A protože jsem příznivcem ženských klobouků, vím, že se nabízejí speciální ženské modely, ale zajímalo mne, zda se vyrábějí také dámská provedení zimních šitých čepic. Či vlastně jak se vůbec čepice vyrábějí. Vyrazila jsem proto do podhůří Železných hor, do Nasavrk, kde sídlí firma Aksana. Mými hostiteli byl majitel
Andres Nunez Castellon s technoložkou a designérkou
Michaelou Dejnožkovou.
Jak jsem na začátku hned zjistila, Aksana v Nasavrkách vznikla jako pokračovatel zrušené pobočky Tonaku Nový Jičín, byla tu výrobna šitých pokrývek hlavy. V roce 1999 tehdejší ředitel pobočky založil vlastní firmu Aksana, domluvil se s několika zaměstnanci, odkoupil šicí stroje a začali vyrábět. Navázali tak v podstatě na předchozí tradiční výrobu.
A od loňského roku jsou majiteli Alena a Andres Castellon, kteří koupili firmu od předchozího majitele, který šel do důchodu a nechtěl už ve výrobě pokračovat.
Jaký je váš sortiment?
Nadále pokračujeme ve výrobě tradičních šitých mysliveckých pokrývek, pokračuje výroba oblíbených zimních norek s kožešinou, vyrábíme kapitánky, brigadýrky, bekovky a různé jiné druhy pokrývek, které mohou myslivci používat jak při výkonu práva myslivosti, tak i v civilním životě. Výrobu jsme osvěžili i šitím sportovních a módních čepic pro mladší ročníky. Důležitou součástí výroby jsou brigadýrky, kšiltovky a barety pro městské policie a hasičské sbory v Čechách i na Slovensku. Momentálně vyrábíme také velkou zakázku letních maskáčových klobouků a čepic pro armádu ČR. A máme také vlastní kolekci vycházkových pokrývek hlavy, jak dámské, tak pánské.
A jakou část výroby tvoří myslivecké pokrývky?
Vloni to bylo asi 40 % výroby, ale letos je vše slabší, protože jsou prodejny zavřené a neprodává se. Zbytek výroby tvoří policie, hasiči a naše vycházková kolekce, kterou neustále rozšiřujeme.
Je i nějaký posun z hlediska použitých materiálů? A je problém materiály shánět?
Pokud máte na mysli myslivce, tak se materiály moc nemění, chlapi buď chtějí tesilovou norku nebo brigadýrku nebo hubertus či loden, to jsou osvědčené a oblíbené materiály a tradice je dlouholetá. Bohužel z hlediska materiálů je někdy problém ten správná sehnat, tradiční výrobci postupně končí, musíme shánět nové dodavatele i v zahraničí.
V oblečení se stále více prosazují různé moderní membrány. Kdy se dostanou jako materiál i na pokrývky hlavy?
Máte pravdu, že různé druhy membrán mají velmi dobré vlastnosti, vyzkoušeli jsme třeba norky z Goretexu, je to nepromokavý a pružný materiál, ale myslivci jsou zatím konzervativní, chceme zkusit pustit na trh nějaký zkušební vzorek a uvidíme. Vyrobili jsme pár modelů pro muže i ženy, máme připraveny i nějaké vychytávky, zkusíme myslivce nějak přesvědčit. Bohužel ale kvůli covidu nebyly letos myslivecké akce, prodejny se zavřely, takže se vše asi o rok odsune.
Je rozdíl mezi pokrývkami pro chlapy a pro ženské?
V podstatě moc ne, pro ženské myslivkyně spíše nabízíme plstěné klobouky, které také máme v části sortimentu. Zkusili jsme vyvzorovat ženskou ušanku, občas se nějaká prodá, ale zatím se to moc neprosadilo. Mějte ale na paměti, že s novými majiteli fungujeme teprve rok a dlouho tu nebyla nějaká zpětná vazba. Máme v plánu se domluvit třeba s některými mysliveckými spolky, že bychom poskytli na vyzkoušení některé nové a třeba neobvyklé modely a chtěli bychom pak od nich zkušenosti a praktické poznatky z každodenního nošení při výkonu práva myslivosti. Že by myslivci zkusili například ušanky a aby řekli, co je pro ně nejlepší a co bychom měli pro ně vyrábět. Nevěříme, že jsou myslivci tak konzervativní, jen zatím nikdo nepřišel a nezeptal se jich, co potřebují. Budeme se je zkoušet odslovit na mysliveckých akcích, které snad už v roce 2021 normálně poběží, chceme myslivce oslovit i prostřednictvím stránek časopisu Myslivost.
Jak se vůbec vymýšlí nové pokrývky hlavy? Kam chodíte pro inspiraci?
S naší designérkou brouzdáme oba po internetu, googlíme nejzajímavější čepice, zkoušíme tipovat, co by potřeboval český trh. Tento rok jsme začali s bekovkami, dámskými i pánskými, spolupracuje s námi herec Karel Zima, nedávno byl v televizi u Karla Šípa a ta bekovka na jeho hlavě byla naše.
Otevřeli jsme také novou prodejnu v Pardubicích, rozšiřujeme náš eshop a musíme naučit lidi chodit na prodejnu si pokrývku hlavy vybírat, protože hned na místě pak máme dobrou zpětnou vazbu. Něco takového tu v minulosti chybělo, a to nejen v Pardubicích, lidi jsou nadšení, že si mohou v klidu vybrat a zkonzultovat svůj výběr. Myslíme si, že třeba zrovna bekovky jsou docela v módě a je to snad i potenciál k rozvoji do dalších let.
Vyrábíte také na zakázku jednotlivé kusy? A pokud ano, co a pro koho jste vyráběli?
Samozřejmě jsme schopni vyrobit na přání třeba i jednotlivé kusy, například jsme dělali speciálně dvě pokrývky pro pana Suchého ze Semaforu. Na našich stránkách najdete filmy, kde měli herci na hlavách naše pokrývky, od nás jsou například všechny čepice v Četnických humoreskách, v Četnících z Luhačovic, objevily se také ve slavném filmu Tmavomodrý svět. Šijeme ale také různé pokrývky hlavy a čepice pro Karlínské a nebo Národní divadlo a nebo i pro jiné divadelní scény u nás. Nepamatuji si ale, že bychom do filmu poskytovali myslivecký klobouk, většinou totiž do filmů shánějí myslivce, který má svoji uniformu, a tak má jistě i svůj klobouk.
Kam všude dodáváte? Vyvážíte i do zahraničí?
Aksana byla bohužel do nedávna zaměřená jen na jednoho velkého německého odběratele, která pak exportovala do celého světa. Ale postupně navazujeme přímé vztahy a snažíme se oslovit zákazníky sami. Pan majitel má kontakty po celém světě ze svého dřívějšího obchodního podnikání, takže jsme například už dodávali do Monaka, navázali jsme spolupráci s britskou designérkou, máme nové kontakty v Německu a v Rakousku a čekáme už jen, až se uklidní situace kolem koronaviru. Na dobré cestě je spolupráce s velkým zákazníkem v Mexiku, chtějí od nás opravdu zajímavé klobouky. Pan majitel dojednal i nějaké možnosti v exotické Nigérii a má také velmi dobré kontakty v jižní Americe, například v Argentině a nebo v Peru, kde je velká tradice uniforem a my bychom jim mohli vyrábět čepice.
Často se také lidé ptají na dětské myslivecké klobouky? Vyrábíte je?
Vyrábíme je zatím málo, ale lidé se hodně ptají. Byli jsme letos poprvé v Lysé na poněkud omezeném veletrhu Natura Viva a tam jsme měli poptávek dost a prodali docela dost šitých výrobků ve velikosti 53, která je už i pro děti. S plstěnými klobouky je to trochu složitější, protože na každou velikost musíte vyrobit drahou formu, která se musí zase zaplatit počtem prodaných klobouků. Ale slibujeme, že už příští rok nejspíše i dětské klobouky nabídneme, možná bychom mohli využít i spolupráci s vaším časopisem v rámci propagace. Máte tam přece projekt pro myslivecké kroužky a kdo jiný než ony by mohly mít zájem.
Kolik mysliveckých pokrývek vůbec ročně vyrobíte?
Na letošní divný rok se dívat nemohu, vloni jsme zase začínali s novými majiteli, ale orientačně je to asi kolem dvou tisíc mysliveckých pokrývek všech druhů za rok. Nejvíc jdou na odbyt ušanky z tesilu a z lodenu, s pravou jehnětinou, kterou nabízíme tmavou, rezavou a nově i v zelené barvě.
Takže kožešina je pravá? A co umělá?
Pravou už nabarvenou jehnětinu v domluveném polotovaru nakupujeme od české firmy. Je to z tuzemských oveček, oni nám jehnětinu nabarví, připraví, my pak už jen všíváme. Umělé kožešiny si sami řežeme, jsou sice levnější, ale myslivci jdou spíše po pravé kožešině.
A co kdybych si přinesl na čepici kožešinu vlastní?
To není problém, klidně vyrobíme, už jsme tu měli kožešiny z různých zvířátek. Vyráběli jsme dokonce i ty vysoké čepice z medvědích kůží pro britskou královninu gardu.
Když se vyrábí kožešinová čepice, kolik je to operací?
Podle výrobního příkazu, který předáme nejprve na stříhárnu, se nařežou všechny díly ze základního materiálu (v případě myslivecké ušanky je to 5 dílů), podšívky a ostatních pomocných materiálů, jako je vatelín, plastový štítek, výztužný materiál,… poté vše putuje na šicí dílnu, kde se díly kompletují. Paní mistrová si vznik každé čepice řídí, u nás se vyrábí pásovou výrobou, tzn., že každá šička má na starosti jednu operaci, až vypadne celá čepice.
Na ušance je celkem asi 30 operací. Zaměstnanci se to musí samozřejmě naučit a řemeslo se dědí. Pracovnice to už mají zaběhnuté, a je logické, že každá je šikovnější na jinou operaci. Máme ale hodně výrobků, takže si nevystačí s jednou operací na jedné čepici, ale máme třeba specialistky na přišívání štítků, jiné na ramenových strojích zašívají podšívku, to už jsou složitější operace a to dělají zkušenější ženské. Když tu ještě bylo učiliště, měli tu učební obor čepičář, některé ženské jsou ještě tady v Nasavrkách v oboru vyučené. Ale když je člověk šikovný, tak se naučí, nemusí to být vyučený čepičář. Když má talent a potřebnou zručnost, a pokud si umí představit konečný výrobek, jak má vypadat, tak to může být třeba i zahradnice nebo cukrářka.