ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Březen / 2017

Pozorovací monokulár SIG SAUER OSCAR3 10-20x30

Myslivost 3/2017, str. 30  Martin Helebrant
Před asi třemi roky proběhla u firmy Leupold „personální generační obměna“. V jejím rámci odešla nemalá část starého kádru a nahradila jej nová generace. Ať již bylo příčinou téhle personální obměny cokoliv, z pohledu uživatele jsem rád, že proběhla. Po té staré gardě sáhli pánové Lücke a Ortmeier a doplnili svůj beztak již docela impozantní konglomerát zbrojovek (kromě jiných Mauser, Blaser, Sauer a SIG SAUER) o zbrusu novou divizi optických přístrojů. Když v roce 2015 na veletrhu IWA Andy York, ředitel nově vytvořené divize SIG SAUER Electro-Optics, jinak též bývalý „leupoldovec“, představoval přinejmenším velmi smělé plány nového podniku, myslel jsem si cosi o tom, že slibem nezarmoutíš. Když o rok později na veletrhu IWA 2016 představila nová divize poměrně dlouhou řadu nových přístrojů, poklesla mi docela čelist.
Andy slibem nejenom nezarmoutil, on ho dodržel. Kromě zaměřovacích dalekohledů byl k dispozici velice chytře řešený kolimátor, binokulární dalekohledy, laserové zaměřovače, … bylo toho moc a kromě jiných výrobků také dva velice zajímavé pozorovací monokuláry a laserový dálkoměr. Nebylo ale na tom dost, SIG SAUER Electro-Optics byla schopná vystavované produkty i velice záhy začít dodávat.
Někdy v polovině roku 2016 již jsem věděl, že chci udělat rozsáhlý test pozorovacích monokulárů, a tak jsem poprosil zástupce firmy o zapůjčení monokulárů. Na začátku podzimu mi monokuláry přišly a k nim byl v krabici přibalený ještě laserový dálkoměr – abych prý si lépe uvědomil, jak daleko vlastně koukám.
Monokuláry mají zvětšení 6-12x nebo 10-20x, s objektivem o průměru 25 mm, respektive 30 mm. Samo o sobě nic mimořádného, kdyby se nejednalo o extrémně kompaktní přístroje. Navíc oba mají společný základ, který umožňuje jejich používání i při největším zvětšení z ruky.
Tím základem je elektronická stabilizace obrazu. To je zařízení, které převzala firma z fotografického průmyslu. Kvalitní (a zatraceně drahé) jednooké zrcadlovky dnes běžně mají stabilizaci objektivu, s velkým zjednodušením lze říci, že vnitřní mechanismus dokáže eliminovat drobné vibrace či pohyby našich rukou, které způsobují chvění objektivu, a tím pádem rozmazání obrazu.
Někoho ze SIG SAUER Electro-Optics napadlo, že objektiv nemusí vést nutně do fotoaparátu, ale že by mohl končit prostě okulárem. Svým způsobem geniální myšlenka našla naplnění ve dvou výše popsaných podobách. Buďme upřímní, ten malý spektivek jsem příliš nezkoumal – jeho zvětšení má běžný myslivec k dispozici v solidním binokuláru. Použití spektivu 6-12x vidím spíš v nějaké taktické aplikaci, navíc zvětšení 12x (jak ukázala i praktická zkouška) jsem schopen poměrně slušně udržet ještě z ruky. Ani průměr výstupní pupily při dvanáctinásobném zvětšení není nic moc a koukáte jen jedním okem. A jedno oko vidí jen polovic. Na to už jsem si přišel při testování předchozích pozorovacích monokulárů.
Oscar3 (všechny optické přístroje SIG SAUER mají označení podle letecké – nebo armádní – fonetické abecedy, slovo Oscar se používá pro písmeno O) je tvořen tubusem o průměru asi 45 mm, který uprostřed obepíná pětiboký hranol. Celek je zabalen v měkkém plastu.
Na horní ploše hranolového středu je jediné šoupátko s nápisem Off a On (vypnuto a zapnuto). Zapíná a vypíná s jím stabilizace obrazu, která funguje na gyroskopickém principu.
Na objektivové straně přístroje je lehce zdrsněný kroužek ostření, na okulárové straně je výsuvná očnice (vysouvaná ve čtyřech krocích) a další zdrsněné kolečko – stavění zvětšení.
Ohledně očnice – se změnou zvětšení se mírně mění i oční odstup, při delší pozorování je dobré průběžně si očnici seřizovat.
Na levé straně centrálního hranolu na stěně přivrácené k pozorovateli je malá zelená dioda. Když šoupátkem zapnete stabilizaci, dioda se rozsvítí. Na levém předním rohu je poutko na závěsnou šňůru, kterou si lze přístroj pověsit na krk. Ano, čtete dobře, šňůru. Měkkou, mírně pružnou, ale přece jenom pouhou šňůru. Jenže OSCAR3 je tak lehký, že ta šňůra stačí.
Ve spodní části středového hranolu, pod šroubovací krytkou, je prostor pro dvě baterie CR2. Výrobce neudává jejich životnost, já jsem používal monokulár se stabilizací za poměrně hodně chladného počasí celkem více než 8 hodin a baterie stále držely.
K monokuláru se dodává jednoduché pouzdro z černé vypolstrované cordury s poutkem na provlečení opasku.
Poněkud vyveden z konceptu a plný očekávání jsem vyrazil ještě ten samý den z domu a v parku jsem začal pozorovat. Světe, zboř se, ono to funguje!! Z volné ruky, s velice lehoučkým přístrojem, se opravdu účinně dá pozorovat i při zvětšení 20x. Není to možná úplně ideální, ale jakmile stačí ruku podepřít třeba o nějaký strom nebo zídku, obraz je najednou jako břitva. Po prvním návalu nadšení se vzpamatovávám a pokorně se vracím k zavedené metodice zkoušení.
Test začínám jako obvykle zkouškou klimatické odolnosti, tj. podrobení přístroje působení odstřikující vody a chladu a mrazu. Přístroj nechám na okenním parapetu ohřát a pak si jej vezmu s sebou do sprchového koutu, pověsím na poličku a osprchuji se. Voda odražená od mého těla dopadá na přístroj, a pokud ten má nějaké netěsnosti, měla by vlhkost proniknout dovnitř.
Potom přístroj zlehka oklepnu od kapek vody a vložím do chladničky.
Po vychlazení přístroje zkontroluji, zda obraz přístroje není zamlžený či nejeví žádné jiné další známky kondenzace vnitřní vlhkosti.
Pak přístroj zabalený do igelitu vložím do mrazničky s teplotou kolem -20 °C. Když mráz plně prostoupí přístrojem, zkouším funkčnost ovládacích prvků.
SIG SAUER OSCAR3 10-20x má deklarovanou odolnost IPX4, tj. odolný proti kropení celkem 10 litry vody po dobu 5 minut. Není to tedy odolnost vůči ponoření do kapaliny (to je IPX7 a IPX8). Ale uspěl ve všech fázích testu, ovládání zvětšení při plném zmrazení mírně ztuhlo, ale bylo funkční i při použití pletených rukavic. Rýhování kroužků ostření a stavění zvětšení není nijak výrazné, ale stačilo.
Nyní jsem se podíval na optické vlastnosti spektivu. Za plného denního světla jsem pozoroval zkušební obrazec ISO 12233 a posuzoval kontrast, ostrost a čitelnost obrazu. Zde nebylo SIGu co vytknout, obraz byl jasný, čistý a ostrý až do krajů zorného pole. Pokračuji barevným podáním, které je docela věrné, ale obraz je v porovnání s Meoptou a Leupoldem trochu plochý, má jakoby lehounce potlačené kontrasty.
V zorném poli jsem okem nenašel ani soudkovou, ani polštářkovou vadu.
Když jsem začal přejíždět dalekohledem po krajině, tak jsem ani při dvacetinásobném zvětšení nepozoroval žádný rozdíl mezi středem a okrajem zorného pole – tedy že by se okraj obrazu „roloval“ nějak jinak než střed. Na druhou stranu, oba dva dříve zkoumané monokuláry měly výrazně vyšší maximální zvětšení a také větší rozsah zoomu (Meopta MeoStar S2 82 HD měla 3,5násobný zoom, Leupold 12-40x60 HD měl trojnásobný zoom, SIG SAUER OSCAR3 má zoom jen dvojnásobný).
Při stejném zvětšení jsem měl v obou velkých spektivech o něco lepší obrazovou informaci – to je ten potlačený kontrast. Přesto to pořád byl plně použitelný obraz.
Protože minimální zvětšení je 10x, mělo smysl porovnávat při tomto zvětšení spektiv s mým binokulárem Leupold 10x50 Tactical z hlediska výkonnosti za šera.
SIG SAUER nijak podrobně o antireflexních vrstvách nehovoří, jen říká že tam jsou a že jsou vícenásobné a že je použité sklo BAK4 s nízkou disperzí. Vrstvy zřejmě fungují, protože pozorovaný kontrolní obrazec ISO 12233 ztratil vnitřní kresbu jen necelých 15 minut před binokulárem (Leupold 12-40x60 ztratil obraz 10 minut před binokulárem).
Jak už jsem řekl, spektivem vidí jen jedno oko, s tímto vědomím lze říci, že 15 minut není až tak špatné vysvědčení. Ovšem také přiznávám, že můj Tactical je o generaci starší. Pokud jsem nastavil zvětšení na 20x (maximální), pak se vnitřní kresba pozorovaného obrazce vytratila asi 30 minut před dalekohledem. To je výsledek podobný MeoStaru i Leupoldu, spektiv při maximálním zvětšení prostě není určený pro pozorování za šera nebo v noci.
Ovšem opět je třeba mít na paměti, že SIG končí na 20x zvětšení, zatímco Meopta a Leupold jdou násobně dál. A s rostoucím zvětšením klesá i světelnost obrazu. Zřejmě díky malému rozsahu zoomu i relativně malému maximálnímu zvětšení ale pozorovatel v OSCAR3 nevnímá při přechodu z nejmenšího na největší zvětšení zhoršení světelnosti spektivu.
Nyní jsem se vydal se spektivem znovu do terénu. Kromě OSCAR3 v brašně přes rameno jsem měl na krku svůj Leupold 10x50 a začal jsem porovnávat.
Při desetinásobném zvětšení měl Leupold jednoznačně navrch – dvě oči víc vidí, pokud jsem se koukal ale do Leupoldu jen jedním okem, bylo to nerozhodné. Tak trochu se opakovala situace, jako když jsem porovnával MeoStar a „zetko“ od Leupolda – oba obrazy byly při stejném zvětšení porovnatelné, dávaly mi porovnatelné množství informací, a přitom byly každý něčím, co neumím přesně pojmenovat, odlišné.
Jak jsem se posouval směrem k větším zvětšením, vyrovnával se výkon OSCAR3 s výkonem binokuláru oběma očima, až někde kousek za patnáctinásobným zvětšením nabyl OSCAR3 vrchu. Ale nebyla to zase až tak velká převaha, jak jsem čekal. Větší zvětšení pomohlo při čtení srnčí zvěře v rozmezí od 80 do 150 metrů, možná i kousek dál, ale určitě to nebyl až tak velký průlom, s jakým jsem se setkal o obou dříve hodnocených monokulárů.
Zcela jednoznačným přínosem je stabilizace, ale i s ní je třeba se naučit pracovat. Osvědčilo se mi začít pozorovat bez stabilizace na desetinásobném zvětšení, zaostřit, zvětšit zvětšení (většinou rovnou na maximum), bez ohledu na chvění obrazu doostřit a pak teprve zapnout stabilizaci.
Při špatném zaostření se vám při velkém zvětšení může zdát, že po zapnutí stabilizace se obraz jakoby jemně rozvibruje – napřed jsem to považoval za chybu systému, že vidím vibrace způsobené stabilizací, později jsem pochopil, že sice opravdu vidím vibrace způsobené stabilizací, ale že je vidím díky tomu, že mám špatně zaostřeno.
Vlastní zapnutí stabilizace je snadné, prostý pohyb šoupátka na horní ploše středového hranolu, šoupátko je ve snadném dosahu ukazováku a zapnutí se někdy projevilo kratičkým pocitem zavibrování přístroje v dlani (asi jak nabíhal gyroskop či co je to uvnitř, odvahu k rozebrání přístroje jsem neměl). Ale ten náběh je tichý, zvěř tím nevyplašíte, ani kdyby vám srnec opravdu dýchal na krk.
 
Zkusím tedy shrnout moje zkušenosti s monokulárem SIG SAUER OSCAR3 10-20x30.
Především stabilizace funguje opravdu dobře. Je to něco zcela nového, průlomového a průkopnického a já si myslím, že toto řešení najde brzy své následovníky. Výsledný přístroj je přitom nečekaně kompaktní a snadno nositelný, v terénu uživatele prakticky nijak neomezuje. Je lehčí než většina binokulárů, ale má citelně menší světelnost, není to tedy nic pro soumračné lovce.
Není to ani ten pozorovací spektiv mohutného optického výkonu, jakým byly oba předchozí testované přístroje.
OSCAR3 přesto pomáhá, umí pomoci docela dost, zejména v rozsahu vzdáleností 80-150 metrů, což je právě ten vzdálenější kus myslivecké vzdálenosti. Pokud pojedu na výpravu do divočiny, dlouhou, kde vše, co mám, si musím odnést na vlastním hřbetu, a kde rozhoduje každý gram, asi bych o OSCAR3 uvažoval a třeba bych s ním nahradil klasický binokulár. Ale myslivec většinou už binokulár má. Pokud už má binokulár s 10x zvětšením, asi mu OSCAR3 příliš nepomůže. Pokud má „osmičku“, zejména lehkou obzorku 8x30, pak už OSCAR3 za úvahu stojí, ale pořád – rozhodování, zda koupit OSCARa nebo radši binokulár 10x50 by bylo hodně, hodně těžké.
Mnohem větší atraktivitu má OSCAR3 pro taktické střelce z řad ozbrojených složek. Dvěma takovým jsem jej ukazoval a vraceli ho jen krajně neradi a po pohrůžce násilím.
Na OSCAR3 jsem ale postrádal možnost připevnit ho na stativ. Není to sice nutné, ale člověk by tím ušetřil baterii při delším pozorování a zvýšil si uživatelský komfort.
Na rozdíl od dříve testovaných dvou klasických monokulárů SIG SAUER OSCAR3 pro mě nebyl zkušeností, která by nějak přelomově změnila moje lovecké zvyklosti. Je to sice pozorovací monokulár s velkým zvětšením, ale je prostě z jiného těsta. Přesto je to podle mě průlomový přístroj, který najde svoje následovníky, protože ten nápad je dobrý, velmi dobrý a funguje.
 
Zpracování dat...