Přemnoženou spárkatou zvěř je nezbytné regulovat, ale ne sekačkou
Myslivost 8/2020, str. 30 Jaromír Bláha, Lubomír hajný
V červnové Myslivosti zveřejnil Lubomír Hajný článek o tom, jak je záchrana srnčat při senoseči výborné myslivecké PR (“Záchrana zvěře při senoseči aneb Myslivecké PR”). Je to podle mě ale především velmi záslužná práce všech myslivců, kteří pro to něco dělají a zabrání kruté smrti.
Nechápu, proč měl pan Hajný potřebu v téhle souvislosti emotivně osočit Hnutí DUHA i mě osobně, když napsal: „ … u Hnutí Duha se žádný náznak spolupráce neprojevil. Srnčí, zaječí, bažantí nebo koroptví zvěř si snad nezaslouží ochranu a pozornost od této ekologické organizace? Možná protože není vypsán dostatek dotačních titulů na tuto zvěř. Došlo pouze na mnohokrát opakované konstatování „odborníka“ na zvěř a myslivost, který uvádí na stránkách ekologické organizace, že má myslivecké zkoušky, ale nemá zbraň, a že je srnčí zvěř přemnožená a je potřeba ji radikálně redukovat“.
Dovoluji si autora slušně upozornit, že sečení srnčat nám skutečně není lhostejné. Hnutí DUHA a sdružení Hlas zvířat navrhovaly v připomínkovém řízení k nyní projednávané novele zákona o myslivosti úpravu §10 odst. 3, která by dala větší šanci uživatelům honiteb kruté smrti srnčat zabránit.
Žádali jsme doplnit větu, že „subjekty zemědělsky hospodařící na honebním pozemku jsou povinny oznámit s předstihem nejméně 48 hodin uživateli honitby dobu a místo kosení travin a pícnin a použití chemických přípravků na ochranu rostlin“, protože lhůta v současném znění zákona chybí, což v praxi znamená, že myslivecký hospodář se o termínu kosení dozví třeba večer předtím, než sekačky vyjedou.
Dále jsme navrhovali doplnit povinnost provádět sklizňové práce tak, aby zvěř byla vytlačována z jednoho kraje sklízené plochy ke druhému (jako druhou možnost k vytlačování zvěře od středu sklízeného pozemku k jeho okraji, což se bohužel často neděje).
Tomuto našemu malému pokusu pomoci ochránit srnčata při senoseči jsme nedělali žádné „PR“, a tak se to pan Hajný nedozvěděl. Kdyby ale před sepsáním nespravedlivých a dehonestujících vět do Myslivosti zvedl telefon a zeptal se, jestli něco pro zabránění sekání srnčat děláme, tak bychom mu to řekli.
Kolega, který spolu se mnou připomínky připravoval, je od roku 2015 zaregistrován jako dobrovolník pro vyhánění srnčat pro dva okresy. Za tu dobu mu nepřišel žádný email ani jiná zpráva informující o potřebě vyhánění. Asi ne všude to funguje tak dobře, jak pan Hajný popisuje.
Českomoravská myslivecká jednota žádnou připomínku k sečení srnčat při novelizaci zákona o myslivosti neuplatnila a při jednání na Ministerstvu zemědělství nás v tomto zástupce ČMMJ nijak aktivně nepodpořil.
Pravdu má pan Hajný, že požadujeme redukci přemnožené spárkaté (nejen srnčí) zvěře. Ale rozhodně ne senosečí! Regulérním lovem, kde je naděje, že zvíře nebude zbytečně trpět. Myslím, že také dost srozumitelně vysvětlujeme proč. Ne, že bychom tomu byli rádi, ale bez významného snížení stavů spárkaté zvěře není možné obnovit druhově a strukturálně pestré lesy.
Vím, že to mnoho členů ČMMJ vidí jinak. Proto si dovolím uvést pár čísel z poslední inventarizace škod na lesích a mapu, kde je vidět ve kterých oblastech je poškození mladých kultur větší a kde menší.
Mapa ukazuje průměrné poškození všech dřevin ve vysázených kulturách. Vyšší je ale poškození mladých listnáčů a jedliček, které v lesích nejvíc potřebujeme a které zvěř preferuje před smrkem. Průměrně jich je v ČR poškozeno 64 %. Na polovině území ČR je to ale více než 75 % a na čtvrtině území republiky jsou zvěří poškozené skoro všechny (97,1 %) mladé listnáče a jedle (Inventarizace škod zvěří na lesním hospodářství České republiky, Závěrečná zpráva, IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, leden 2016). Nezjištěné a nevyčíslené jsou škody na přirozeném zmlazení lesů, jehož velká část je spasená dřív, než vůbec může být inventarizačními metodami evidována. Od poslední inventarizace škod v roce 2015 se přitom stavy spárkaté zvěře ještě zvýšily.
MVDr. Jaromír BLÁHA,
Hnutí DUHA – Friends of the Earth CR
Záchrana zvěře při senosečích, nikoliv mediální přetvářka Hnutí Duha
Záchraně zvěře při senoseči se aktivně věnuji od roku 2001. Je to stále jen zlomek času oproti některým mým kolegům, kteří se této záslužné činnosti věnují desítky let.
Ze své zkušenosti mohu říct, že jsem ani jednou nezaznamenal snahu Hnutí Duha a pana Bláhy o případnou spolupráci v této problematice. Od experta v problematice myslivosti a lesů, jak se pan Bláha tituluje, již vzešlo bezpočet připomínek k zákonu o myslivosti a kritice myslivců. Nespočetněkrát se mohli myslivci z médií dozvědět, že je potřeba zmenšit výměry honiteb, redukovat „přemnoženou“ spárkatou zvěř apod. O senoseči a záchraně zvěře ani slovo. Je kouzelné, že tyto články lze i dnes, díky internetovým vyhledávačům, snadno nalézt. Proto doporučuji každému, kdo si chce najít informace, aby tak učinil. Není nic jednoduššího.
Hnutí Duha opravdu podalo připomínku k úpravě paragrafu zákona o myslivosti, který upravuje povinnosti hlášení seče myslivcům. Jen se usmívám, jak okamžitě využijí příležitost, aby si rýpli do myslivců, potažmo ČMMJ, že nic neudělala v tomto bodu.
Pana Bláhu musím zklamat. Opravdu to Hnutí Duha nebylo, kdo první upozornil a požadoval úpravu tohoto bodu zákona. Tuto iniciativu již v minulých letech provedli myslivci, kteří jsou spojení s mediální kampaní k záchraně zvěře. Osobně jsme podávali podnět bývalému ministrovi zemědělství panu Jurečkovi při poslední snaze o změnu zákona o myslivosti.
Portál senosec.czu.cz, který je společným dílem Ministerstva životního prostředí České republiky, České zemědělské univerzity a myslivců, je koncipován jako pomocný nástroj pro vzájemnou komunikaci mezi myslivci, zemědělci a dobrovolníky. Hodnotit jej podle „jednoho kolegy, který se také nahlásil“, že není funkční, je naprosto scestné. Doporučil bych panu Bláhovi přečíst si tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí České republiky k fungování tohoto portálu. Stejně tak by si měl přečíst kdo a kdy takovou aktivitu inicioval.
Dokud nebyla záchrana zvěře při senoseči napříč médii zmiňována, pro Hnutí Duha byla nezajímavá. Nyní je situace jiná. Děkuji za to.
Děkuji, že se dobrovolníci z vlčích a rysích hlídek budou odteď účastnit záchrany zvěře, jak to dělají stovky a tisíce myslivců a zemědělců. A děkuji také panu Bláhovi, že i on bude chodit vyhánět a zachraňovat zvěř. Bude to záslužná činnost.
Tohle bude možná hudba budoucnosti. Prozatím si dovolím poděkovat všem, kteří opravdu pro záchranu zvěře něco dělali, dělají a dělat budou. A je jedno, zda jsou to myslivci, zemědělci nebo dobrovolníci. Všem patří velké díky!
Lubomír HAJNÝ