Časopis Myslivost

Jako první integrovala dálkoměr do pozorovacího binokuláru bez podstatné ztráty optické kvality dalekohledu německá Leica. Její úspěch následovaly firmy Zeiss a Swarovski. Swarovského binokulár EL Range jsem již otestoval před asi dvěma lety.
Později se objevil dálkoměr integrovaný i do zaměřovacího dalekohledu Zeiss, je to spojení nepochybně funkční, ale přece jenom je podle mě výsledek zatím poněkud hromotlucký.
Ačkoliv od vzniku Zeissova binokuláru s dálkoměrem již uplynula nějaká řádka let, přesto jsem měl možnost se s ním podrobněji seznámit teprve nyní.
Zeiss nabízí dálkoměrné dalekohledy ve čtyřech provedeních: 8 x 45 T* RF, 10 x 45 T* RF, 8 x 56 T* RF a 10 x 56 T* RF. Dohodl jsem se tedy s firmou Kozap, zástupcem Zeissů v ČR, na zapůjčení dalekohledu 8 x 56 T* RF. Výsledky testu jsou předmětem následujícího článku.
 
Dalekohled se dodává v solidním kartonovém obalu i s příslušenstvím, tj. s krytkami objektivů i okulárů, s nosným řemenem a přenosným pouzdrem. Pouzdro je polotuhé, z voděodolné Cordury, je plně funkční a dál se jím zabývat nebudu.
Dalekohled jsem vybalil (příslušenství je schované v bočních stěnách přepravního kartonu a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem ho objevil) a vložil do něj baterii (3V lithiová baterie CR 2).
Na první pohled je to normální „kancařský lahváč“, tj. dalekohled konstruovaný pro vysoký výkon za špatných světelných podmínek a zcela nepochybně žádné tintítko. Má jediný, poměrně rozměrný můstek, korunovaný rozměrným ostřicím točítkem.
Na horní ploše můstku jsou dvě tlačítka. Jedno, větší a blíže k oku, je označené šipkou, druhé nese nápis SET.
Povrch celého dalekohledu je pokryt černou měkkou umělou pryží, na bocích tubusů jsou z ní vytvořená vždy čtyři nevysoká žebra, která mají zlepšovat úchopové vlastnosti binokuláru.
Očnice jsou výsuvné. Při šikmém čelním pohledu je na čočkách objektivu načervenalý odlesk pohledu, znak vodo a špíno odpudivé povrchové vrstvy LotuTec. Poněkud mě zarazilo, že oba okuláry jsou vybavené kroužkem dioptrické korekce. Logika je prostá. Na levém okuláru je dioptrická korekce pozorovaného obrazu, na pravém okuláru je ostření displeje (záměrného kroužku a zobrazovaných hodnot).
 
 
Vlastní test dalekohledů jsem zahájil tradičně, dalekohled jsem nechal na slunci ohřát a pak jsem si jej vzal s sebou do sprchového koutu a důkladně se osprchoval. Dalekohled přitom byly vystaven odstřikující vodě, ale nikoliv přímému proudu vody ze sprchy.
Po osprchování jsem pocákaný dalekohled vzal a dal do chladničky, kde je teplota asi 5 °C. Po 10 minutách jsem dalekohled vyndal, otřel čočky a pohledem zkontroloval, zda se zorné pole nezarosilo, zda nedošlo k průniku vlhkosti. Nedošlo, obraz byl čirý a nezamlžený.
Následně jsem dalekohled vzal, vložil do mikroténového sáčku (aby mi nepřimrzl ke stěnám mrazáku) a vložil jej do mrazničky s teplotou -18 °C. Tady jsem poněkud překročil doporučení výrobce, který jako spodní mez provozních teplot uvádí -10 °C. Zde zůstal hodinu, aby mráz měl čas plně prostoupit celým dalekohledem. Pak jsem dalekohled vyjmul a zkontroloval pohyblivost ovládacích prvků. Zatuhly, ale nezamrzly. Když se odmlžily vnější povrchy čoček, obraz byl opět jasný. Takže k průniku vlhkosti opravdu nedošlo.
 
Nyní došlo na zkoumání optických vlastností. Jako etalon jsem tradičně použil svůj starý Leupold 10 x 50 Tactical, který pro tyto účely používám už hodně dlouho.
Napřed jsem posuzoval věrnost barevného podání obrazu, a zda v optické soustavě nedochází někde k nežádoucím odrazům a aberacím (barevné „svatozáře“ na kontrastních místech obrazu). K tomu mi letošní podzim poskytl (test jsem dělal koncem října) ideální podmínky. Pestré zbarvení vegetace a dlouhé podzimní stíny byly ideálním prostředím k prověření kvality barevného podání nepřeberně příležitostí. Zeiss 8 x 56 T* RF byl bez okem viditelného barevného zkreslení a přiznávám, že jeho obraz byl jasnější a čitelnější než jaký dává můj starý Leupold.
Pak jsem zkoumal na ostrost obrazu a poduškovou případně soudkovou vadu. K tomu jsem použil testovací obrazec ISO 12233. Dalekohled neměl okem pozorovatelnou soudkovou nebo poduškovou vadu. Testovací obrazec byl za denního světla plně čitelný, až do nejjemnějších šikmo šrafovaných polí. A opět jsem měl pocit, že obraz Zeissu je o něco ostřejší, kontrastnější a lépe čitelný než obraz Leupoldu.
Pak jsem pozoroval testovací obrazec v nastupujícím soumraku a sledoval, kdy začnu ztrácet rozlišení jednotlivých obrazců, kdy se mi ze šrafované plochy stane šedá. Můj Leupold má objektivy o průměru 50 mm – byl tedy v nevýhodě, ačkoliv měl větší zvětšení. Odpadl jako první, obraz v Zeissu se slil až 25 minut po Leupoldu. A opět jsem si uvědomil: můj Leupold je už starý, ve své době byl opravdu dobrý, ale vývoj jde dál. Na druhou stranu, Zeiss 8 x 56 T* RF není novinka, vznikal jen o málo později než Leupold, ale je to dalekohled jiného určení a od počátku jinak konstruovaný. Nehodlám svého Leupolda vyměnit (ale už to ve mně někde hlodá), jen ilustruji, co nabízí testovaný Zeiss, a snažím se porovnáním s etalonem dát čtenáři možnost udělat si širší obrázek. Možná o to širší, že Leupold už používám dlouho a pokud vás to zajímá, můžete si nepřímo porovnat testovanou „zeissku“ s jinými, dříve testovanými dalekohledy.
A teď se pojďme věnovat dálkoměrné funkci. Přesnost měření jsem prověřil na staré geodetické trati v pražské Hvězdě, kde jsou stanoviště v přesně známé vzdálenosti odstupňované po 50 metrech. Asi již není přesně kalibrovaná, jenže já nehoním centimetry, ale metry, a tedy mě to netrápí. Trať ve Hvězdě měří 1000 metrů, rozsah dálkoměru je ještě o 300 metrů větší a maximální rozsah jsem zkoumal měření bodů v městské zástavbě a následným odměřením na mapách.
Do vzdálenosti 600 metrů naměřená vzdálenost souhlasila plus mínus 1 metr, bez ohledu na povrch terče. Na vzdálenost mezi 600 a 1000 metrů jsem naměřil občas s odchylkou 2 metry. Na tyto velké vzdálenosti je už ale problém z volné ruky udržet záměrné kolečko na cíli po dobu potřebnou k změření. Faktem ale je, že měření je rychlé, hodně rychlé, subjektivně citelně rychlejší než kdysi Swarovski EL Range. Zejména pokud se cíl byť i jen lehce pohybuje. Chyba měření je prakticky shodná, jakou jsem kdysi zjistil u Swarovského (a mám pocit, že se dostáváme opět někam k fyzikální mezi měření daným typem zařízení), a je lepší, než střelec pro praktické účely potřebuje.
Poněkud protivné je, že při měření uživatel nevidí při zamíření záměrný bod. Kolečko se rozsvítí teprve stiskem tlačítka. Pokud tlačítko přidržíte stlačené delší dobu, přístroj přejde do režimu průběžného měření a aktualizuje naměřenou vzdálenost asi jedenkrát za sekundu.
Zeiss 8 x 56 T* RF neumí dopočítávat vodorovnou vzdálenost při velkých polohových úhlech. Změří pouze přímou vzdálenost a doporučí vám výšku přesazení záměrného bodu na danou vzdálenost. Balistickou křivku své zbraně a nábojů si přitom můžete navolit pomocí menšího tlačítka SET na můstku dalekohledu. Na výběr je celkem šest křivek vždy pro nastřelení na 100 nebo na optimální nástřelnou dálku.
Tím samým tlačítkem si také můžete zvolit, zda chcete hodnoty zobrazovat v metrických (m a cm) nebo anglosaských (yd a palce) mírách. Přístroj udává přesazení záměrného bodu v cm, maximálně na 500 metrů. Při střelbě na větší vzdálenosti se v zorném poli objeví pouze nápis HIGH (vysoko), výrobce považuje výpočetní aproximaci dálkoměru za nedostatečně přesnou.
 
Udělal jsem i zkoušku v terénu, na večerních i ranních lovech. Jednou dokonce i mrholilo, takže jsem mohl vyzkoušet funkci přístroje za lehkého deště. Drobné mrholení se nezdálo rozsah měření významně omezovat, dálkoměr si poradil i s měřením vzdálenosti ke stěně lesa vzdálené skoro 800 metrů, ale s houstnoucím deštěm dosah klesal někam k 500 metrů a výsledky začaly být hodně rozházené. Pomohlo průběžné měření. Doba potřebná pro měření se významně začala prodlužovat (na 5 a snad i více sekund).
Jitřní lov potvrdil zkušenost z jiných laserových dálkoměrů – měřit se dá jen kam vidím a přes 100 metrů je v mlze (či spíš v ranním oparu) měřitelné jen obtížně. Co nevidím, nezměřím. Hrát si v mlze s dálkoměrem podle nemá prakticky velký význam.
 
Dovolte mi nyní také několik subjektivních dojmů z běžného užívání dalekohledu. Měkký povrch je příjemný a dobře izoluje. Ani promrzlý dalekohled tak nepřimrzá k ruce. Dalekohled se držel velice jistě a seděl spolehlivě v dlani.
Ostření je přesné, poměrně větší kolečko umožňuje snadné a jemné, detailní doostřování. Tuhost ostřícího mechanismu je přiměřená, i u promrzlých dalekohledů se dalo bez problémů ostřit jedním prstem.
Kvality povrchových vrstev LotuTec asi nemá smysl pitvat, jsou zde již nějakou dobu a jsou dobré. Voda neulpívá na povrchu čočky, čím větší je kapka, tím rychleji sjede k okraji čočky. Malé kapky se napřed mají tendenci rychle spojovat a pak sjedou dolů a nenechávají na skle stopy. Zkušenost ovšem mám jenom s čistou vodou, kalnou zablácenou vodu jsem odvahu použít neměl.
Jednu drobnou výtku bych měl ke krytkám. Krytky Zeissů obecně (ne jenom u testovaného výrobku) sice na okulárech spolehlivě drží, ale jejich shození při přikládání okuláru k oku už zdaleka tak komfortní není.
Dalekohled 8 x 56 T* RF je subjektivně vnímáno těžký. Nosil jsem ho na popruhu kolem krku a je to dřina, navzdory příjemnému materiálu popruhu z toho bolí krk. Pokud by se jednalo o můj dalekohled, asi bych jej co nejdřív zavěsil na nějaký postroj, který by mi hmotnost dalekohledu rozložil na celá záda. V zájmu objektivity jsem se ale podíval na hmotnosti dalekohledů 8x 56 od jiných výrobců a on vlastně ten Zeissův dálkoměr vůbec není těžký. Naopak. On je normálně těžký, možná dokonce lehčí. To povzbudilo moji zvědavost, kde ušetřili hmotnost na dálkoměr. A ejhle, tělo není z hliníkové slitiny, ale z titanu.
Obraz je velmi dobrý, je to plnohodnotná lovecká optika s ostrou kresbou, ale nemá ten „efekt rozsvícení“ při kouknutí jaký měly mnou testované dalekohledy řady Zeiss Victory HT či Swarovski Swarovision (a jaký má už i dnešní nejlepší řada dalekohledů od Meopty). Nevadilo mi to, i tak má dalekohled soumračný výkon dostačující plně i potřebám „nočního kancobijce“.
Pokud budu lovit ve zdrcující většině českých luhů a hájů, nevadí mi ani skutečnost, že zobrazuje jen skutečnou přímou vzdálenost. Střelba pod velkými polohovými úhly se v našich honitbách vyskytuje jen minimálně, na velkou vzdálenost prakticky vůbec ne. Svůj smysl by vodorovná vzdálenost měla teprve ve vysokohorských revírech. Informace o přesazení v centimetrech je dobrá, ale stejně – pokud neznáte zvěř, respektive cíl, na který míříte, stejně neodhadnete, jak velkých těch 18 nebo 47 cm vlastně je. Musíte mít nastříleno a nacvičeno. To ale platí o střelbě na velké vzdálenosti obecně.
Podtrženo a sečteno: ačkoliv Zeiss Victory 8 x 56 T* RF není zrovna žhavá novinka, ale pořád má dost co nabídnout, absence vyšších funkcí dálkoměru je v mých očích kompenzovaná rychlostí měření. Není laciný, kvalitní optika prostě obecně není laciná, a je jen na vás, abyste se rozhodli, zda poměr cena / výkon je pro vás a vaši peněženku to pravé.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT