ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Kde se rodí láska?

15  Oldřich TRIPES
Ano, mám na mysli tu lásku lidskou. Ale ne k opačnému pohlaví. Teď myslím na lásku ke zvěři a přírodě, o které často píši a přednáším. Lehčí to mají synové myslivců a vnuci dobrých mysliveckých dědečků, s nimiž zažili již v útlém dětství hezké a nezapomenutelné chvíle, při nichž bylo to malé semínko zasazeno a dáno mu vzklíčit.
Domnívám se, že kdo ten původ neměl, musela se najít chvilka, impuls, jiskra, z níž začala ta láska doutnat a potom dobře živena i hořet.
V mém dětství jsme měli doma ochočenou srnku Káju. Když to bylo ještě malinké srnčátko, zkoušel jsem si - kluk hloupý - pokládat si na ni hlavu jako na polštářek. Zpočátku vždy utekla. Ale později si to nechala líbit. Ovšem musel jsem hlavu trochu nadlehčovat. Dělal jsem to na pohovce, kde Kája odpočívala, i na zahradě, když ležela v rohu v kopřivách.
Záhy jsem přišel na to, v kterých místech slyším bít její srdíčko. Vždy jsem po jejím tělíčku posouval ucho do míst, kde jsem ho slyšel tlouci nejvíce. Byly to krásné chvilky. Nikdo si nedovede představit, jak to srnčátko krásně vonělo, jak vonělo přírodou, zvláště když už chodilo do lesa a vracelo se zase domů. Vonělo lesem, vřesem, mateřídouškou, malinami a snad i smolou a bůhví čím ještě.
A tady někde z toho srnčího srdíčka asi přeskočila ta malá jiskřička lásky, z toho bezbranného zvířátka do mé hlavy. Často si na to vzpomenu i nyní, při senoseči, když vynáším srnče z ohrožené louky k lesu. Ale to už si nemohu dovolit, abych na něm zanechal pach člověka, nesu ho vždy ve velkém balíku trávy či jetele.
Nedávno mi moje „gordonka“ našla v louce srnče, které spalo. „Zadaunoval“ jsem fenu a vypravil se se srnčátkem k lesu. To náhle natáhlo krček, položilo si hlavičku na moje rameno a znovu usnulo. To byl zase příjemný kontakt, při kterém jsem vzpomínal na naší Káju. Tenkrát jsem bohužel nemohl zabránit předání nechtěného pachu člověka na bezbranné mládě. Bylo to blízko naší chalupy, a tak jsem mnoho hodin pozoroval, že si ho tam matka dlouho nepřebírá. Ani když se dostatečně vyspalo a pískalo hladem. Byl jsem z toho zoufalý a vyčítal si svou neopatrnost. Ale nakonec to dobře dopadlo.
Dobrých srnčích matek neubývá. Zdá se však, že ubývá u lidí lásky k přírodě a k živým tvorům v ní...
 
Oldřich TRIPES
Ilustrační snímek Jaromír ZUMR st.
Zpracování dat...