Časopis Myslivost

Většina druhů vodních ptáků mění svoje zimoviště v závislosti na povětrnostních podmínkách. Mírné zimy jim dovolují posunout svá evropská zimoviště severovýchodním směrem, chladné zimy je naopak tlačí na jihozápad kontinentu. Tyto změny jsou nejvýraznější u druhů zimujících na hlubších vodách (potápivé kachny, kormoráni, lysky, potápky), jejichž zimoviště se v Evropě v průběhu posledních 24 let posouvala o 5 km ročně severovýchodním směrem.
V budoucích letech bude pravděpodobně docházet k extrémním výkyvům počasí v zimním období a tyto extrémy budou způsobovat změny rozšíření druhů a posuny jejich areálů severním a jižním směrem.
Tyto změny rozšíření a početnosti vytvářejí nové výzvy pro výzkum i ochranu populací a druhů vodních ptáků. Jednotlivé druhy mohou například zimovat mimo chráněná území, dojde-li v dané oblasti k nepříznivým podmínkám pro zimování.
Pro zajištění ochrany zimujících vodních ptáků je tedy nezbytný pravidelný a dlouhodobý monitoring a průběžná aktualizace seznamu významných zimovišť na národní i mezinárodní úrovni.
 
Zimování vodních ptáků v Česku
 
Nejpočetněji zimujícím druhem vodních ptáků na území České republiky je kachna divoká, dosahující každoročně početnosti asi 200 000 jedinců, čímž řádově přesahuje početnost ostatních nejhojnějších druhů. Další druhy jako husa běločelá, lyska černá, kormorán velký, racek chechtavý a husa velká dosahují řádově nižších počtů (tisícovky jedinců).
Zimující populace většiny jednotlivých druhů vodních ptáků na našem území dlouhodobě (1966 až 2017) narůstají. Mezi přibývající druhy patří většina druhů kachen a racků, všechny druhy hus, labuť velká, kormorán velký, volavka popelavá a bílá, ledňáček říční. Dlouhodobý pokles početnosti byl prokázán pouze u čírky obecné, poláka malého, potápky malé a slípky zelenonohé.
V podmínkách chladných zim (například v zimě 2016/2017) u nás početněji zimují některé severské druhy kachen, například morčák velký a hohol severní. Ve vnitrozemí v takových zimách můžeme zastihnout i některé druhy tzv. „mořských kachen“, tedy těch druhů, které obvykle zimují na otevřeném moři, jako jsou například polák kaholka nebo turpan hnědý. V posledních letech intenzivně narůstá i počet zimujících kopřivek obecných, což je naopak kachna s centrem areálu rozšíření jižně od našich hranic. Ke druhům zimujícím početněji spíše v mírných zimách patří různé druhy hus, volavek a racků.
Obecně lze tvrdit, že jednotlivé druhy vodních ptáků si vybírají v době zimování raději nižší nadmořské výšky a lokality s vyšší teplotou. V různých zimních sezónách se liší využívání různých typů mokřadních lokalit (tj. přehrady, rybníky, průmyslové vody a tekoucí vody). V podmínkách chladných zim je většina stojatých vod na území České republiky zamrzlá, a proto vzrůstá význam tekoucích vod, především dolních a středních toků našich řek. V mírných zimách naopak narůstá význam stojatých vod, a to zejména přehradních nádrží a tzv. průmyslových vod (pískoven, štěrkopískoven, zatopených lomů a odkalovacích nádrží).
 
Konflikty mezi člověkem a vodními ptáky
 
Změny klimatu a životního prostředí ovšem nepřinášejí pouze výzvy k aktualizaci sítě stanovených chráněných území, ale také populační expanzi druhů vodních ptáků, jejichž šíření vyvolává konflikty mezi ochranou přírody a dotčenými hospodářskými subjekty.
Snad nejrozsáhlejší problémy v celoevropském měřítku vyvolala expanze kormorána velkého. Zatímco ještě na počátku 60. let 20. století hnízdilo v západní, severní a střední Evropě jen 3500 až 4300 párů kontinentální subspecie kormorána velkého, dosáhl v Evropě počet párů v roce 2012 celkově asi 379 000 párů, což společně s nehnízdícími jedinci představuje asi 1 milion ptáků!
Tato expanze byla patrně důsledkem řady faktorů, k nimž patří i zvýšení úživnosti vnitrozemských a litorálních vod v Evropě, legislativní ochrana tohoto druhu ve většině států, omezení používání pesticidů a v neposlední řadě i změna klimatických podmínek, zejména nezamrzání řek vlivem stavby jezů a přehradních nádrží a rozrůstání lidských sídel.
Není bez zajímavosti, že tyto příčiny bezprostředně souvisí s aktivitou člověka. Ačkoliv intenzivní využívání přírody obvykle vede k úbytku a ústupu mnohých druhů živočichů a rostlin, v případě kormorána velkého jsme naopak pomohli vytvořit optimální podmínky pro druh, který je „konkurentem“ člověka.
Podobný nárůst početnosti a rozšiřování mimohnízdního areálu rozšíření lze dokumentovat u celé řady dalších rybožravých druhů ptáků. Z druhů pravidelně zimujících na našem území patří mezi šířící se rybožravé druhy ptáků volavka popelavá, volavka bílá a morčák velký. Z těchto druhů jsou povolovány odstřely a plašení v rámci tzv. odchylných postupů u kormorána velkého a volavky popelavé.
Další skupinou vodních ptáků, jejíž početnost intenzivně narůstá na celé severní polokouli, jsou herbivorní husy. Z 21 populací hus, u nichž bylo možno analyzovat dlouhodobé trendy v Západní Palearktidě, byl rostoucí trend zjištěn u 16 populací.
Míra nárůstu celkové početnosti tahových populací je u některých druhů hus výjimečná. Například u husy běločelé a bernešky bělolící došlo za poslední padesát let v Evropě k až stonásobnému nárůstu velikosti populace.
Na území České republiky pravidelně zimují tři druhy hus (husa běločelá, husa velká a husa polní) a jejich početnost dlouhodobě narůstá. V celoevropském měřítku je pak u husích druhů dokládán posun ve využívání různých typů prostředí.
Na místo původně využívaných chudých pobřežních mokřadů se husy naučily využívat zemědělskou krajinu a na rozdíl od mnohých jiných druhů ptáků jim vyhovuje intenzivní zemědělská výroba. Nejsou tedy výjimkou ani výskyty desítek tisíc hus na polích, které představují příjemný zážitek pro ornitologa pozorujícího ptactvo, ale již méně příjemnou skutečnost pro majitele pole, na kterém se husy pasou. Řada přímořských států severozápadní Evropy proto umožňuje farmářům kompenzovat škody působené velkými hejny hus.
 
Sbíráme data o vodních ptácích, abychom věděli, co se s nimi děje
 
V době zimování se vodní ptáci shlukují na nezamrzlých vodních plochách a lze celkem snadno zjistit jejich počty. V této době probíhá v polovině ledna Mezinárodní sčítání vodních ptáků (International Waterbird census). Toto sčítání probíhá  nepřetržitě od ledna 1966, čímž představuje nejstarší a patrně nejrozsáhlejší zoologický monitorovací projekt v celosvětovém měřítku, v Evropě i na našem území.
Počátky vzniku tohoto pravidelného sčítání vodních ptáků v Evropě a u nás shrnul Doc. Karel Hudec, významný český zoolog a ekolog, takto: „Myšlenka prokázat konkrétními čísly reálnost obecných a trvalých tvrzení o stálém úbytku vodního ptactva, jmenovitě lovných druhů, vznikla před II. světovou válkou v Anglii. Teprve však po válce, v roce 1947, založil přírodovědec a malíř Peter Scott ve Slimbridge The Wildfowl Trust. V něm vzniklo a bylo organizačně zajištěno jako výzkumné centrum IWRB (International Waterfowl Research Bureau) pro uvažovanou a z hlediska biologického nutnou mezinárodní akci pravidelného dlouhodobého sčítání populací vodních ptáků.
Poválečné rozdělení Evropy však velmi komplikovalo situaci. To se ukázalo i na našem území, kde výzva ke spolupráci při synchronním sčítání našla širší odezvu pouze u Československé myslivecké jednoty. Výsledky sčítání z jediné zimy 1958/59 byly zpracovány organizátorem doc. ing. J. Nečasem (1959), doplněny tehdejším předsedou Československé společnosti ornitologické doc. dr. W. Černým a publikovány v časopisu Lesnictví 1959, s. 521–528 (Divoká kachna – hlavní tažná zvěř v ČSR).
V roce 1961 začal nový předseda IWRB Luc Hofmann sčítání aktivizovat a hledal kontakty v zemích východní Evropy. Po dohodě na 1. evropské konferenci o vodním ptactvu v St. Andrews 1963 převzal iniciativu v zajišťování organizace sčítání v ČR tehdejší Ústav pro výzkum obratlovců Československé akademie věd v Brně, v jehož ornitologickém oddělení v roce 1959 začal výzkum vodního ptactva.“
Hlavním cílem Mezinárodního sčítání vodních ptáků je tedy monitoring početnosti vodních ptáků a jejich změn, stanovení národně i mezinárodně významných lokalit zimování a hodnocení efektivity chráněných území pro vodní ptáky. V současné době je sčítání organizováno celosvětově ve více než 100 státech pěti kontinentů. V západní Palearktidě a jihozápadní Asii každoročně 11 000 dobrovolných spolupracovníků kontroluje více než 20 000 vodních a mokřadních lokalit, přičemž je sečteno asi 20 milionů jedinců 175 druhů vodních ptáků.  
Mezinárodní sčítání vodních ptáků organizuje organizace Wetlands International se sídlem v Nizozemsku.
V České republice toto sčítání probíhá na asi 700 lokalitách a koordinačním pracovištěm je katedra ekologie Fakulty životního prostředí ČZU v Praze.
 
Chcete se zapojit?
 
Pro hodnocení změn populací vodních ptáků jsou nezbytná ohromná množství dat o výskytu a početnosti jednotlivých druhů. Tento monitoring (výraz se v poslední době hojně používá pro systematický sběr dat) se neobejde bez výrazné pomoci dobrovolných spolupracovníků, kteří navštěvují své lokality v terénu a sčítají zde vodní ptáky. Monitoring provádíme nejen v době zimování (leden), ale i migrace (duben a říjen) a v době hnízdění (květen a červenec).
Pro komunikaci s dobrovolnými spolupracovníky a i k šíření informací používáme webové stránky http://www.waterbirdmonitoring.cz.
Naleznete zde seznam sčítaných mokřadních lokalit, možnost přihlašování na jednotlivé lokality v různých obdobích roku i možnost vkládání výsledků sčítání online.
Obracíme se tedy na myslivce, kteří, jak je nakonec výše v textu konstatováno, byli jedněmi z prvních, kteří se na sčítání na našem území podíleli. Pokud poznáte jednotlivé druhy vodních ptáků a chcete přispět svým dílem k důležitým poznatkům o jejich stavu, rádi vás uvítáme v řadách našich dobrovolných spolupracovníků. Přihlaste se na webových stránkách nebo napište e-mail koordinátorce sčítání Zuzaně Musilové (Katedra ekologie FŽP ČZU, Kamýcká129, 165 21 Praha Suchdol, e-mail: musilovaz@fzp.czu.cz, iwccz@post).
 
 
Změny početnosti zimujících populací vybraných druhů vodních ptáků na území České republiky zjištěné na základě lednového Mezinárodního sčítání vodních ptáků v letech 1966-2017. Početnost lysky černé prudce narůstala v 60. a 70. letech, poté došlo k poklesu a naopak v posledních asi dvaceti letech počty zimujících lysek opět narůstají. 
 Počty zimujících poláků velkých a poláků chocholaček narůstaly až do poloviny 90. let, odkdy dochází k poklesu (polák velký) nebo stabilizaci početnosti (polák chocholačka).
 


Počty kachny divoké narůstaly téměř kontinuálně od 60. let.


Počty všech druhů hus začaly narůstat s výraznými fluktuacemi od 80. let. V 90. letech byla nejpočetněji zimujícím druhem husa polní, v posledním desetiletí je nejpočetnějším druhem hus husa běločelá. 
 



Rozšíření poláka velkého (červeně) a poláka chocholačky (modře) v lednu 2013 až 2017. Bílé body představují sledované lokality bez výskytu daného druhu. V uvedených letech byl každoročně zaznamenáno 1152–1988 poláků velkých a 3594 až 5238 poláků chocholaček.