Trochu mi při tom zatrnulo. Nad prudkým nárůstem početních stavů tohoto přísně chráněného živočicha mám, diplomaticky řečeno, řadu otazníků. Při představě, že světlo světa spatří další „zelená agitka“ mnou předem lomcoval vztek.
O to příjemnější překvapení mě čekalo ve chvíli, kdy jsem od kolegů dostal první hrubý střih. Už z něho bylo zjevné, že vzniká dokument v pravém slova smyslu. Tvůrci nestraní žádné z znesvářených stran a nepokouší se interpretovat skutečnost. Filmovými výrazovými prostředky se tak před divákem odvíjí mikropříběhy několika hrdinů. Do jejich životů zasahuje velká šelma, která se velmi razantním způsobem vrátila na Broumovsko.
Tvůrci dávají nahlédnout do myšlení a charakteru jednotlivých postav a ukazují měnící se vztah lidí k vlkům v časové ose. Díky výborné kameře a nápaditému střihu má navíc tento snímek i nepopíratelnou hodnotu profesionální. Milovníci „poctivé filmařiny“, která umí vyprávět především obrázkem, si tu přijdou na své.
Díky pandemii se premiéra dokumentu opakovaně posunovala a až nyní přichází do kin. Režiséra Martina Páva jsem o následující rozhovor požádal jen pár týdnů po definitivním dokončení filmu. I přes covidovou proluku ale naše povídání neztratilo nic ze své výpovědní hodnoty. Ostatně, posuďte sami.
Pane režisére, jak vlastně vznikl nápad natočit dokument o návratu vlka do české přírody?
Nápad vznikl, když jsem se dočetl v novinách o protestech na Broumovsku. To mne okamžitě zaujalo, protože soužití člověka a přírody pro mne vždycky bylo zásadní téma. Z mého úhlu pohledu totiž samotná situace, byť je lokálního charakteru, má obrovský přesah – jedná se o archetypální konflikt, ve kterém je obsažené mnohé: Co znamená ochrana přírody? Existuje mezi lidským světem a přírodou nějaká hranice? Pokud ano, tak jaká? V čem tato hranice spočívá?
Kde se film natáčel a jak jste vybírali lokace?
Krátce poté, co jsem si přečetl článek, jsem vyrazil na Broumovsko, které mne svojí krajinou uchvátilo. Věděl jsem, že to je to místo, kam se chci ještě dlouho vracet. Od začátku mi šlo o to vyprávět příběh, který bude co nejvíce uzavřený jedním prostředím, takže jsme ani nepřemýšleli o tom, že bychom natáčeli někde jinde.
Bylo složité vytipovat konkrétní lidi, kteří budou v dokumentu vystupovat? Jak jste je přesvědčili, aby vás nechali častokrát nahlédnout do svého soukromí?
Najít protagonisty nebylo vůbec těžké, protože všichni se veřejně angažují v problematice návratu vlků. Z jejich strany jsem zpočátku narážel na trochu nedůvěry, která je ale zcela pochopitelná. Všichni už měli zkušenost s vystupováním v médiích a ne vždy pozitivní.
Když jsme se setkali, viděli zprvu dalšího člověka z Prahy a obávali se, že natočí krátkou zkreslující reportáž, která jejich situaci nijak nepomůže. Na to jsem narážel jak u lidí, kteří byli proti vlkům, tak i u těch, kteří je vítali. Nejčastější argument, který jsem používal bylo, že dokumentární film svým rozsahem je naprosto jiná zkušenost, než krátká reportáž. Že to děláme právě pro to, abychom lidem dali co nejvíce prostoru a vyvarovali se tak zkreslení, které si kratší stopáž automaticky vyžaduje. To zafungovalo. Postupem času, kdy jsme spolu trávili více a více času se důvěra prohlubovala.
Jak dlouho se snímek připravoval?
Moje první návštěva na Broumovsku byla v říjnu 2017, film jsme dotočili na podzim roku 2019. Během té doby jsme byli ve velmi častém kontaktu s protagonisty. Poznali jsme se na přátelské úrovni a v rámci osobní úrovně téma vlků ustoupilo do pozadí.
Dohromady jsme na Broumovsku strávili něco kolem sedmdesáti natáčecích dní, což ovšem neznamená, že jsme nepřetržitě natáčeli. Naopak, většinu času jsme dali vzájemnému poznávání se, což považuji naprosto zásadní, abych se já, jako režisér, co nejvíc přiblížil realitě protagonistů a oni na oplátku byli co nejvíce sami sebou před kamerou. Nechtěl jsem totiž, aby lidé ve filmu vystupovali pouze pod svojí funkcí, kterou zastávají v rámci konfliktu, jako farmář, environmentalista, nebo starosta. Chtěl jsem, aby tam primárně byli sami za sebe a až v druhém plánu jsme pozorovali jejich počínání v rámci konfliktu. Divák tak má možnost se na protagonisty napojit a o to lépe pochopit jejich postoje k návratu vlků.
Film se jmenuje Vlci na hranicích, ale záběrů těchto zvířat v něm vlastně mnoho není. Podařilo se vám při natáčení vlky zahlédnout?
Viděli jsme spoustu vlčích stop, jednou je slyšeli výt. Nikdy jsme ale vlky nezahlédli. Nebyl to ani náš záměr. Stylem snímání jsme se chtěli co nejvíce přiblížit tomu, jak vnímá vlka většina lidí – jako něco, co je skryté a těžko spatřitelné. Vlci jsou tak ve filmu vyjádřeni spíš skrz pocity, které vyvolávají v lidech.
Bylo něco, co vás během natáčení překvapilo?
Překvapilo mne, jak velkou změnu v životním stylu s sebou vlci na Broumovsko přináší. Po dvě stovky let tu bylo možné mít v podstatě téměř stoprocentní ochranu stád, protože tu nebyli vlci. Teď, když tu jsou, tak všichni chovatelé musí svoji ochranu zlepšit, kdy ale i sebelepší ochrana už nikdy stoprocentní nebude. Chovatelé tak musí být mnohem více ve střehu. Pro ně se krajina a život v ní zkrátka změnil, a to během pár let. Jen těžko se na to mohli připravit.
Film kromě jiného vypráví o těžko řešitelném konfliktu chovatelů ovcí na jedné straně a ochránci přírody a ekologickými aktivisty na straně druhé. Máte pocit, že po absolvování natáčení rozumíte některé z těchto stran více a vidíte osobně nějakou cestu ke kompromisnímu řešení?
Nikdy nám nešlo o to vyvracet nebo potvrzovat něčí argument. Co mne jako filmaře od začátku fascinovalo, byla síla konfliktu, která tkví v tom, jak silné a pochopitelné jsou argumenty obou stran. Filmem chceme oběma stranám dát rovnocenný prostor.
Je teprve před českou premiérou, ale už teď jsem zaznamenal, že obě strany na film reagují příznivě. Doufám tedy, že film může být přínosem do celé debaty o vlcích. Proto je těžké pro mne na otázku teď odpovědět – určitě se jako režisér snímku budu účastnit většiny debat, které po filmu budou následovat. Film je sice hotový, ale věřím, že ta hlavní práce mne teprve čeká – doručit jej správně lidem. Myslím si, že to bude obrovská zkušenost a až poté budu možná schopen odpovědět, jestli vidím nějakou cestu ke kompromisnímu řešení.
Sledujete osudy svých hrdinů i po skončení natáčení? Jste s některými z nich v kontaktu?
I když už máme rok po skončení natáčení, na Broumovsku jsem od té doby byl několikrát a jsem s protagonisty v trvalém kontaktu. Proběhla i testovací projekce filmu, kdy jsem se bál, jak obě strany film přijmou. Velmi mne překvapilo, že obě strany přijaly film velmi dobře. Osobně se nejvíc těším na to, až společně s protagonisty budeme objíždět projekce a následné debaty.
V dokumentu vystupuje i několik myslivců. Jak se vám s nimi pracovalo?
Ve filmu měli mít původně více prostoru, vzhledem k dramaturgické stavbě jsme ale byli nuceni jejich část trochu prokrátit a ponechat film hlavně na vyostřeném konfliktu mezi ochránci a farmáři. Pracovalo se nám s nimi velmi dobře. Během natáčení s myslivci jsme opět nejvíce řešili změnu, kterou vlk do jejich života přinesl. Cítil jsem z nich zármutek nad ztrátou starých pořádku a teď, jakoby vlk všechny hnal k tomu dělat věci jinak, než byli dlouhodobě zvyklí.
A já už jen doplním, že dokument je k vidění v kinech od 3. června. A kdo si chvíli počká, uvidí ho i na obrazovkách České televize.
Martin HORÁLEK,
dramaturg České televize