu.
Conquest V4 3-12x56 bude excelovat při přesně mířených ranách z posedu, kdy vlasové nitě umožňují opravdu precizní zamíření i pro střelbu na extrémní vzdálenosti. Té by pomohlo, kdyby měl záměrný obrazec nějaké pomocné značky na svislé niti. Kritické to ale není, můžete cvakat, značky jsou spíš moje osobní preference.
Pokud jste založením „kancař“, pak v Conquestu V4 máte mimořádně svůdnou a přitom ekonomickou volbu. Pokud začínáte, máte hluboko do kapsy, a přesto chcete kvalitní optiku, i pro vás je Conquest V4 možnou volbou univerzálního zaměřovače.
Testovaný zaměřovací dalekohled potvrzuje, že Conquesty od Zeisse nejsou žádný švindl a ersatz (náhradní, nekvalitní řešení), ale že jsou to jednoduché, solidní a na funkční dřeň ořezané optické přístroje, které nabízí velmi dobrý poměr výkon / cena. Nabídka je přitom tak široká, že si vybere opravdu každý.
Ing. Martin HELEBRANT