Časopis Myslivost

 
 
Jak jsme si vysvětlili hned na začátku, tak do prvního kontaktu s myslivostí přišel Jan Matulka při svých cestách k babičce na Vysočinu. V Polničce nedaleko Žďáru nad Sázavou byl strýc šéfem místních rybářů a zároveň myslivcem v tamějším mysliveckém sdružení. Asi tam je možné vysledovat myslivecké prvopočátky.
 
Známe se už pár let, ale zase ne nějak dlouho, a já vlastně ani nevím, zda tě myslivost směřovala také ke studiu. Přitom sedíme na sekretariátu OMS Písek v areálu naší nejstarší lesnické školy, logicky by se tedy spojení nabízelo…
Ale ne, střílíš vedle, já po základní škole nastoupil na studium střední průmyslové školy strojírenské ve Strakonicích, v tomto oboru jsem ale vlastně nikdy nepokračoval, neuplatnil jsem tento typ vzdělání. Hned po maturitě jsem začal podnikat v oboru realit a realitní kancelář mám dodnes. 
Jelikož mě láska k myslivosti táhla nadále, tak jsem si udělal zkoušky z myslivosti a nastoupil jsem do mysliveckého sdružení Podolí 1. Po čase jsem rozvinul své vzdělání o vyšší odbornou zkoušku z myslivosti a na žádost tehdejšího vedení okresního spolku v Písku jsem nastoupil jako zkušební komisař. Rok poté jsem byl požádání, zda-li bych nepřijal funkci předsedy kulturní komise OMS v Písku, čímž jsem se stal členem okresní myslivecké rady. Po tragické nehodě našeho bývalého předsedy jsem byl zvolen do funkce předsedy OMS Písek, kde působím dodnes, tedy už druhé volební období.
 
Nyní jsi novým členem celorepublikové Myslivecké rady, kdo sledoval volby, tak ví, že se tvoje jméno na kandidátce objevilo až na poslední chvíli. Odkud tedy vzešla iniciativa, kdo ti dal impuls, abys kandidoval do Myslivecké rady?
Já jsem původně nechtěl vůbec kandidovat, chtěl jsem, aby nová Myslivecká rada byla sestavená z představitelů okresů a z lidí, kteří opravdu stojí o myslivost a o ČMMJ. O tom jsme jednali i na zasedáních jihočeské krajské koordinační rady, která mimochodem tady na jihu opravdu velmi dobře funguje a zastřešuje zájmy všech jihočeských okresů. Za Jihočeský kraj jsme navrhli kandidáta na místopředsedu Jiřího Chmela a kandidáta na předsedu střelecké komise Bedřicha Jonáše. Bohužel Ing. Chmel musel ze zdravotních důvodů odstoupit a Bedřich Jonáš odstoupil z kandidatury z pracovních důvodů, protože podepsal smlouvu ve střeleckém centru v Plzni a nemohl by se funkci v případě zvolení plně věnovat. A jelikož ostatní navržení kandidáti do střelecké komise nebyli pro Jihočeský kraj přijatelní, tak jsem se rozhodl kandidovat do Myslivecké rady na pozici předsedy střelecké komise.
 
Takže snad tady už se trefím, střelectví je tvoje záliba, proto střelecká komise? Nebo snad dokonce láska k lovecké a sportovní střelbě? Nebo jak to nazvat?
Láska je asi moc silné slovo, záliba je asi výstižnější, jsem střeleckým rozhodčím, pořádáme u nás na střelnici v Písku hodně akcí, kolem střílení a zbraní se motám vlastně celý rok. Ale z tvé otázky cítím, zda jsem nějaký špičkový střelec, to si nemyslím. Zastávám názor, že předseda střelecké komise nemusí být ani tak mistr Evropy ve střelbě, jako spíš dobrý manažer a organizátor, který dokáže připravit podmínky střelcům k tomu, aby byli úspěšní. To je moje hlavní úloha.
 
Naprosto souhlasím, celá Rada není přece o tom, že tam musí být ti nejšpičkovější odborníci na konkrétní oblasti, na to jsou odborné komise, Rada musí být hlavně funkčním a koordinačním orgánem, který musí umět sesouladit mnoho různých pohledů a aspektů, býti tedy také spíše manažery. Jaké jsou tedy tvoje hlavní úkoly jakožto předsedy střelecké komise? Případně kdyby ses ohlédnul zpět, v čem je myslivecké střelectví dobré, na čem se dá stavět a co by se mělo změnit?
ČMMJ je dobrá v tom, že vychovala jedny z nejlepších střelců v Evropě, hlavně v kombinované lovecké střelbě. Rád bych ze své pozice předsedy střelecké komise zpátky dostal do centra zájmu disciplínu kombinované lovecké střelby, která byla vždycky záležitostí myslivecké jednoty, stejně tak jak je to na Slovensku, v Bavorsku, v Maďarsku, chtěl bych, aby mistrovství Evropy v kombinované myslivecké střelbě pořádala ČMMJ. Po předběžném jednání s ASAT - Asociace střelců na asfaltové terče, který v současné době tuto kombinaci pořádá, vyšel výsledek, že ASAT by nebyl proti, ale musí mít souhlas všech členů.
 
No nakonec přece čerstvé zkušenosti s mistrovstvím tu máte, bylo tady v Písku v loňském roce, je tu zázemí pro střelce. Ale to se bavíme o špičkových střelcích, ale v rámci ČMMJ je mnohem více těch „obyčejných“ uživatelů zbraní, jakým způsobem podpořit tu pomyslnou masovost? Aby se víc běžných myslivců věnovalo střelectví?
To, co se mi nelíbilo na působení bývalé střelecké komise je právě to, že spíš preferovali mistrovství světa, kde bylo družstvo pouze šestičlenné a nejvíc prostředků a nejvíc aktivit šlo ve prospěch reprezentace. ČMMJ by se ale měla více zabývat okresními přebory, celostátními přebory, samozřejmě také pořádat občas mistrovství Evropy. Proto jsme rozhodli, že budeme podporovat naše celostátní přebory, naše družstvo na mistrovství Evropy, ale že také rozšíříme činnost střelecké komise o podporu střelby mládeže. A to jak té nejmenší mládeže ve střelbě vzduchovkou, tak i juniorů ve střelbě malorážkou. V letošním roce jsme sjednali s firmou FOMEI podporu nového seriálu Fomei Cup, o kterém jste už i psali v Myslivosti. Spolupráce a podpora v letošním prvním ročníku bude spočívat ve čtyřech závodech v roce, do budoucna minimálně na čtyřech místech naší republiky. Na posledním závodě bude potom vyhodnocení nejlepších účastníků přeboru. Věřím, že je to jen začátek, že se zájem mladých o střelbu podnítí a že se rozroste nejen počet střelců, ale také počet závodů a střelnic, kde budou závody probíhat. 
 
Na řadě míst na okresech po celé republice jsou střelnice, které jsou relativně málo využívané, mnohé tak trochu zanedbané už jen vzpomínající na dřívější doby slávy, kdy se střílelo více a pravidelněji i na regionální úrovni. Vím, že jsi byl pověřen inventurou střelnic. Myslíš si, že se najde cesta, aby i z  centra, ze sekretariátu, byla větší podpora místním regionálním střeleckým akcím? Aby se víc střílelo, aby i normální regionální myslivci, kteří se necítí být nějakými závodníky, měli možnost porovnat a vyzkoušet své střelecké umění na místních závodech? Vím, že schází peníze všude, ale i to je přece potřebná podpora.
Je pravda, že přehled o střelnicích v centru moc není, na mnohých místech je ale ČMMJ spolumajitelem či podílníkem, informace o stavu a aktivitách jednotlivých střelnic přitom moc v centru nemáme. Proto je pro začátek nejen úkolem mým, ale celé zvolené skupiny, že musíme objet, zdokumentovat stav a zaktualizovat údaje o všech střelnicích, udělat nový seznam střelnic ČMMJ a jejích pobočných spolků tak, abychom věděli, v jakém jsou stavu a jaké střelecké disciplíny se na nich dají pořádat. A poté pochopitelně budeme podporovat jak pořádání celostátních přeborů, tak i regionálních a místních závodů střídavě na těchto střelnicích právě podle toho, v jakém jsou stavu a co se na nich dá střílet. I když je všeobecně situace s financemi všude napjatá, budeme se snažit získat finanční prostředky a směřovat je na některé střelnice a pořádané závody. Je ale třeba, aby se vše koordinovalo a nalezla se společná řeč a spolupráce mezi centrem, okresními spolky a dalšími subjekty, které na střelnicích působí, a nebo organizují střelecké akce.
 
Troufám si tvrdit, že střelecká dovednost běžných řadových myslivců jde spíš dolů a že by bylo potřeba apelovat třeba i na obnovení kontrolních střeleb, to byl přece v minulosti dobrý počin…
Souhlasím, tento názor už jsem zaznamenal na více místech, je to ale otázka legislativní a bylo by potřeba ji prosadit v nově připraveném zákonu o zbraních a střelivu. I mně by se líbilo dělat aspoň jednou za dva roky kontrolní střelby všech myslivců. Ale zdůrazňuji, že to není o kontrolování zbraní, nějaká zbytečná byrokracie navíc, majitelé zbraní by si tak alespoň občas vyzkoušeli svoji zbraň, obnovili by si alespoň základní návyky, zároveň by to byla i příležitost, jak při té příležitosti zdůraznit zásady bezpečnosti při zacházení se střelnými zbraněmi. Vím, že je to mnohokrát omílané téma, ale apelů na bezpečnost není nikdy dost. Uvědomme si, že se každoročně objevují nešťastné případy a hlavní možností, jak jim předcházet, je neustálé a trpělivé zdůrazňování zásad bezpečnosti, myslivci musí své zbraně znát a umět je bezpečně používat.
 
Oba přece v této souvislosti víme, že se momentálně velmi živě diskutuje o novém zákonu o zbraních a střelivu,  a určitě by bylo pro nás velkým plusem,  kdybychom mohli deklarovat, že naše myslivce školíme ve střeleckých dovednostech v pravidelných intervalech, nejenom v rámci kurzu adeptů.
Samozřejmě nutně potřebujeme naše myslivce hájit, musíte opakovaně argumentovat, že zodpovědný a proškolený myslivec je ten, který umí se zbraní bezpečně zacházet. Nakonec z hlediska počtu zbraní mezi myslivci jsou nemilé případy jen malým procentem, přitom pokud už dojde k selhání, pak to není chyba systému ve školení myslivců, ale je to morální selhání konkrétního jednotlivce. Mrzí mne to, že myslivci jakožto držitelé zbraní jsou automaticky nemysliveckou veřejností házeni do jednoho pytle jako skupina potenciálně nebezpečných občanů. To přece není pravda.
 
Ale tlak ze strany Evropské unie, její komise, ale také některých skupin tady u nás, je jasný – omezit co nejvíce myslivce, co nejvíce je kontrolovat. Asi se shodneme, že tudy cesta nevede, je to zase jen uzurpování většiny slušných a nekonfliktních lidí.
Ale samozřejmě, potenciální pachatelé se přece rekrutují převážně z jiných skupin osob, než jsou myslivci, kdo chce spáchat trestný čin se střelnou zbraní, tak asi nebude procházet našimi kurzy, ten si najde vždy cestu kolem, nelegálně, toto je třeba kontrolovat. Ale je nám asi jasné, že to je problém složitý. A u nás myslivců je dopad navrhovaných opatření širší v tom, že na jednu stranu Ministerstvo zemědělství tlačí na myslivce, aby se zabývali snižováním stavů černé, vysoké a sičí zvěře, zvyšovali odstřely a počet společných loveckých akcí, a na druhou stranu žádají o zpřísnění a regulaci střelných zbraní.
 
Vnímám ale snad dobře, že je soulad Českomoravské myslivecké jednoty s dalšími organizacemi, že u nás zákon o zbraních není tak špatný, že náš systém je vyhovující a nemělo by se nic zásadně zpřísňovat?
Musím říci, že je to momentálně spíše tlak zvenčí, od komise EU, nakonec o tom už bylo také několik článků v Myslivosti a na webových stránkách. Po několika jednáních na půdě Poslanecké sněmovny jsme dospěli k závěru, že Česká republika, ani myslivecké organizace, ani ostatní organizace sdružující střelce a majitele či sběratele zbraní, ale ani Parlament ČR nesouhlasí s přijetím navrhované směrnice EU, ale bude záležet, do jaké míry bude ČR moci tuto směrnici ovlivnit. Jsem jednoznačně přesvědčen, že po novele zákona o zbraních a střelivu z července roku 2014, kdy se evidence zbraní u nás dělala online, máme jednu z nejlepších evidencí v Evropě, dovolím si tvrdit, že i na celém světě.
 
Takže by se měli ostatní spíše učit od nás a ne nám diktovat!? A co tvůj názor na nesmysl, který aktuálně evropská komise navrhuje, omezit lovecké ráže, které vzešly z vojenských ráží?
To je velká chyba, doslova nesmysl, čemu tím zabrání? Je to proto, že tyto návrhy připravují lidé, kteří zbraním absolutně vůbec nerozumí. Mezi myslivci v naší republice je minimálně polovina vojenských ráží, nemusím je vyjmenovávat, není to jen třeba 308Win, snadno si doplní každý další ráže. Vždyť vlastně z vojenských ráží se staly lovecké už daleko předtím, než nějaká EU vznikla. A ať mi zkusí někdo vysvětlit, jaký je rozdíl v potenciální teroristické nebezpečnosti ráže původně vojenské a nevojenské. Je to jen další nesmysl, který se zrodil v hlavách odborně neznalých bruselských úředníků.
 
Vraťme se ale do českých tuzemských podmínek. Oba jsme asi absolvovali řadu společných naháněk a nebudu asi daleko od pravdy, když tvrdím, že myslivcům chybí právě střelecká průprava, na naháňkách se střílí na běžící cíl a výsledky jsou mnohdy tristní. Jsem přesvědčený, že mnoho myslivců má ne zrovna ideální průpravu na střelbu na běžícího divočáka. Kde ale mají dovednost nacvičit? Kolik je takových legálních schválených střelnic? Pokud mám informace, tak na řadě střelnic by se prý měly obnovit střeliště na střelbu na běžící terč, víš o tom?
Jasně že vím a souhlasím s tvým pohledem, střelbu na běžící terč je třeba nacvičit, zdokonalit, ale kde? V současné době máme na šesti střelnicích ČMMJ běžícího kňoura na padesát metrů, který je součástí disciplíny celostátního přeboru v kombinované lovecké střelbě, ale to je málo. S jedním z našich největších sponzorů Českou zbrojovkou Uherský Brod jsme se domluvili na uspořádání tzv. CZ touru, bude to přebor v kulové střelbě, jehož součástí bude hlavně běžící terč. Do budoucna bychom chtěli pořídit mobilní převozní střelnici běžícího kňoura, tak jak ho mají kolegové v Maďarsku, abychom mohli pořádat závody na běžící terč i na jiných místech, i na menších střelnicích. A samozřejmě vítáme ve střelecké komisi nápady a podněty, jak i na dalších střelnicích umožnit střelbu na běžící terč z kulových zbraní na běžnou střeleckou vzdálenost, budeme se snažit takové počiny podpořit a zpropagovat. Všechny tyto aktivity totiž přispějí nejen ke zvýšení střelecké dovednosti, ale i k větší efektivnosti společných lovů a v neposlední řadě také k větší již výše zmiňované bezpečnosti střelby.
 
Dovol mi, prosím, otázku trochu obecnější mimo střelectví. Jak se ti jeví složení nové Myslivecké rady, vidíš v nové radě snahu o změnu?
V první řadě jsem rád, že nová Myslivecká rada je složená většinou z funkcionářů okresních mysliveckých spolků, z předsedů, kteří na jednu stranu znají činnost ČMMJ a na druhou stranu mají k řadovým myslivcům nejblíž. Nejvyšší představitelé Myslivecké rady, což je předseda a místopředsedové, jsou vrcholoví manažeři, kteří mají zkušenosti s vedením velkých organizací a mají kontakty jak na ministerstva, tak na velké podniky, což je velice důležité. Co se týče sekretariátu, tak jsem přesvědčený, že by se měl od kořenů změnit, a to tak, že by měl na místo jednatele nastoupit člověk, který je schopen organizovat práci sekretariátu a každá z komisí by měla mít svého tajemníka tak, aby vykonával to, co je třeba pro komisi i pro okresní myslivecké spolky.
 
Shodneme se asi na tom, že současné personální obsazení sekretariátu je nedostatečné, že i kdyby sebe víc chtěli, tak nejsou schopni naplnit přání nebo potřeby jednotlivých odborných komisí.
Jednoznačně, momentálně ve čtyřech lidech, kteří tam teď jsou, nemohou vykonávat řádně všechny úkoly ani pro jednu z odborných komisí. A přitom členové Myslivecké rady jsou dobrovolní, kteří nemají možnost jezdit denně do Prahy a zařizovat věci, které by měl připravovat sekretariát, to by měl naopak sekretariát zařizovat členům Rady. Bohužel v současné době je to tak, že práci v komisích dělají předsedové komisí, tedy členové Myslivecké rady a je to činnost, kterou měli už v minulosti vyvíjet tajemníci.
Myslivecká rada počítá s vypsáním výběrového na nového jednatele do měsíce a poté bude požadovat po novém jednateli, aby připravil směrnici práce a připravil pozice pracovníků tak, aby jednotliví tajemníci komisí začali řádně fungovat nejpozději do Sboru zástupců, tedy do června. 
 
Tvoje je komise střelecká, sestavil si ji podle svého nejlepšího vědomí? A myslíš, že tam máš lidi, kteří ti budou dostatečně nápomocni?
Ve střelecké komisi si myslím, že mám sestavu dobrou, rád bych, aby každý z členů střelecké komise zastával nějakou odbornost. Chtěl bych tam mít právníka, který má znalosti, co se týče střelnic a střelectví, chtěl bych tam mít správce největších střelnic ČMMJ, chtěl bych tam mít člena přes děti a mládež a chtěl bych tam mít právníka přes legislativu a člověka přes prezentaci, propagaci, člověka, který zná a ovládá nové technické trendy, někoho, kdo má kontakty v zahraničí.
 
Střelectví se potýká, tak jako jiné záležitosti na sekretariátu, resp. v Jednotě s nedostatkem financí. Jak dostat do myslivecké jednoty nějaké větší finanční prostředky?
Přes střelce formou zvyšování startovného ne, je možné ale čerpat dotace na střeleckou činnost, jak na sportovní, tak je možné čerpat dotace na děti a mládež. A jsme hodně závislí na našich velkých sponzorech. Stojí před námi úkol nejen obnovit vztahy s významnými sponzory a firmami, ale musíme se pokusit pro podporu střelectví najít nové subjekty, střelecká komise bude snažit získat větší okruh sponzorů a spolupracujících firem, které budou podporovat střelectví. Kéž by si toto přečetli někteří noví sponzoři a ozvali se, i toto je cesta.
 
Jsi předseda OMS Písek, tento okres patří mezi jedny z těch nejaktivnějších. Jak funguje spolupráce mezi okresními mysliveckými spolky a centrem?
Za dobu svého působení na funkci předsedy okresního mysliveckého spolku se mnohé změnilo. Když jsem nastoupil, tak jsem přijel na Sbor zástupců a byl jsem tam jeden z mnoha, který minimálně o polovině toho, o čem se hlasovalo, nevěděl vůbec nic. Poté byly vytvořeny krajské koordinační rady, což vidím jako velice pozitivní, kde se setkáváme třikrát až čtyřikrát do roka a kde řešíme společné problémy okresů a společnou spolupráci, v poslední době kromě voleb jsme řešili hlavně koordinaci a spolupráci v kynologii a střelectví, protože si půjčujeme jak kynologické, tak střelecké rozhodčí. A protože jsme spolu s Romanem Urbancem v Radě za jižní Čechy, tak je přenos informací nahoru i dolů bezproblémový, ale musím říci, že byl i za poslední dva nebo tři roky.
 
Vy jste velký a funkční myslivecký spolek, jak pohlížíš na ty spolky, které té činnosti tolik nevyvíjí a mají málo členů, neměla by se struktura ČMMJ nějak změnit?
Jsem přesvědčený o tom, že by se měly logicky spojit dva nebo tři malé sousední spolky dohromady, ale s tím, že budoucí jednatel bude mít své působení na všech třech místech, aby nemuseli myslivci z jednoho města jezdit do druhého do kanceláře. V každém městě by měla být vytvořena kontaktní místa, kde by jednatel seděl aspoň jednou týdně. I náš jednatel má úřední hodiny v Milevsku, v druhé pověřené obci našeho okresu. Okresní spolky musí vytvořit pro své členy potřebný servis, musí členům vyjít vstříc, a pokud bude tento servis vyhovující, je pak členovi v podstatě jedno, zda je to v rámci jednoho, a nebo více sloučených spolků. Takže to není o nějakém nuceném slučování nebo rušení spolků, je to o potřebné službě pro své členy, kterou musíme jakožto funkcionáři zajistit.
 
Jednatel mi prozradil, že tady v Písku vám nejen neklesá členská základna, dokonce mírně stoupla. Jak získat nové členy? Co všechno pro ně děláte?
Na okresním mysliveckém spolku v Písku, kromě toho, že pořádáme zkoušky adeptů, tak pořádáme 18 kynologických akcí ročně, pořádáme čtyři střelecké akce v roce a k tomu se pokoušíme vždycky aspoň jednou za dva roky pořádat jeden celostátní přebor. Co se týče propagace myslivosti, tak děláme dvoje slavnosti, při Píseckých slavnostech v Písku děláme dopolední představení pod názvem Myslivci Písku, kde představujeme kynologii, trubače, vábiče, máme stánek práci s dětmi, vystřídá se tam kolem osmdesáti dětí, od nejmenších po školní. To samé pořádáme v Milevsku a jednou za rok pořádáme Svatohubertskou mši v premonstrátském klášteře v Milevsku. Při přehlídce trofejí pořádáme dětský vzdělávací program tzv. Myslivcův rok, kdy se po celý týden přehlídky střídají v učebně naší lesnické školy žáci základních škol, mají hodinovou přednášku o přírodě a volně žijící zvěři v ní a pak mají hodinovou přednášku přímo v místnosti trofejí a můžou se seznámit s trofejemi a s tím proč a jaké trofeje se mají lovit.
 
No jo, ale výhodou je, že i sám OMS sídlí v areálu lesnické školy. Jaká je spolupráce s lesnickou školou?
Spolupráce je celých 93 let, co ČMMJ vznikla, protože lesnická škola je vlastně první naše lesnická škola v republice a po celá léta spolupracujeme ruku v ruce, a to ať se týká mysliveckých plesů, zlaté srnčí trofeje, školení adeptů, výstavy trofejí, kterou pořádáme s městským úřadem a s lesnickou školou, různé aktivity, vzdělávací programy.
 
Aktuální je momentálně v rámci myslivecké veřejnosti diskuze o tom, proč a nač je výhodné být členem ČMMJ, co myslivcům přináší, velmi často je zmiňováno pojištění u Halali.
Já jsem kdysi před šesti lety, když jsem nastoupil jako předseda kulturní komise v našem mysliveckém spolku, vypracoval tzv. desatero, proč být členem ČMMJ. V desateru jsem popisoval kromě jiných výhody pojišťovny Halali, která kromě zákonného pojištění, které vyplývá ze zákona, má úrazové pojištění, ale nejdůležitější pojištění hromadné při společných akcích. Pokud se nic nestane, tak je vše v naprostém pořádku, ale pokud se při této společné akci stane úraz nebo automobilová nehoda, tak veškerou škodu platí myslivci bez rozdílu. Pokud budu na akci v mysliveckém sdružení, kde je minimálně 80 % členů ČMMJ, tedy pojištěných u Halali, tak pojišťovna Halali za mě zaplatí škodu. Pojišťovna Halali a ČMMJ jde ruku v ruce, proto pojišťovna Halali může pro své členy udělat tak výhodnou pojistku za velmi přijatelných 250 Kč ročně.
 
Není škoda, že toto pojišťovna málo zdůrazňuje? Málo se apeluje na myslivce a málo se jim zdůrazňuje, jak je to výhodné…
Málo to propagují právě některé okresní myslivecké spolky a málo to propagují myslivecká sdružení. Jsem přesvědčený, že většina myslivců, kteří nejsou členové ČMMJ ani neví, z čeho se členský příspěvek skládá. Když napíšeme vše do časopisu Myslivost, popíšeme to polopaticky pro myslivce, z čeho se členský příspěvek skládá a jaké jsou výhody, tak si to zase přečtou jen někteří členové ČMMJ, mnozí ale ne, nečlenové už vůbec ne, takže se to míjí účinkem. Tady je třeba pouštět tyto informace třeba formou okresních tiskovin.
 
Jak oslovit neorganizované myslivce? I na okrese Písek máte jistě celou řadu myslivců, kteří nejsou členy ČMMJ, jak se na ně dostat?
Buď přes naše zástupce na okresním sněmu, což jsou většinou předsedové sdružení, dále přes místní tiskoviny, musíme se na ně dostat přes apelování na společných akcích a tam jim vysvětlit výhodu členství v ČMMJ. Protože většina z nich si ani neuvědomuje, že nečlenové ČMMJ, kteří jsou pojištěni u jiné konkurenční pojišťovny, tak parazitují na ČMMJ. A to tím, že veškeré záležitosti týkající se mysliveckého zákona, týkající se dotací, ostatní legislativy vyřizuje ČMMJ vlastně i za ty nečleny, jedná za všechny myslivce bez rozdílu.
 
Celá řada lidí kritizuje a říká, že platí 800 Kč pojištění, že si raději zaplatí u komerční pojišťovny, kde je to bude stát třeba jenom 400 Kč. Ale oni nevidí a nerozlišují tu část, která zůstane na okresu a to, co jde na společné do Prahy na ústředí. Vždyť tak přispívají k činnosti celé organizace, která chrání všechny myslivce.
Ano, přesně tak, 410 Kč zůstává na okrese, z toho se platí okresní sekretariát, který zařizuje pro myslivce třeba kynologické zkoušky. A třeba i ti myslivci, kteří nemají lovecky upotřebitelného psa, si musí uvědomit, že ho potřebují do honitby, tak to není jen pro ně osobně. Na okresech se dále vyřizuje legislativa, dotace na soli, na pachové ohradníky, to všechno dělá okresní myslivecký spolek za těch 400 Kč. Dalších 140 Kč jde do Prahy a ústředí zařizuje celostátní potřeby, zastřešuje celou ČMMJ a vyřizuje nejen mezinárodní výstavy trofejí, které jsou důležité, mezinárodní výstavy myslivecké, výstavy trofejí, ale zaštiťuje i legislativní práci, jedná se státními orgány, ministerstvy, se silnými podniky v republice ohledně financí. No a třetí část 250 Kč je pojištění, kdy jsou myslivci pojištěni nejen ze zákona, ale i na úraz a mají i již zmiňované hromadné pojištění. 
 
Takže si myslím, že není vhodné jen kritizovat, ale také vidět to pozitivní, co přináší společná organizace našim myslivcům. Víme oba, že není vše zcela v pořádku a že je třeba ještě hodně věcí napravit, ale zároveň by bylo špatné nevidět, že se změnilo vedení, které má jednoznačnou snahu chod dějin změnit, nastartovat potřebné změny, podpořit a podnítit aktivity, které budou ku prospěchu vlastních členů. Vždyť právě proto společná myslivecká organizace přece více než devadesáti lety vznikla, aby zaštiťovala své členy, jednala za ně, reprezentovala a zajišťovala pro své členy veškeré potřeby pro vykonávání jejich celoživotní záliby.
 
Děkuji za rozhovor, tentokrát jsi vlastně řekl závěr za mě, k tomu už není moc co dodat.
Připravil Jiří KASINA