Jak uvést do praxe nováčka?
Úspěšně jste absolvovali zkoušky, váš pes je novopečený LUP a teď se těšíte, jak se vytáhnete na honu se psem, který měl všechny disciplíny ve čtyřkách, nebo později na honě na drobnou? Může se stát, že výkon vašeho psa nebude odpovídat tomu, co tak skvěle předváděl na zkušebním poli. Najednou zapomene, že existují klidy, že se nehoní srnčí, že se chodí u nohy a čeká na povel k vyběhnutí – a je to naprosto normální. Pes není stroj, pokud jde o temperamentní a vlohové zvíře, je takové zapomínání dobrých mravů naprosto normální. Teprve s dalšími a dalšími hony mladý pes získává zkušenosti, zvyká si na hektické prostředí a další psy i na to, že „páníček“ najednou zvěř sám loví a nejde o „mrtvolky“ z mrazáku nebo i čerstvě kleplého králíka. Vše je tu intenzivnější a zajímavější, než na zkouškách.
Slevit z nároků?
Pokud už se na další zkoušky nechystáme (nebo ne tuhle sezonu), můžeme v některých nárocích slevit – pokud jsme na velkém honě, kde pes nanosí desítky kusů zvěře, nemusíme například trvat na vzorovém předsedání s každým kusem. Před další zkouškovou sezonou pak psovi některé návyky jen lehce osvěžíme, zde nám jde hlavně o to, aby se zvěř dohledala a aby ji pes přinesl v pořádku. Pokud ale ještě máme plány i na tuto sezonu, nepleteme psovi hlavu a necháme ho dělat vše co nejvíc tak, jako na zkouškách.
Opakování pro zkušené
I pokud je náš pes již zkušený, stejně není od věci mu před sezonou společných lovů na drobnou osvěžit některé dovednosti, pokud jsme se mu v tomto ohledu přes rok nevěnovali a netrénovali průběžně. Párkrát mu tedy hodíme pohozenou zvěř na dohledávku, aport do vody a zkusíme klidně znovu i vlečku, aby si náš mazák, co to má trochu i na háku, připomenul některé povely a jejich plnění. Nezapomínáme také na kondičku psa – teď už je malinko pozdě ji budovat, ale měli bychom ji udržovat celý rok, ne po třičtvrtě roce zahálení vyndat psa z kotce a čekat, že dokáže odběhat celodenní hon v náročném terénu. Loveckého psa celý rok udržujeme fit, bereme ho běhat, ke kolu, na výlety – společný pohyb prospěje jemu i nám.
Etiketa pro vůdce loveckého psa
Se psem vyrazíme buď na hon u nás ve spolku, nebo na pozvání, pokud sami nelovíme, můžeme se účastnit běžného honu jako psovod anebo se dostat na hon třeba do bažantnice. Jak se chovat? Pokud lovíme s přáteli na běžném honu, i zde bychom měli dodržovat určitá pravidla. Náš pes by v prvé řadě neměl rušit nebo obtěžovat ostatní účastníky lovu, ať už lovce nebo další psy. Neměl by tedy po nikom skákat, na nikoho štěkat, žebrat svačinu, nikde nic občůrávat nebo se vytahovat na psí kolegy. Ideálně by, pokud není puštěn v leči a nepracuje, měl být veden na vodítku (nebo na volno u nohy, pokud ho tam stoprocentně udržíte). Pokud ho bereme s sebou do restaurace nebo lovecké chaty, měl by ležet na místě, které mu určíme, nemotat se v kuchyni, nežebrat a nepřekážet. Zní to jako samozřejmost, ale bohužel není.
Stejně tak samozřejmě bychom měli jako střelec s vlastním psem dbát pokynů vedoucího honu, pouštět psa do leče, až k tomu zazní povel a pomoci s dohledávkami, jsme-li požádáni. Psa bychom měli držet v určeném prostoru, aby neprohnal několik dalších lečí a nezkazil tak ostatním zážitek. To, že náš pes nekrade aporty ostatním psům, nerve se s nimi během práce nebo neotravuje feny, pokud je to pes, je další samozřejmou položkou kynologické etikety.
Jdeme na hon jako psovod
Pokud hon absolvujeme jako psovod bez zbraně, opět se řídíme pokyny vedoucího honu a respektujeme to, že jsme tu jako personál, tedy k ruce a jako pomocníci lovcům. To platí zvláště na velkých poplatkových lovech v bažantnicích či na velkých kachních honech, kde neloví naši kamarádi či kolegové, ale platící hosté. Tady musíme jako vůdci psů pamatovat na to, že náš úkol je usnadnit a zpříjemnit lov tak, aby si ho hosté co nejvíce užili.
Služba lovcům
Nejsme tu proto, abychom si točili videa, nebo dlouze se psem pózovali s donesenými kusy, nepředháníme se s ostatními psovody, čí pes přinese víc zvěře, neposíláme psa pro zvěř, která spadla před jiného psovoda, nebereme hon jako příležitost k docvičení některých disciplín. Obecně do bažantnic by měli jít pracovat zkušení psi a ne nováčci, opravdu nechceme, aby hosté museli čekat, až se náš pes proběhá kdesi v dálce nebo aby přišli o zážitek, protože rozjívený pes vběhl do další leče, a všechna zvěř přelétla někam jinam. Nebereme ani psy se slabými nervy, kteří piští nebo štěkají, když vidí zvěř anebo když zazní střelba, tito opět ruší zážitky lovců.
Ono popravdě – vše zde popsané by mělo platit i na „běžném“ honu, mezi přáteli se ale přece jen leccos přehlédne, kamarádi pochopí, že mladého psa někde do praxe uvést musíme a odpustí nám některé prohřešky, neměli bychom na to ale hřešit a lovit s nevychovanými, špatně ovladatelnými psy. Kazíme tím lovecký zážitek sobě i druhým. Věřím ale, že většina z nás je soudných, ví, co má doma a kde se může v práci se psem zlepšovat, a tak si tu nadcházející sezonu společných lovů na drobnou zvěř užijeme. Práci psů na naháňkách a ideálnímu chování jejich vůdců se budeme věnovat v dalších číslech.
Lucie KOLOUCHOVÁ