Populace srnce obecného žije na rozsáhlém území Evropy od pobřeží Atlantického oceánu na západě až k povodí Volhy, za kterou se vyskytuje větší druh, srnec sibiřský (
Capreolus pygargus) typický druh pro ruskou Sibiř, Kavkaz, severní Čínu a severní část Mongolska. Nejsevernější oblast výskytu, zasahující až k polárnímu kruhu, dnes leží ve Skandinávii, nejjižněji se srnec obecný vyskytuje v Sýrii, v přikaspických částech Íránu a ve střední Číně.
Hranice rozšíření evropských populací srnce obecného se od břehů Volhy obrací znovu zpět na jihozápad k ústí Donu do Azovského moře.
Velmi výrazné změny prodělal areál rozšíření zvláště v posledních dvou stech letech. V průběhu 19. století a na začátku 20. století se území osídlené srncem značně zmenšilo. Omezování velikosti areálu postihovalo nejen okrajové oblasti výskytu, ale projevilo se i snižováním početnosti populací žijících uvnitř souvisle osídleného území.
Tak například ve Švýcarsku byl na počátku 19. století srnec obecný téměř vyhuben. Ve Skandinávii se v roce 1830 srnčí zvěř vyskytovala jen v malých zbytcích v nejjižnějších částech Švédska. Koncem minulého století vymizela srnčí zvěř z Peloponésu a z dalších oblastí na poloostrovech Středozemního moře. Na začátku tohoto století byly populace srnce obecného vyhubeny v Izraeli a v Libanonu. Již dříve zanikly populace žijící na Sicílii.
Na území Ruska dosáhla deprese areálu vrcholu ve 30. letech dvacátého století. Populace srnce obecného ve shodném období zmizely z většiny území mezi Dněprem a Uralem. Areál rozšíření srnce obecného a srnce sibiřského byl v té době zcela oddělen.
V průběhu posledních padesáti let se areál srnce opět postupně zvětšuje. V Evropě se šíření projevovalo zejména v severních oblastech, nejvýrazněji ve Skandinávii. V letech 1978 až 1979 se znovu spojily areály srnců obecných a sibiřských na pravém břehu Volhy mezi Borisoglebskem a Volgogradem. Od počátku 80. let dvacátého století se vytvořila zóna společného výskytu obou forem a připouští se možnost jejich přirozeného křížení.
V České republice se vyskytuje pouze srnec obecný (
Capreolus capreolus Linnaeus, 1758) v poddruhu srnec evropský (
Capreolus capreolus capreolus Linnaeus, 1758). Ostatní poddruhy, kterými jsou srnec italský, srnec španělský, srnec maloasijský a srnec kavkazský se na území Čech nevyskytují.
Lov srnčí zvěře
Statistika lovu zvěře poskytuje informace „jen“ takové, jaké dali myslivečtí hospodáři do statistických výkazů. Celkové vykazované počty jsou jistě blízké realitě, ale počty ulovených srnců, srn a srnčat jsou početně upravovány tak, jak je obecně známé. Počet ulovených srnců je rozhodně vyšší, než je vykazovaný a počet ulovených srn je naopak nižší. Jaký je procentický poměr ulovené srnčí zvěře podle pohlaví a věku lze jenom odhadnout podle monitoringu srnčí zvěře, kde je až na výjimky převaha srn, místy v poměru 1:4 až 1:6.
Obhajoba zašetřování lovu samičí zvěře se opírá o velké ztráty srnčí zvěře na dopravních tepnách a ztráty na srnčatech při sklizni pícnin. Oba faktory jsou realitou, ale přesto nebude možné paušálně připustit nadpočetnost srn ve všech populacích, pouze tam, kde jsou pro to vážné důvody.
Provézt analýzu selektivních zásahů do jednotlivých populací srnčí zvěře nelze na základě přehlídky srnčích parůžků předložených na výstavu Natura Viva 2021. Důvodem je absence všech podkladů o chovu a lovu v jednotlivých honitbách, které se na výstavu nepředkládají a ani nebyl k dispozici tým, který by se touto problematikou měl zabývat. Tato analýza je příslušná orgánům statní správy v místě příslušném.
Jediné, co je možné poskytnout jsou celkové roční úlovky od roku 1966 až do roku 2020. V grafu je vidět kolísání ročních úlovků a od roku 2010 je patrný pokles, který s největší pravděpodobností bude mít tendenci i nadále sestupnou. Příčin může být několik, nejenom vliv jedenáctiletých až dvaadvacetiletých periodických poklesů ovlivněných aktivitou slunečního povrchu (relativní Wolfovo číslo), rozvoj silniční i drážní dopravy, ale v posledních letech enormní zvyšování populační hustoty daňčí zvěře a v západní části Čech i siky japonského. Oběma druhům srnčí zvěř sice pomalu, ale jistě ustupuje.
Zhodnocení hodnoty populací srnčí zvěře v Čechách
Soubor vystavených trofejí nebude zhodnocením celé populace srnčí zvěře, která obývá Českou republiku
. Příčinou je realita, že se z 25 okresů nepředložila žádná srnčí trofej a z 29 okresů byly předloženy trofeje v počtu do devíti trofejí, což není reprezentativní vzorek, který by monitoroval kvalitu chovu dané populace. Okresy Nymburk, Karlovy Vary, Jablonec nad Nisou, Přerov a Znojmo předložily pouze každý po jedné trofeji.
Příkladem, který se stal už tradicí, je okres Vsetín s počtem 46 předložených trofejí. Překvapením byla kolekce 22 srnčích trofejí z okresu Plzeň-město s počtem 6 zlatých medailí. Podrobný rozbor počtu medailí podle okresů je v tabulce č. 2.
V tabulce č. 3 je přehled o pořadí okresů podle nejsilnějších trofejí. Počet okresů, které předložily na výstavu minimálně jednu trofej se zlatou medailí je 33.
Nejsilnější trofejí jsou parůžky z uloveného srnce v honitbě Bukovno, okres Mladá Boleslav. Srnce ulovil Petr Škořepa v roce 2018 a ohodnocená trofej mezinárodní komisí složenou ze tří hodnotitelů získala 179,60 b. CIC. Je to nejsilnější trofej výstavy Natura Viva 2021 a v národním přehledu je trofej na čtvrtém místě.
Na třetím místě před touto trofejí jsou parůžky z honitby Kochánky, které byly oceněny v roce 2000 v Lysé nad Labem na 185,08 b. CIC. Tato trofej pochází také z okresu Mladá Boleslav. Třetí trofejí z honitby Hrádek Katusice ohodnocené v roce 1990 v Nitře na 172,68 b. CIC, umístěné na sedmém místě v národním pořadí pochází také z okresu Mladá Boleslav. Tato honitba sousedí s honitbou Bukovno, odkud pochází nejsilnější trofej výstavy Natura Viva 2021. Obě trofeje zařazené na 3. a 4. místo v národním pořadí pochází opravdu z volných českých honiteb a nejsou opředeny uměle vytvořenými původy, jako tomu je u prvních dvou trofejí v národním pořadí.
Není velkým překvapením umístění trofeje s hodnotou 163,53 b. CIC z okresu Semily na čtvrtém místě tabulky č. 3. Populace srnčí zvěře na Semilsku patří mezi velmi dobré a na všech výstavách byly kolekce trofejí chloubou místního chovu. I na výstavu Natura Viva 2021 bylo předloženo z okresu Semily šest trofejí se zlatou medailí. Do pořadí trofejí ohodnocených na výstavě na více než 150 bodů CIC se zařadilo celkem deset okresů, což je povzbudivý výsledek.
Tabulka č. 4 znázorňuje kvalitu populací srnčí zvěře podle počtu získaných medailí na výstavě. Na tuto významnou prezentaci 24 okresů nezaslalo žádnou trofej a 29 okresů zaslalo pouze několik srnčích trofejí, z toho pět okresů zaslalo pouze jednu trofej. Proto je tato tabulka zařazení do kvalitativních kategorií spíše předpokladem o kvalitě populací. Aby se vytvořil základ pro kvalitativní porovnání populací, byl proveden součet všech medailových trofejí za okres. Protože ty okresy, které předložili pouze jednu trofej, i když byla například oceněna na zlatou medaili, by byly podhodnoceny. Proto se k celkovému počtu medailí ještě přičetlo kolik z toho bylo přiděleno zlatých medailí. Tabulka po této úpravě má rozděleny populace do elitní (tmavě zelená), velmi dobrá (světle zelená), dobrá (šedozelená), průměrná (bílá).
Zhodnocení kolekce vystavených parůžků na výstavě Natura Viva 2021
Na výstavu Natura Viva 2021 bylo předloženo 391 srnčích parůžků. Když zvážíme, že poslední výstava byla v roce 2015, tak se mohly na výstavu Natura Viva 2021 předkládat trofeje z let 2015 až 2020 a z roku 2021 pokud pocházely z ulovených srnců do 30. června, aby byla splněna lhůta 30 dnů po ulovená a preparaci trofeje.
Za toto období šesti let bylo uloveno 233 695 srnců. Pokud budeme předpokládat, že 85 % srnců z tohoto výčtu bylo uloveno ve věku 1 až 4 roky, tak z celkového šestiletého úlovku připadne 35 054 ulovených srnců starších 5 let. Podle propočtu vycházejícího z rozsáhlé databáze z mysliveckých výstav a statistiky lovu srnců je pravděpodobné, že do kategorie medailových trofejí se v Čechách dostane přibližně 14 % srnčích parůžků, to je 4907 srnčích parůžků, které teoreticky mohou být mezi myslivci a lovci za výše uvedené období. Z tohoto předpokládaného množství se předložilo ale pouze 391 parůžků (!), což je pro objektivní rozbor celorepublikového kvalitativního rozboru velmi málo.
Porovnání hodnoty populací srnčí zvěře v rámci areálu rozšíření
Porovnávat kvalitu populací srnčí zvěře v rámci Evropy nelze pouze podle parůžků, které jsou sice v určitém vztahu k tělesné velikosti srnce, jeho hmotnosti, zdravotnímu stavu, a také podle vlivu vnějších faktorů. Přesto jsou parůžky a jejich hodnoty ve vztahu k věku určitým podkladem pro analýzu na jaké úrovni se chov srnčí zvěře v České republice nachází.
Při pohledu na tabulku č. 6 je vidět, že před trofejí z České republiky jsou silnější trofeje ze Švédska, Velké Británie, Maďarska, Polska, Litvy a Rumunska. Naše trofej srnce s hodnotou 201,70 b. CIC byla v roce 1971 na mezinárodní výstavě v Budapešti na druhém místě na světě za trofejí v hodnotě 228,68 b. CIC z Maďarska. A po padesáti letech je tato naše trofej odsunuta na 16. místo na světě! Možná, že by bylo spravedlivé, aby tři trofeje z Velké Británie, u kterých chybí doklad o garanci CIC nad jejich hodnocením, byly z tabulek ve všech dostupných literárních zdrojích vyřazeny, i tak by se naše česká trofej přesunula „jen“ na 13. místo na světě.
K této trofeji bylo několikrát vzneseno mnoho připomínek, zda je trofej z Čech, nebo kde a kdo srnce s takovou trofejí ulovil. Podrobné pojednání o této trofeji bylo publikováno v roce 2021 v časopise Svět myslivosti. Protože tato trofej byla mezinárodní komisí v roce 1971 v Budapešti právoplatně ohodnocena, tak není možné zpětně vyžadovat reklamaci a anulování tohoto rezultátu.
V tabulce č. 6 je uvedeno pořadí 24 trofejí z osmi evropských zemí, kde máme pouze jednu trofej nad 200 b. CIC. Maďarsko má osm trofejí nad 200 b. CIC, Polsko pět, Velká Británie také pět (nebo jenom dvě), Rumunsko dvě, Litva a Švédsko také po jedné trofeji.
Trofej srnce z Čech s hodnotou 201,70 b. CIC je od roku 1971 v národním pořadí na stále prvním místě. Že je švédská trofej srnce s hodnotou 246,9 b. CIC až na třetím místě, je určitě nesprávné, protože první a druhá trofej z Velké Británie, nemají oficiální doklad o hodnocení s garancí CIC, nebo doklad existuje, ale nikdo jej nepředložil k ověření. Rozhodně v oblasti, odkud pochází švédská trofej, je uloveno několik srnců, jejichž trofeje přesáhly hodnotu také 200 b. CIC, ale dosud nebyly vystaveny na žádné výstavě.
V tabulce č. 7 je přehled o přidělených medailích srnčím parůžkům z 13 evropských zemí. V tabulce je vidět, že lov starších srnců přináší významné zviditelnění kvality dané populace. V porovnání se zahraničními chovy srnčí zvěře je v Čechách nejnižší průměr věku lovených srnců s hodnotou 3,9 roku. Protože se u nás loví ještě dost srnců mladších, než dospějí do trofejového věku, tak je logické, že i procentické rozložení medailí je v Čechách s převahou bronzových medailí (55 %). Pokud zůstane tento trend, že budeme lovit srnce před vrcholem parožní dispozice, tak se budeme okrádat o pozice na místech stříbrných a zlatých medailí.
V tabulce č. 7, kde je příklad okolních zemí, kde je lov srnců zaměřen na vyspělé a hodnotné trofeje starších srnců, by pro nás mohl být motivační. Rozhodně tento trend lovu srnců starších ročníků byl u nás praktikován na většině panství, a přesto bylo v populacích stále dostatek trofejově dobrých srnců. Příkladem může být i velmi početní sbírka trofejí na Konopišti, kde se provedl podle podrobných záznamů o lovu a vystavených trofejích rozbor hospodaření se srnčí zvěří na majetcích Františka Ferdinanda ď Este.
Konopišťský majitel lovil ve svých revírech v intervalech třech let, aby intenzívním každoročním lovem v jednom velkém revíru nesnížil výrazně populační hustotu a poměr pohlaví. Při lovu se zaměřoval na starší, trofejově dobré srnce. Proto v jeho sbírkách je parůžků mladších srnců pouze 27 % a trofejově zralých 73 %. Podle věkového složení jsou tam zastoupeni jednoletí srnci 7 %, dvouletí 8 %, tříletí 10 %, čtyřletí 12 %, pětiletí 16 %, šestiletí 17 %, sedmiletí 15 % a starší osmi let 15 %. Podle stupně paroží je v této sbírce 7 % špičáků, 19 % vidláků, 71 % šesteráků, 2 % osmeráků a 1 % desateráků, dvanácteráků a čtrnácteráků. Parůžky srnců ve věku od jednoho roku do čtyř let byly přitom většinou rarity.
Závěr
Kvalita populace srnčí zvěře v ČR je dobrá a místy velmi dobrá. Místa s nejlepší populací jsou: Litoměřicko, Mělnicko, Mladoboleslavsko, Nymbursko, Kolínsko a Kutnohorsko, což je úzké spojené území zahrnující Polabskou tabuli a vyvýšenou plošinu Dokeskou a úpatí českého Středohoří. V této oblasti je nejcennější populace Litoměřická, která se v množství význačných trofejí řadí na druhé místo za okres Vsetín.
Dále to jsou oblasti Lounska, Liberecka, Havlíčkobrodska, Českobudějovicka, Strakonicka, Tachovska a Znojemska. Tato území tvoří ostrůvkové kvalitní populace.
Větší území s kvalitní populací je pak na Prostějovsku, Blanensku, Hodonínsku, Uherskohradišťsku, Vyškovsku a Židlochovicku.
Největší kvalitní populace obývá Vsetínsko, Frýdecko-Místecko, Novojičínsko, Opavsko, Přerovsko, Kroměřížsko a Zlínsko. Tato populace reprezentuje nejkvalitnější srnčí zvěř žijící v ČR. V počtu význačných srnčích parůžků se tato oblast řadí mezi významné evropské oblasti chovu srnčí zvěře.
Význačné parůžky z jižní a severní Moravy tvoří 48 % z celkového počtu dosud ohodnocených parůžků v České republice od roku 1937. Převaha kvalitnějších populací na Moravě obývá území s lepším životním prostředím, než je tomu v Čechách. Porovnáním průměrných hodnot parůžků z Moravy a Čech jsou patrné rozdíly.
Například v podhůří Krušných hor mají srnci průměrnou délku parůžků stejně starých šesteráků 17,3 cm, srnci z jižní Moravy mají průměrnou délku parůžků 22,1 cm.
Analýzou pětiletých záznamů z okresních přehlídek chovu a lovu zvěře bylo v severních Čechách ve věkové kategorii 5 let a starších srnců s parožím šesteráků předloženo z celkového počtu 17 %, ve stejné věkové kategorii a shodném časovém úseku bylo z jižní Moravy předloženo 34 % šesteráků z celkového počtu předložených trofejí srnců.
Chov srnčí zvěře v Čechách má po stránce kvalitativního hodnocení v rámci Evropy po Švédsku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a Polsku své významné postavení. Rezervy jsou především v tom, že analýzu provádíme s daty, která nejsou zcela objektivně porovnatelná s vyjmenovanými zeměmi.
V Čechách se stereotypně držíme zásad tak zvaného průběrného odstřelu, který je zaměřen na mladou populaci I. věkové třídy – 50 % a II. věkové třídy – 35 %. Tyto mladé populace mají parůžky v průměru kratší, málo perlené s málo vyvinutými růžemi a malou hustotou parožní hmoty s převažující velkou porézností a menší mineralizací parůžků. Proto soubor hodnocených parůžků zastoupený z 85 % mladými srnci s nevyspělým parožím a 15 % dospělých srnců starších 5 let nemůže být porovnatelným souborem se zeměmi, kde se převaha lovu srnců přesunula již dávno do kategorie srnců starších 5 let s vyzrálým a trofejově hodnotnějším parožím.
Argumentace některých zastánců starého a všude jinde překonaného způsobu lovu mladých srnců je nepřesvědčivá. Pokud je v honitbě optimální poměr pohlaví a jsou vytvořeny dobré krytové, klidové a potravní podmínky, pak je nejlepším chovatelským zákonem teritoriální systém, který je přírodním systémem garantujícím, že se v reprodukci uplatní jen geneticky nejlepší jedinci dané populace.
Pokud v honitbě jsou srnci, kteří nemají progresivní typ paroží podle našich představ, to přece neznamená, že musí danou populaci negativně ovlivnit. Ale jen pokud nejsou loveni teritoriální srnci, kteří by měli být obzvlášť chráněni, pak se totiž neperspektivní jedinci, až na výjimky, v reprodukci neuplatní.
Ve většině okolních zemí se v mladých kategoriích srnců mohou lovit pouze jedinci evidentně nemocní, vážně poranění, případně velmi zajímavé rarity. Ty pocházejí často z paličkáčů, kteří nebyli uloveni a na třetím nebo čtvrtém paroží mívají tvarově atraktivní parůžky - rarity.
Paličkáči, kteří jsou potomky velmi slabých srn, nejsou pro chov perspektivní, ale jejich lov, pokud je nutný, je vhodné realizovat až v září, kdy jsou paličky vytlučeny, lebka je dostatečně osifikovaná, že se při preparaci nerozpadne a tělesná vyspělost je výrazně větší, než byla počátkem května, kdy se srnci mohou lovit.
Ostatní mladí srnci s parožím, které nemusí být perspektivní, což se vždy nedá předvídat, jsou chráněni až do dospělosti, kdy jsou loveni ve věku 5 let a více s dobrou, případně silnou trofejí.
Tento způsob moudrého hospodaření se zvěří přináší nejenom návrat k přírodě blízkému chovu, ale je ekonomickým přínosem, protože se loví dospělí srnci s vyšší tělesnou hmotností, s dobrou trofejí, která je ve vyšší cenové hladině než to je u mladých srnečků.
Je to ale i přínos z hlediska lovecké etiky. Pokud lovec uloví ročního špičáka, nebo tříletého srnečka proto, že nemá dostatečně vyvinuté délky výsad, tak to většinu lovců nepotěší a vztah k takové snadno získané trofeji bez příběhu, je zpravidla velmi chladný.
Jakákoliv obhajoba, že je potřeba ulovit všechny srnce v mládí, pokud nemají progresivní tvar parůžků, je velice zjednodušená a simuluje spíše kritický scénář, který se zpravidla v přírodě nekoná podle našich představ, ani našich příkazů.
Proto snad můžeme doufat, že už tato zastaralá praxe nebude dlouho mařit chovatelské cíle, které lze se srnčí zvěří dosáhnout tak jak tomu je jinde v zahraničí. Odmítavý nebo pohrdavý přístup k významu srnčí zvěře, která je původním druhem v české krajině, není omluvitelný. Srnčí zvěř svými skrytými územními nároky a nízkými škodami působenými na lesních a zemědělských kulturách, je druhem, kterému je třeba věnovat větší pozornost. Preference chovu srnčí zvěře na úkor mufloní, daňčí, sičí a černé zvěře přinese nejen hospodářský efekt, ale výrazně také sníží vypjaté vztahy mezi myslivci, zemědělci, lesníky a ochránci přírody, které jsou založené především na škodách působených výše jmenovanými druhy spárkaté zvěře.
Doc. Ing. Miloslav VACH, CSc.
člen Ústřední hodnotitelské komise při MZe
člen Trophy Evaulation Board CIC