Časopis Myslivost

 
V souvislosti s mechanickými vlastnostmi parožní tkáně, zejména její enormně vysoké schopnosti expanze, musím konstatovat, že hodnocení loveckých trofejí všech druhů jelenovitých přežvýkavců, není objektivní a v mnoha případech dochází k výraznému bodovému nadhodnocení.
Velmi pravděpodobně mnoho loveckých trofejí bylo totiž před stanovením bodové hodnoty zmanipulováno sofistikovanými podvody a byly za vidinou vyššího bodového zisku máčeny ve vodě či jiné tekutině. Sebelépe erudovaný hodnotitelský komisař s nejlepším vědomím a svědomím stanoví objem a hmotnost pouze podle aktuálního stavu parametrů trofeje a na základě aktuálně naměřených hodnot přiděluje body CIC.
Jak jsem exaktními měřeními doložil v minulém článku, parožní tkáň má schopnost takové expanze, že v tekutině udělá objem ještě větší, než který měla začerstva, tedy v den ulovení trofejového jedince. Mnohé trofeje, které byly současným bodovacím systémem ohodnoceny, získaly díky těmto skutečnostem (časově omezené expanzi parožní tkáně) „neregulérně“ o mnoho bodů navíc. Hodnoty naměřených veličin (hmotnosti a objemu), by tedy zdaleka neodpovídaly hodnotám, které by komisař naměřil v případě standardně vysušených parůžků, tedy pokud by byly vyschlé na výchozí, konstantní hodnotu.
U bodově významných srnčích trofejí, které aspirují na světové prvenství, je možno tímto způsobem získat až neuvěřitelných 20 b. CIC navíc!
V současném bodovacím systému je tedy veliká trhlina, která by se měla co nejdříve zacelit. V tomto systému totiž dosud neexistují žádné funkční mechanismy, které by tyto zmanipulované trofeje včas odhalily a z bodování vyřadily.
Podle současného bodovacího systému, který se řídí CIC pravidly, mají trofeje, které byly již jednou mezinárodně či ústředně ohodnoceny, takzvanou „imunitu“ a naměřené bodové hodnoty jsou konečné a v tomto směru již neměnné.
Osobně jsem přesvědčen, že mnoho medailových trofejí, zejména významných bodových hodnot, které by dnes byly opakovaně přeměřeny, by byly degradovány o několik mezinárodních b. CIC. Z toho důvodu by bylo dobré zajistit integritu celého systému Mezinárodního hodnocení trofejí.
Ve vztahu podmínkám CIC systému je nutno ještě uvést, že se stále snižuje časový limit pro možnost oficiálního ohodnocení paroží od ulovení trofejového jedince. Tento časový limit byl v minulosti explicitně stanoven na tři měsíce, v současnosti byl upraven na pouhý jeden měsíc. Pro objemově slabší trofeje, jako jsou například srnčí parůžky, je tento časový interval ještě tolerovatelný, ale pro silné trofeje, například jelení, je tento časový limit podle mého názoru nedostačující, neboť za takto krátkou dobu nemůže parožní tkáň silného jelena přirozenou cestou vyschnout na konstantní hodnoty. Navíc nikdo již dále nekontroluje, jak a kde byla trofej před hodnocením uskladněna, zda byla v pokojových podmínkách nebo udržována ve vlhkém sklepě či dokonce máčena ve vodě!


 
Duplicitní přeměření deseti zlatých srnčích trofejí
 
Abych myslivecké veřejnosti dokázal, že má tvrzení a závěry, které jsem v oblasti expanze parožní tkáně učinil, nejsou jen planá slova a nějaké výmysly, a že se významně promítají do oblasti Mezinárodního hodnocení trofejí, přeměřil jsem deset zlatých trofejí, které byly publikovány v myslivecky známých knihách Lovecké trofeje českých zemí (Praha 1974) a Zlaté trofeje ČSSR (Bratislava 1976). Exponované trofeje jsem si za cíleným účelem jejich přeměření vypůjčil od našich předních sběratelů trofejí v rámci ČR.





Výsledky duplicitních měření těchto deseti trofejí mě naprosto šokovaly. Na základě získaných údajů z exaktních měření hmotností a objemů, která jsem osobně provedl, jsem zjistil, že se trofeje máčením ve vodě s největší pravděpodobností „fixlovaly“ již v minulosti.
U pěti trofejí, aktuální hodnoty hmotnosti a objemu naprosto kolidovaly s hodnotami uvedenými v tabulkách příslušných publikací. Největší disproporci obou veličin jsem zjistil u nejsilnější trofeje ze souboru, která pocházela z roku 1974 a získala 150,55 b. CIC. U naměřených hodnot hmotnosti jsme se rozcházeli o 32 g, což v přepočtu na mezinárodní body činilo rozdíl 3,2 b. CIC. Ve veličině objemu jsem zjistil rozdíl 27 cm³, což v přepočtu na mezinárodní body činilo 8,1 b. CIC. Ve výsledném hodnocení by tedy došlo k bodové degradaci trofeje o významných 11,3 b. CIC, tedy ze 150,55 na 139,25 b. CIC!
Další trofej, která se svými parametry výrazně lišila s mými zjištěnými údaji, pocházela z roku 1980 a měla hodnotu 130,72 b. CIC. Hmotnostní rozdíl byl u této trofeje 29 g (2,9 b. CIC) a objemový rozdíl 25 cm³ (7,5 b. CIC). Celkový bodový rozdíl činil 10,4 b. CIC. U této trofeje by došlo k bodové degradaci ze 130,72 b. CIC na aktuálních 120,32 b. CIC, tedy ze zlaté medaile by spadla na medaili stříbrnou!
U další trofeje z roku 1961 o bodové hodnotě 133,40 b. CIC došlo k degradaci o 7,4 b. CIC, tedy opět by spadla ze zlaté medaile na medaili stříbrnou. A tak by se dalo s menšími rozdíly pokračovat.
Jsem přesvědčen, že už tyto tři „mediálně“ známé trofeje publikované v těchto exponovaných publikacích, jsou dostačujícími důkazy nekorektních a cílených manipulací s trofejemi. Je naprosto nemožné, aby trofeje staré několik desetiletí, postupem času takto seschly a výrazně změnily své měrné hodnoty.
Jak jsem již několikrát akcentoval, parůžky srnce mají schopnost vyschnout na konstantní hmotnost a objem za pouhé tři týdny, pokud jsou uskladněny v běžných pokojových podmínkách a tyto parametry se již dále nemění. V případě uvedených tří trofejí je tedy naprosto nezpochybnitelné, že byly těsně před bodováním zmanipulovány máčením ve vodě. Zpětná kontrolní měření tyto skutečnosti jasně potvrdila.
Předmětné trofeje jsem na 20 dní ponořil do vody a znovu přeměřil. Navzdory skutečnosti že trofeje byly staré i několik desetiletí (nejstarší trofej dosahovala 53 let), měly schopnost takové expanze, že své parametry vrátily (s menšími rozdíly) do v minulosti naměřených hodnot.


 
Sofistikované podvody vodní lázní
 
V současné době se stává skoro až pravidlem, že se některé trofeje těsně před bodováním účelově máčejí ve vodě. A nejedná se jen o trofeje srnčí zvěře, které v tomto směru mají schopnost „nasbírat“ nejvíce bodů, ale i o trofeje ostatních druhů jelenovitých přežvýkavců jako je jelen evropský a daněk skvrnitý apod. V minulosti jsem často slýchal „praktické rady“ určené majitelům medailových trofejí: „Až půjdeš s trofejí k Hromasovi nebo jinému hodnotiteli, namoč celou trofej na několik dní do vody, bude tak těžší a získá více bodů“. Bohužel si nikdo z aktérů této „mokré metody“ neuvědomoval, že máčením parůžků výrazně zvednou nejen hmotnost trofeje, ale zejména její objem, který díky fenomenální schopnosti absorpce a expanze parožní tkáně udělá objem ještě větší, než který byl začerstva, tedy v den ulovení trofejového jedince. Tímto způsobem trofej získá několik mezinárodních bodů navíc.
Tím se tedy mohou vysvětlit i výrazné disproporce naměřených bodových hodnot srnčích trofejí, mezi okresní, ústřední a mezinárodní hodnotitelskou komisí. O těchto až neskutečných rozdílnostech v měření, bylo již ale několikrát napsáno v našich mysliveckých periodikách.
 
Pracovní tým odborníků z řad CIC hodnotitelů
 
Jelikož je toto téma velice citlivé a já v oblasti hodnocení trofejí tenkrát pracoval jen na okresní úrovni hodnotitele trofejí, pozval jsem k sérii svých měření tým významných osobností České myslivosti. Měření se zúčastnil doc. Ing. Josef Feuereisel, Ph.D., CIC – senior Mezinárodního hodnocení trofejí a člen Ústřední hodnotitelské komise MZe, Ing. Jaroslav Svoboda – předseda Okresní hodnotitelské komise Blansko a dlouholetý člen Ústřední hodnotitelské komise MZe a Karel Klíč – člen Okresní hodnotitelské komise Blansko a hospodář MS Šebetov. Měření se tedy zúčastnili erudovaní odborníci na všech úrovních hodnocení trofejí.
 
Měření cílových druhů trofejové zvěře
 
Jelikož není známo, do jaké míry se hygroskopický efekt „ponorné metody“ promítá do trofejí ostatních druhů jelenovitých přežvýkavců, provedli jsme kromě měření trofejí srnce obecného i sérii měření trofeje jelena a daňka.
Naše exaktní měření spočívala v tom, že jsme nejprve u všech trofejí zjistili měrné hodnoty v suché formě, které jsme zapsali do připravené tabulky. Druhé měření proběhlo s odstupem tří týdnů, a po tuto dobu byly trofeje účelově máčeny ve vodě. Bylo totiž nutné, aby parožní tkáň absorbovala tekutinu a zvětšila své rozměry.
Výsledky měření jsme pak společně vyhodnocovali a vzájemně konfrontovali. Námi zjištěné výsledky byly více než překvapivé a přinesly v oblasti hodnocení trofejí přímo až alarmující zjištění.
U trofejí všech tří druhů jelenovitých došlo k výraznému navýšení všech měrných veličin - hmotnosti i objemu. K největším disproporcím v měření však došlo u parůžků srnce obecného, u kterého se hygroskopický efekt parožní tkáně promítl nejvíce.
U shozů srnce s hodnotou 200 b. CIC, které byly v roce 2012 oficiálně ohodnoceny Mezinárodní hodnotitelskou komisí v Levicích, došlo k navýšení hmotnosti z původních 525 g na aktuálních 582 g s rozdílem 57 g. V bodovém vyjádření tak vznikl rozdíl 5,7 bodu CIC. Ve veličině objemu došlo k navýšení z původních 318 cm³ na aktuálních 344 cm³ s rozdílem 26 cm³. V bodovém vyjádření tím vznikl rozdíl významných 7,8 b. CIC. Při stanovení bodové hodnoty mezi suchou a mokrou formou vznikl u těchto identických shozů významný rozdíl 13,5 b. CIC. Zdůrazňuji, že je zde nutno brát v potaz skutečnost, že byly měřeny pouze samotné shozy, bez zohlednění hmotnosti za lebku. Lebka by v případě parůžků tohoto srnce, s pučnicemi více než 40 mm silnými, navýšila bodovou hodnotu ve prospěch trofeje ještě minimálně o 6 b. CIC. V celkovém bodovém součtu by trofej získala v „mokré“ formě, neskutečných 19,5 b. CIC navíc. A toto je opravdu alarmující zjištění!!! Progrese změn hmotnosti a objemu těchto parůžků (shozů) je zachycena v připojené tabulce.
 
Hodnotící komisař nemůže vodou zmanipulované trofeje bez příslušného technického vybavení odhalit, neboť opticky a pohmatem se trofeje jeví zcela přirozeně, pokud z trofeje momentálně doslova nekape voda. Doprovodný obrazový materiál zachycuje pracovní tým při exaktních měření všech tří druhů jelenovitých přežvýkavců.
U trofeje jelena lesního s bodovou hodnotou 185 b. CIC došlo ponornou metodou k navýšení hmotnosti z 5,9 kg na 6,7 kg. U obvodů lodyh a růží, které v konečném bodování přidělují (kromě délky lodyh) nejvíce bodů CIC, došlo k výraznému zvětšení, a to v průměru o 6 mm!
U zlaté trofeje daňka o bodové hodnotě 184,1 b. CIC, kterou k měření poskytl Ing. Jaroslav Svoboda, se zvýšila hmotnost z původních 3,5 kg na rovné 4,0 kg. U obvodů lodyh a růží mezi suchou a mokrou formou došlo k zvětšení v průměru o 5 mm. Také tyto skutečnosti jsou alarmující, neboť u trofejí těchto druhů jelenovitých, které aspirují na národní či světové prvenství, rozhoduje mnohdy i desetina bodu!
 
Výsledky těchto rigorózních měření jsou skutečně alarmující. Je tedy nezpochybnitelné, že na základě těchto nových skutečností je „degradován“ současný systém Mezinárodního hodnocení trofejí, který v tomto pohledu postrádá objektivitu. V oblasti hodnocení trofejí totiž dosud neexistují žádné kontrolní mechanismy, které by tyto zmanipulované trofeje včas odhalily!
 
Zkušenosti z truhlářské praxe
 
Z důvodu skutečnosti, že studiem fyzikálních a mechanických vlastností parožní tkáně jsem strávil několik let, mám vymyšlen vlastní sofistikovaný způsob, jak zmanipulované trofeje včas odhalit a identifikovat.
V době, kdy jsem podnikal v oblasti zakázkové výroby nábytku, jsem za účelem nákupu dřeva používal digitální vlhkoměr, který dokázal vyhodnotit aktuální stav vlhkosti nakupovaného řeziva. Po Sametové revoluci se totiž „vyrojilo“ mnoho neseriózních prodejců dřeva, kteří prodávali řezivo jiné, než deklarované vlhkosti, místo řeziva vysušeného, klidně prodali řezivo čerstvé, resp. pár týdnů staré. Truhlář, který si při nákupu neměl možnost ověřit aktuální stav vlhkosti řeziva, svoji důvěřivost zaplatil při samotné výrobě nábytku. Nedostatečně vysušený masív začal brzy sesychat a vyrobené dílo bylo natrvalo znehodnoceno.
 
Hygroskopická a reverzibilní schopnost dřeva a parožní tkáně
 
Parožní tkáň jelenovitých přežvýkavců je tedy možno přirovnat k masivnímu dřevu. Jednou z hlavních fyzikálních vlastností parožní tkáně je její schopnost absorbovat vlhkost. Paroh je stejně jako masívní dřevo hygroskopickým materiálem, to znamená, že má schopnost pohlcovat a udržovat vlhkost v rovnovážné poloze, která je závislá na jeho vlastnostech a zejména okolní vlhkosti a teplotě. Jelikož okolí teplota a vlhkost je proměnlivá, mění se paralelně s touto skutečností i vlhkost parožní tkáně. Ztrácí-li paroh vlhkost, sesychá a tím zmenšuje, stejně jako dřevo, své rozměry. Naopak když parožní tkáň navlhá, vyrovnává svoji vlhkost se vzdušnou vlhkostí okolí, „bobtná“ a tím zvětšuje své rozměry. A to samozřejmě v každém ročním období s ohledem na vlhkost vzduchu a místa uskladnění.
Střídavému sesychání a bobtnání v truhlářské terminologii říkáme pracování dřeva. Parůžky tedy „pracují“, stejně tak jako dřevo, při změnách vlhkosti v intervalu od absolutně suchého do bodu expanze, při kterém jsou buňky parožní tkáně maximálně nasycené vodou. Nad touto hranicí se již měrné parametry parohu nemění. Tyto skutečnosti jsou exaktně zachyceny v připojených tabulkách knižní trilogie Srnčí zvěř.


 
Měření suché a mokré formy parožní tkáně detektorem vlhkosti
 
Byl jsem zvědav, zda detektor vlhkosti dřeva může být užitečný i v oblasti hodnocení trofejí, a zda lze na jeho bázi odhalovat zmanipulované trofeje. Rozjel jsem se proto do naší rodinné truhlářské provozovny do Šlapanic u Brna a u svého bratra vypůjčil starý vlhkoměr, který nám léta sloužil při odhalování nekorektních praktik prodejců řeziva.
Navzdory skutečnosti, že byl přístroj více než dvě desetiletí starý, velice dobře fungoval i při měření vlhkosti parožní tkáně. Bylo jen nutno udělat na přístroji několik technických úprav, zejména vybrousit špičky měřící sondy tak, aby se daly její hroty snáze zapíchnout do parožní tkáně. Pak už bylo jen zapotřebí udělat několik zkušebních měření, zejména zjistit aktuální stav vlhkosti parožní tkáně v suché, čerstvé a posléze mokré formě.
K měření vlhkosti čerstvé parožiny mě významně posloužily shozené parůžky mých srnců, které chovám v experimentálních výbězích. Na základě série měření jsem zjistil, že čerstvá parožní tkáň osciluje kolem 21 až 24 % vlhkosti. Podélný řez čerstvě shozeného parůžků ukázal, že vnitřní vlhkost spongiózní tkáně je vždy o něco vyšší, než vlhkost měřená na jeho povrchu. Tato skutečnost se mi potvrdila i u parohů daňka.
V minulosti jsem asistoval při imobilizaci mladého daňka lopatáče, který se převážel k našim slovenským sousedům. Za účelem bezpečnosti bylo nutné odřezat jeho parohy. Na řezu (těsně nad růží) jsem naměřil vyšší vlhkost než na obvodovém plášti lodyhy a lopaty.
Na základě série měření jsem zjistil, že paroží daňka má v čerstvé formě o něco vyšší vlhkost než parůžky srnce obecného. S největší pravděpodobností je to způsobeno tím, že každý druh má své specifické vlastnosti paroží, zejména odlišnou vnitřní strukturu a hustotu parožní tkáně, která je pro tuto oblast měření naprosto klíčová.
 
Měření vlhkosti rozličných forem paroží
 
Suchou formu parožní tkáně nebylo problém exaktně změřit, neboť v mém loveckém salonku na stěnách visí desítky již vyschlých srnčích trofejí. K měření suché formy parožní tkáně jsem proto použil trofeje, které se k tomuto účelu přímo nabízely. Výsledky měření suché parožiny byly v závislosti na měrné hustotě parožní tkáně nepatrně odlišné, ale v zásadě mohu konstatovat, že se pohybovaly v rozmezí od 11 do 14 % vlhkosti.
Poslední sérii měření jsem provedl u tekutinou nasycených parůžků. Naměřené hodnoty byly oproti hodnotám suché formy parůžků diametrálně odlišné, většinou se pohybovaly nad hranicí 25 % vlhkosti.
Vlhkost zmanipulovaných srnčích trofejí se úměrně snižuje s délkou pobytu trofeje v pokojových podmínkách. To znamená, že čím déle je trofej v suchém a teplém prostředí, tím rychleji snižuje svoji vlhkost.
Na základě výsledků svých měření mohu konstatovat, že vodou nasycené (zmanipulované) trofeje lze vlhkoměrem odhalit i po týdenním pobytu v pokojových podmínkách, neboť v té době ještě dosahují vlhkosti kolem 19 %. Největší hodnotu vlhkosti jsem zjistil u trofeje daňka, který měl druhý den po vytažení z vodní lázně vlhkost 27,5 % (tato vlhkost byla naměřena v horní části lopaty). Jen pro porovnání uvádím, že jelen měl den po vytažení z vody vlhkost kolem 25 % (měřeno v lodyze).
Doba vysychání po vyjmutí z vody je výrazně závislá na síle lodyh, měrné hustotě parožní tkáně, její struktuře a druhu trofejového jedince. Všeobecně mohu konstatovat, že za 3 až 4 týdny se parametry parohů všech druhů jelenovitých přežvýkavců vrátí do původního stavu, tedy na výchozí hodnoty pokojových podmínek. Nejdéle si udržuje vlhkost paroží jelena, u něhož je nejvíce specifická porézní struktura vnitřní spongiózní tkáně.
Osobně jsem proto přesvědčen, že kvalitní kalibrované vlhkoměry je možné prakticky využít i v oblasti hodnocení trofejí. Tyto přístroje jsou schopny rychle a exaktně detekovat vlhkost parožní tkáně všech druhů jelenovitých přežvýkavců a tím odhalovat potenciální nežádoucí manipulaci s trofejemi.
 
Průmyslově vyráběné detektory vlhkosti
 
Měřiče vlhkosti jsou sofistikovanou technickou pomůckou využitelnou v oblastech dřevozpracujícího, nábytkářského a stavebního průmyslu, pro pohotovou a vysoce spolehlivou kontrolu vlhkosti zpracovávaného materiálu. Nejvyužívanější jsou v sušárnách dřevní hmoty a menších truhlářských provozovnách.
Měřič vlhkosti pracuje na principu měření elektrického odporu mezi elektrodami měřící sondy. Pro vyhodnocení výsledků měření je využita závislost elektrického odporu materiálu na jeho vlhkosti. Výsledná hodnota je udána přímo v procentech vlhkosti měřeného materiálu a zobrazuje se na LCD displeji. Pro vysokou přesnost přístroje jsou zajištěny různé rozsahy měření.
Na našem trhu existuje několik typů digitálních průmyslově vyráběných vlhkoměrů různých značek a různých kvalit. Kvalita a míra inovací vlhkoměru však významně promítá do jeho ceny. Na našem trhu existují i vysoce sofistikované vlhkoměry, které pracují na principu pouhého doteku, tedy bez nutnosti zapichování detekční sondy do materiálu. Tyto vlhkoměry by byly v oblasti hodnocení trofejí podle mého názoru nejlépe využitelné a zároveň k trofeji nejšetrnější, neboť by nedocházelo k potenciálním defektům na korpusu paroží. Dotekové vlhkoměry by bylo ovšem nutné vyzkoušet ve vztahu k parožní tkáni.
Na doprovodných snímcích jsou zachyceny některé typy kapesních vlhkoměrů se zapichovací sondou.
 
Navržené způsoby měření a eliminace nekalých manipulací s trofejemi
 
Ve vztahu k této problematice se nabízí dva možné způsoby jak získat integritu systému CIC tak, aby hodnocení trofejí bylo objektivní a pro všechny zainteresované subjekty naprosto spravedlivé.
První možnost je, že se budou medailové trofeje svážet minimálně dva týdny před samotným hodnocením a budou uskladněny ve vytápěné (klimatizované) místnosti o pokojové teplotě kolem 20 °C. V tomto časovém rozmezí i potenciálně zmanipulované trofeje vyschnou, a jejich měrné parametry se vrátí do původního stavu pokojových podmínek. Při tomto způsobu měření musí být pak naprosto striktně zrušena možnost přivážet trofeje tzv. na poslední chvíli. Totiž právě tyto trofeje, které se z různých důvodů přivážejí těsně před samotným hodnocením, jsou nejvíce podezřelé z nekalých manipulací.
Druhá možnost se jeví mnohem jednodušší a v tomto směru přijatelnější a spočívá v tom, že se bude při hodnocení trofejí používat kvalitní kalibrovaný detektor vlhkosti, který každému hodnotiteli ukáže aktuální stav vlhkosti měřené trofeje. Hodnotitel pak na základě naměřené hodnoty rozhodne, zda trofej „pustí“ k hodnocení, nebo zda ji vyřadí. Osobně jsem přesvědčen, že kvalitní vlhkoměr zmanipulované trofeje okamžitě odhalí.
Trofeje, které budou přesahovat tolerovatelnou hranici vlhkosti, budou z hodnocení vyřazeny, nebo budou ohodnoceny až po jejich vyschnutí. Majitel trofeje si pak dobře rozmyslí, zda bude podvádět a čelit odhalení a ostudě, nebo bude dodržovat stanovené „regule hry“.
V bodovací tabulce konkrétního druhu, by pak neměl chybět údaj o aktuálním stavu vlhkosti konkrétní trofeje, stvrzený podpisem hodnotitele.
 
Pokračování v měření všech cílových druhů zvěře
 
Z důvodu významného přínosu těchto nových poznatků z mého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře, a zejména proto, aby hodnocení trofejí bylo objektivní a pro všechny myslivce a lovce spravedlivé, bylo by zapotřebí v těchto exaktních měřeních pokračovat a provést je u statisticky významného počtu cílových druhů jelenovitých přežvýkavců.
Z důvodu objektivity by bylo nutné provádět měření v různých typech prostředí s různými vzdušnými vlhkostmi a s různými typy detektorů vlhkosti. Problematika hodnocení trofejí má zcela jistě zásadní mezinárodní status a měla by mít prioritu.
Osobně jsem přesvědčen, že úprava stávající metodiky hodnocení trofejí parohaté zvěře s možností určení vlhkosti trofeje v podstatné míře zamezí nebo alespoň stíží možnost účelového zvyšování bodové hodnoty trofejí a z toho často plynoucích finančních zisků za odstřel trofejové zvěře.
Ucelená metodika by kvalitativně zlepšila celý systém hodnocení trofejí na všech úrovních, a byla by velkým přínosem pro hodnotitelské komise ale současně i celou zainteresovanou mysliveckou veřejnost.
 
 Pavel SCHERER
 Člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
 Privátní výzkum biologie srnčí zvěře
 Tel 724 218 513 www.scherer.cz



Manipulace loveckých trofejí
 
Jako CIC mezinárodní vrchní rozhodčí pro trofeje (SITJ – Senior International Trophy Judge), jsem v letech 2013 a 2014 provedl společně s kolegou Schererem kontrolní měření srnčích, jeleních a daňčích parohů vložených na delší čas do vody a potvrzuji pravdivost jeho zjištění o změnách významných vlastností parožní tkáně těchto druhů zvěře.
V této souvislosti je velmi alarmující zjištění kolegy Scherera snadné a běžnými prostředky nezjistitelné možnosti manipulace trofejí jelenovitých prostým namočením do vody. Oproti doposud všeobecně známé skutečnosti, že je takto možné ovlivnit hmotnost trofeje, odhalujeme nově, že i ostatní měřené veličiny mění výrazně svou hodnotu. Zvláště pak u srnčích trofejí, kde kromě hmotnosti trofeje je bodován i objem, má tato manipulace značný dopad na bodovou hodnotu trofeje.
Mám doloženo z vlastní praxe hodnotitele trofejí, že se někteří držitelé trofejí přiklánějí k těmto nekalým praktikám. Dobře si vzpomínám na hodnocení na Mezinárodní výstavě v Lysé nad Labem v roce 2005, kde odborně erudovaná skupina hodnotitelů posuzovala pod mým vedením na 800 srnčích trofejí a narazili jsme přitom na pro nás tehdy nepochopitelné výrazné odchylky od primárních hodnocení. Teprve po letech se mi jeden, dnes již z mysliveckého nebe přihlížející, účastník výstavy svěřil, že jím předkládaná trofej byla „upravena“ předchozím vložením do vody.
Pokládal jsem tehdy za nutné na 61. Generálním shromáždění CIC v Miláně v roce 2014 upozornit na Pavlem Schererem nově zjištěné a skupinou odborníků v mé přítomnosti potvrzené skutečnosti ve vztahu k možnému umělému ovlivňování měřených hodnot posuzovaných trofejí jelenovitých. Bohužel mělo toto Generální shromáždění na svém programu připraveno k projednávání pro ně důležitější body programu, jako třeba ratifikaci novely „Červené knihy CIC“, a tak má prezentace naší skupinou zjištěných poznatků o možné manipulaci hodnocených trofejí nezískala potřebnou pozornost.
I mé další pokusy o získání podpory pro zohlednění měření vlhkosti parožní hmoty při hodnocení trofejí nebyly úspěšné. Na vícerých jednáních CIC Rady pro posuzování trofejí (CIC Trophy Evaluation Board) jsem prezentoval informaci o vlivu vlhkosti na měřené hodnoty paroží, ale nedosáhl jsem žádné podpory ke změně pravidel hodnocení.
Tuto „zdrženlivost“ při zavádění nových prvků do zavedeného způsobu hodnocení loveckých trofejí celkem chápu. Myslivecká komunita je svým způsobem „tradiční“ a nerada přijímá nějaké změny. Může v tom hrát i určitou roli skrytá obava z „ostudy“ při případném odhalení starých hříchů.

Myslím, že by bylo velice žádoucí promítnout zjištění o vlivu vlhkosti parožní tkáně na její hmotnost a objem do metodiky hodnocení trofejí. Velice důležitá je skutečnost, že uměle vodou nasycené paroží poměrně rychle opět vysychá a měřené parametry se vrací do konstantních hodnot.
Možnost shromažďovat trofeje pro oficiální hodnocení se zhruba měsíčním časovým předstihem a jejich uskladnění ve standardních podmínkách pokládám za technicky nerealizovatelnou. Mnohem jednodušší se mi jeví varianta vybavit hodnotitele vhodnými kalibrovanými vlhkoměry.
Abychom však mohli oficiálně přistoupit k těmto opatřením, je nutné nejdříve dosáhnout mezinárodního uznání našich měření o vlivu vlhkosti parožní hmoty na hodnoty měřených veličin. Je nutné definovat standardní hodnoty vlhkosti u přirozeně vyschlého paroží, včetně možné akceptovatelné odchylky a dosáhnout přijetí rozšíření CIC metodiky hodnocení trofejí o faktor „vlhkost parožní hmoty“ jako výchozího údaje pro hodnocení trofejí jelenovitých.
K tomu je však zapotřebí provedení série statisticky vyhodnotitelného souboru uznatelných měření v kontrolovaných podmínkách s pomocí kalibrovaných nástrojů a přístrojů, s následnou publikací výsledků v odborném tisku.
K realizaci tohoto záměru jsou však zapotřebí značné finanční prostředky a tým uznávaných odborníků z důvodu akceptace naměřených hodnot odbornou veřejností. Mám obavu, že čas a doba hrají poněkud proti nám. Shromáždění potřebných financí na zajištění dokumentovaného experimentu na statisticky významné velikosti posuzovaného souboru a zpracování výsledků do vědecké publikace je značně náročné. Bylo by to dobré téma pro některé univerzitní či výzkumné pracoviště s dostatečnou personální kapacitou.
 
I kdyby mělo zůstat jen u našich měření z doby okolo roku 2013, zásluhu o objevení fenoménu „bobtnání“ parohů působením vlhkosti nemůže kolegovi Schererovi nikdo upřít.
Doc. Ing. Josef FEUEREISEL, Ph.D.
CIC SITJ
a člen ÚHK MZe ČR