ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Řád sv. Huberta F. A. hraběte Sporcka a císař Karel VI.

Doc. MUDr. Jaromír KOVAŘÍK, CSc.
Řád sv. Huberta F. A. hraběte Sporcka a císař Karel VI.
V roce 1995 tomu bylo právě 300 let, kdy František Antonín hrabě Sporck, proslulá osobnost českého baroka, založil 3. listopadu roku 1695 v den zasvěcený svatému Hubertovi, lovecký Řád, nesoucí jméno tohoto patrona myslivců. I časopis myslivost vzpomněl tohoto výročí (č. 4/1995). Připomeňme si proto jen velmi stručně některé mezníky zakladatelova života a několik osobností, týkajících se Řádu.
František Antonín hrabě Sporck se narodil 9. března 1662 v Lysé nad Labem (zemřel tamtéž 30. března 1738). Jeho otec Jan, pocházející ze selského rodu, byl za své vojenské zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Mladý Sporck studoval práva a filozofii na Karlově univerzitě v Praze, podnikl řadu cest do ciziny, kde zvláště pobyt ve Francii měl na něho trvalý vliv, který se projevil v zájmu o náboženství, o umění i o u nás neznámé způsoby lovu. V roce 1684 se František Antonín ujal svých panství a stal se jedním z nejbohatších šlechticův zemi. Sporck se stal významným mecenášem umění výtvarného, hudebního, divadelního i literatury, zavedl u nás parforsní hony a troubení při lovech, zajímal se o chov loveckých psů, zakládal obory, bažantnice a kačenárny, věnoval se čižbě, zdokonaloval konstrukci loveckých palných zbraní. Ve všech německy mluvících zemích byl Sporck uznáván za velmistra myslivosti. A stal se i velmistrem jím dne 3. listopadu 1695 založeného loveckého Řádu sv. Huberta. Založení Řádu sledovalo účely etické, estetické i humanitární. Neboť, dle T. Halíka "měla se rozšiřovat úcta a vážnost tohoto patrona mezi vznešenou společností šlechtickou, která horlivě pěstovala myslivost.Hlavně pak aby ti, kdož byli do Řádu přijati, byli odvráceni od různých marnivých a záludných rozkoší a skutků, které směřovaly ke škodě bližních, a měli se oddávati raději nevinné a ušlechtilé myslivosti místo zahálce, která je počátkem všech nepravostí. Řádem měla být podle úmyslu zakladatele šířena též svornost a věrná soudružnost mezi šlechtickými členy jeho a úcta ke Stvořitele světa, který jej obdařil takovým množstvím rozmanité zvěře k radosti člověka. Kromě toho myslivcům, kteří pro neschopnost nemohli si chleba službou již vydělati, z pokladny, do níž různé poplatky členů řádových plynuly, dostati se mělo podpory."

V letošním roce (2003) si připomínáme jubileum jedné velevýznamné události v životě Řádu. Totiž před 280 lety, dne 3. listopadu 1723, přijal řádové insignie ze Sporckových rukou tehdejší rakouský císař Karel VI. Jak k tomu došlo?

Císař Karel VI. přijel v září roku 1723 do Prahy ke korunovaci na českého krále. Součástí velkolepých oslav byly samozřejmě i lovy. Sporck, který velmi stál o císařovu přízeň a zejména o udělení Řádu Zlatého rouna, dal k této příležitosti zhotovit svým dvorním rytcem Michaelem Heinrichem Rentzem mědirytinu nesoucí název "Le corne du Saint Hubert". List obsahuje výjev parforsního honu na daňka, francouzské strofy lovecké písně anonymního autora včetně nápěvu, známé pod názvem Arie sv. Huberta, jejich německý překlad, zveršovaná tzv. malá šestibodová pravidla Řádu sv. Huberta, řádovou modlitbu ke sv. Hubertovi a modlitbu zkrácenou. Český překlad Árie sv. Huberta, malých pravidel Řádu sv. Huberta a řádové modlitby ke sv. Hubertovi uvádíme v příloze.

Za pobytu v Praze navštívil císař s družinou několikrát Sporckův zámeček Bon Repos u Lysé nad Labem, kde si prohlédli čižbářské zařízení. Dne 3. listopadu 1723 pořádal císař hon v bažantnici v blízkosti loveckého zámečku v Hlavenci nedaleko Bon Repos. Sporck za ním přijel na místo oběda, podávaného pod mohutným dubem, a předal mu půl kopy čerstvě nachytaných kvíčal. Císař ho pozval k tabuli a po skončení oběda ho Sporck poprosil, aby přijal insignii Řádu sv. Huberta, kterou mu připjal na řetěz Řádu Zlatého rouna, aby mu tak naznačil své dávné přání. Císař se také podepsal do řádové knihy. Kýžený Řád Zlatého rouna Sporck sice neobdržel, ale prestiž Řádu sv. Huberta tímto vstupem císaře nesmírně vzrostla; jeho členy se stala vysoká šlechta i několik korunovaných hlav.

Onu významnou událost v životě Řádu i v životě Sporckově hrabě patřičně oslavil. Na paměť přijetí císaře Karla VI. za člena Řádu sv. Huberta dal Sporck razit pamětní medaile. Na rubové straně medaile je orlice s přizvednutými křídly, která drží v pařátech loveckou trubku. Na prsou má zavěšen medailon znázorňující zjevení sv. Huberta. Nad ní je nápis CHARMANT SOUVENIR (roztomilá připomínka), dole je letopočet 1723. Varianta medaile se lisí drobnými odchylkami orlice, nápis i číslice letopočtu jsou menší. Na lícní straně mají dva typy medailí znázorněnu scénu zjevení sv. Huberta. Medaile byly raženy ze zlata nebo ze stříbra. Na místě kde císař přijal řádovou insignii nechal Sporck zbudovat od slavného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna pískovcový památník se sochou císaře a svatohubertským výjevem. Byl odhalen 3. listopadu 1725 a zachoval se dodnes. Velký dub, pod kterým císař obědval, byl bez Sporckova vědomí v červnu následujícího roku skácen.

K 5. výročí císařova podpisu do řádové knihy nechal Sporck v roce 1728 razit opět dvě medaile z roku 1723, tedy scénu znázorňující zjevení sv. Huberta. Na rubové straně je na jedné medaili vyobrazena insignie Řádu sv. Huberta, nad ní je nápis CAESARE SUBSCRIBENTE (císař podepsal) a pod ní je nápis DIE III: NOV. MDCCXXIII (dne 3. listopadu 1723). Na druhé medaili je na rubové straně v horní polovině vyobrazena řádová insignie, pod ní jsou oba nápisy. Medaile byly raženy ze zlata, ze stříbra a z mědi. Medailím z roku 1723 a z roku 1728 se také říká lovecké žetony, jejich autorem byl dráž´danský medailér Heinrich Paul Grosskurt.

Árie sv. Huberta


Kdo chce jít na lov, musí si přivstat
A musí být zdatný, kdo chce ulovit jelena.
Nepotřebujeme hřebeny jako milenci,
Trní a hloží rozčeše naše vlasy.
Vzhůru, vpřed psi!
Miró, Vitó, Konó, Klapó!
Laň zrychlí naše kroky
A ještě jiná zvěř, již Miró neslyší,
Na pěkný lovecký roh zatroubím jasně a vysoko,
Zatímco jiní volají na své smečky.
Vzhůru, vpřed psi!
Miró, Vitó, Konó, Klapó!
Všichni psi, jichž nám je třeba.

Malá pravidla Řádu sv. Huberta


1.
Kdo ušlechtilý a nádherný Řád svatého Huberta miluje
a plně se bdělými smysly lovu oddává,
ten ať je všem ctnostem věren,
neb bez nich se při lovu špatně obstává.

2.
Každý člen Řádu při rozkoši honby
stále ať má řádový odznak na prsou svých,
ten, kdo jej na lovu nemá,
bude pokutován několika dukáty za svůj hřích.

3.
Pokud se stane, že řádový odznak ztratí,
pak se mu pokuta ještě jednou zvýší,
není však příslušnosti k Řádu zbaven docela
a na prosbu může nový odznak míti.

4.
Dříve však, než člen Řádu zabaví se lovem,
musí modlitbu ke svatému Hubertu dát,
a každý pro svůj lovecký zdar
modlí se k němu v týdnu jedenkrát.

5.
Třetí den listopadový ať každý člen řádový
se k Řádu hlásí ve zbožnosti a rád,
co nejvíce členů Řádu pak ať společně prosí
aby o společném honu mohli obstát.

6.
Kdo pokousán byl zuřivým a vzteklým psem,
zhojí ho klíčem svatého Huberta vypálení,
a každý ať dbá o rozkvět Řádu
a v modlitbách myslí na ty, jichž tu není.

Řádová modlitba ke sv. Hubertovi


Všemohoucí, věčný, dobrotivý, milosrdný a spravedlivý Bože, který jsi na lovu svatého Huberta tak milostiplným a zázračným způsobem od pohanství k pravé víře obrátil, Tebe prosím já i my všichni ctitelé Tvého služebníka svatého Huberta, věnuj nám milostivě skrze jeho zásluhy a jeho svatou přímluvu Svoji božskou přízeň a propůjč nám potřebné štěstí při lovu, opatruj nás před nebezpečenstvím při rychlé jízdě koňmo a na voze, naše zvířectvo ochraňuj před vzteklinou, abychom Ti zde na zemi mohli vzdávat a nezměrný dík a na onom světě věčně Tebe se svatým Hubertem chválili, ctili a velebili, skrze Ježíše Krista našeho Pána, jenž s Tebou a Duchem svatým žije a kraluje na věky věkův, amen.



Zpracování dat...