Časopis Myslivost

Jako hlavní příčiny úhynů zajíců se nejčastěji uvádí kvalitativní hladovění v důsledku dlouhodobé monodietní potravy, prudké změny v potravní nabídce zapříčiněné sklizní zemědělských plodin a také infekční onemocnění. Počty zajíců uhynulých především z období konce léta, resp. počátku podzimu a dodaných k veterinárnímu vyšetření jsou však velmi nízké a získané výsledky vyšetření zatím neumožňují vyslovení jednoznačných závěrů.
Zcela odlišná je situace posledních let ve vývoji početních stavů (resp. úlovků) zajíců v sousedním Rakousku, především v honitbách Dolního Rakouska těsně navazujících na hranici s Českou republikou.. Početní stavy zaječí i bažantí zvěře zde již po několik let dosahují velmi dobrých výsledků a podzimní hony s výřady několika set zajíců a bažantích kohoutů jsou v těchto honitbách radostnou bilancí mysliveckého hospodaření s drobnou zvěří.
Výše zmíněná oblast, tvořená na české straně honitbami okresů Břeclav, Znojmo a jižní částí okresu Brno-venkov a navazující honitby Dolního Rakouska v oblasti okresů Bruck/Leitha, Hollabrunn, Horn, Gänsendorf, Korneuburg a Mistelbach byla vybrána pracovníky Středoevropského institutu ekologie zvěře Wien - Brno - Nitra jako experimentální území pro sledování biologie, ekologie a zdravotního stavu drobné zvěře.
V průběhu podzimu 2004 byly ve sledovaném území provedeny odběry krve u zajíců ulovených na podzimních honech s cílem zjistit současnou úroveň výskytu protilátek proti nejvýznamnějším chorobám zaječí zvěře - tedy proti tularemii (původcem je Francisella tularensis), brucelóze (Brucella sp.) a leptospiróze (Leptospira sp.).
Na sledováních a laboratorních vyšetřeních se kromě pracovníků institutu podílí také pracoviště Veterinární univerzity ve Vídni (Ass. Prof.. P.Paulsen) a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně (Prof. Dr. F. Treml, CSc., Prof. Dr. V. Svobodová, CSc.).

Získávání a hodnocení experimentálního materiálu
Pro vyšetření na přítomnost protilátek proti tularémii, brucelóze a leptospiróze byla čerstvě uloveným zajícům odebírána krev punkcí hrudní dutiny. U každého odebraného kusu byl podle Strohova znaku odhadnut věk a současně bylo také evidováno pohlaví vyšetřovaného jedince.
Zpracování odebraných vzorků krve a jejich sérologické vyšetření bylo provedeno na pracovišti Veterinární a farmakologické univerzity v Brně (Prof. MVDr. F. Treml, CSc.). Celkem bylo v průběhu měsíců listopad a prosinec 2004 vyšetřeno 2110 zajíců, z toho na území České republiky (jižní Morava) 302 ks a v Rakousku 1808 ks.

Výsledky
V 16 honitbách na jižní Moravě bylo od ulovených zajíců celkem odebráno 302 vzorků krve (tab. 1).
Protilátky proti tularemii byly v honitbách jižní Moravy zjištěny u 20 zajíců (6,6 %). V 8 honitbách nebyly protilátky u vyšetřených zajíců nalezeny vůbec, naopak nejvyšší počet na tuleremii pozitivních zajíců - 30 % - byl zjištěn v honitbě M na okrese Břeclav.
V souboru rakouských zajíců (1808 ks) byly protilátky proti tularemii zjištěny u 140 zajíců (7,7%) s maximem pozitivních nálezů mezi 20 - 28 % (honitba S v okrese Hollabrunn 27,3 %).
Protilátky proti leptospiróze byly prokázány u 14 vyšetřených zajíců (4,6%). V 10 honitbách (celkem 164 zajíců) nebyly protilátky proti leptospiróze zjištěny vůbec, naopak v honitbě M (okres Brno-venkov) byly protilátky proti leptospiróze zjištěny u 13,3 % vyšetřených zajíců a v honitbě DP (okres Znojmo) dokonce u 23,5 % vyšetřených zajíců.
Z 1808 zajíců, pocházejících z rakouských honiteb byly protilátky proti leptospiróze zjištěny u 138 kusů (7,7 %) a v některých honitbách
dosahoval výskyt pozitivních zajíců až 28,6 % (honitba H v okrese Mistelbach).
Protilátky proti brucelóze byly u zajíců z moravských honiteb nalezeny ve 4 vzorcích (1,3 %). Nález zajíců s pozitivním vyšetřením na protilátky proti brucelóze byl zjištěn pouze ve dvou honitbách na okrese Břeclav (D a DN) a v jedné honitbě na okrese Brno-venkov (M).
U rakouských zajíců byly protilátky proti brucelóze nalezeny u 59 jedinců (3,3 %). Na rozdíl od ojedinělých nálezů u zajíců v moravských honitbách zde byl zjištěn např. 10% výskyt na brucelózu pozitivních zajíců v honitbě KS a v honitbě S mělo protilátky proti brucelóze dokonce 14 % zajíců (obě honitby v okrese Mistelbach).
V mnoha honitbách byly zjištěny protilátky proti dvěma, resp. i proti všem třem vyšetřovaným nákazám. Za velmi závažné výsledky je nutné považovat nálezy v honitbě M (okres Brno-venkov), kde bylo zjištěno celkem 33,3 % zajíců, v jejichž krvi byly zjištěny protilátky proti výše uvedeným chorobám (leptospiróza 13 %, tularemie 14 %, brucelóza 6,7 %). Obdobná situace byla zjištěna také v honitbě D a DP na okrese Znojmo.

Hodnocení
Zjištění protilátek proti sledovaným nákazám v krvi vyšetřovaných zajíců je potřebné hodnotit z několika hledisek. Obecně lze říci, že výskyt protilátek v krvi vyšetřovaného jedince znamená, že se tento jedinec setkal s původcem onemocnění (tedy ve sledovaném souboru s bakteriemi rodu Leptospira, Brucella či s původcem tularemie - bakterií Francisella tularensis). Setkání s původce onemocnění nemusí vždy znamenat onemocnění postiženého jedince, resp. jeho následný úhyn v důsledku tohoto onemocnění. Zdravý jedinec v dobrém výživném stavu a v odpovídajícím životním prostředí velmi často dokáže setkání s původcem infekčního onemocnění překonat bez významnějšího narušení zdravotního stavu a jediným důsledkem takovéto infekce jsou protilátky, které po určitou dobu (u některých chorob dokonce celoživotně) přetrvávají v krvi tohoto jedince.

Průběh onemocnění u sledovaných infekčních onemocnění zajíce je dalším důležitým hlediskem, které je nutné zohlednit při vyhodnocování zdravotního stavu zaječí populace.
Onemocnění brucelózou je obecně považováno za chronicky probíhající chorobu, která postupně vyvolává zánětlivé změny na pohlavních orgánech, mízních uzlinách, slezině, játrech a plících. U hospodářských zvířat jsou to právě aborty (potraty), vznikající v důsledku zánětlivých změn na pohlavních orgánech, které jsou ekonomicky nejzávažnějším projevem tohoto onemocnění. Možnost onemocnění člověka při kontaktu s nemocným zajícem je nejzávažnějším zdravotnickým problémem. Při hodnocení nálezu protilátek proti brucelóze v krvi zajíců je nutné tuto skutečnost hodnotit především z dlouhodobého hlediska jako možnost potenciálního zdroje infekce pro hospodářská zvířata, případně člověka. Hromadné úhyny zajíců na akutní onemocnění brucelózou dosud nebyly popsány.

Zcela odlišná je situace při hodnocení nálezu protilátek proti tularemii. Toto infekční onemocnění, které postihuje především hlodavce a zajícovité (ale také další savce, ptáky a také člověka) probíhá ve většině případů jako akutní onemocnění, které u zajíců často vyvolává pouze tzv. otravu krve (septikémii) a zajíci hynou během několika dnů. Méně častý je chronický průběh, kdy nemocní zajíci ztrácí především ostražitost a pohyblivost a v důsledku onemocnění hynou během několika týdnů. Při chronickém průběhu vznikají viditelné změny na orgánech, především na mízních uzlinách (zvětšení, zánětlivé změny), játrech, slezině a plících (drobné žlutavé uzlíčky). Zjištění vyššího počtu zajíců s pozitivním nálezem protilátek proti tularémii tedy znamená akutní ohrožení populace a je vždy spojeno s vyšším úhynem zvěře. Tularemie může být v mnoha honitbách jednou z hlavních příčin úbytku zajíců. Choroba má stacionární výskyt a jako rezervoárové druhy (v jejich populaci choroba přetrvává) mohou sloužit především volně žijící druhy hlodavců. Poměrně častý výskyt onemocnění tularémii u lidí po kontaktu s nemocným zajícem by měl být varováním a výzvou myslivecké veřejnosti pro dodržování všech hygienických pravidel při manipulaci s ulovenou zaječí zvěří.

Leptospiróza je závažnou bakteriální chorobou, přenosnou ze zvířat na člověka (zoonóza). Hlavním rezervoárem této choroby v přírodě jsou volně žijící hlodavci. Choroba se však v mnoha typech vyskytuje také u hospodářských či společenských zvířat. Vstupní branou infekce do organizmu jsou drobná poranění kůže či sliznice. Průběh onemocnění je po počáteční horečkovité fázi ve většině případů chronický, při vzplanutí akutních orgánových onemocnění jsou postižena především játra, ledviny či centrální nervový systém. V populacích zajíců se protilátky proti leptospirám zjišťují převážně u chronických případů, kdy postižený jedinec ohrožuje svoje okolí především jako bacilonosič.

Zdravotní stav zajíců je úzce spjatý s kvalitou jejich životního prostředí. Přesto, že při porovnání procentického zastoupení pozitivních nálezů protilátek proti vyšetřovaným infekčním chorobám zjištěným u zajíců na jižní Moravě a v Dolním Rakousku lze konstatovat dokonce nižší nemocnost moravské populace zaječí zvěře, je výsledek chovu a lovu zcela opačný.
Kvalita životního prostředí v honitbách Dolního Rakouska splňuje všechny základní požadavky zaječí zvěře - pestrost potravní nabídky, dostatečné zdroje vody (v mnoha případech umělé), potřebný kryt a odborná myslivecké péče v době potravní nouze (tato péče začíná již v letních měsících). Pozitivní nálezy potom zřejmě představují tu část zaječí populace, která je z různých důvodů méně odolná a při setkání s choroboplodným zárodkem onemocní.
Obdobné nálezy u zajíců v honitbách jižní Moravy je nutné porovnat s kvalitou životního prostředí zajíce v tomto území a také s průběhem úhynů v druhé polovině léta a v počátku podzimu (tedy v době před lovy - tedy i před odběry krve pro vyšetření). Kvalita životního prostředí zaječí zvěře na jižní Moravě je neporovnatelně nižší. Stále převládají ohromné lány pšenice, kukuřice, slunečnice či řepky se všemi negativními důsledky pro život zajíce (monodietní strava, šoková změna charakteru potravní nabídky v době žní atd.), v honitbách chybí dostatečný počet zdrojů vody a myslivecká péče se většinou omezuje na tzv. zimní přikrmování (v této době je již o osudu oslabených zajíců rozhodnuto). Pozitivní nálezy protilátek jsou proto pouze částí skutečného promoření populací zaječí zvěře, neboť převážná část nemocných zajíců hyne ještě v období před loveckou sezónou. Dokladem této skutečnosti je velmi nízké zastoupení mladých zajíců na výřadech v honitbách jižní Moravy v porovnání s rakouskými honitbami (výsledky těchto zjištění budou publikovány později). Nelze tedy propadat iluzi, že zajíci na Moravě jsou zdravější, byť málo početní, než jejich soukmenovci v honitbách Dolního Rakouska.
Sledování zdravotního stavu je jednou z důležitých součástí péče o volně žijící zvěř. Především u zajíců, kteří z hlediska výskytu infekčních onemocnění (většinou také přenosných na člověka) představují velmi rizikovou část volně žijící zvěře, je nutné znát aktuální zdravotní stav populace a na základě této znalosti přijímat opatření, důležitá jak pro myslivecké hospodaření se zaječí zvěří, tak především pro ochranu zdraví člověka a hospodářských zvířat.

Dr. Pavel FOREJTEK, Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře Wien-Brno-Nitra