V intenzivně obhospodařované zemědělské krajině dochází po sklizni zemědělských plodin k omezené nabídce kvalitní čerstvé pastvy a krytových podmínek. Zvěř je nucena přijímat ne zcela vhodnou a často monodietní potravu. V takovém případě je nutné zvěři nabídnout plodiny, které jí poskytnou kvalitní pastvu a zajistí v případě potřeby kryt. Jednou z plodin, která splňuje výše uvedené požadavky, je topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus).
Topinambur hlíznatý (zemní hrušky, zemní artyčoky, židovské brambory) patří stejně jako slunečnice do čeledi hvězdnicovitých. Původem je ze Severní Ameriky. Nadzemní část dosahuje výšky až 3 m. Kvete v srpnu až říjnu malými žlutými květy. Po případné seči velmi rychle regeneruje.
Na oddencích se tvoří hlízy podlouhlého tvaru od délce až 15 cm a průměru až 5 cm. Topinambur je nenáročný na půdní podmínky, teplotu a pěstovanou předplodinu. Lze ho pěstovat jako jednoletou plodinu v rámci osevního postupu na orné půdě i jako víceletou plodinu na jednom stanovišti.
V rámci výzkumu jsme se zabývali posouzením možností pěstování topinamburu v různých provozních podmínkách. Vzhledem k možnosti využití vlastní mechanizace pro obdělávání pokusných ploch byla zvolena lokalita v Jižních Čechách, katastrální území obce Vlkov nad Lužnicí. Hlavním kritériem pro výběr pokusných ploch byly půdní podmínky se zastoupením chudých písčitých, hlinitopísčitých, hlinitých půd a bohaté humózní deponie rybničního bahna v zájmové lokalitě v okolí rybníků. Jednalo se především o nevyužívané, ladem ležící pozemky.
V průběhu výzkumu bylo zjištěno, že topinambur vyžaduje, zvláště při silném zaplevelení pozemku, jemné zpracování půdy s možností použití totálních herbicidů. Na orné půdě obvykle nebývá velké zaplevelení a plně postačuje provést hlubokou orbu. V případě použití mechanizované sadby doporučujeme podle potřeby vláčet. V případě ruční sadby lze sázet přímo na zoranou plochu. Na plochách ležících ladem je vhodné rozrušit travní drn diskováním a poté provést hlubokou orbu a vláčení těžkými bránami (odstranění těchto drnů z plochy).
Pro sadbu byla použita bílá odrůda pocházející ze stávajících políček v lokalitě. Vyzvedávání hlíz bylo provedeno ručně i mechanizovaně. Ruční vyzvedávání hlíz je vhodnější provádět na podzim a to tak, že se porost topinamburu poseče kosou (křovinořezem) na strniště o délce minimálně 20 cm a jednotlivé trsy jsou vytrhávány za zbytky lodyh. V případě utužené půdy je nutné použít ruční nářadí (rycí vidle nebo rýč).
Hlízy se skladují přímo na políčku buď ve formě celých trsů, nebo samostatných hlíz přikrytých zeminou. Při využití mechanizované sklizně doporučujeme využít vyorávač typu „tek“ nebo „čert“. Využití mechanizované sklizně je výhodnější v jarním období, protože se hlízy snáze oddělují od lodyh.
Výsadba hlíz se provádí podle průběhu počasí již od začátku dubna mechanizovaně (s využitím bramborového sazeče) i ručně. Volba sponu závisí na stanovištních podmínkách a způsobu využívání porostu. Na živinově chudších a sušších půdách doporučujeme spon 40 x 40 cm. Na živinově bohatších půdách, dobře zásobených vodou můžeme volit spon 60 x 60 cm i větší. Pro produkci nadzemní části je výhodnější spon užší, pro produkci hlíz naopak spon širší.
Využívání porostů topinamburu zvěří bylo nerovnoměrné. Záviselo především na hustotě, výšce porostu a také velikosti pozemku. Srnčí zvěř využívala porosty topinamburu jako krytu pouze na lokalitách s nedostatkem přirozených úkrytů. Nově založené porosty byly zvěří využívány až po dosažení výšky kolem 90 cm. Zvěř využívala porosty topinamburu jako krytu až do příchodu prvního sněhu.
Rostliny topinamburu poskytují kvalitní pastvu od konce dubna až do konce vegetační doby, respektive do doby poškození natě mrazem. Zvěř konzumovala i zaschlé stonky do doby než byly napadeny plísněmi. Srnčí zvěř využívala políčka celoročně. Intenzivně spásala mladé rostliny až do výšky 60 cm. V průběhu června, července a srpna došlo k poklesu zájmu zvěří o tyto porosty. Výrazný nárůst využívání porostů včetně pastvy byl patrný až koncem léta, kdy byly sklizeny zemědělské plodiny v okolí pokusných ploch. Na podzim byla často spásána celá nadzemní část rostliny včetně lodyh do průměru 1 cm. Kromě vegetační doby poskytovala políčka potravu ve formě hlíz, které byly vyorány nebo vytaženy působením větru (přívalových dešťů). Výnos nadzemní části rostlin se pohyboval na živinově bohatých stanovištích mezi 50 – 78 t/ha. Na živinově chudých písčitých půdách zvěř zkonzumovala veškerou nadzemní část rostlin.
Nadzemní část rostlin topinamburu pro výrobu letniny je nejvhodnější sklízet pouze z ploch, kde topinambur zcela konkurenčně ovládl stanoviště. Obvykle je to možné po 2 – 3 letech po výsadbě. Pouze na velmi úživných stanovištích lze sklizeň provést už v prvním roce. Sklizeň nadzemní části je vhodné provádět pouze ručně. Jako nejvhodnější nářadí se osvědčil srp.
Pro sušení letniny doporučujeme využívat tmavá dobře větraná místa. Letninu svážeme do snopů nejlépe smyčkou, protože se zamezí vypadávání jednotlivých stonků. Při tomto způsobu výroby letniny se občas objevilo napadení plísní.
Další možností je sušení volně ložené letniny na roštech postavených ze zednického lešení. Vrstva natě by neměla přesáhnout 8 cm. Výroba letniny na roštech je méně časově náročná i méně pracná. Sušení letniny z topinamburu trvá podstatně déle než sušení letniny z ostatních vhodných druhů rostlin, v průměru je to 1 až 1,5 měsíce. Termín sklizně letniny z topinamburu byl určen na základě rozborů živin nadzemních částí rostlin v průběhu vegetační doby (viz připojený graf).
Předkládaná topinamburová letnina byla velmi dobře přijímána veškerou býložravou zvěří. Předkládání do krmelců probíhalo prostým zavěšením do jeslí. Je možné použít i speciální jesle pro zajíce.
Hlízy topinamburu je vhodné skladovat venku přikryté zeminou pro zamezení ztrát vody. Tyto hromady je nutné zabezpečit před návštěvami černé zvěře. Nedoporučujeme však skladování na zemědělsky využívaných plochách, kde nebude v následujícím roce pěstován topinambur, protože „zapomenuté“ hlízy tyto plochy zaplevelí.
Hlízy topinamburu je možné i krechtovat a krátkodobě skladovat ve sklepech maximálně po dobu dvou týdnů rozložením v tenké vrstvě. Předkládané hlízy topinamburu byly zvěří dobře přijímány. Hlízy topinamburu se řadí mezi dužnatá krmiva. Jejich předností je nenáročnost na skladování, odolnost k nízkým teplotám. Snáší i kolísání teplot.
Nadzemní část rostliny lze kromě výroby letniny využít i pro výrobu konzervovaných krmiv ve formě siláží. V současné době probíhá ve spolupráci s Ústavem výživy zvířat a pícninářství výzkum této problematiky a rádi se o průběžné výsledky podělíme v některém z dalších čísel časopisu myslivost.
Na pěstování topinamburu má vliv také celá řada škodlivých činitelů. Kromě poškozování býložravou zvěří se v největší míře projevilo poškozování porostů hlodavci. Občas zejména při nepříznivém průběhu počasí se může na listech objevit plíseň. Porostům topinamburu také nesvědčí silné, dlouho trvající deště a nárazový vítr, které znesnadní sklizeň zelených částí rostlin i vyzvedávání hlíz.
Topinambur hlíznatý je pro své všestranné využití nejen v myslivecké praxi stále nedoceněná plodina! Uvítáme proto praktické poznatky a zkušenosti myslivců z honiteb, napište prosím do redakce jak se vám osvědčil topinambur či jiná plodina pro zajištění krytiny a potravy spárkaté zvěře u vás v honitbě.
Ing. Jan HRBEK, Ing. Zdeněk VALA, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně