Časopis Myslivost

Chtěl bych zde obhájit drtivou většinu myslivců, která se, zaplaťpánbůh, nechová a nepřemýšlí tak, jak uvádí autor. Po přečtení nadpisu, plného silných slov, se může čtenář dovědět, kolikaleté výročí bude Interlov Praha slavit a jakým je silným obchodním partnerem pro své dodavatele a odběratele. Po necelých dvou odstavcích ale začne čtenář tušit, o jaké téma v nadcházejících statích půjde. Není to nic jiného, než výkupní ceny zvěřiny. Je v pořádku, když se o cenách diskutuje. Téměř vždy má tato diskuse nějaký přínos. Většinou obsahuje fakta, věcné argumenty, čísla.

V článku ing. Kupky se ale dovídáme úplně jiné věci. Autor přesně ví (alespoň podle článku), jak přemýšlí český myslivec (nebo lovec, v daném případě je to jedno) a jak se rozhoduje při prodeji ulovené zvěřiny. Rozhodujícím faktorem je údajně jednoduchost a bezproblémovost. Až sem se zdá vše více či méně přijatelné. Velice se mne (a nejsem sám) dotklo, že nás, myslivce, nezajímá komu zvěřinu prodáme a dokonce kolik při tom porušíme zákonů! Nejnehoráznějším tvrzením ale je, že rozhoduje skutečnost, zda nám zůstane nebo nezůstane "lovecké právo". Vyjádření že (cituji) "Na jatýrkách si pochutná celá rodina! A je rozhodnuto!" je přinejmenším nemorální a nemělo by být hodno představitele firmy Interlov Praha.

Všichni myslivci si totiž dávno zvykli na odevzdávání vývrhů pro veterinární účely. Je to nutné, děláme to pro sebe a jsme rádi za zaručený zdravotní stav naší zvěře a za prevenci. Nehledě na to, že přílišná konzumace vnitřností (zejména černé zvěře) není nijak zdraví prospěšná.

A nakonec se čtenáři dostalo ujištění, že vévodí termín "MOJE" nad termínem "NAŠE" v duchu myslivecké organizace. Zde je napadána jednotnost (či spíše nejednotnost) členů ČMMJ a mnohým členům prý uniká, proč byla založena. Zakladatelé naší organizace by se asi divili, kdyby si mohli přečíst, že zakládali dnešní ČMMJ za účelem podpory Interlovu Praha. Tato podpora je údajně vzájemná. Bohužel jsem se z širokého mysliveckého okolí nedoslechl, že by se spolková myslivost dočkala nějaké podpory od Interlovu.

Otázkou zůstává, proč vlastně autor tento článek napsal a co jej k tomu vedlo. Většina čtenářů si asi důvod domyslí. Podle mého názoru zaznamenal Interlov Praha značný pokles množství odkoupené zvěřiny. Je jasné, že důvodem je snížení výkupních cen. Většina dodavatelů se na základě této skutečnosti rozhodla, že se jí nevyplatí za tyto ceny zvěřinu prodávat. Každý si raději zvěřinu ponechá. Znám postup většiny mysliveckých spolků v okolí. Členové si zvěřinu nechávají a přispívají na ekonomiku spolků (přikrmování, nájemné za honitbu) z vlastní kapsy. Mohou ji i prodávat za předpokladu, že obě strany dodrží zákonné podmínky. Výkupní ceny Interlovu jsou nejnižší za uplynulých deset let. Ten argumentuje levnou zvěřinou z Nového Zélandu. V naší republice jsem na tuto zvěřinu ale nenarazil. Narazil jsem ale na nabídku zvěřiny od Interlovu. Na internetu můžeme najít prodejní ceny zvěřiny, pro představu uvádím: srnčí kýta s kostí - 240 Kč, bez kosti 380 Kč, kančí kýta s kostí 180 Kč, hřbet s kostí 270 Kč atd. Průměrná cena za srnčí mi vyšla 240 Kč/kg, za kančí 204 Kč/kg. Při porovnání s výkupními cenami mi nepřipadá, že by zde panoval konkurenční boj.

Nevím, jestli si cenotvorci od Interlovu uvědomují, že více může znamenat méně. Při snížení výkupních cen může totiž dojít k situaci (možná k ní i došlo), kdy obrat klesne natolik, že ani vyšší marže nepokryje ztráty na zisku. Všichni jsme rádi roky zpátky spolupracovali s Interlovem při uvádění zvěřiny do oběhu, ale ceny byly, i přes občasné výkyvy, přijatelné. Nesouhlasím s názorem jednoho našeho "věhlasného" ekonoma, že vše vyřeší trh, ale v tomto případě vidím pouze dvě východiska:

1. Budou-li ceny akceptovatelné pro obě strany, bude nadále pokračovat spolupráce, zvýší se dodávky zvěřiny a nižší marže bude kompenzována vyšším obratem.

2. Budou-li ceny trvale nízké, bude výhodnější pro uživatele ponechat si veškerou zvěřinu pro vlastní spotřebu a hradit náklady, dříve hrazené z prodeje zvěřiny, z vlastních zdrojů.

Souhlasím s názorem, že je třeba přihlížet k patriotismu, ale všeho s mírou. Většina z nás bude vždy upřednostňovat jako partnera Interlov, ne ale za cenu prodělku. Současná situace (zejména pro běžná myslivecká sdružení) není nijak jednoduchá. Náklady na hospodaření se neustále zvyšují, ceny za krmivo, pohonné hmoty a hlavně za nájemné se několikanásobně zvýšily, ale zvěřina, která je jediným zdrojem příjmů neziskových sdružení, se vykupuje za stále méně.

Doufám, že tento článek přivede autora předchozího článku k zamyšlení. Záměr přesvědčit mysliveckou veřejnost je zřejmý, ale je nepřípustné používat výtky a tvrzení hraničící s urážkami. Není možné vkládat někomu do hlavy, že se bude rozhodovat podle najetých kilometrů, podle starostí a složitosti transakce, nebo dokonce podle toho, zda mu zůstanou játra či nikoli!

Bylo by možné zčásti přesvědčit každého z nás myslivců, ať jme členy ČMMJ, nebo ne. Mělo by se to ale činit předkládáním věcných argumentů a důvodů, jak již bylo řečeno v úvodu. Rozhodování každého při prodeji zvěřiny by mělo zůstat jen jeho věcí. Většina z nás si přeje pouze to, aby tradiční česká spolková myslivost mohla pokračovat v osmdesátileté tradici a Nerudovské "Kam s ním" je tím posledním, co nás trápí. To je ale téma pro mnoho dalších polemik.

Moje - Tvoje - Naše - Dnes

Ing. Josef Hylebrant
myslivecký hospodář MS Rokle

Předpokládám, že nebudu sám, kterému článek pana ředitele INTERLOVU, Ing. Jana Kupky, zveřejněný v Myslivosti 12/2003 pod názvem Moje - Tvoje - Naše, zajel "až pod kůži".

Ano, čtyřicet let činnosti je období, které si zaslouží bilancovat, co bylo dobré a co ne. Také světlo do budoucna by mělo alespoň trochu někam svítit. Rozdělení na myslivce a lovce, jak bylo v článku prezentováno, je přece jen poněkud zúžení pohledu na současnost.

Z článku je cítit, že i naší účelové organizaci nastaly horší časy. Tak jsou na tom ale všichni myslivci, kteří se ještě snaží tuto činnost poctivě vykonávat. Vždyť starat se o naše společné přírodní bohatství pouze z vlastních kapes, s poněkud odtaženýma rukama státu, se zdá být až podivné. Proč ale to "Naše" zaostává za tím "Moje a Tvoje"?

Myslivecky hospodaříme v honitbě o výměře 2450 ha, a lze ji charakterizovat jako pahorkatinu navazující na Doupovské vrchy. Převahu výměry zde tvoří pastviny pro skot,

145 ha tvoří les a asi na 50 ha se pěstují zemědělské plodiny drobných soukromníků. V předchozím smluvním období jsme hradili za honitbu Pozemkovému fondu ČR nájemné ve výši 26 000 Kč. Tato cena byla odvozena od celkové produkce zvěře, jak nám to bylo zdůvodňováno.

Tehdy jsme měli předsedu sdružení, který elánem pro činnost jenom zářil. Postavili jsme v kooperaci s dalšími třemi subjekty odchovnu bažantů, sami jsme se pustili do myslivecké střelnice, koupili hospodářský objekt, který jsme přizpůsobili našim potřebám. Na to všechno byla chuť a zájem myslivců.

V dalším období jsme se soustředili na odchov zvěře a údržbu zařízení. Dokázali jsme i nějakou tu korunu ušetřit a zakoupit stroje a svoje vlastní pozemky. Tento záměr byl nezbytný vzhledem k přemnožení černé zvěře. Pozemky oséváme atraktivními plodinami a necháváme v nočních hodinách v klidu, aby zvěř nebyla rušena. Loví se pouze ráno při ranní čekané. Nebyla to levná záležitost, dát do pořádku 6 ha pozemků a obdělávat je. Bylo to ale jediné řešení, jak odvést černou zvěř od polí soukromých zemědělců. Jinak bychom se na škodách nedoplatili.

Za těchto poměrů činil výnos z našeho hospodaření asi 110 000 Kč a v nákladech bylo spotřebováno okolo 85 000 Kč. Nutné je uvést, že výnos byl tvořen pouze z ulovené zvěře, a to převážně černé, prodejem zvěřiny INTERLOVU.

Dnes, kdy bylo založeno honební společenství a MS se svými pozemky stalo jeho řádným členem, jsme tu samou honitbu "záhadným způsobem vydražili" od zástupce státu za 340 000 Kč. Nezbylo jiné řešení, pokud jsme chtěli dál hospodařit na tom, co jsme v průběhu předchozích 24 let pořídili, než sáhnout do vlastních kapes. Celoroční povolenka k lovu stojí člena sdružení 10 000 Kč, u hosta je to o 5000 Kč více. A víte jaký je výsledek? Ulovenou zvěř si každý dobře prohlédne, nabídne stejnou cenu jako Interlov a zvěř si odkoupí. Snížení výkupních cen je dalším nepříznivým vlivem, který musí myslivci řešit. To, že si lovci zvěř přímo zakoupí je i zjednodušením situace pro všechny.

Argumentace na tlak zahraniční konkurence není vůbec přesvědčivá. Vždyť ceny zvěřiny v marketech a hotelech jsou stále na patřičné úrovni. A ona představa, že by se farmáři v zahraničí zabývali chovem spárkaté zvěře a kus prodávali za 100 US dolarů, je těžko k uvěření.

Také nemám radost z toho, že lovců přibývá, a u těch, kteří se o zvěř starají, je vývoj opačný. Ani nechci domyslet, jaký " pozitivní" vývoj byl v naší myslivosti nastartován.

Jak ale na to, když to "Moje" se stalo úředním heslem dnešní doby? Nové prvky sjednocení snad přinese až ta EU. Zde si je ale možné představit, také cokoliv. Jsou tam vůbec prosperující firmy obdobné našemu Interlovu? Napište nám o tom, pane řediteli. Aktuálnost situace už doslova tluče na dveře.