Se statusem chráněných živočichů a jimi způsobených škod se opakuje vždy stejná situace - při prvním výskytu propukne bouře nadšení, sláva, máme tu zpět vlka a bobra, množí se nám vydry, hnízdí u nás kormorán... V médiích proběhnou propagační pořady, objeví se roztomilé fotografie a videa, obvykle s mláďaty. Vysvětluje se význam druhu v přírodě, samé klady a radostné zítřky.
O skutečnosti, že chráněný druh nemá přirozeného predátora – což je podstatný faktor ochrany sám o sobě – a o skutečné reprodukční schopnosti, ani muk. Tvrdí se například, že většina mláďat vlka nepřežije první rok, důvod úhynů nikdo nevysvětlí. Vznikají spolky nadšenců, vyjadřují se ekologické instituce a hnutí ve smyslu jak jsme bez toho či onoho druhu vlastně dosud mohli žít…. Vrcholný náboj nesmyslnosti mají hesla typu „Vlk patří do přírody, člověk do města… S vlky žil člověk žil vždy v míru…
Obvykle pak ale následuje rozšiřování chráněného druhu, mnohdy velmi rychlé a nečekané, a proběhne nemilosrdná kritika prvních názorů, že zas taková idyla to není. Vznikají nezanedbatelné škody, které doprovází další kupa kladné propagace druhu doprovázená varováním před dopadem legislativy při omezování nebo pronásledování dotyčného druhu.
Nastávají první významné škody na majetku fyzických a právnických osob i státu, slibují se velkorysé náhrady. Vytváří se legislativní proces složitých mechanismů náhrad škod, které chráněný druh způsobil, v reálu ale náhrad minimálních a formálních, zaplevelených navíc spoustou překážek pro dosažení alespoň nějakých náhrad.
Chráněný druh se pod dozorem státních institucí a ekologických hnutí dál vesele množí a rozšiřuje. Z desetitisícových škod jsou statisíce, ze statisíců miliony. V médiích ale nadále pokračují příspěvky předestírající vysoce kladné působení chráněného druhu v přírodě. Škody se už opatrně zmiňují, pořad v mediích přece musí být alespoň trochu zpravodajsky vyvážený, takže se popřeje prostor chovateli nebo pěstiteli, kterému na škodách příliš nezáleží, jiné a podstatně větší škody se minimalizují a bagatelizují.
Postupem času a pod tlakem postižených subjektů se náhrady zvyšují, však na to máme, stát to přece zaplatí. S kriticky přemnoženou populací se ale stále nic nedělá, stále vznikají iniciativy k její podpoře a ochraně. Stát uvolní spoustu peněz na další propagaci, záchranné programy a vědecké práce, jak s kontroverzními druhy žít. Oblíbenými argumenty jsou příklady ze vzdálených destinací, kde dotyčný druh žije v přírodě s minimální hospodářskou činností, v úplně jiném prostředí a podmínkách, než je urbanizovaná krajina střední Evropy.
Po dalším řádovém navýšení škod se opatrně připouští, že existují škody a státní orgány vytváří další složitá, v praxi jen obtížně funkční pravidla pro ochranu majetku a proplacení škod váží na jejich existenci. To pro případ, že chráněný druh je často tak neukázněný a nezodpovědný, že doporučené překážky překoná.
Vlci a jejich působení v ČR
Stále trvá naivní radost vlkofilů nad dalšími narozenými mláďaty a šířením do nových oblastí. Škody, lépe řečeno jejich malá část, se sice proplácí, ale o regulaci rozšiřující se populace zatím ani stín náznaku. Snad až vlci způsobí škodu na majetku někoho skutečně vlivného nebo dojde k fatálnímu útoku na člověka.
V souvislosti s ochranou před vlky došlo 26. 8. 2021 v Itálii k tragické události. Mladá žena byla napadena a usmrcena pasteveckými psy maremmansko-abruzského ovčáckého plemene (obdoba slovenského čuvače).
K nejnovějším údajům DBBW (Dokumentační a poradenské centrum federální vlády pro vlky) se vyjádřil Německý zemědělský svaz (DBV): Nejnovější statistiky předložené DBBW ukazují na konec pastevního chovu zvířat. Vlčí populace musí být konečně regulována, jinak chov ovcí, koz, koní a skotu na pastvině zůstane minulostí.
Zdroj obou prohlášení:
(https://vlktravunezere.cz)
Návrat bobrů
S velikým nadšením přivítali ekologové jejich návrat. Bobr člověku historicky poskytoval nemalý užitek: chutné maso, což je u hlodavců obvyklé, ceněnou kožešinu a produkt análních pachových žláz, castoreum, využívané ve farmacii a kosmetice. To byly důvody, proč bobr byl od středověku s velkým zájmem loven. Jeho ideálním prostředím byly neohospodařované prostory okolí řek a hlavně lužní lesy.
Mezi 15. až 17. stoletím se začaly stavy bobrů ve střední Evropě snižovat, dílem lovem, dílem přeměnou říčních niv a lužních lesů na hospodářskou půdu. V českých zemích byl bobr vyhuben už v polovině 18. století.
Snad stojí za zmínku, že bobři závažně poškozovali už středověké jihočeské rybniční soustavy, budované Štěpánkem Netolickým a Jakubem Krčínem. Někteří evropští panovníci si bobrů navzdory škodám na tehdy hospodářsky významném rybníkářství považovali natolik, že vydali zákony či dekrety na jejich ochranu (Pruské království, jižní Francie, jižní Norsko). Nešlo jim ale o zachování bobrů jako živočišného druhu, ale měli věcný záměr – uchovat zdroj obchodně mimořádně atraktivního castorea.
Komerční osvícenství některých panovníků vedlo nejen k vysazení bobrů do míst, kde byli dříve vyhubeni (Třeboňsko), ale i k jejich hájení. Existence bobří populace, reprodukce a rozšiřování vedla k tak vysokým škodám na rybničních dílech, že byly vydány úřední příkazy k jejich lovu doprovázené i lovy nelegálními. V roce 1876 byl v jižních Čechách odchycen poslední bobr a žádný další nebyl v jihočeské oblasti zpozorován.
Kupodivu, nebyl zbudován pomník posledního bobrovi. Až se bobrů zbavíme podruhé, měli bychom na to myslet.
Bobří kožešiny a castoreum byly dováženy ze Severní Ameriky a Kanady. Lov byl tak intenzivní, že počátkem 20. století byli bobři v Kanadě a severních oblastech Ameriky na prahu na pokraji vyhubení.
Jak objevil Georg W. F. Hegel, vývoj či poznání probíhá po spirále, a jak vidno, a platí to i pro vztah populace bobrů a člověka, který tvoří krajinu a hospodářsky ji využívá.
V polovině 20. století nastala reintrodukce (vysazení či návrat
biologického druhu do místa původního výskytu), ovšem z čistě ideologických důvodů zachování holé existence druhu. K té holé existenci - na počátku 20. století byl v celé Eurasii odhadován počet bobrů na 1200 jedinců a dnes hovoří odhady o minimálním počtu 1 milion jedinců. Co se týká jeho populace a škod, pan Hegel v záhrobním světě jistě spokojeně konstatuje, že on přece věděl, o čem mluvil…
Reintrodukci bobra k nám popisuje časopis Vesmír, 1998/7, Vladimír Kostkan:
Na území dnešní České republiky byly po dlouhé době první stopy bobra zaznamenány roku 1986 na řece Jihlavě u Pohořelic. Osamocené zvíře putovalo proti proudu a později ho přejel vlak u Dačic. Další pozorování pocházejí z roku 1988 z Dyje u Lednice. Od té doby se bobři soustavně šíří především proti proudu Moravy a jejích přítoků. Tato expanze má původ v populaci vysazené na Dunaji pod Vídní. Od roku 1993 pronikají do západních a jižních Čech bobři vysazení po roce 1966 v Bavorsku. Od roku 1995 je stálá kolonie u Rozvadova na Kateřinském potoce a v roce 1997 se objevil první bobr v povodí Vltavy na Šumavě.
Pro člověka hospodařícího v naší krajině s vysokou závislostí na nákladně a dlouhodobě vytvářených prvcích, které bobr intenzivně poškozuje, tak vznikají nejen přímé škody, ale také odklon od spolehlivé funkce vodních děl, rizika záplav, podmáčení zemědělských porostů. K tomu přistupují rovněž přímé škody na zemědělských a lesních porostech, sadech a vinicích. Vysoké škody konstatují provozovatelé rybničních soustav, správci vodních toků a také správa parku Lednice.
Požádal jsem několik institucí o vyjádření ke škodám působených bobry, a protože se vždy jednalo o hospodaření související s vodními toky, připojil jsem i dotaz na škody působené vydry a kormorány.
Rybníkářství Pohořelice, a.s.: V letech 2010 až 2016 konstatuje přímé škody, více než 1,3. mil. Kč plus asi 2 mil. Kč v jiných akcích. Obvyklá výše škod je asi 50 až 250 tis. Kč na jeden škodní případ, škod geometrickou řadou každoročně přibývá. Obvyklé působené škody jsou nory v hrázích, nátrže hrází, poškozená výpustná zařízení a technické vybavení rybníků, podmáčení porostů dotčených pozemků, poškození dřevinných porostů a zvýšení hladiny spodní vody i ztráty vody z rybníků a stok. Velká část škod je delší dobu nezjištěna a projeví se až při havárii.
Škody se navyšují mnoha nepříznivými okolnostmi, jejich místa jsou velmi často špatně dostupná, což navyšuje nákladnost oprav, mnoho škod je evidováno, ale čeká se na vhodnější podmínky pro jejich sanaci, což je rovněž navyšuje.
Procesní podmínky pro legislativní sanace škod jsou komplikované. Jednání se státními institucemi jsou dlouhá, složitá a s nejistým výhledem. Na dotační náhrady škod není nárok a část obeznaných škod lze „zaměnit“ za škody způsobené činností nutrie, tedy bez nároku na náhradu.
Povodí Moravy: Ročně bobr způsobuje škody v řádech milionů korun, nicméně je nemáme přesně vyčíslené, neboť náhrady není po kom požadovat a sanujeme je z vlastních prostředků. Předcházíme jim a napravujeme je běžnou správy i údržbou vodních toků a financujeme z vlastních zdrojů.
Výskyt bobra evropského můžeme potvrdit prakticky v celém povodí Moravy, na některých místech jeho výskyt zaznamenáváme již více než deset let. Na námi spravovaném území se bobr vyskytuje prakticky ve všech částech povodí – nejvíce v celém povodí dolní Dyje, na Moravě od Lanžhotu až po Šumpersko včetně přítoků, na Bečvě od soutoku s Moravou až po Valašské Meziříčí. Rovněž žije na Svitavě a Svratce. Jeho činnost pozorujeme i na odvodňovacích kanálech.
Největší škody bobr způsobuje narušováním ochranných hrází, stavbou zátarasů, které vzdouvají vodu a zaplavují okolní pozemky. Také kácením a ničením břehových a pobřežních porostů.
Vzhledem k tomu, že se jedná o zvláště chráněného živočicha, můžeme do jeho biotopu zasahovat pouze za velmi přísných a jasně stanovených podmínek. Ty stanoví „Opatření obecné povahy příslušného kraje“, podle kterého můžeme do jeho biotopu zasahovat pouze v úřadem stanoveném období (nejčastěji od března do října), mimo tuto dobu zasahovat nesmíme.
V případě, kdy je nutné provést likvidaci bobřích nor nebo bobřích hradů, odstraňovat nebo zprůtočňovat bobří hráze, postupujeme podle „Opatření…“. Průběžně odstraňujeme zátarasy a sanujeme poškozené hráze. Významné protipovodňové hráze, kde hrozí opakované narušení, pak upravujeme opevněním, zpevňujícími prvky a někde i těsnicími stěnami v hrázových systémech. Stromy se nám na některých místech daří zachraňovat pomocí oplocení. Naopak v lokalitách, kde bobr svojí činností nezpůsobuje škody na majetku a jeho aktivita neohrožuje bezpečností lidí, sledujeme vývoj a do jeho biotopu nezasahujeme.
V průběhu času dochází k nárůstu prostředků, které do sanace a předcházení bobrem způsobených škod investujeme. Bobr své osídlení postupně rozšiřuje a rostou ceny prací na údržbě a opravách břehů, opevněních vodních toků a dřevin v blízkosti vodních toků.
Povodí Vltavy: V roce 2020 jsme vyčíslili finanční náklady na odstraňování škod způsobenými bobrem evropským na zhruba jeden milion Kč. Jedná se o náklady spojené s odstraňováním bobřích hrází a na likvidaci rizikových poškozených břehových porostů. Musíme konstatovat, že tyto škody rok od roku narůstají, a tím i náklady s tím spojené.
Škody působené bobry na majetku Lesů České republiky: V roce 2020 LČR uplatnily v souladu se zákonem č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy škody způsobené bobrem evropským v celkové výši 1 258 496 Kč. Zákon a prováděcí vyhláška však zdaleka nepostihuje všechny druhy škod.
Porovnání výše škod způsobených bobrem v letech 2015 až 2020:
2015 – 2 120 813 Kč
2016 – 2 552 853 Kč
2017 – 1 993 489 Kč
2018 – 3 117 638 Kč
2019 – 1 847 882 Kč
2020 – 1 532 890 Kč
LČR v rámci minimalizace škod způsobovaných bobrem evropským zadaly v roce 2018 výzkumný grantový projekt „Praktické ověření lesnických opatření pro snížení škod bobrem evropským na hospodářských porostech“, na kterém v současné době pracuje Mendlova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Tento projekt by měl být dokončen v roce 2021.
Park Lednice bobři připravili o mnoho dřevin cenných druhem i věkem. V současné době jsou stromy před nimi chráněny mechanickými zábranami, což je „neobyčejně vzhledné a do prostředí parku výborně zapadá“.
Vydry
Rybníkářství Pohořelice, a.s.: V Jihomoravském kraji nejsou škody působené vydrami uplatňovány pro složitost a dokazování. Náhrady škod jsou žádány od roku 2019 v kraji Vysočina, ročně asi 100 000 Kč a prudce jich přibývá s ohledem na rostoucí populaci vyder. V průběhu chovné sezony je detekce působených škod obtížná.
Škody jsou na všech velikostních kategoriích ryb, největší problém na generačních rybách, kde dosahuje i více než 10 000 Kč na rybu, což je suma nákladů na chov a držení generační ryby. Tuto ztrátu špičkového generačního materiálu pro náhradu škody ale vyčíslit nelze, když se pro legislativní postup náhrady jedná jen o několik málo kilogramů rybího masa. Škody na generačních rybách jsou legislativně neuplatnitelné, ale reálně jsou. Rovněž jsou velmi špatně vyčíslitelné škody z rušení ryb na komorových rybnících, škody na zdraví a kondici ryb v průběhu odchovu. V extrémních případech to může být příčinou úhynu části obsádky, což ale dokázat znaleckým posudkem zatím nelze.
Kormoráni
V Evropě se vyskytují dva poddruhy – kormorán velký severní (
Phalacrocorax carbo carbo), považovaný za mořskou formu bez výraznějších migrací a kormorán velký eurasijský (
P. c. sinensis), vnitrozemská populace vyznačující se jarními a podzimními migračními tahy. Forma
carbo se vyskytuje v relativně stabilní populaci v severní a severozápadní části Atlantského oceánu v počtu několika desítek tisíc párů, forma
sinensis je rozšířena po celé Evropě v počtu několika stovek tisíc párů, se stále se zvyšující tendencí a je u nás většinová. Při pozorování se nerozlišují, rozdíl je jen v zaúhlení zobáku.
Zařazení kormorána mezi zvláště chráněné druhy je příkladem několika paradoxních legislativních kotrmelců, ve kterých jsou ekologové pravými mistry.
„Původnost“ kormoránů je nejasná. Ornitologové tvrdí, že původním druhem je, ale o kormoránech nejsou žádné historické písemné záznamy, ani archeologické stopy v přírodě či v okolí lidských sídlišť. Řeky u nás v minulosti zamrzaly, nemohly být tedy zdrojem potravy. Původní nebo ne, jeho množení a působenými škodami i celkovým vlivem na původní společenstva našich ryb naplňuje všechny typické znaky invazního živočicha. Dokonce u nás v čím dál větších počtech zůstává celoročně. Shrnuto, na území ČR za invazivní druh považován není, protože se k nám dostal bez přičinění člověka.
Škody byly v letech 2000 až 2013 produkčním rybářům nahrazovány v souladu se zákonem č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Za toto období dostali produkční rybáři od státu náhrady ve výši téměř 350 milionů Kč, v posledních letech přes 40 milionů Kč každý rok (data MŽP ČR). Sportovní rybáři nedostali od státu nikdy nic.
O potřebnosti zařazení kormorána mezi zvláště chráněné živočichy svědčí skutečnost, že v roce 1960 bylo v Evropě 4000 párů, v roce 1980 bylo 49 000 párů, v roce 1992 bylo 208 000 párů, v roce 2000 310 000 až 370 000 párů. Nebohý kormorán zjevně spěje k úplnému vyhynutí…
K 1. 4. 2013 byl vyňat z nejnižší kategorie „ohrožený druh“ a přestal se na něj vztahovat zákon č. 115/2000 Sb.
Kormorán navzdory své nové situaci nezodpovědně škodil dál, ale jeho škody způsobené rybářům přestaly být státem vypláceny.
Dne 7. června 2017 byl přijat zákon č. 197/2017 Sb., a podle něj byly škody způsobené kormoránem velkým produkčním rybářům opět vypláceny od 1. 1. 2018 po dobu tří let. V roce 2018 a 2019 v plné výši uznaných škod, v roce 2020 pak už jen 80 % výše uznaných škod. Na rybářských revírech ČRS a MRS s výjimkou chovných rybníků škody hrazeny nebyly.
V současné době je kormorán velký v ČR stále pod obecnou ochranou podle § 5 zákona č. 114/1992 Sb., který vychází z evropské legislativy, směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, navíc stále není zařazen mezi zvěř obhospodařovanou lovem v zákoně č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Povolení k lovu je třeba vyřizovat s úřadem obce s rozšířenou působností.
Rybníkářství Pohořelice, a.s.: V letech 2018 až 2020 byly proplacené škody způsobené kormorány asi 9,25 mil. Kč. Reálně jsou však škody za toto období na úrovni 15 mil. Kč., neboť lze vyčíslit pouze větší část primárních škod způsobených přímou predací. Velmi omezeně lze vyčíslit škody sekundárním poškozením, kterým jsou jakákoliv poranění nebo hluboké kožní poranění vznikající na těle ryb. Pokud ryby nehynou na následnou infekci, jsou s jizvami neprodejné.
Lovící kormorán může poraněním ryb vyvolat narušení zimování a ryby pak ve stresu místo klidného zimování bloudí všemi vrstvami vody, vyčerpají energetické rezervy a hynou.
Dalším problémem, jak jinak než bez možnosti uznání, je slovení rybí osádky. Pro chovatele ryb to znamená nesplnění smluvně zajištěné dodávky a ztrátu obchodního partnera. Tyto škody si v posudku žádný znalec definovat nedovolí, byť „mimo protokol“ existencí těchto škod konstatuje a připouští.
Kormoráni jsou pro chovatele ryb nejvýznamnější ptačí predátoři, zdaleka ne však jediní. Závažné škody na rybí osádce způsobují také volavky, kvakoši, roháči, přičemž u těchto druhů nejsou náhrady možné vůbec, ale není možno proti nim zasahovat. Pro chovatele ryb je to v rámci platné legislativy absolutně bezvýchodná situace.
Jednání ohledně škod působených těmito chráněnými druhy jsou velmi komplikovaná. Legislativa je velmi jednostranně orientovaná, další komplikace spočívají v aplikaci správního řádu a faktoru účasti ekologických nevládních organizací a jejich vazeb na správní aparát.
Český rybářský svaz: Díky laskavosti Ing. Pavla Vrány, Ph.D., odborného referenta pro životní prostředí, čistotu vod, ichtyologii ČRS máme k dispozici přehled o škodách a náhradách způsobených rybožravými predátory u členů Rybářského sdružení ČR v roce 2020 (viz připojené tabulky). Kdo se chce o kormoránovi dozvědět víc:
https://irybarstvi.cz/aktualni-cislo/odemceny-clanek-z-rybarstvi-nezvany-host-kormoran/ Časopis Rybářství, prosinec 2019
V souvislosti s činností bobrů a rybožravých predátorů se vůči jeho škodám ze strany státních institucí objevuje silná ochranářská a podpůrná tendence. Ano, máme AOPK a jednou z jejich činností je ochrana a podpora vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Máme také MŽP a mnoho zákonů i nařízení, ze kterých vychází ochrana druhů. Paradoxem je, že tyto instituce jsou financovány z daní, tedy kromě jiných i subjekty, kterým jsou chráněnými živočichy způsobovány vysoké škody.
Je zavedeným zvykem, že ve prospěch chráněného druhu jakým je například vlk, vydra či bobr, vydá některá státní instituce manuál, v němž sice konstatuje část či spíše zlomek škod chráněným druhem způsobených, ale k jejich snížení navrhuje opatření buď principiálně neúčinná či nepoužitelná nebo realizovatelná za tak vysoké náklady, že je z ekonomického pohledu jejich aplikace přinejmenším problematická.
Zápornou roli v těchto návodech jednoznačně hraje skutečnost, že nejen opatření, ale také zákony a nařízení k ochraně navrhují a doporučují přírodovědci, akademici a úředníci, kteří mají svoje příjmy jisté, nejsou nijak ovlivnění škodami, které hospodářským subjektům vznikají a žijí zcela jiným způsobem života než zemědělci, chovatelé a pěstitelé, kteří škody nesou a jejichž práci ani životnímu stylu nechtějí nebo nemohou rozumět.
Manuály tohoto typu podrobně popisují vývoj a způsob života chráněného druhu, jeho vliv na prostředí, vkládají hojnost citací z vědeckých prací, detailně popíší řadu fyzicky či ekonomicky neaplikovatelných opatření. Dílko „Průvodce soužití s bobrem“ vydané ČZU v Praze nese paradoxní perlu:
Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná ČZU v Praze a nelze jej v žádném případě považovat za názor donora nebo Ministerstva životního prostředí ČR. Otázka je, co je tím míněno. Snad by nám to vysvětlil Georg W. F. Hegel.
Mezi škodami postihovanými subjekty i jednotlivci panuje jednoznačná shoda v názoru, že pokud orgány státní správy ochrany přírody a jednotlivci na všech stupních jejich řízení neponesou přímou a vymahatelnou zodpovědnost za škody, které jimi nesmyslně chráněné druhy způsobují – neboli za své rozhodnutí oddalovat nebo znemožňovat regulaci druhu, který v přírodě nemá predátora – budou se škody stále navyšovat. Přemnožení predátoři v mnoha případech svou kořist, volně žijící i hospodářská zvířata, jen vážně zraní. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání vůči nim uplatňovat nelze. Ale i tuto zodpovědnost by tvůrci legislativy ve prospěch přemnožených chráněných druhů měli nést.
Navíc, a z toho jde skutečně mráz po zádech, vlci dříve nebo později zaútočí na člověka, také u nás můžeme očekávat obdobu italské tragédie. I činnost bobrů ve smyslu narušení protipovodňové ochrany přináší závažná rizika.
A teď skutečně vážně: Až jednou vlci způsobí člověku závažné zranění, kdo ponese zodpovědnost? Při napadení člověka psem je to v takovém případu jasné, za majitele vlků by v duchu této zodpovědnosti měl být jednoznačně považován stát.
Dovolte mi uvést záměrně extrémní myšlenku. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby se nám tu objevil
Tyranosaurus rex, nebo alespoň
Velociraptor mongoliensis, jistě by nějaké ekologické hnutí hned tvrdilo, že s člověkem odjakživa žil v míru. Pokud by dorazil po svých, bez pomoci ekologických aktivistů, nebyl by ani invazivním druhem. Skupina akademiků a ekologů by jistě rychle vypracovala program jeho ochrany nebo průvodce pro soužití člověka a Tyranosaura s nosnou úvahou, že T. rex do kulturní krajiny historicky patří, byť s nevýhodou nepředvídatelných škod. Nebo:
Bylo by dokonce možné a vhodné říci, že jeho existence v naší krajině by místy měla být vítanou vzpruhou a řešením některých problémů … popř
: …bude vnímán ve středoevropském prostoru jako poměrně konfliktní živočišný druh, přesto, že v jeho působení lze nalézt řadu pozitivních efektů…citace inspirována v souladu s textem publikace
Průvodce soužití s bobrem.
Bezpochyby by byly škody Tyranosurem hrazené ze státního rozpočtu, podmíněné vyplněním žádostí s nejméně třemi stranami a jen tehdy, pokud by byl proti němu vybudován železobetonový plot výšky 3 m. (byť by se nejspíše dodatečně zjistilo, že jej dokáže překonat). Za sežraného člověka by stát hradil 100 Kč / 1 kg živé hmotnosti, ale pouze na základě znaleckého posudku, hrazeného rodinou sežraného, že predátorem byl skutečně T. rex. Nepřímé škody by se nehradily.
Hmm, že je to úplná pitomost? Ano, je. Ale u škod způsobených chráněnými živočichy postupuje „erár“ ve většině evropských států i u nás stejně. To ovšem není pitomost, ale realita. Že s Tyranosaurem nelze počítat? S návratem vlků, bobrů, s nárůstem populace vydry a rozšířením kormoránů také nikdo nepočítal.
Z toho je vidět, jací profesionálové se potácejí v ekologických legislativách. A o otrávené Bečvě nevíme pořád nic…
Kdyby snad někdo nevěděl, co je to profesionál, tak je to ten, kdo za svou činnost dostává peníze. Kvalifikace, ve smyslu odborné vzdělání, zkušenosti a rozumná úvaha vedoucí k objektivnímu rozhodování? Patří k tomuto typu profesionála nebo ne? Nebo je na místě jen puristický, jednostranný přístup, často hraničící až s fanatizmem ve prospěch chráněného druhu?
Otázkou je, zda všichni dostávají peníze zcela zaslouženě a zda je to pro přírodu nebo životní prostředí skutečně dobrá investice – do profesionálů, co rozhodovali ve věci ochrany vlků, kormoránů, bobrů a vyder i dalších podobných souvislostí, a že jich nebylo málo – od bruselského stolu až na úroveň státních orgánů ČR a ekologických hnutí.
Snad by pomohlo takového profesionála, popřípadě aktivistu pevně držet a mlátit něčím tvrdým a těžkým tak dlouho, dokud by nepochopil a nepřiznal, že živočišný druh, ať ohrožený vyhynutím nebo ne, invazivní nebo ne, pokud nemá přirozeného predátora a zároveň má dostatek potravních zdrojů, bude se ve vyhovujícím prostředí vždy nekontrolovatelně množit. I tento návod ale je, alespoň po stránce praktické proveditelnosti a ke škodě nás všech, bohužel, pitomost.