Časopis Myslivost

Nedivím se zděšení myslivců, kteří po takové informaci očekávají, že jim tyto šelmy brzo vyloví poslední zbytky zvěře. Nedávno v Myslivosti uveřejnil jeden z myslivců obavu, že rys může ohrozit početní stavy zajíců, což dokumentoval procenty rysem ulovených zajíců. Nebylo ovšem uvedeno, že šlo o rysa kanadského, který loví převážně zajíce - běláky.

Údaj, že v naší zemi žije stálých 236 rysů, považuji mírně řečeno za značně nadsazený. Desítky let už sleduji početní stavy beskydské populace rysů. Některé rysí stopy jsem mohl sledovat i po několik dní. Ověřil jsem si, že jeden určitý rys např. během tří dnů prošel území bývalých třech lesních závodů. Mohl být tedy evidován a registrován třikrát. Nejen u nás, ale i na Slovensku jsem se setkával se značně nadsazenými počty rysů a mnohokrát jsem na tento nešvar upozorňoval stejně jako doc. P. Hell.

Je samozřejmé, že ve své honitbě si každý eviduje svého rysa. Myslivcům není vlastní vstupovat do cizích revírů, a tak nemohou mít úplnou informaci o pohybu určitého zvířete. Odhaduji, že dnes na území Beskyd žije kolem 20 teritoriálních rysů. Odrostlá mláďata jsou vehementně vyháněna a nezbývá jim, než migrovat do nižších poloh lesnatých Oderských vrchů či Nízkého Jeseníku. Čas od času dostanu zprávu, že tam a tam byl viděn rys. Tito mladí neteritoriální rysové jsou velcí toulavci a mohou ujít desítky kilometrů na své bludné pouti a mohou skončit třeba v Hrubém Jeseníku, či migrují dál. Ne všichni ovšem přežijí. Dá se říci, že v Beskydech není populace rysů přemnožena. K vyššímu počtu rysů zde došlo po válce a řada rysích mláďat skončila pod vlaky či auty.

Situaci na Šumavě podrobně neznám, ale domnívám se, že centrální část Šumavy je už rysy nasycena a přebytek migruje do nižších poloh. Podle údajů Ing. J. Červeného, Dr. P. Koubka a Dr. L. Bufky žije u nás zhruba 100 - 150 rysích jedinců, obývají 16 % území přechodně, trvale 10 %, tento údaj je z let 1990 - 1996. Na samotné Šumavě v národním parku již rysů nepřibývá, v CHKO Labské pískovce se odhaduje počet rysů na pět až šest kusů, ještě menší počet jich žije v Jeseníkách a beskydská populace čítá zhruba 20 kusů.

V článku "Znovu o rysech" se uvádí, že na území národního parku Šumava žije 20 dospělých jedinců, na území CHKO Šumava o rozloze 960 km2 by mohlo žít dalších 30 rysů. (Pokud by na 100 km2 žili 1,7 - 3 dospělí rysové, dohromady by tento počet činil 50 - 60 rysů.) Migrující mladá zvířata ze Šumavy osidlují západní Čechy. Docházíme tedy k číslu zhruba 100 rysů celkem a sám se domnívám, že může u nás žít kolem 150 těchto šelem.

Když se před lety uvažovalo o reintrodukci rysů na území CHKO Křivoklátsko, nedoporučil jsem tuto akci. Znal jsem místa odchytu těchto šelem - jak ve Slovenském krasu, tak ve Slovenském Rudohoří. Tato horská krajina se velmi odlišuje od turisticky frekventovaného Křivoklátska. Už tehdy jsem upozorňoval, že pokud na Křivoklátsku dojde k vysazení rysa, bude brzo trnem v oku pro škody, které bude páchat na zvěři.

Když jsme 5. 1. 1973 po karanténě v ZOO Ostrava odesílali šest divokých karpatských rysů do Slovinska, do oblasti Kočevje, věděl jsem, že tam je čekají ideální podmínky. Velmi členěná horská krasová oblast byla velmi málo osídlena, byly tu divoké terény velmi podobné krajině ve Slovenském krasu. Nebylo tedy divu, že tam došlo k populační explozi rysů, kterou nelze porovnávat s podmínkami, do kterých přicházejí rysové v západních Čechách. Jestliže existuje 1500 údajů o pobytu rysů, neznamená to ještě, že rysů zde bude jako kobylek. Opět se domnívám, že je evidován vícekrát jeden a týž rys, už proto, že se lze s ním častěji setkat v přehledném terénu, než v obtížně přístupných terénech Karpat.

Ze zkušenosti vím, jak rychle byla už dvakrát zdecimována rysí populace v Jeseníkách a v sedmdesátých letech byl rys téměř vyhuben v Beskydech. Nemyslím si proto, že početní nárůst rysů bude trvalý.

V padesátých letech vyslovil prof. Kratochvíl úvahu, že nebude dlouho trvat a díky migraci rysů ze Slovenska dojde k postupnému obsazení všech našich pohraničních hor rysy. Nestalo se tak.

Pokud by skutečně u nás žilo 236 rysů, pak bychom mohli očekávat, že se zhruba 50 rysic může podílet na reprodukci. Rysice mívají běžně tři mláďata. Pokud by jen jedno přežilo, i tak by to byl každoročně značný nárůst početních stavů. Zjistit počet rysů v určité oblasti není lehké. Jsou jedinci, kteří se na témže místě objeví zhruba po čtyřtýdenním putování. Čtyři týdny jim tedy trvá, než projdou svůj lovecký rajon. Jsou jiní rysové, kteří dávají přednost lovu třeba i lesních hlodavců a mohou žít po určitou dobu i na menším území. U rysů je rozhodující velikost teritoria, totiž jeho zazvěřenost a svou roli hraje i lovecká schopnost, která je u každého rysa odlišná.

Z informací získaných za pomoci telemetrie se ukázalo, že někteří z rysů mohou obývat území o rozloze několika desítek kilometrů.

Chci tedy zdůraznit, že je třeba velmi střízlivě a opatrně poskytovat údaje o počtu šelem. Nadsazená čísla totiž okamžitě vzbudí tu reakci, že je nezbytný urychlený zásah.

Lze jistě souhlasit s tvrzením autorů článků, že pokud nebudou zachovány optimální stavy spárkaté zvěře, nebude zde ani rys, a že je potřeba problematiku rysa v České republice solidně vyřešit.