Časopis Myslivost

Účastníci se shodli, že současný stav kamzičí zvěře v oblasti Hrubého Jeseníku nazrál k tomu, aby se s touto zvěří skutečně začalo řádně myslivecky hospodařit. Pro realizaci závěru porady byl stanoven tento postup: vytvořit kamzičí oblast, vytvořit poradní sbor a zpracovat zásady hospodaření

Realizací těchto úkolů byl pověřen přípravný poradní sbor, sestavený z řad pracovníků výzkumu, státní správy a státních lesů. Uživatelé honiteb, v nichž kamzíci pobývali, dostali za úkol pro přípravný poradní sbor v krátké době připravit podklady, aby mohl zahájit zodpovědně svou práci. Po vyhodnocení informací z jednotlivých honiteb bylo konstatováno, že v Jeseníkách žije 356 kusů kamzičí zvěře a že jsou známy všechny lokality jejich výskytu.

Byla navržena hranice chovatelské kamzičí oblasti. Současně byl podán návrh na její vyhlášení Ministerstvu zemědělství a výživy ČSSR v Praze 10. prosince 1968, jehož součástí byly všechny známé informace, související i s mysliveckým hospodařením s kamzičí zvěří. Návrh doporučilo i oborové ředitelství Státních lesů.

Ministerstvo zemědělství však návrh nepodpořilo s odůvodněním, že pro zavedení mysliveckého hospodaření s kamzičí zvěří není dostatek podkladů. Celou záležitost nařídilo podložit průzkumem a rozborem Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi. Termín ukončení výzkumu byl stanoven na rok 1975. Vyhlášení kamzičí oblasti bylo tedy o několik let odloženo.

Výzkumný ústav začal okamžitě pracovat. Ani uživatelé honiteb a pracovníci ředitelství Státních lesů v Krnově nečekali na ukončení výzkumného úkolu a shromažďovali vlastní provozní údaje. Díky tomu se 8. dubna 1975 všichni sešli na Lesním závodě Loučná nad Desnou na pracovním jednání, ze kterého vzešel nový přípravný výbor poradního sboru, schopný řešit otázky chovu kamzičí zvěře v Jeseníkách. Byl složen ze zástupců podnikového ředitelství Severomoravských státních lesů v Krnově, lesních závodů s výskytem kamzičí zvěře, orgánů státní správy, Výzkumného ústavu ve Zbraslavi a Lesnické fakulty v Brně.

Nově jmenovaný poradní sbor 3. června 1975 konstatoval, že kamzičí zvěř v Jeseníkách je rozšířena v celém masivu Hrubého Jeseníku, a že do budoucna je nutno ji nejen chránit, ale také s ní řádně hospodařit. Projednal „Návrh zásad chovu kamzičí zvěře v oblasti Hrubého Jeseníku“ včetně jeho aplikace do všech oblastí praktického řešení.

Připravený návrh byl prezentován 15. srpna 1975 na semináři „Kamzičí zvěř v Hrubém Jeseníku“ na chatě Ovčárně. V té době už bylo v Jeseníkách 500 kusů kamzičí zvěře a počet každoročně narůstal. Byl opravdu nejvyšší čas k vytvoření příslušné legislativy pro správný přístup k chovu kamzičí zvěře.

Všechna jednání v roce 1975 vyústila k zaslání nové žádosti na Ministerstvo zemědělství a výživy ČSSR o vyhlášení kamzičí oblasti v Hrubém Jeseníku. Žádost zaslalo podnikové ředitelství Severomoravských státních lesů prostřednictvím Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství. Tentokrát ministerstvo dopisem ze dne 29. dubna 1976 vyjádřilo souhlas se záměry.

Zdálo se, že mnohaletá snaha lesníků a myslivců byla korunována úspěchem. Opak však byl pravdou. Severomoravský krajský národní výbor kamzičí oblast nevyhlásil. Zaslal ministerstvu dotaz, kdo je oprávněn oblast vyhlásit. Odpověď z ministerstva nedošla.

K 31. březnu 1978 bylo již v Jeseníkách evidováno 556 kusů kamzičí zvěře a začalo docházet k pastevní konkurenci s jelení zvěří. Proto krnovské ředitelství státních lesů upozornilo dopisem ze 14. září 1978 krajský úřad na současnou situaci a na to, že vyhlášení kamzičí oblasti je v kompetenci krajského úřadu.

Trvalo však téměř celý další rok, než byla chovatelská kamzičí oblast Jeseníky krajským úřadem vyhlášena. Stalo se tak dne 7. června 1979. Zřizovací dekret stanovuje za cíl vytvoření chovatelské oblasti s kamzičí zvěří jakožto vzácné přírodní a kulturní hodnoty a nedílné složkou fauny masivu Hrubý Jeseník.

Krátce poté, 21. června 1979, sešel se poradní sbor a schválil Statut kamzičí oblasti Hrubý Jeseník. Začal také plánovitý a řízený odlov.

Vyhlášením chovatelské kamzičí oblasti a schválením jejího Statutu byla ukončena důležitá etapa v dějinách chovu kamzíků v Hrubém Jeseníku. Nastala etapa novodobá. I ta však přinesla řadu problémů.

V období let 1979 – 1992 naplno rozvinul činnost poradní sbor. Řešil konkrétní problémy, spojené s mysliveckým obhospodařováním kamzičí zvěře, určoval normované stavy pro jednotlivé majitelé honiteb, navrhoval počty odstřelu kamzíků a kamzic, řešil otázky odstřelu kamzíčat, otázky zákonem chráněného rysa ostrovida, který v letech 1984 – 1985 strhl a usmrtil značné množství kamzičí zvěře, schválil kritéria správného a nesprávného odstřelu, projednával stížnosti Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, a tak bychom mohli ve výčtu úkolů pokračovat.

Počátkem roku 1991 byl zrušen Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě a v novele zákona o myslivosti byl zrušen pojem Oblast chovu spárkaté zvěře. Tyto změny automaticky ukončily řízení poradního sboru. Najednou neexistoval žádný orgán, který by sbor svolával, řídil jeho práci a vyhlašoval potřebná rozhodnutí.

I když ne v souladu se statutem chovatelské kamzičí oblasti ujalo se práce poradního sboru podnikové ředitelství státních lesů v Krnově, jehož zástupce, Ing. Jiří Mlčoušek, zastával od samého počátku funkci tajemníka v poradním sboru. S jeho osobou je svázán celý novodobý historický vývoj kamzíků v Jeseníkách.

Teprve na jednání poradního sboru 12. května 1992 na Okresním úřadě v Šumperku bylo dohodnuto, že novým garantem kamzičí oblasti bude Okresní úřad v Šumperku, přičemž některé kompetence zůstaly na rozhodování Okresního úřadu v Bruntále. Toto jednání přineslo také návrhy na snížení normovaných kmenových stavů kamzíků na 430 kusů, aby byly eliminovány škody působené touto zvěří na lesních porostech. Dalším důležitým dokumentem této porady bylo schválení nového přepracovaného statutu.

Rok 1992 byl v oblasti myslivosti rokem zlomovým. Změna politického klimatu v roce 1989 přinesla změnu v organizaci státních orgánů a změnu zákona o myslivosti. Byly zrušeny krajské organizace státních lesů a vznikly Lesy České republiky se sídlem v Hradci Králové. Dne 19. listopadu 1992 vstoupil v platnost nový myslivecký zákon č. 512. Pro chov kamzíků to znamenalo, že z původních 12 honiteb, které spadaly do kamzičí oblasti, vzniklo po transformaci 27 honiteb. Je známa pravda, že čím více hranic mezi honitbami, tím méně zvěře.

Honitby byly od 1. dubna 1993 pronajaty soukromým movitým nájemcům. Plány lovu sice i nadále schvalovaly okresní úřady, ale jak byly v praxi dodržovány, svědčí i množství kamzičích hlav u různých zoologických preparátorů. Početní stavy kamzičí zvěře v Jeseníkách dramaticky klesly. V průběhu necelých deseti let 1993 – 2003 klesl počet kamzičí zvěře z přibližně 650 na 100 kusů.

V letech 1992 až 1999 se do historie kamzičí zvěře černým písmem zapsal Jan Metzl, lesní správce Karlovic ve Slezsku. Jan Metzl dělal vše pro to, aby z Jeseníků vymizeli jeleni a kamzíci, neboť podle jeho názoru škodí lesu a ničí ho. Podle jeho slov má-li být tato zvěř zachována, pak jedině v dramaticky nižších stavech a uzavřena v oborách. V průběhu šesti let dokázal Metzl strhnout na svou stranu mnoho ochranářů, lesníků a hlavně novinářů.

Metzlovo jednání, z odborného hlediska naprosto neopodstatněné, brzy vyvolalo odpor myslivecké, lesnické i laické veřejnosti. Jeho aktivity spustily lavinu diskusí a jednání. Bylo napsáno mnoho dopisů a učiněno mnoho rozhodnutí, které se v archivu historie kamzičí zvěře zachovaly. Vášnivé diskuse nad bytím či nebytím kamzíků v Jeseníkách nakonec utlumilo rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 4. září 1998.

Devadesátá léta 20. století lze v historii kamzičí zvěře označit za dobu nejhlubšího temna. Ačkoli se zdálo, že rozhodnutí ministerstva zemědělství ze 4. září 1998 vyřešilo problematiku kamzičí zvěře na delší čas, opak byl pravdou. Do věci vstoupilo Ministerstvo životního prostředí, které 18. dubna 2000 formulovalo své stanovisko velmi jasně:

- zcela vyloučit kamzíka z oblasti národní přírodní reservace,

- redukovat stavy zvěře,

- vyloučit vstup kamzíka do jiných lokalit, než v kterých v roce 2000 žije.

Lidé, kteří problematice kamzičí zvěře rozumějí, se však zase tak snadno nevzdávají. Dnes žijí Kamzíci v Jeseníkách na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Větší rozloha jejich výskytu je na území kraje Olomouckého, obnovení oblasti chovu kamzičí zvěře tedy přísluší tomuto kraji. Krajský inspektorát Lesů České republiky ve Frýdku – Místku podal v roce 2004 Olomouckému krajskému úřadu návrh na vymezení oblasti chovu kamzíka horského. V rámci správního řízení bylo svoláno Olomouckým krajským úřadem na 7. prosince 2004 ústní jednání ve Velkých Losinách.

Sešli se zástupci orgánů státních správ dotčených oblastí, nájemci honiteb s chovem kamzičí zvěře a zástupci Chráněné krajiny oblasti Jeseníky. S výjimkou Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky se všichni účastníci vyjádřili k vymezení oblasti chovu kamzíka pozitivně s tím, že se konečně znovu začíná o chovu vzácné jesenické fauny odborně hovořit. Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky s chovem kamzíka nesouhlasila s odůvodněním, že dlouhodobým cílem ochrany přírody vždy bylo a je vyloučení kamzíka horského z chráněné oblasti jako prokazatelně nepůvodního druhu fauny v jesenické přírodě.

Odbor životního prostředí a zemědělství Olomouckého kraje ze své pravomoci vymezil pro kamzíka horského oblast chovu s názvem Hrubý Jeseník, rozhodnutím z 21. prosince 2004.

Argumenty o původnosti či nepůvodnosti zvěře v Jeseníkách jsou zavádějící. Vše prošlo vývojem. Jedná se o to kdo a jak stanoví pomyslnou mez, kde končí původnost a začíná nepůvodnost. Tuto hranici dosud nikdo nedokázal pojmenovat. Z dlouhodobého pohledu je nepůvodní téměř vše. Brambory, okopaniny, daněk, muflon, bažant a také divoký králík. I člověk původně bydlel v jeskyních a nikoli v panelácích. Nejsmutnější na stanovisku a přístupu ochranářů je fakt, že na faunu a flóru v naší české krajině nemají stejný metr.

Oblast chovu kamzíka horského má v dnešní podobě 30 617 hektarů. Jeseníky bez vážných problémů a škod na lese jsou schopny uživit okolo 400 kusů této nádherné zvěře. Plánování chovu podle jednotlivých honiteb je z chovatelského hlediska nereálné, protože zvěř jak známo migruje. Proto musí být řízena poradním sborem pro celou oblast. Tento Poradní sbor pro chov kamzičí zvěře v Jeseníkách byl zřízen již v roce 1979, díky politickým a státoprávním změnám v letech 1992 – 2004 bojoval o své přežití. Od roku 2004 se již opět pravidelně schází, svolává ho a řídí zástupce Olomouckého krajského úřadu. Na jednání jsou zváni všichni držitelé a uživatelé honiteb. Poradní sbor zabezpečuje dnes i do budoucna odborný dohled nad hospodařením s kamzičí zvěří.

Vedení Chráněné krajinné oblasti Jeseníky nesouhlasilo s chovem kamzíka v Jeseníkách. V závazném Plánu péče na roky 2003 – 2013 dokonce stanovilo, že „…dlouhodobým cílem ochrany přírody vždy bylo a je úplné vyloučení kamzíka horského z chráněné oblasti Jeseníků“.

Na 52. ročníku kulturního festivalu Bezručova Opava byl 9. září 2009 promítnut široké veřejnosti film Kamzíci v Jeseníkách 1910 - 2009. Reakce veřejnosti na film a na stanovisko CHKO Jeseníky iniciovaly vyhlášení petice na záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubý Jeseník pro příští generace.

Členy Petičního výboru se stali Zdeněk Pavlíček, iniciátor petice, a autoři filmu Milena Hamerská a Jiří Pecháček. Jen do konce roku 2009, tedy během necelých čtyř měsíců, podepsalo petici více než 12 000 lidí z celé ČR.

Překvapivě pozitivní počáteční reakce veřejnosti inspirovala petiční výbor ke hledání dalších možností, jak jesenické kamzíky zachránit. Dne 15. ledna 2010 petiční výbor, posílen o významné odborníky Jiřího Mlčouška a Jaromíra Latnera, založil Občanské sdružení Jesenický kamzík. Hlavní cíl sdružení - záchrana jesenických kamzíků, byl doplněn také o jejich propagaci a přípravu oslav 100. výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách. V letech 2010 a 2011 Občanské sdružení Jesenický kamzík absolvovalo řadu výstav, přednášek, prezentací, také jednání s politiky, odborníky, ČMMJ apod.

Petici za záchranu jesenických kamzíků předal Petiční výbor 23. listopadu 2010 v Parlamentu ČR petici spolu s 25 132 podpisy občanů z celé České republiky. V následujícím roce se peticí podrobně zabývaly nejvyšší zákonodárné orgány státu. Vrcholem bylo vystoupení předsedy petičního výboru Zdeňka Pavlíčka na schůzi Senátu Parlamentu ČR 4. 8. 2011 za přítomnosti ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. Zdeněk Pavlíček seznámil senátory a ministra s peticí, a informoval je o problematice kamzičí zvěře v Jeseníkách. Výsledkem všech jednání bylo doporučení Senátu Parlamentu ČR, aby státní správa stanoviska petice akceptovala.

Dne 5. října 2011 se k jednání na Ministerstvu životního prostředí sešli zástupci ministerstva, Petičního výboru, Olomouckého krajského úřadu, Lesů ČR, AOP a CHKO Jeseníky. Bylo rozhodnuto, že kamzíci v Jeseníkách zůstanou, že ochrana přírody své likvidační stanovisko zruší a v Plánu péče CHKOJ na roky 2014 – 2023 bude kamzičí populace pro Jeseníky zachována.

Věřme, že kamzík zůstane i nadále ozdobou překrásné přírody Jeseníků jako doklad vyspělosti naší současné lesnické a myslivecké generace, jako doklad našeho obdivu, úcty a lásky k přírodě.

A nepůvodnost? Věřme, že zdravý rozum zvítězí nad záští a nenávistí.

Rok 2013 je rokem stoletého výročí vysazení kamzíka horského v Jeseníkách. Za století vyvedla kamzičí zvěř do své jesenické domoviny přes 30 generací zdravé populace, schopné samostatného života a rozmnožování bez lidské pomoci.

V době stoletého výročí vysazení kamzíka v Jeseníkách naši současníci prokázali obdobnou moudrost, s jakou generace našich otců a dědů vytvářela hodnoty, které dnes řadíme ke vzácným pokladům naší současnosti.

I naše generace tak může symbolicky v rámci oslav stého výročí předat toto velké kulturní bohatství v podobě kamzičí zvěře v Jeseníkách svým potomkům, jako ji naši předkové předali nám..

Text a snímky Jiří PECHÁČEK