Časopis Myslivost

Na úvod bych se rád v několika větách zastavil u pojmu volnočasové aktivity. Rozumíme jimi obecně činnosti, které lidé vykonávají mimo svoje zaměstnání a základní povinnosti v rámci volného času. Ve většině případů jsou pak úzce spojovány také s pojmem rekreace, tedy s oddychem a odpočinkem. Jedná se vesměs o aktivity relaxační, v jejichž průběhu se člověk vymaňuje z obvyklého životního rytmu a zbavuje se každodenních pracovních stereotypů. Konečným výsledkem je zlepšení psychického stavu a celková pohoda lidského organismu, jeho vyšší fyzická odolnost i následná pracovní výkonnost.
Volnočasové rekreační aktivity můžeme dělit na základě různého úhlu pohledu a nemusíme je nutně spojovat s klasickým cestovním ruchem, resp. s obdobím dovolené. Jako "odpočinkovou" lze totiž chápat každou činnost, která se vymyká našemu běžnému životnímu normálu. Tímto způsobem dochází k jejich dělení například z pohledu doby trvání na dlouhodobé a krátkodobé či z pohledu provedení na aktivní a pasivní. Vzhledem k četnosti vykonávání nám vystane rozdělení na pravidelné a nepravidelné, vzhledem k působišti oddělíme činnosti provozované v místě bydliště od těch, za kterými musíme dojíždět. Při dalším posouzení bychom vysledovali odpočinkové aktivity, které dokáží jakýmkoliv způsobem oslovit nebo ovlivnit také jiné cílové skupiny obyvatel, narozdíl od těch uzavřených, srozumitelných pouze úzkému okruhu skalních vyznavačů.
Podíváme-li se tedy na myslivost na základě výše uvedeného rozdělení, je více než zřejmé, že se jedná především o činnost dlouhodobou. Drtivá většina myslivců se jí věnuje po celou řadu let, mnohdy dokonce celý aktivní život. Pro řadu z nich se stává tento koníček určitým posláním a životním stylem. Chodu mysliveckých povinností se v těchto případech nezřídka podřizují celé rodiny a řada rodinných příslušníků bývá do souvisejících záležitostí aktivit přímo zapojována. Stejně jako v jiných oborech, roste i zde úměrně s vynaloženým časem také profesionalita jednotlivých osob, která se projevuje ve zdokonalení celého oboru.
Myslivost je zároveň vysoce aktivní, protože je spojena s fyzickým pohybem a téměř každodenním pobytem v přírodě. Nejde přitom pouze o "klasické" myslivecké a lovecké úkony typu čekaná nebo šoulačka, ale o celý systém činností spojených s výstavbou mysliveckých zařízení, přípravou krmiva, přikrmováním zvěře, péčí o zeleň i vodní zdroje apod. Aktivní přístup myslivců se přitom netýká jenom uvedených oblastí, ale souvisí také např. s dalším vzděláváním, pravidelnou četbou periodik a literatury, sledováním technických novinek a udržováním odborné úrovně obecně. To vede k další podpoře cestovního ruchu v souvislosti s navštěvováním různých výstav, kynologických podniků, veletrhů, kulturních a společenských akcí. Tím je posíleno využití celého systému služeb, nákupních, ubytovacích a stravovacích kapacit, přesahující obvykle výrazně rozsah místního regionu.
Od výše uvedeného se pozvolna dostáváme k dalším souvislostem, které se týkají uzavřenosti (resp. otevřenosti) myslivosti vůči dalším skupinám obyvatel. Myslivost je totiž vůči ostatním občanům aktivitou z větší části otevřenou. To se opětovně týká zejména venkova. Společenský a kulturní život v malých obcích, který tvoří významnou část volného času a vyžití obyvatel, je již přirozeně spojován právě s myslivostí. Namátkou můžeme jmenovat například myslivecké plesy a zábavy, slavnostní poslední leče, myslivecké dny, svatohubertské mše, organizační účast myslivců na dnech dětí a mnohé další. Myslivecké svátky a společenské události se tak stávají běžnou součástí kalendáře a života na vesnici.
Nejobtížněji se budou zřejmě myslivecké aktivity vymezovat z pohledu jejich umístění vzhledem k místi bydliště vykonavatelů. Většina myslivců provozuje totiž svoji zálibu "doma", nicméně je mnoho těch (především ve městech), kteří musí za svým koníčkem dojíždět na různé vzdálenosti. Vezmeme-li ovšem místní mobilitu (s poloměrem dojížďky řekněme do deseti kilometrů) jako běžnou součást dnešního životního stylu, je myslivost aktivitou, kterou může drtivá většina jejích zastánců provozovat přímo v místě svého bydliště. Za tímto zdánlivě samozřejmým tvrzením se pak skrývá přímá a hluboká vazba souvislosti uvedené již na jiném místě - rozšíření volnočasových možností všech obyvatel daného regionu. Krom toho nemůžeme vynechat ani osobní zájem myslivců na fungování celého místního systému samosprávy, snahu o dobré mezilidské vztahy, zainteresovanost na stavu životního prostředí dané oblasti apod. Tím je jasně dána veřejná prospěšnost myslivosti jakožto celku.
Význam myslivosti v roli prostředku pro využití volného času, musíme zhodnotit také v souvislosti se současným životním stylem. Do něj stále více pronikají typické pasivní rysy konzumního způsobu života. Mnoho původních hodnot (především ty nehmotné) se z našeho života vytrácí a jsou nahrazeny novými (vesměs hmotnými). Většina z nich je založena na materiálním základu a ekonomických souvislostech našeho bytí. Z toho vyplývají požadavky na potřebu (a spotřebu) velkého množství výrobků, materiálů i energií a jako nežádoucí produkt se přirozeně objevují odpady, které nás jako celek významně zatěžují.
Celý popsaný systém potřeb převrací životní hodnoty společnosti, což se projevuje zejména u mladší generace. Z našeho podvědomí se vytrácí obecně vztah vůči přírodě a lidé stále více ztrácejí schopnost porozumět jednotlivým přírodním zákonitostem. Procesy probíhající v jejich okolí berou jako samozřejmost a neuvědomují si případný dopad jakéhokoliv jejich narušení. Přitom právě nemateriální složka by měla tvořit významnou součást našich odpočinkových aktivit. Jen tak si budeme schopni uchovat reálný pohled na svět a schopnost reálného úsudku.
Do našeho života již dávno vstoupily technické vymožeností a masová média coby jeho nedílná součást. Televize, video, výpočetní technika, internet, mobilní komunikace, motorismus a mnoho dalších pojmů jsou spojeny se zkrácením vzdálenosti mezi lidmi a s možným zintenzivněním komunikace mezi nimi. Bohužel jejich obsah (jehož "zpracování" je opět velmi těsně spojeno s naším volným časem) je přijímán vesměs nekriticky a je z něj často činěno neotřesitelné dogma. To vše vede k dalšímu posílení uvedeného stavu.
Pozornému pozorovateli nemůže při uvedeném výčtu také uniknout omezení fyzického pohybu většiny "volnočasových konzumentů" O to je důležitější fyzická stránka těch aktivit, které populaci nutí k aktivnímu přístupu k životu. K nim bezesporu patří i myslivecké činnosti v honitbách. Naplnění jednotlivých mysliveckých povinností přivádí k fyzické zátěži, k vypořádání se s momentálním stavem počasí a k překonání pohodlnosti. Pobyt na čerstvém vzduchu otužuje, zvyšuje odolnost organismu, přímo podporuje rozvoj myšlení a pomáhá předcházet mnohým civilizačním chorobám. Není zajisté přehnané tvrzení, že jejich výsledkem je nejen relaxace a regenerace těla, ale také nehmotného ducha.
Právě ve všech výše uvedených širších souvislostech se může u části naší populace uplatnit myslivost, jakožto významná volnočasová a rekreační aktivita těsně spjatá s reálně existujícím světem a jeho zákonitostmi. Je samozřejmě scestné hledat v ní univerzální nástroj na převýchovu či "otevření očí" celé společnosti. Nicméně aktivní myslivci (plus jejich rodinní příslušníci, přátelé a reálně uvažující kolegové) tvoří významný vzorek naší společnosti, který v ní má nezanedbatelný mentální vliv.
Shrneme-li na závěr uvedené skutečnosti, vyvstane nám obraz myslivosti jako významné rekreační a volnočasové aktivity. V konečných důsledcích ovlivňuje velkou část naší populace a vzhledem k historickým vazbám v ní má dosud silnou pozici. Pomáhá nejen samotným myslivcům v jejich tělesném i duševním růstu, ale je také významným veřejně prospěšným nástrojem. Svým vlivem poskytuje obraz reálně existujících skutečností, vede k aktivnímu trávení volného času a pomáhá utvářet žebříček životních hodnot. To je obzvláště významné u naší nejmladší generace, na které závisí obraz budoucnosti celé společnosti.
Mgr. Josef DRMOTA,
člen Redakční rady časopisu Myslivost