Přes dravce vysokého a nízkého letu jsme se v listopadovém čísle dostali k poslední skupině sokolnicky vedených a užívaných dravců, a to orlů. Tím jsme uzavřeli všechny tři skupiny a nyní postupme o další krok, kterým jsou obecné zásady držení loveckých dravců a sokolnického výcviku.
Základem úspěšného výcviku jsou v první řadě všeobecné základní znalosti a vědomosti každého sokolníka, bez nichž by při praktickém výcviku nebylo možné uspět. Každý dobrý sokolník musí mít nejprve osvojeny všechny znalosti řádného myslivce zakončené mysliveckou zkouškou (nic nového).
Dále je potřebná znalost mnohotvárného života dravců ve volné přírodě, což je důležité pro vytvoření co nejpřirozenějšího prostředí a hlavně pochopení konkrétního chování jednotlivých dravců i s jejich odlišnostmi, čemuž následně odpovídají i odlišnosti při výcviku.
Sokolnické potřeby a výstroj loveckého dravce
Každý sokolník si před pořízením svého prvního loveckého dravce musí v první řadě především uvědomit několik zásadních faktů. Nejprve je potřeba vzít do ruky tužku a papír a sepsat si všechny body na papír, aby nedošlo k opomenutí něčeho důležitého.
Myslím, že zde není nutné uvádět, že sokolnickým způsobem k lovu, smějí být chováni dravci pouze osobou, která složila sokolnické zkoušky a vlastní platný sokolnický průkaz, jinak není možno jít s dravcem do honitby.
Mezi první předpoklady patří bezesporu místo. Obecně lze říci, že v průběhu lovecké sezony je dravec nejčastěji umístěn na nízkém posedu (jestřábí oblouk nebo sokolí špalek). Po lovecké sezoně je vhodné mít pro dravce k dispozici sokolnickou komoru nebo alespoň přístřešek s proletovačkou.
Před vlastním pořízením dravce je potřebné pořídit všechny sokolnické potřeby a součásti výstroje dravce, s přihlédnutím jakého dravce budeme pořizovat.
Mezi potřeby sokolníka patří sokolnická rukavice, vábítko, vlečka, 2 posedy (nízký posed - jestřábí oblouk nebo sokolí špalek a vysoký posed), sokolnická brašna, koupací nádoba a přepravka.
Mezi sokolnickou výstroj patří chvatová poutka (jeden pár), pár rolniček s upevňovacími řemínky, dloužec, obratlík a pro sokolovité dravce čepička.
Sokolnická komora - tu lze rozdělit podle účelu a konstrukce.
Podle účelu na pelichací a reprodukční (chovnou). Pelichací komora může být malá, umožňující kontakt dravce se sokolníkem. Reprodukční komora musí být větší, aby umožnila létání a hnízdění.
Podle konstrukce na částečně uzavřenou, uzavřenou a celodrátěnou komoru.
Částečně uzavřená komora má kromě uzavřených bočních stěn (většinou ze dřeva) většinou přední stěnu částečně průhlednou.
Uzavřená komora má všechny stěny neprůhledné, horní část bývá z poloviny průhledná (pletivo), pro zabezpečení světla a vzduchu.
Celodrátěná komora má většinou trámovou konstrukci potaženou drátěným pletivem s hustými oky. Pro sokolnické účely je však málo používaná, nejčastěji se užívá v zoologických zahradách.
Naše klimatické podmínky umožňují chov dravců bez vytápění, je však nutné dodržení zásady částečného zastřešení se závětřím. Samozřejmostí musí být koupací zařízení, krmná deska a odsedávky.
Popis jednotlivých potřeb a výstroje
Sokolnická komora je velmi účelnou a pro některé dravce nezbytnou součástí sokolnického chovu. Její umístění je libovolné, může být jako samostatná stavba například na zahradě nebo v kůlně, případně ve vhodné místnosti uvnitř budovy. Komora se osvědčí i v době pelichání dravců. Možnost volného přelétávání z místa na místo zásadně snižuje riziko poškození choulostivých dorůstajících per. Dravec jistě dokáže přepelichat i na posedu, riziko poškození dorůstajícího opeření je však díky uvázání mnohonásobně vyšší.
Velikost komory je různá a odvíjí se od velikosti dravce, pro kterého je určena. Rozměry komor pro jednotlivé dravce doporučuje „Řád ochrany dravců a sov při chovu Klubu sokolníků ČMMJ“. Pokud tyto možnosti pro vybudování sokolnické komory nemáme, je důležité mít pro dravce alespoň přístřešek s proletovačkou, který ho chrání před povětrnostními vlivy a umožní mu alespoň částečné prolétnutí.
Sokolnická rukavice je zhotovena z tužší kůže, na místě určeném pro sezení dravce je kůže ve dvojité vrstvě. Rukavice musí být prstová, aby mohl sokolník při nesení dravce na pěsti spolehlivě držet dloužec, případně poutka. Široká manžeta je zakončena ozdobným střapcem. Velikost rukavice je dána podle dravce a je tak vyráběna v několika velikostech. Rukavice je šitá na levou ruku.
Vábítko (dříve též peřenec) je nepostradatelnou pomůckou pro výcvik. Dnešní vábítko je ušité z kůže někdy imitující určitý druh kořisti s křídly např. bažanta nebo vrány podle toho, na který volně žijící druh bude dravec cvičen. Na obou koncích vábítka jsou řemínky, jimiž se k vábítku přivazuje odměna pro dravce. Kromě toho je na vábítku umístěno poutko s asi 2 m dlouhým řemenem pro manipulaci. Vlastní použití bude popsáno v kapitole o výcviku dravce.
Vlečka je vycpaná kůže zajíce, králíka nebo lišky. Používá se pro lovecký výcvik především jestřába, káně Harrisova, káně rudochvosté nebo orla. I na vlečce je řemínek k upevnění odměny pro dravce.
Sokolnická brašna je speciální prostorná brašna s oddíly pro vábítko, potravu, náhradní součásti výstroje, malá lékárnička pro ošetření dravce i sokolníka a krytý oddíl pro ukládání úlovku.

Sokolí posed (špalek) je posed pro sokoly, rarohy a orly. Skládá se z kovové tyče, na jejímž konci je hrot pro zaražení do země se zarážkou, na druhé je dřevěný nebo silonový kruhový komolý kužel postavený na menší základnu, horní strana je opatřena povrchem (korek, umělý trávník), který snižuje riziko otlaků.

Jestřábí oblouk je již podle názvu do oblouku ohnutá kovová tyč. Na obou koncích oblouku jsou kovové hroty s drátěnou tětivou a zarážkami pro zabodnutí do země. Tětiva drží tvar oblouku a zabraňuje sklouznutí kroužku, na němž je dravec uvázán. Střední část oblouku je zesílena a opatřena omotávkou z různého materiálu (kůže, provaz, guma) tak, aby dravec posed svými chvaty úplně neobemkl, přitom seděl měkce a neotupil si zbraně. Zesílení ve střední části musí být přizpůsobeno druhu dravce.
Vysoký posed tvoří obdélníkový rám (převážně dřevěný), který je na horní straně opatřen potahem pro pohodlné sezení dravce. Potah může být vyhotoven z kůže nebo umělé trávy, případně jiného pevného a přitom měkkého materiálu. Vnitřní část rámu je tvořena obdélníkovým závěsem (např. pytlovina - juta), který je vypnutý a uchycený k háčkům na horní a dolní vnitřní straně rámu.
Závěs plní dvě funkce, jednak zabraňuje zatočení pout kolem rámu a za druhé při seskočení umožňuje dravci znovu se vyšplhat nahoru.
Vysoký posed by měl být vždy ve výši prsou sokolníka a měl by být umístěn na dobře větraném, suchém místě.
Poslední z užívaných posedů je
kruhový (Wallerův) posed liší se válcovým tvarem a díky delšímu uvázání má dravec větší volnost pohybu. Další jeho výhodou je malá náročnost na prostor.
Nezbytnou potřebou sokolníka je i dobrý
dalekohled, který by měl mít sokolník k dispozici jak při výcviku, tak při lovu.
K výstroji loveckého dravce patří v první řadě
chvatová poutka (nebo také obutí), která jsou velmi důležitou součástí výstroje, neboť sokolník za ně přidržuje dravce na pěsti nebo ho vrhá k lovu.
Poutka se liší velikostí, rozměrem i provedením podle druhu dravce. Jsou vyrobena z pevné a měkké kůže a upevňují se na oba chvaty, nesnímají se, dravec s nimi létá i loví.
První tradiční typ poutek je z jednoho kusu kůže se třemi otvory a jedním rozšířeným místem, které musí odpovídat velikosti chvatů dravce. Poutka se pak tradičním způsobem provléknou a připevní na chvaty.
Druhý používaný typ se skládá ze dvou kusů. Prvním je kožený řemínek obepínající chvat dravce a je neoddělitelně spojen kovovým očkem, kterým je následně protaženo poutko (kožené nebo pletené). Výhoda poutek s očkem spočívá v létání, při kterém dravec má poutka vyvlečená a k držení na pěsti stačí řemínek upevněný na jedné straně k rukavici sokolníka a na druhé je protažený očkem manžety. Tento způsob je nejčastěji využíván u sokolovitých dravců, kteří jsou nošeni s čepičkou a sokolník má před lovem dostatek času na vyvléknutí řemínku z očka.
Další důležitou částí výstroje dravce je
obratlík. Jeho úkolem je volným protáčením zamezit zamotání (překroucení) chvatových poutek. Umísťuje se nejčastěji na konec chvatových poutek, někteří sokolníci ho umísťují na zkráceném úvazku k posedu a chvatová poutka propojí dloužcem, jehož konec je sokolnickým uzlem přivázán k obratlíku. Tento způsob snižuje riziko poškození rýdováku dravce a zamotání dloužce u posedu.
Dloužec je pevný asi 1 až 1,5 m dlouhý řemen nebo šňůra sloužící k uvázání dravce k posedu nebo vysoké hrazdě.
Další důležitou částí výstroje dravce jsou
rolničky a
jmenovka. Rolničky se připevňují koženým řemínkem (speciálně vyříznutým) nad chvatová poutka. Jejich zvuk říká sokolníkovi, kde se dravec při volném sledování pohybuje. Při vlastním lovu, pokud dravec váže kořist ve vysoké trávě, zvuk rolniček prozradí místo, kde se dravec s kořistí nachází.
Jmenovka s kontaktními údaji sokolníka (jméno a telefon) se připevňuje buď na identifikační chovatelský kroužek, k rolničce, nebo na samostatné kožené poutko.
Důležitým pomocníkem dnešního sokolníka je miniaturní
vysílačka neboli telemetrické zařízení, jehož pomocí sokolník hledá zbloudilého dravce.
Připevnění vysílačky je možné několika způsoby. Jedním způsobem je upevnění koženým řemínkem na stoják dravce nad chvatové poutko, druhým způsobem je upevnění do držáku, který má dravec napevno připevněný na rýdováku, dalším možným upevněním je tzv. batůžek, který má dravec připevněný řemínky kolem hrudi na zádech. Batůžek je vlastně speciální držák, do kterého se vsune pružná spojka vysílače, který dravci nebrání v pohybu a nevadí mu při letu ani při útoku na kořist.
Poslední z výstroje dravce je
čepička, která slouží k zastínění dravce. V podstatě je možno dát čepičku každému dravci, přesto je zvykem, že sokoli a rarozi se nosí téměř vždy zastíněni, naproti tomu orli méně a jestřábi jen zřídka, což vyplývá z odlišného způsobu lovu uvedených dravců.
Ještě považuji za důležité upozornit každého začínajícího sokolníka na
přepravování dravce. Pořízení dravce a vybavení pro jeho držení a výcvik je již podle shora uvedeného zřejmé, nyní je třeba podívat se ještě trochu dál, a to do období, kdy již „novopečený“ sokolník vlastní dravce a jeho výcvik je u konce, což znamená, že je potřeba navázat na výcvik vlastním lovem.
Málokdo ze sokolníků má to štěstí, že má ve své honitbě dostatek pernaté nebo drobné srstnaté zvěře, a tak nezbývá nic jiného, než jezdit na společná setkání. Za tímto účelem je nutné zvolit i odpovídající zařízení pro přepravu dravce.
Obecně je třeba říci, že záleží na několika faktorech. V první řadě o jakého dravce se jedná, jaký mám ve vozidle prostor a v neposlední řadě jak je dravec onošený. Jedná-li se o dravce vysokého letu, doporučuji jeho přepravu vždy s čepičkou na posedu tzv.
otevřené přepravní hrazdy, v zavazadlovém prostoru vozidla, je ovšem možný i
uzavřený přepravní box. Ten je potřebný pro přepravu dravce nízkého letu a orlů.
Pro uzavřený přepravní box platí, že musí mít dostatečný počet větracích otvorů, správně umístěný vnitřní posed pro pohodlné sezení dravce a dobře ovladatelná dvířka, buď výsuvná směrem vzhůru, nebo standardně otvíratelná do strany. Materiál musí být dobře omyvatelný pro snadnou údržbu (v současnosti hodně používaný svařovaný plast), což však zůstává na rozhodnutí sokolníka. Já dal pro dravce nízkého letu (jestřába) přednost přepravnímu boxu vlastní výroby z plastové přepravky s výsuvným otvíráním směrem vzhůru (viz foto).
Vzhledem k množství uvedených informací bude v příštím čísle uveden způsob výroby chvatových poutek, jejich umístění, upevnění rolniček, uvázání dravce k posedu sokolnickým uzlem atd…
Luboš KOUSAL,
člen redakční rady
Zpravodaje Klubu sokolníků ČMMJ
(Zdroj: Z.Sternberg, 1969: str. 38-543; H. Brüll, G. Trommer 2003: str. 40-49)