Časopis Myslivost

 
Citace z díla Vladislava Šíra (1890) českého lékaře, spisovatele, politika a ornitologa: „Jednou jsem jel k nemocnému z Oulibic do Lužan a zpozoroval jsem nad rozsáhlým polem pilicha, starého samce, kterak nízko nad obilím značně již vzrostlým lítal. Dva dny na to ubíraje se opět touže cestou, viděl jsem pilicha opět na tom místě i upozornil jsem naň lesníka, který právě nedaleko u pily dohlížel. „Pozoruji toho dravce již delší čas v revíru“ pravil lesník „i myslím, že na tomto poli bude míti hnízdo, protože sem nejčastěji přichází a doprostřed pole zapadá a co by tu v měsíci červnu dělal? Rád bych ho dostal, ale nemohu k ráně přijíti, obilím již tak vzrostlým nesmím se brouzdati, ale počíhám si někde a musím ho dostati, zvláště že ho posud ve sbírce vycpaných ptáků nemáte. Asi dvě neděle později skutečně mně také lesník zastřeleného pilicha toho zaslal“.
 
STATUT OCHRANY
 
V České republice je moták pilich v Červeném seznamu ptáků (Šťastný & Bejček 2003) veden jako kriticky ohrožený druh (CR), který čelí výjimečně vysokému nebezpečí vymizení ve volné přírodě. Dále požívá ochrany podle vyhlášky 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh (EN). Z mezinárodního hlediska je chráněn Bernskou úmluvou o ochraně evropské fauny a přírodních stanovišť a Bonnskou úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících druhů.
Od roku 2004 (vstup do EU) jsou v ČR obecně chráněny všechny druhy volně žijících ptáků (novela 218/2004), tedy i ty, které nejsou v tomto seznamu. Výjimky jsou jen pro myslivost a odchylný postup dle § 5b.


 
Moták pilich samec (vlevo, zdroj: Ballaugh Curragh, CC BY 2.0). Moták pilich samice (vpravo, zdroj: Rob Zweers,CC BY 2.0). Vše staří, víceletí ptáci.
 
ROZŠÍŘENÍ
 
V průběhu 19. a na počátku 20. století jeho početní stavy v západní a střední Evropě silně poklesly. Přesto byl ještě v polovině minulého století rozšířen téměř po celé Evropě, na jihu v Portugalsku, Španělsku a v centrální Francii. Dále ve Velké Británii, po celé Skandinávii, vzácně v Dánsku a Holandsku.
 
Kněžourek (1910) ve své knize „Velký přírodopis ptáků“ popisuje výskyt pilicha takto: obývá podobná území jako moták pochop a v Holandsku má býti dost hojným dravcem, v Rumunsku a Dobrudži pak velice obecným hnízdivcem, tuto i v zimě nezřídka bývá pozorován, jako u nás se stalo. Naproti tomu v Uhrách je mnohem vzácnější a v našich vlastech i severněji v Němcích neméně tak, ač se tu hnízdí jako u nás, arci vzácně. Dosti řídkým jest i za tahu, zejména staří vybarvení samci.
Smím-li tak říci, jsou eldorádem jeho opět jižní Čechy s menší kulturou polní a rozsáhlejšími travnatými vlhčími pozemky a rybníky. Čím kulturnější kraj, tím méně ptactva se tam objevuje; intensivnější hospodářství vše mění v ornou půdu, močály se odvodňují a každá píď země nalézá svého obdělávatele. Kde se pak má ptactvo pak udržeti?
 
Ve většině oblastí střední Evropy byl pilich dříve poměrně běžným hnízdícím druhem. Například na rašeliništích a vřesovištích severoněmecké nížiny v důsledku změn prostředí jeho hnízdění v této oblasti téměř skončilo. Po určité stagnaci nebo dokonce místním nárůstu došlo koncem minulého století k opětovnému úbytku. Zbytkové stavy hnízdní populace ve střední Evropě byly v Čechách, Polsku, Rakousku a Maďarsku. Poslední údaje ze sousedního Německa ukazují na snižování početnosti hnízdní populace v letech 2005 až 2009 na pouhých 40 až 60 párů, v Polsku na 50 párů. Celkový počet párů pilichů hnízdících ve střední Evropě činil zhruba 270 párů.
Přesto poměrně vysoké počty jsou známé ze Skandinávie, ale absolutně nejpočetnější populace 15 000 párů hnízdí v evropské části Ruska. Přesto vývoj evropské populace má stále klesající trend. Současná evropská hnízdní populace pilicha se odhaduje na 30 000 až 54 000 párů. Evropa tvoří přibližně 34 % globálního rozsahu, předběžný odhad velikosti celosvětové populace se pohybuje mezi 176 000 až 321 000 jedinců dospělých ptáků (BirdLife International 2020).
Na podzimním a jarním tahu i během zimy se piliši v oblastech střední Evropy vyskytují pravidelně. Patrně se jedná o ptáky skandinávské a ruské populace. Právě v tomto období je na našem území možnost pozorovat lovící pilichy za nízkého letu nad zemědělskou půdou.
 
POPIS
 
Jako všichni motáci je pilich velice štíhlý dravec. Kolem očí má podobný „závoj“ jako sovy, na hrdle nepřerušený, celkem dobře znatelný. Oko žluté, u mladých ptáků hnědé. Zobák černý. Žlutý běhák má opeřen víc než do jedné třetiny.
Celkově je pilich robustnějšího těla než ostatní motáci, má ze všech čtyř druhů motáků u nás hnízdících nejširší křídla. Jeho křídlo má viditelně zakončeno pěti prstovitě roztaženými letkami, čímž se liší od motáka lužního a stepního, kteří mají pouze čtyři prstovitě roztažené letky na konci křídla.
Vrchní ocasní krovky jsou u samce i samice čistě bílé a za letu tvoří výrazný bílý kostřec. Při dosednutí jeho ocas přečnívá složená křídla o 4 až 6 cm.
Dospělý samec se liší zbarvením nápadně od samice. Rozdíl je tak značný, že oba ptáci jsou z neznalosti často považováni za dva odlišné druhy.
K rozpoznání pilicha v přírodě od našich běžných dravců je určující jeho typický let, běžný i u ostatních druhů motáků. Let pilicha je velice pomalý a půvabný, chvíli stoupá, chvíli klesá, při němž jakoby unaveně mává křídly. Po dlouhé minuty, ba i hodiny, vydrží se vznášet houpavým letem, jako by se motal, těsně nad zemí, občas provede protisměrný obrat, jakoby něco hledal a opět volně pokračuje.
Pojednou prudce usedne do porostu, kde spatřil možnou kořist, aby ulovil drobného hlodavce. Nezdaří-li se lov, okamžik balancuje s vysoko zdviženými křídly, poté pokračuje dál v samovolném letu, který občas přerušuje usednutím k odpočinku na terénní vyvýšeninu, na hnojiště, kámen či kůl ohradníku pastviny. Tento let je příznačný pro všechny druhy motáků, což jim vyneslo i český název – motáci.
Umění rozpoznat pilicha v letu by mělo být „samozřejmostí každého myslivce“, zvláště v zimních měsících, kdy je jediným zástupcem rodu motáků u nás. Na jaře se vracejí ze zimovišť ostatní motáci a k rozlišení jednotlivých druhů v letu je již třeba dobrého znalce.


 
Obr. A – Moták pilich adultní samec (vlevo) a adultní samice (vpravo) na zimovišti, kraj Vysočina; foto archiv autora.
 
Samec je v letu velice nápadný bílým až modrošedým zbarvením spodní i svrchní části těla, s nápadným černým zakončením letek na špici křídel. Dále je velice patrné tmavé zakončení všech zbylých letek křídla (obr. A). Břicho a kalhotky má čistě bílé. Starý vybarvený samec patří mezi nejkrásnější naše dravce.
Celkově je světlejší než moták lužní, ale tmavší než moták stepní. Rozměr křídla 323 až 351 mm, rozpětí křídel 1000 až 1200 mm, délka těla 430 až 480 mm, ocas 202 až 224 mm, běhák 65 až 72 mm, hmotnost 300 až 400 g.
Samice je shora rezavohnědě zbarvená, spodní strana je světlejší, podélně tmavě pruhovaná. Ocas příčně tmavě pruhovaný. Rozměr křídla 358 až 392 mm, rozpětí křídel 1100 až 1200 mm, délka těla 460 až 520 mm, ocas 220 až 255 mm, běhák 70 až 79 mm, hmotnost 410 až 708 g. Doposud nejvyšší známý věk pilicha žijícího v přírodních podmínkách byl 16 let.
 
VÝVOJ HNÍZDNÍ POPULACE V ČR  
 
O hnízdění v dřívějších dobách na našem území je velice málo údajů, přesto piliši na různých místech patrně nepravidelně a sporadicky hnízdili. Schwab (1854) uvádí hnízdění na Ostravsku, Eder (1894) píše o hnízdění u Telnice v severních Čechách. O hnízdění v polích Záhorské nížiny se zmiňuje Ortvay (1902). Vařečka (1895) píše, že koncem 19. století byl „pilich zjištěn jako zdejší hnízdivec“.
Šír (1890) o hnízdění pilicha v českých zemích v 19. století píše toto: dle zpráv hnízdí prý v kraji Chrudimském a u Ústí n. Orlicí, v kraji Boleslavském, v okolí Rokycan a Hořovic, u Černého Kostelce, na Šluknovsku a Žatecku. Mimo to jsem našel zaznamenáno 28 míst, kde jednotliví pilichové byli pozorováni a také někdy zastřeleni, tak zvláště v Budějovicku u Vltavo-Týna, Slovenic, Pištína, Hluboké, Kaplic, Jindřichova Hradce, v Písecku u Libějic, Mečichova, Záboře, Ostrovce, Březnice, v Litoměřicku u Kotvice a Týnce Dolejšího, v Žatecku u Pilné a Vrače, dále pak v okolí Chvojna, Holice, Jičína a Běle pod Bezdězem.
Zcela nesporně bylo hnízdění doložené teprve v letech 1921 až 1924 v oblasti křivoklátských lesů, kde piliši hnízdili na holinách vzniklých po mniškové kalamitě (Komárek 1948). Přesto Jirsík (1948) uvádí, že až do roku 1943 neznal žádný doklad o hnízdění v celé ČR.
Také v jižních Čechách nebylo až do poloviny minulého století žádných konkrétních zpráv o hnízdění. Patrně a snad i trvale, existovala hnízdiště v Dolním Pomoraví v letech 1943 až 1946 (Hudec & Černý 1977).
V letech 1948 a 1949 hnízdil jeden pár v Oderských vrších a v roce 1950 hnízdil pilich v Brdech (Andreska 1951).
Již v polovině minulého století zaznamenal Svoboda (1982) silný úbytek protahujících a zimujících ptáků v Dolnomoravském úvalu. Tuto skutečnost lze dát do souvislosti se silným poklesem hnízdící populace pilicha v nížinách na severu Německa, kde počátkem minulého století hojně hnízdil. Navíc v druhé polovině minulého století silně ubylo travnatých biotopů, významných lovišť s výskytem hrabošů, pro zdárné přezimování pilichů.
V 70. letech minulého století bylo v ČR prokázané hnízdění 41 párů, přičemž na Benešovsku hnízdily 2 až 4 páry v jednom regionu a jen na Pelhřimovsku bylo v letech 1968 až 1975 evidováno 15 prokázaných hnízd, avšak od 80. let se prudce snížil počet prokázaných hnízd. V období 1985 až 1989 bylo v ČR doloženo 38 hnízdění a v letech 2001 až 2003 již jen 11 hnízdění. Avšak při celostátním mapování v letech 2014 až 2017 bylo prokázané již pouhé jediné hnízdění na severní Moravě!!


 
Mapky ČR s prokázaným (tmavý čtvereček) a pravděpodobným (bílý čtvereček) hnízděním motáka pilicha v letech celostátního mapování (zdroj Šťastný et al. 1987, 1996, 2006 a 2020 v tisku?).
 
Pravidelnější hnízdní oblastí je severovýchodní Táborsko, kde bylo 8x zaznamenané hnízdění v letech 2005 až 2007, 2009 a 2012. Mimo Táborsko bylo od roku 2005 hnízdění pilichů v Čechách doloženo jen 2x: v roce 2010 na Šumavě a v roce 2013 na Litoměřicku (Hora et al. 2018, Šťastný et al. 2006).
Moták pilich je u nás v současnosti jedním z nejvzácnějších hnízdících dravců. Zatímco v letech 1973 až 1977 hnízdilo v ČR odhadem 60 až 100 párů pilichů, v letech 1985 až 1989 jen 40 až 80 párů a v letech 2001 až 2003 došlo k dalšímu poklesu na 30 až 50 párů. V současnosti u nás hnízdí každoročně pouze jednotlivé páry (1 až 5).
Například v první polovině 20. století byl moták pilich v centrální části Českomoravské vrchoviny vzácným hostem ze severských oblastí (Hladík et al. 1959). Až teprve v roce 1966 popisuje první hnízdění Slavík (1967) na Dačicku. Avšak následně v 60. a 70. letech minulého století byl moták pilich překvapivě nejhojněji hnízdícím motákem, ne-li vůbec jediným druhem z rodu motáků hnízdícím na Českomoravské vrchovině (Hladík 1978, Mácha 1978, Helešic & Slavík 1979). V roce 1989 proběhlo neúspěšné hnízdění u Havlíčkové Borové. Avšak v 80. a 90. letech již zaznamenali Hladík (1999) ojedinělá hnízdění na Jihlavsku a Ruxová (1999) na Třebíčsku. V roce 2004 bylo prokázané, ale neúspěšné hnízdění u Vysoké na Havlíčkobrodsku (Kunstmüller & Kodet 2005).
Až teprve po patnácti letech bylo v roce 2019 zjištěno hnízdění tří párů na pomezí kraje Vysočina a okresu Znojmo. Všechna hnízda se nacházela v lesních porostech. Dvě hnízdění proběhla úspěšně, třetí hnízdo se snůškou podlehlo predaci (V. Mrlík in litt.).
 
VÝVOJ ZIMUJÍCÍ POPULACE V ČR
 
Již počátkem minulého století moták pilich českými zeměmi hojně protahoval, zvláště na podzim a běžně zimoval v nížinách s výskytem úhorů a mokřadních luk (Kněžourek 1910, Jirsík 1941).
Početnost zimujících pilichů bývá ovlivněna výskytem hrabošů a příznivými klimatickými podmínkami v zimních měsících. Doposud jediný odhad zimní početnosti (700 až 1000 ex.) je z období let 1982 až 1985 (Bejček et al. 1995).
V PO Soutok - Tvrdonicko na jižní Moravě nocoval větší počet pilichů naposledy v zimě 2007/2008 (max. 19 až 21 ptáků), po delší době zde opět nocovali až v zimě 2013/2014 (max. 13 ptáků (Hora et al. 2018).


 
Samec motáka pilicha na zimovišti, kraj Vysočina; foto archiv autora
 
Zimující pilichy zastihneme v zimních měsících nejčastěji poletovat nad poli a loukami. První ptáci se začínají objevovat v průběhu října, poslední zimující jedince může pozorovat ještě v dubnu, avšak tento měsíc se již překrývá s hnízdním obdobím. Byla zaznamenána celá řada dubnových snůšek na našem území.
Stálá zimoviště pilichů v oblasti kraje Vysočina nebyla dlouho známá. Až teprve na počátku tohoto století byl zaznamenaný zimní výskyt pilichů na lokalitách Havlíčkobrodska, Jihlavska a Třebíčska, kde jsou zimoviště pravidelně obsazována doposud.
Nejpočetnější stavy zimujících pilichů v rámci Evropy se nacházejí v Rumunsku (2000 až 6000 ex.), ve Velké Británii (1600 až 2200 ex.) a Chorvatsku (1000 až 2000 ex.).
 


Obr. 1 – Početnost zimujících motáků pilichů na sledovaných zimovištích Vysočiny. Svislá osa počet sledovaných jedinců v daném měsíci.
 
POTRAVA
 
V potravním spektru pilicha dominují hlodavci, především hraboši. Živí se také i obojživelníky, hmyzem, ptačími vejci i mláďaty drobných pěvců, především skřivanů polních, strnadů obecných, lindušek. Tedy těmi pěvci, kteří hnízdí na zemi v polních kulturách či loukách, na polních mezích.
 
Jaká je tedy skutečnost a skladba potravy pilicha?
 
Německý ornitolog Uttendörfer (1952) zaznamenal v potravě pilichů 46 savců sedmi druhů, v drtivě většině „myšovité hlodavce“, až na dva malé zajičky a mladého králíka. Z ptáků zjistil 10 druhů v počtu 16 jedinců. Kromě jiných též lelka lesního, chřástala vodního a tři mladé koroptve. V žaludcích 60 pilichů ulovených v zimě 1936/37 u Chlumce nad Cidlinou byly nalezeny vesměs jen „myši“ (Jirsík 1948).
V Německu zaznamenal Bergmann (1998) v potravě pilicha zastoupení 120 hrabošů polních (62 %), myšice v 29 %, drobných pěvců v 6 % a ve 2 % zajíce polního.
V našich podmínkách studovala Wágnerová (2012) potravu motáků pilichů zimujících v PO Komárov. Rozborem 235 vývržků (nestrávené potravy) zjistila, že dominantní složkou tvořili hraboši 97,6 %, dále zjistila myšku drobnou ve 2,5 % a myšice v 0,9 %. Překvapivě se v potravě nevyskytovali drobní pěvci.
K obdobným výsledkům dospěl i Noga (2014) na Slovensku, tam tvořili potravu v 99 % hraboši polní, zbytek pak myšice, myšky drobné a dva drobní pěvci (1 vrabec polní).
V 70. letech minulého století provedl Marquiss (1980) výzkum potravy pilicha na zimovištích ve Skotsku. Zjistil v 78 vzorcích potravy zastoupení savců v 19 %, převážně se jednalo o hraboše či myšice, v 81 % byly zatoupení drobní pěvci, nejvyšší zatoupení měl střízlík obecný, strnad rákosní a hýl obecný.
Obdobné výsledky ze Skotska uvádějí také Redpath & Thirgood (1997) ve složení potravy pilicha hnízdícího na vřesovištích. Na 26 hnízdech bylo v potravě nejčastěji zastoupená linduška luční (v 44 % z 2324 vzorků potravy) a kura skotského (v 15 %, z toho 96 % mláďat). Dále zaznamenali průměrně 2,3 úlovku/hod.
 
Technikou a způsobem lovu pilichů se detailně zabýval Schipper (1977) v Holandsku. Při lovu drobných pěvců dosahuje pilich rychlosti lovu až 40 km/hod., při pátracím lovu, vyhledávání kořisti na zemi byla zaznamenána rychlost okolo 20 km/hod. Pilich vykazoval náhlé váhání nebo přestávky mezi jednotlivými loveckými lety. Přestávky bezprostředně následovaly po ulovení kořisti.
Lov probíhal výhradně nad polními kulturami či nad loukami. Kořist byla vždy uchopena do pařátů a následně zabíjená či porcovaná zobákem. Kořist z loveckého teritoria byla přenášená na hnízdiště v pařátech, drobnější (hmyz) i v zobáku. Lovicí samce zaznamenali 1,3 km až 12,3 km od hnízda, samice 100 m až 5400 m od hnízda.
V Holandsku zjistili, že hmotnost lovené kořisti se pohybuje od 69 g do 122 g, takže pilich není schopen ulovit dospělou nebo vzrostlejší koroptev, bažanta, kachnu či zajíce. Stejný autor zjistil podrobným rozborem potravy ze zimního období, že nejvyšší zastoupení měli hlodavci, speciálně hraboš polní. Ptáci se vyskytovali velice málo. Z užitkové zvěře zjistil pouze divoké králíky.
 
Závěrem je nutné konstatovat, že moták pilich je v podstatě neškodný k lovné zvěři a škody, které může napáchat jsou zanedbatelné. Naopak je nutné vyzvednout, že jeho hlavní potravou jsou hlodavci, kteří páchají velké škody zemědělcům v obilovinách.
Ochrana motáka pilicha je velice potřebná, je tedy nutné, aby myslivci, lesní personál, revírnici a zemědělci nejen pilicha znali, ale také se do důsledné ochrany zapojili. Pro zdárné hnízdění v našich lesích i na zemědělské půdě, potřebuje pilich klidné zázemí a ohleduplnost ze strany člověka
 
HNÍZDNÍ EKOLOGIE A BIONOMIE
 
Dle Máchy (1978) spadá duben do hnízdního období, kdy již pilich zakládá snůšky v druhé polovině měsíce. Avšak zaznamenal založení snůšky až v polovině června. Stejně tak Shipper (1978) v Holandsku a Irwin et al. (2008) v Irsku zjistili u místní populace pilicha počátek zakládání snůšek v polovině dubna.
Pilich hnízdil na Českomoravské vrchovině zásadně v lesních porostech, například v Irsku hnízdí v mladých jehličnatých plantážích a ve Skotsku na vřesovištích.
Z 27 kontrolovaných hnízd v letech 1972 až 1977 v okresech Jihlava a Žďár nad Sázavou bylo nejvíce hnízd (44 %) umístěno v lesních porostech ve věku okolo 50 let. Devět hnízd (36 %) bylo situováno v porostech mladších deseti let nebo na pasekách a v lesních oplocenkách.
Hnízda byla umístěna na holé zemi, nebo na větvích po probírce porostu. Byla vždy umístěna při výrazném terénním útvaru. Nejčastěji byla situována poblíž lesních cest (13 hnízd, 65 %) ve vzdálenosti 2 až 50 m, (5 hnízd, 30 %) při lesním okraji ve vzdálenosti 10 až 50 m. Celkově byla hnízda vždy umístěna nedaleko otevřených polí.
U 20 hnízd v letech 1968 až 1975 v okresech Benešov a Pelhřimov byly zaznamenané tři rozdílné lesní biotopy:
1. Mlaziny do 25 let věku, převážně smrkové nebo s příměsí modřínu, břízy, borovice, s nevýrazným bylinným pokryvem či chybějícím. Hnízdo bylo umístěné v porostní mezeře nebo u paty stromků. Tento typ hnízdního biotopu byl méně častý.
2. Mladé až dospívající, převážně smrkové lesy ve věku 40 až 80 let, zředěné probírkovými zásahy s množstvím suchých větví po těžbě. Jedná se o tmavé kmenoviny bez rostlinné vegetace. Hnízdo bylo umístěné přímo na jehličí na zemi či a to častěji – ve zbytcích starého suchého klestu.
3. Malé oplocenky do velikosti jen několika desítek m (max. 0,1 ha), drobné lesní paseky nebo světliny s výsadbou nebo již náletem různých dřevin. Bylinné patro je husté, tvořené často maliníkem, vrbovkou úzkolistou, lipnici hajní, metlicí, borůvčím, ostružníkem, kapradinou. Oplocenky či světliny se nacházely ve smrkových porostech nad 80 let věku (vtroušené borovice, modřín či bříza).
 
Základ hnízda sestává se silnějších větví (smrk, bříza) až 50 cm dlouhých a 1 až 2 cm silných. Střed hnízda tvoří hnízdní kotlinka z tenkých větviček či rostlinného materiálů o průměru asi 19 cm. Během hnízdění se tvar a velikost hnízda značně mnění. Hnízdní kotlinka je rozšlapaná mláďaty a její rozměry se podstatně zvětší.
V podmínkách Českomoravské vrchoviny začíná samice snášet vejce nejčastěji v třetí dekádě dubna či v první dekádě května (55 % hnízd), ale také až 21.5., 25.5. či 17.6. Průměrná snůška vajec byla 5,6 vajec/hnízdo (1x 2 vejce, 1x 3 vejce, 14x 4 vejce, 13x 5 vajec, 17x 6 vajec, 1x 7 vajec, 1x 9 vajec). Vejce jsou snášena ve dvoudenních intervalech. Vejce jsou oválného tvaru, bílá. Průměrná velikost vajec byla 46 x 36 mm.
Hnízdo se snůškou 9 vajec bylo zaznamenáno 19.5.1975 v katastru obce Březejc na Českomoravské vrchovině, hnízdění nebylo úspěšné, snůška se ztratila.
 

Na obrázku snůška 6 vajec na zamokřené louce (zdroj: archiv autora).


 
Obr. 2 až 4 – Hnízdní biotop, hnízdo s vejci a mláďata motáka pilicha na hnízdě v lesním porostu na Českomoravské vrchovině v roce 2019. Všechny snímky (Vojtěch Mrlík).
 
Mláďata se líhnou po 29 až 30 dnech inkubace v pořadí jak byla jednotlivá vejce snášená. Líhnutí probíhá od druhé poloviny května až do druhé poloviny června.
Samice setrvává s mláďaty na hnízdě minimálně 15 dní a chrání je roztaženými křídly před deštěm i před žnoucím sluncem. Mláďata jsou ve věku více než 30 dnů již letuschopná, těžší mladé samice zůstávají na hnízdě či jeho těsném okolí o několik dnů déle než méně hmotní mladí samci. Mláďata na hnízdě krmí výhradně samice potravou donášenou samcem. Kořist porcuje a krmí mláďata zobákem.
Úspěšnost hnízdění pilicha je závislá na vyrušování člověkem a likvidací různými predátory, především divokými prasaty, liškou či jezevcem. Byly zaznamenány i případy, kdy hnízda byla úmyslně zničena lesním personálem. Úspěšnost líhnutí vajec byla 55 %. Z celkového počtu 80 mláďat na patnácti hnízdech bylo vyvedeno 55 mláďat (68,8 %).
 
V příštím čísle časopisu se zaměříme na motáka pochopa.

Závěrem se autor předloženého článku obrací na čtenáře časopisu, myslivce, revírníky a lesní personál s prosbou o poskytnutí informace o výskytu pilichů v hnízdním období na území Českomoravské vrchoviny na adresu: pygargus@seznam. cz. nebo mobil: 608 537 539.
Ivan KUNSTMÜLLER

 
POUŽITÁ LITERATURA

Andreska J. 1951: Hnízdění pilicha šedého (Circus cyaneus) v Brdech. – Sylvia 13: 27-28.
Bejček V., Šťastný & K. Hudec K. 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v ČR. – H & H, MŽP Praha.
Bergmann F. 1998: Zum Auftreten der Kornweihe (Circus cyaneus) am südlichen Oberrhein. - Naturschutz südl. – Oberrhein 2 (1998): 195-204.
BirdLife International 2004, 2015 a 2020: Reported national breeding population size and trends in Europe.
Eder R. 1894: Ein Beitrag zur Avifauna von Teplitz und Umgebung. – Orn. Jbch. 5:254-266.
Helešic J. & Slavík B. 1979: Hnízdění motáka pilicha na Českomoravské vrchovině v letech 1972 – 1977. – Památky a Příroda 1: 43-48
Hladík B., Slavík B., Semrád B. & Kučera J. 1959: Ptáci střední části Českomoravské vrchoviny II. – Vlastivědný sborník Muzea Vysočiny, odd. přírod. věd 3: 131-157.
Hladík B. 1978: Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) v roce 1977 na Polensku. – Zprávy MOS 36: 96.
Hladík B. 1999: Sovy a dravci na Polensku a změny v letech 1941-1998. – Ochrana dravců a sov na Vysočině, sborník příspěvků ze semináře v Jihlavě 1999: 8-16.
Hora et al. 2018: Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a Ptačích oblastí v letech 2011-2013. – Příroda 38.
Hudec K. & Černý W. 1977: Fauna ČSSR. Ptáci II. – Academia Praha.
Hudec K. & Šťastný K. 2005: Fauna ČR. Ptáci 2/1. – Academia Praha.
Jirsík J. 1948: Naši dravci. - MF Praha.
Irwin S., Wilson M., Kelly T. C., O’Donoghue B., O’Mahony B., Oliver G., Cullen Ch., O’Donoghue T. & O’Halloran J. 2008: Aspects of the breeding biology of Hen Harriers (Circus cyaneus) in Ireland. – Irish Birds 8: 331-334.
Kněžourek K. 1910: Velký přírodopisný atlas ptáků. – Praha.
Komárek J. 1948: Česká zvířena. 2. Vydání 1950. – Praha
Korba P. 1997: Poznámky k hnízdění pilicha šedého ve středních Čechách. – Živa 2/1997: 88-89.
Kunstmüller I. & Kodet V. 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v kraji Vysočina. – ČSOP Jihlava a Muzeum Vysočiny Jihlava.
Mácha Z. 1978: Lesní populace pilicha šedého (Circus cyaneus) na Pelhřimovsku a typy hnízdních biotopů  v oblasti Českomoravské vrchoviny. – Sborník ornitolog. prací z Jižních Čech. České Budějovice: 15-43.
Marquiss M. 1980: Habitat and diet of male and female Hen Harriers in Scotland in winter. – Brit. Birds 73: 555-560.
Noga M. 2014: Zimná potrava kaní sivých (Circus cyaneus) na Záhorí. – Crex 34 113-117.
Redpath S. M. & Thirgood S. J. 1997: Birds of prey and red grouse. – HMSO, London.
Ruxová A. 1999: Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) na Třebíčsku. – Zpravodaj JM pobočky ĆSO 13: 35.
Schwab A. 1854: Fauna der Vögel eines Theiles von Mähren und Schleisen. – Verh. Zool. Bot. Ges. Wien 4, Abh.: 487-534.
Shipper  W. J. A. 1977: Hunting in tree European Harriers (Circus) during the breeding season. – Ardea 65: 53-72.
Shipper  W. J. A. 1978: A  comparsion of breeding ecology in tree European Harriers (Circus). – Ardea 66: 77-102.
Slavík B. 1967: Hnízdění pilicha šedého na Českomoravské vrchovině. – Živa 15: 70-71.
Svoboda S. 1982: Hnízdění motáků pilichů (Circus cyaneus) v Dolnomoravském úvalu. – Zprávy MOS 1982: 55-63.
Šír V. 1890: Ptactvo České. I. – IV. Praha.
Šťastný K. et al. 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR v letech 1973-1977. – Academia, Praha.
Šťastný K. et al. 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1985-1989. – H and H, Jinočany.
Šťastný K. et al. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 2001-2003. – Aventinum.
Šťastný K. et Bejček V. 2003: Červený seznam ptáků České republiky. – Příroda 22: 95-120.
Uttendörfer 1952:
Vařečka D. 1895: Ornis kraje Píseckého. – Depon. Zoologické oddělení  MZM v Brně.
Wagnerová J. 2012: Složení potravy motáka pilicha (Circus cyaneus). – Ms. Bakal.práce depon in Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové.