Kdyby mi někdo před nemnoha lety řekl, že budu žádat o podpisy na petici, která podporuje přijetí takové změny zákona o myslivosti, který umožňuje „vraždění“ (omlouvám se, vysvětlím dále) srnčí zvěře na společných lovech nebo ruší myslivecký den a noc, považoval bych ho nikoliv za věštce, ale za idiota.
Co se proboha stalo se mnou a se společností, když se nepředstavitelně bláznivé vize mění v „lepší špatnou variantu“?
Všichni jen trochu znalí a informovaní vědí, že současné znění zákona o myslivosti není úplná právnická ani skutková hitparáda. Ovšem z nejrůznějších hledisek společenských, ekonomických, zoologických, environmentálních či organizačních a správních představuje jakýs takýs přijatelný kompromis. Kompromis, který navíc, s ještě přijatelným skřípěním, funguje a prošel zkouškou času i třeba zkouškami soudů, a to včetně soudu ústavního.
Přirozeně, že nevyhovuje všem, přirozeně, že existují úzké a velmi omezené skupiny, které mají odlišný pohled, kterým kříží jejich vize a plány (povětšinou ekonomické), které (či kteří) mají osypky a záchvaty zuřivosti jen při vyslovení slova myslivost. Přirozeně, že za řadou problémů stojí i řada konkrétních osob, které si při výkonu práva myslivosti nevidí ani na špičku nosu. Přirozeně, že nic není a ani nemůže být ideální pro všechny.
Opravňuje ale přirozená něčí osobnostní nedokonalost, nebo případný individuální exces, někoho jiného k absolutní nenávisti ke společnosti? Opravňuje osobní křivda či nespravedlnost k protispolečenskému boji? Ospravedlňuje „svaté“ nadšení osobně pojímaným a osobně chápaným „dobrem“ k prosazování tohoto (žel povětšinou naprosto zcestného) dobra všemi prostředky? Manipulací, zkreslováním, lží…?
Moc bych si přál vládnout slovem tak, abych se nemusel omlouvat za politickou nekorektnost. Přál bych si umět vyjádřit pobouření a popsat absurdity skutečnosti nebo i zlo tak, abych nemusel použít nekorektní či neslušné výrazivo. Neumím, a navíc jsem přesvědčen, že to v době, kdy nejde z hlediska oné korektnosti říct hlupákovi, že je hlupák, ani nejde. Jistě lze napsat, že jedinec není v daném oboru dostatečně erudovaný, nebo že nemá dostatečné penzum informací. Jsem ovšem přesvědčen, že takto pojímaná „korektnost“ je přímo cesta do pekel. A když mám dojem, že přesně touto cestou jdeme, nechci jí podporovat. Nebudu hledat politicky korektní slovíčka.
Nepřímá novela zákona o myslivosti, která byla úzkou lobbistickou skupinkou včleněna do zákona o lesích, představuje zatímní vrchol projeveného naprostého nepochopení dané problematiky. Respektive projevu tak hluboké nenávisti k současné české myslivosti, že v zájmu jejího potření a ovládnutí jsou ony skupiny ochotny obětovat naprosto cokoliv. Společenské vztahy, peníze, ekonomiku, státní správu, ale i přírodu potažmo zvěř v ní.
Každému, jen trochu uvažujícímu a nepatrně problematiky znalému člověku, musí být při čtení onoho přílepku jasné, že jednoduše nemůže fungovat. Jeho uvedení do praxe prostě není Česká republika schopna smysluplně zvládnout. Jsem přesvědčen, že ani sami autoři tohoto paskvilu nepředpokládali, že by byl doslovně naplněn. Nepředpokládám, že by byli tak neskutečně nenadaní, že by si nevynásobili například ceny znaleckých posudků s počtem honiteb a nezhrozili se nad ekonomickým dopadem. A jsou-li (vyloučit to bohužel zcela nemohu) pak pán bůh s námi všemi, jelikož jsou to přece ti nejlepší z nás.
Co je tedy, podle mého názoru, smyslem onoho přílepku? Napadá mne historická paralela s „karlovarskými požadavky“ K. Henleina. Řídíc se pokyny „vůdce“, totiž: „stupňujte své požadavky tak, až už je nebudou moci přijmout“, nakonec docílil svého. Prosím, nenamítejte, že jsem „za čarou“. Principy tvrdého a bezohledného prosazování zájmů a požadavků – vůbec nemám na mysli jednání – jsou stejné v jakémkoliv čase a situaci.
Dovolím si takový malý návod, „kuchařku“.
1) Pojmenuj alespoň částečně reálně existující, třeba i pouze lokální, problém. (V našem případě lokální přemnožení spárkaté zvěře.)
2) Zakažte si uvažovat nad existujícími řešeními, prohlaste je za neúčinná, zastaralá a – to je v těchto krajích zvlášť oblíbené – postkomunistická. (Současný zákon o myslivosti a návazné právní normy.)
3) Zakažte si přemýšlet nad příčinami stavu a důvody, které k němu vedly. Vy definujte hlavní příčinu. (Vůbec neřešte monokulturní „superlány“, změny plodinové struktury, lokálnost apod., za všechno může „vožralá komunismem nasáklá banda přestárlých zelených vrahů“.)
4) Popřete jakýkoliv případný úspěch v řešení problému, a naopak zveličujte jeho negativní dopady. Klidně lžete, překrucujte a přehánějte. (Mám na mysli počty úlovků spárkaté zvěře na straně jedné a nesmyslná čísla údajných škod na straně druhé.)
5) Podnikejte akce, které ve svém důsledku pomohou vaší věci. (Blokujte třeba kácené kůrovcem napadených stromů, vyzdvihujete „přírodní řešení“, třeba otázku velkých šelem.)
6) Vystupujte jako nezávislá, odborná či masová sdružení. Když je vás jen padesát, křičte alespoň že pět tisíc, když je vás pár set, vystupujte tak, jako když jste celá společnost. Nedopusťte, aby vás někdo, jakkoliv konfrontoval s vaší skutečnou základnou. V žádném případě nedopusťte, aby bylo známo, kdo a jak vás financuje. (S čestnými výjimkami se o „hnutích“, „spolcích“ a dalších subjektech bojujících proti české myslivosti nedozvíte z oficiálních zdrojů vůbec nic. Svaz vlastníků půdy, Spolek vlastníků honebních pozemků, Hnutí Duha, Pro Silva Bohemica a další. Schválně zkuste zjistit opravdu relevantní údaje.)
7) Ovládněte media a veřejný mediální prostor. Opakovaná lež se stává pravdou, ale nesmí se dopustit, aby byla v zárodku vyvrácena. Nepřipusťte prakticky jakoukoliv, zvláště ne odbornou, diskusi. Vystupujte jen vy se svou jedinou pravdou a názorem. (Je nutné uznat, že naši nepřátelé mají PR a lobbing zvládnuté lépe než desítky tisíc členů sdružující ČMMJ.)
Jistě by se dalo najít dalších pár ingrediencí, které by uvedenou šťastnou sedmičku doplnily či ochutily. Jako výživný základ však určitě dostačuje. Minimálně k tomu, že nepřítel je „zatlačen do provazů“. Je v defenzivě a v logické snaze napravit alespoň ty největší nesmysly přijme i to, co by se před krátkým časem jevilo jako naprosto ulítlé. Pozor! Popře sám sebe a začne hrát podle vašich not.
Středoevropská myslivost je světovým fenoménem, který z logických důvodů nemá a nemůže mít nikde opakování. Kulturní prorůstání středoevropské myslivosti je diametrálně odlišné od prorůstání lovu do kultur třeba italských nebo finských a neporovnatelné s lovem v Amerikách nebo v Asii. Naprostá většina středoevropských myslivců si to uvědomuje. Ovšem je to naprosto nepochopitelné pro zastánce globálního multi-kulti pojetí světa.
Kulturní vnímání přírody a myslivosti právě v té přírodě, v menších městech a na vesnicích je propastně rozdílné od vnímání velkoměstských panelákových rádobyekologů nebo pseudoromantického vnímání přírodního života lidí vzešlých právě jen z připojení na internet a ústřední topení. Dovolím si poznamenat, že jsem rodilý Pražák a v hlavním městě bez přestávky žiji.
Zjednodušené vnímání a vlastně až primitivismus našich nepřátel je ovšem v dnešním zrychleném světě a společnosti mediálně a podprahově velmi úspěšné. Jsi myslivec, rozvíjíš a ctíš kulturu zabíjení. Fuj, fuj, fuj. Krátké, jasné, úderné a pochopitelné.
Již dlouho zastávám názor, že přistupovat k rádobyekologům a jejich požadavkům z pozic vnímaného partnerství, z pohledu možného kompromisu, je taktická a zejména strategická chyba. Tyto skupiny nejsou a nemohou být partnery, ale ani určitými souputníky, středoevropské myslivosti. Tyto skupiny nejen že nemají za cíl a snahu rozvíjet středoevropskou kulturu myslivosti, opravdu nejsou vedeny ani snahou o kulturní pokračování rozvíjení přírody. Jejich snahou a cílem je zničení tohoto středoevropského mysliveckého fenoménu. Jistě, velmi dobře se maskují i za opravdu uznávané a smysluplné organizace či skupiny. Třeba Český svaz ochránců přírody nebo Česká společnost ornitologická jsou bezesporu solidní a erudované entity. Nechají-li se však dobrovolně vtáhnout do boje formou předkládání požadavků, nikoliv diskuse, nechají-li se zradikalizovat a ovládnout, jsou, bohužel, na špatné straně barikády.
Středoevropská či česká myslivost se nemůže a nesmí vzdát svých společenských a společensko-kulturních hodnot. Jednou z nejzákladnějších hodnot je úcta k přírodě vyjádřená i prostřednictvím mysliveckého lovu. Uštvat srnu v leči a poté jí ulovit do těchto hodnot zkrátka nepatří. Proto jsem v úvodu použil slovo vražda.
To je moje kulturní vnímání pozice myslivce v přírodě. Ano, diametrálně se liší od kulturního vnímání fanatiků z Duhy. Nic s tím neudělám a musím to přijmout. Uvědomit si kde a na jakých základech stojíme a pokud jsou tyto postuláty antagonistické, musím nepřítele nazvat nepřítelem, nesmysl nesmyslem a vést boj. Ano boj, ne vyjednávání, ne kompromisy, ne odkazy, že ono jinde taky a že vlastně menší zlo je lepší než větší. Zlo je zlem a se zlem vždy a všude bojovalo. Je jedno, jestli je menší nebo větší.
Považuju-li se nekriticky za nositele nějakých kulturních a historických hodnot a jsem-li přesvědčen, že tyto hodnoty jsou skutečné, nemohu přece připustit jejich okrajování, pošlapávání a destrukci. Zvlášť ne v případě, kdy vím, že ve skutečnosti se nejedná o to upravit nějaký růžek nebo detailík, ale o celkové zničení. Mohu prohrát, ale nemohu se vzdát a ani ustupovat.
Tvrdit, že „velká novela“ zákona o myslivosti, přijatá na základě vládního návrhu a bez návrhů pozměňovacích, je výhra, je opět strategický omyl. (Taktických jsme za poslední léta nasekali jako myslivci víc než dost.) Bude-li v příští vládní garnituře zastoupené pirátské (omylem jsem nejdříve napsal svazácké) pojetí zeleného fanatismu, prohrál kulturní fenomén myslivosti už nyní a pokud nebude, jedná se o pootevřené dveře, shrbená záda a ono popření sama sebe.
Své členství v ČMMJ považuji za zavazující a jsem-li členem nějaké organizace, chci být loajální. Podporu petice beru jako uloženou povinnost a opravdu tleskám snaze konečně uchopit PR a snahu opřít se o prostý fakt, že ČMMJ je stále opravdu masová a ve většině i environmentálně vzdělanější než řada duhových fanatiků.
Na druhé straně se však zamýšlím, je-li dobré chtít přijmout postupnou destrukci naší myslivosti? Odmítám argument, že zrušení některých paragrafů zákazů lovu neznamená, že takto to bude v praxi aplikováno. Prostě je to umožněno a už tento fakt je v mém pojetí zlo. Odmítám argument, že za kolegu, který nezvládne ani poslat sms, může fotku uloveného kusu udělat někdo jiný. V mém pojetí je zlem vyčleňovat kolegu jen proto, že není počítačový a internetový mág.
Ptám se, co by se stalo, kdyby „velká novela“ spadla pod stůl? Jistě pár firem by přišlo o kšefty s mysliveckými programy. Státní správa myslivosti by byla zavalena tisíci smrdutými kusy tlejících „markantů“ a myslivecké plánování by bylo vystřeleno na měsíc. Nefungovalo by to a naštvalo by to spoustu lidí. Ale také by to možná odhalilo skutečné cíle a záměry a děsnou hloupost a stupiditu těchto experimentů.
Představte si skutečnost, že by česká myslivost fungovala lépe ve všech svých pozicích a dopadech za působení té „vožralé komunismem nasáklé bandy přestárlých zelených vrahů“ než s přispěním eurohujerských zelených fanatiků. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že odpovědnost by snad přijala za TOP 09 paní Pekarová – Adamová, či za Piráty pan Holomčík, o duhácích či obdobných nemluvě. Na druhé straně by však odhalená blbost šla velmi těžce skrýt za pseudoekologické blábolení.
Je neobyčejně smutné sledovat, jak čas a vlastní příroda neúprosně ničí jeden pseudoekologický nesmysl za druhým. Kormorán. Před pár lety nedotknutelný chráněnec. Bobr. Jen se podívejte na slavný návrat. Kůrovec. Klidně se na Šumavě přivážeme i k jasanu, ale kácet se nebude. Straky. Ale oni nám obrovskou rychlostí mizí zpěvní ptáci. (ČSO) Vlk. Predátoři vyřeší vše! Jen proboha nedejte vědět, kde všude už přistupují k jejich redukci. Vydra, nutrie, psík …
Je neobyčejně smutné sledovat, jak mediální prostor dává zas a znova slovo fanatickým neználkům zaštítěných dobře a trendově znějícími hloupostmi a s jakou přezíravostí hledí na lidi, kteří mají opravdu přírodu v krvi.
Jsem přesvědčen, že je nejvyšší čas přestat s nikam nevedoucí snahou o domluvu. My myslivci přírodu známe a rozumíme jí. My neseme odpovědnost. My platíme svými penězi a svým časem. My musíme diskutovat a spolurozhodovat, ale se státem a jeho odbornými institucemi. Ne s aktivistickou, za nic neodpovědnou, žádná rizika nenesoucí a odborně na obě nohy kulhající soldateskou fanatiků. My musíme bránit a ubránit naší kulturní a vpravdě světově fenomenální myslivost. Uvědomme si, že v opačném případě skončí nám předaný odkaz jako pouhá zabíjení, lovit totiž smíme právě jen jako čeští myslivci. Jsme-li opravdu hodni býti českými myslivci, nebojme se. A už vůbec se nebojme těch, co přijdou po nás. Přijdou a budou hrdí na to co jsou. Nejsme-li však schopni naši myslivost ubránit, třesme se před těmi, kteří byli před námi!
Ing. Jiří MEZENSKÝ