Časopis Myslivost

 
Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, v tomto článku bych se chtěl věnovat jedné z biologicky významné oblasti myslivecké praxe, a to mechanickým vlastnostem parožní a lebeční tkáně v závislosti na vlhkosti paroží. V této úzce specifické oblasti přináším zcela nové, revoluční poznatky, které jsem zachytil v průběhu svého 22letého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře. Z důvodu rozsáhlosti získaných informací a velkého množství obrazového materiálu, bude této problematice věnován větší prostor.
 
Mechanické vlastnosti parožní tkáně
 
Vlastností paroží je zejména jejich tvrdost a vysoká mechanická odolnost. Vyznačují se významnou odolností v tahu, lomu, tlaku a ohybu. Podle nejnovějších výsledků světových výzkumných univerzit se paroží láme při sedmkrát větším tlaku než čerstvá kost stehenní, která je největší a nejpevnější kostí v těle jelenovitých.
Tato studie vnesla do světla výzkumů překvapivé poznatky, protože paroží je po vytlučení v podstatě mrtvou (neprokrvenou) kostní tkání bez cévního a nervového spojení s pučnicí a lebkou. Suché kosti se totiž tříští při mnohem menším tlaku než živé (prokrvené) kosti v těle jedince.
Na základě těchto zjištění jsem provedl několik elementárních pokusů se srnčími parůžky, které do této oblasti vnesly zajímavé poznatky o pevnosti a flexibilnosti parožní tkáně srnců. Pokusy jsem provedl u několika typů parůžků, různých vývojových stupňů různých měrných hustot parožní tkáně (problematice měrné hustoty tkáně lebeční a parožní jsem se věnoval v Myslivosti č. 9 a 10/ 2020).
 
Odolnost srnčích parůžků kinetickou energií
 
První elementární pokusy jsem provedl za pomoci svěráku a kladiva. Pokusy spočívaly v tom, že jsem do svěráku upevnil dva párové shozy stejné měrné hustoty (jeden suché formy, druhý máčený ve vodě) a zkoušel jejich pevnost a mechanickou odolnost.
U exponovaných parůžků jsem zkoušel mechanické vlastnosti až do úplné destrukce – jejich přelomení. Při vynaložení stejné fyzické síly (palicí o hmotnosti 2 kg) vzdoroval kinetické energii více parůžek vysušený na konstantní hmotnost.
Zajímavé zjištění bylo, že u máčených parůžků držela vlákna tkáně lodyhu pohromadě i v přelomeném stavu, což nedovolilo jejich úplné oddělení. U suché formy parůžků se horní díl lodyhy vždy mechanicky oddělil.
Čím větší byla kompaktnost a měrná hustota parůžku, tím více energie bylo nutno vynaložit na jejich přelomení.
Na základě provedených pokusů mohu konstatovat, že v této oblasti významně záleží na měrné hustotě parožní tkáně, zejména na její vnitřní struktuře (kompaktnosti či poréznosti).
Cílenými pokusy jsem také zjistil, že parůžky máčené ve vodě, mají pevnost v ohybu podstatně menší, než parůžek stejné měrné hustoty suché formy. Parůžek máčený ve vodě je mnohem měkčí a elastičtější než parůžek vysušený a ostrým nožem se dá snadno mechanicky „opracovat“. Tyto skutečnosti jsou obrazově zachyceny na autentických snímcích doprovázející tento příspěvek.
Po vysušení a snížení hmotnosti, získávají parůžky opět svoji původní pevnost, tvrdost a mechanickou odolnost.


 
Revoluční poznatek ve vztahu k objemu parůžků
 
Z myslivecké praxe je všeobecně známo, že parůžky čerstvě uloveného srnce (v podobě vypreparované trofeje), mění v závislosti na vysychání svoji hmotnost. Také je všeobecně známo, že parůžky mění svoji hmotnost, jsou-li vystaveny různým typům prostředí, resp. vlivům vzdušných vlhkostí.
Nabízí se ale otázka - mění parůžky paralelně s hmotností i svůj objem? Studiem této možné souvislosti se doposud nikdo exaktně nezabýval, takže ve vztahu k této veličině neexistují žádné výzkumné práce doložené rigorózními měřeními a údaji.
V souvislosti s měrnou hustotou a změnou objemu parožní tkáně jsem před 12 lety hovořil s legendou české myslivosti a milovníkem srnčí zvěře prof. Josefem Hromasem. Na moji otázku, zda parůžky uskladněné ve vlhku, resp. ponořené přímo do vody, mění kromě hmotnosti i svůj objem, mi tenkrát řekl, cituji: „Parůžky jsou mrtvou kostní hmotou a tudíž mají za všech okolností a ve všech typech prostředí vždy konstantní objem. A to i v případě, když budou máčeny ve vodě. Mění se jen jejich hmotnost v závislosti na vysychání“. Položením stejné otázky ostatním respondentům z řad odborné myslivecké veřejnosti, mi bylo řečeno v podstatě totéž. „Mění se jen hmotnost, objem nikoliv“.
 
Náhoda, která přinesla nové světlo poznání
 
Historický milník, resp. nové světlo poznání přinesla skutečnost, kdy Mezinárodní komise expertů CIC (v Levicích 30.3.2012) bodovala parůžky mého trofejově nejsilnějšího srnce Jůlinka. Mezi mnou naměřenými hodnotami a hodnotami Mezinárodní komise vznikl ve veličině objemu rozdíl významných 18 cm³.
Nechápal jsem, co mohlo způsobit takto výraznou objemovou disproporci. Objem shozů jsem zjišťoval v den shození parůžků (6. 12. 2011) na základě volumetrické metody, která je v této oblasti naprosto přesnou metodou. Aktuální objem vyčištěných parůžků (shozů) tenkrát činil 338 cm³.
Protože člověk je tvor omylný, a může chybovat, opakoval jsem pro jistotu měření dvakrát. Také v duplicitním měření se zjištěné hodnoty naprosto přesně shodovaly. Měření objemu čistých shozů je navíc naprosto jednoduchou a pro každého hodnotitele zcela triviální záležitostí, v které se obvykle nechybuje. Na rozdíl od trofeje s lebkou se nemusí „hlídat“ pučnice, které se v případě většího ponoru zalijí vodou a vytlačí ve prospěch parůžků větší objem. Tímto způsobem mohou ve veličině objemu zvednout výslednou bodovou hodnotu trofeje.
Další měření objemu jsem v závislosti na běhu času u parůžků tohoto srnce již neprováděl, neboť svoji naměřenou hodnotu jsem považoval za konstantní, tedy neměnnou, a byl jsem přesvědčen, že se bude naprosto přesně shodovat naměřenou hodnotou Mezinárodní hodnotitelské komise (u čerstvých parůžků jsem tou dobou prováděl jen měření změn hmotnosti v závislosti na vysychání).
 
Duplicitní měření objemu po oficiálním obodování
 
Ještě týž den, kdy mi byly předány parůžky srnce Jůlínka společně s bodovací tabulkou, jsem z nedočkavostí provedl kontrolní měření objemu. Nevěřil jsem totiž tomu, že bych se sám v měření objemu takto „sekl“ a v hloubi duše jsem doufal, že chybovala Mezinárodní hodnotitelská komise.
Aktuálně naměřená hodnota se však naprosto přesně shodovala s naměřenou hodnotou expertů CIC, uvedenou v bodovací tabulce. Na základě této skutečnosti jsem zjistil, že parůžky srnce Jůlínka se v průběhu tří měsíců tzv. „scvrkly“ a zmenšily svůj objem o významných 18 cm³. V přepočtu na mezinárodní body došlo tedy ke snížení bodové hodnoty parůžků o významných 5,4 b. CIC.
Tato zcela nová revoluční zjištění dala impuls mým dalším výzkumným činnostem a v oblasti změn vlastností parožní hmoty jsem se začal věnovat systematickým dlouholetým studiem.
Vysycháním srnčích parůžků ve vztahu k regresi objemu a hmotnosti parožní tkáně se aktuálně zabývám již celou řadu let. Na základě soustavných měření parůžků srnců chovaných v zajetí a čerstvě nalezených shozů ve volnosti mohu konstatovat, že provedená měření mají vypovídající hodnotu a platnost a dají se v oblasti změn měrných hodnot loveckých trofejí v závislosti na vlhkosti paroží paušalizovat. Zjednodušeně řečeno mohu říci, že u všech typů a forem parůžků, bez rozdílu na charakter vnitřní struktury parožní tkáně, dochází v závislosti na vysychání ke změně objemu a hmotnosti!
Tímto revolučním zjištěním přináším nezvratné důkazy o tom, že parůžky srnců mají fenomenální schopnost měnit v závislosti na vysychání nejen svoji hmotnost, ale primárně i svůj objem. Tento poznatek má v oblasti hodnocení loveckých trofejí obrovský význam, neboť právě objem přiděluje parůžkům v konečném bodování nejvíce mezinárodních bodů CIC.
Na základě cílených pokusů a systematických měření mohu objektivně konstatovat, že rychlost a celková ztráta hmotnosti a objemu je u parůžků srnce velice individuální a primárně záleží na charakteru a vnitřní struktuře parožní tkáně. Tato skutečnost má významný korelační vztah mezi úbytkem obou měrných veličin v závislosti na vysychání.


 
Limitující časový úsek k vedoucí k vyschnutí parůžků
 
Opakovaným měřením jsem zjistil, že parůžky srnců jsou schopny vyschnout na konstantní hmotnost a objem již během tří týdnů (po ulovení srnce, resp. shození parůžků) za předpokladu, že budou uskladněny v místnosti o pokojové teplotě kolem 20 °C. V metodice CIC, je explicitně stanovena doba vysychání 2 měsíce od ulovení trofejového jedince. Tento deklarovaný časový limit je delší proto, jelikož u větších druhů jelenovitých přežvýkavců (jelen, los, daněk apod.) je doba vysychání trofeje podstatně delší, než u objemově nevýznamných parůžků srnce.
Na základě četných měření jsem zjistil, že kompaktní (těžké) parůžky s absencí spongiózní parožní tkáně a vysokou měrnou hustotou nad 1,8 g/cm³ ztrácejí na hmotnosti a objemu podstatně méně, než parůžky nedostatečně mineralizované, porézního charakteru, v níž se drží podstatně více vlhkosti.
Dosud nejnižší ztrátu hmotnosti jsem zaznamenal u shozů pětiletého 150bodového srnce, jehož parůžky měly po shození hmotnost 394 g. Vysušením ztratily parůžky pouhých 15 g, což v procentuálním vyjádření dělá 3,8 %. Ve veličině objemu parůžky ztratily 12 cm³, což z pohledu procentuálního vyjádření dělá 5 %.
Oproti tomu největší úbytek hmotnosti a objemu jsem zaznamenal u porézních parůžků šestiletého srnce o bodové hodnotě 114 b. CIC. Tyto parůžky ztratily významných 11 % z celkové hmotnosti.
Na základě měření, které jsem provedl u několika desítek párových shozů různých členitostí, objemů a bodových hodnot mohu konstatovat, že v drtivé většině se hmotnost parůžků sníží v průměru o 6 %. Ve veličině objemu jsou pak ztráty v procentuálním vyjádření velice podobné.
 
Fenomenální reverzibilní schopnost parožní tkáně v závislosti na typech prostředí
 
Vysušené parůžky mění svoji hmotnost a objem i v závislosti na jejich uskladnění. Do značné míry ale záleží na charakteru prostředí a okolní vzdušné vlhkosti. Například přeneseme-li vysušené parůžky z teplé a suché místnosti do místnosti studené a vlhké, během několika dní se zvýší hmotnost i objem.
Pro demonstraci mohu uvést trofej zlatého srnce o neredukované hmotnosti 607 g a objemu parůžků 202 cm³. Při těchto měrných parametrech došlo u exponované trofeje k navýšení 17 g v hmotnosti a 6 cm³ v objemu (trofej byla umístěna na 25 dní ve vlhkém prostředí sklepních prostor).
V souvislosti se zvýšením hmotnosti a objemu musím zdůraznit, že kromě vzdušné vlhkosti prostředí záleží do značné míry i na charakteru a struktuře parožní tkáně, resp. struktuře obvodového pláště parůžku a jeho absorpční schopnosti přijímat vodu z vlhkého prostředí.
Na snímcích jsou zachyceny dva typy, resp. dvě formy struktur parožní tkáně, která ve vztahu k absorpci má diametrálně odlišné vlastnosti. Zatímco kompaktní parůžek má tyto schopnosti výrazně omezeny, porézní parůžek vykazuje podstatně vyšší schopnost absorpce.
Pokud se parůžky z vlhkých prostor přenesou do zpět do prostor suchých s pokojovou teplotou 20 až 22 ^oC, během několika dní se opět sníží hmotnost i objem na výchozí hodnotu.
 
Systematická měření v závislosti na vysychání parůžků
 
Problematikou reverzibilní funkce parožní tkáně se zabývám již řadu let a měření provádím na desítkách srnčích trofejí a párových shozech s odlišnými strukturami parožní tkáně a intaktnostmi povrchu parůžků. V připojených tabulkách jsou zachyceny výsledky měření parůžků srnců chovaných v experimentálních výbězích. Srnci se vyznačovali stejným biologickým věkem, ale rozdílnými bodovými hodnotami (chronologicky 115, 130, 150 a 175 b. CIC).
Výsledky těchto měření budou myslivce zajímat zejména při otázce, jakou schopnost má parožní tkáň ve vztahu k expanzi při časově omezeném ponoření do tekutiny. Žádná systematická studie věnující se této problematice mi není dosud známa a žádné cílené experimenty se v této oblasti nikdy a nikde neprováděli.
Výsledky mého měření přináší pro mysliveckou praxi zcela nové poznatky z oblasti parožních vlastností, zejména co se týče progrese změn hmotnosti a objemu.
Níže uvedené pokusy jednoznačně prokázaly, že srnčí parůžky mají ve vztahu k vlhkosti fenomenální schopnost měnit nejen hmotnost, ale zejména objem. Nutno zdůraznit, že v souborech shozů, které jsem za minulá období vyhodnocoval, byly parůžky srnců různých věkových tříd s rozdílnými měrnými hustotami od 1,4 g/cm³ do 2,1 g/cm³ a rozdílnými bodovými hodnotami pohybujícími se v rozmezí od 70 b. CIC až do fenomenálních 223 b. CIC. Ve vztahu k vysychání a expanzi parožní tkáně hrají tyto údaje naprosto klíčovou roli.
S cílem získat v oblasti expanze parožní tkáně co nejvíce poznatků, jsem měření prováděl několika způsoby.
První způsob spočíval v tom, že jsem parůžky zavěsil tak, aby růže zůstaly nad hladinou. V druhém pokusu jsem parůžky ponořil do nádoby s vodou celé. Na doprovodných snímcích jsou zachyceny oba způsoby měření.
Tento zcela triviální experiment ukázal, že parůžky při časově omezeném ponoření přijímají tekutinu nejrychleji prostřednictvím pórovité struktury pečetě, než prostřednictvím intaktního povrchu pláště parůžku (korpusu). To znamená, že ponořené parůžky (včetně pečetě) dosahují rychleji své maximální (konstantní) expanze.
 
Revoluční poznatek v oblasti expanze parožní hmoty
 
Největší průlomový objev, který jsem v oblasti parožních vlastností zaznamenal, je skutečnost, že parůžky mají schopnost takové expanze, že jsou schopny překročit i objem, který měly těsně po shození, resp. ulovení jedince. Tento poznatek považuji za naprosto revoluční! Výsledky rigorózních měření jsou v této oblasti naprosto nezpochybnitelné.
Kupříkladu medailové parůžky (shozy) tříletého srnce, které měly těsně po shození objem 195 cm³, jsou schopny po 14denní vodní lázni udělat objem 205 cm³, tedy o 10 cm³ více! Stejné fyziologické vlastnosti jsem zaznamenal i ve veličině hmotnosti.
To znamená, že máčením dosáhneme u parůžků ještě vyšší hmotnosti, než kterou měly těsně po shození. Z výsledků měření je zcela patrné, že změny obou měrných veličin jdou ruku v ruce. To znamená, že když se u parůžků sníží hmotnost, automaticky se sníží i objem a obráceně. Když se u parůžků zvýší hmotnost, paralelně s touto skutečností se zvýší objem. Tyto skutečnosti jsou výstižně zachyceny v připojených tabulkách doprovázející tento článek.
Výsledky měření ukázaly, že tekutinou nasycené parůžky, ponechané v pokojové teplotě kolem 22 °C, během 14 dní vysychají a obě měrné veličiny zůstávají na konstantních hodnotách. Tímto způsobem je možné, v podstatě podle libosti, měnit u parůžků hmotnost i objem. V následujícím článku uvedu, jak se tímto způsobem manipulují medailové trofeje, které čekají na bodové ohodnocení a jaké sofistikované podvody jsou myslivci schopni za účelem co nejvyššího bodového, resp. finančního zisku vymyslet a zrealizovat.
Parůžek, resp. parožní tkáň absorbuje molekuly vody prostřednictvím mikropór, které pokrývají celý povrch parůžku (korpus). Tyto mikropóry nejsou viditelné, spatřit je lze pouze prostředním elektronického mikroskopu při několikanásobném zvětšení. Čím pórovitější je povrch parůžků a vnitřní struktura parožní tkáně řidší, tím větší schopnost má parůžek absorpce. Kompaktní a dobře zmineralizované parůžky s absencí vnitřní spongiózní tkáně o vysoké měrné hustotě kolem 2 g/cm³, mají tyto schopnosti částečně omezené.
Mám zjištěno, že expanze parůžků kompaktní struktury, není tak výrazná a trvá podstatně déle, než u parůžků porézního charakteru.
 
Autentický videozáznam na webu www.scherer.cz
 
Abych zabránil potenciálnímu zpochybnění mého exaktního měření, zveřejnil jsem na svých webových stránkách (www.scherer.cz) autentický videozáznam, kde tyto skutečnosti dokazuji formou experimentu.
Pokus jsem demonstroval na párových parůžcích biologicky tříletého srnce o bodové hodnotě kolem 80 b. CIC a měrnou hustotou parožní hmoty 1,8 g/cm³. Levý parůžek byl na 3 týdny ponořen do vody, druhý byl stejnou dobu uskladněn v místnosti o pokojové teplotě 22 °C. Na videozáznamu je zcela patrné, že parůžek ponořený do vody absorboval tekutinu a je opticky silnější. Tento parůžek oproti původnímu konstantnímu objemu, který byl po vysušení 58 cm³, objemově zesílil o 5 cm³.
Zatímco suchý parůžek pod ostřím loveckého nože vzdoroval mechanickému poškození, parůžek absorbovaný tekutinou, se dal během pár vteřin destruktivně poškodit a posléze i rozlomit. Tento cílený experiment zcela přesvědčivě reflektuje skutečnost, že parůžky, na které intenzivně působí tekutina, mají schopnost měnit své mechanické vlastnosti a primárně zvětšovat hmotnost i objem.
 
Rozdíly v objemu a hmotnosti mezi suchou a mokrou formou parůžků
 
V připojené tabulce si každý pozorný čtenář mohl všimnout, že rozdíly v objemu a hmotnosti jdou úměrně s bodovými hodnotami parůžků. To znamená, že čím hmotnatější a bodově významnější jsou parůžky srnce, tím větší diferenci mají v expanzi hmotnosti a objemu parožní tkáně. Nejsilnější parůžky uvedené v tabulce (175 b. CIC), mají v těchto měrných veličinách mezi suchou a mokrou formou 27 cm³ v objemu (v přepočtu 8,1 b. CIC) a 45 g v hmotnosti (v přepočtu 4,5 b. CIC). Celkový rozdíl mezi suchou a mokrou formou je významných 12,6 b. CIC. A to je nutno brát v potaz skutečnost, že jsou měřeny pouze čisté shozy, bez zohlednění hmotnosti za lebku. Hmotnost lebky by tento rozdíl ještě významně umocnil.
 
Mechanická poškození v důsledku rychlého vysušení
 
Soustavnými pokusy na máčených parůžcích jsem kromě jiného také zjistil, že při rychlém (nuceném) vysychání, např. ponecháním parůžků na rozehřátém tělese o teplotě nad 60 °C, dochází k poškození intaktního povrchu parůžků v podobě miniaturních prasklinek. Čím rychleji parůžek vysychá, tím rychleji dochází k poškození či jiným optickým defektům.
Z tohoto experimentu vyplývá skutečnost, že parůžky (aby nebyly poškozeny různými defekty), musí vysychat zcela přirozenou cestou.
Podobné úkazy, v závislosti na rychlém vysychání, jsem zaznamenal i u lebeční tkáně. U lebek, zejména v okolí pučnic, dochází k optickým destrukcím v podobě prasklinek. Na doprovodných snímcích jsou zachyceny diametrálně odlišné typy a struktury parůžků a jejich důsledky při enormně rychlém vysychání.
 
Mechanické vlastnosti lebeční tkáně
 
Experimenty související s progresí změn hmotnosti a objemu, jsem prováděl i u lebek s odřezanými parůžky. Velice zajímavé bylo zjištění, že absorpční schopnosti lebeční tkáně jsou několikanásobně vyšší, než tatáž schopnost u tkáně parožní.
V průběhu experimentu jsem proměřoval desítky srnčích lebek různých velikostí a různých objemů s diametrálně odlišnými měrnými hustotami lebeční tkáně. Výsledky měření zcela jasně ukázaly, že největší schopnost expanze mají lebky porézního charakteru s co nejnižší měrnou hustotou tkáně.
Na jednom z připojených snímků jsou zachyceny dvě kraniometricky velice podobné lebky s diametrálně odlišnými schopnostmi expanze. Zatímco těžší lebka o hmotnosti 195 g a měrné hustotě 1,6 g/cm³ zvětšila objem z původních 122 cm³ na 140 cm³, tak lehčí lebka o hmotnosti 131 g a měrné hustotě 1,12 g/cm³ zvětšila svůj objem z původních 116 cm³ na neuvěřitelných 171 cm³. Ve veličině hmotnosti byly hodnoty měření velice podobné. Zatímco rozdíl mezi suchou a mokrou formou byl u první lebky jen 27 g (v přepočtu 2,7 b. CIC), tak rozdíl mezi suchou a mokrou formou byl u druhé lebky 67 g (v přepočtu 6,7 b. CIC).
 
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
       člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí
privátní výzkum biologie srnčí zvěře
Tel 724 218 513   www.scherer.cz