„Ižek“ bylo a je v našich honitbách poměrně dost. Mají solidní pevný závěr a chromovaný vývrt, a tak se mnohdy dočkaly nové pažby. Ale přece jenom stárnou a ubývají. Na jejich místo jednoduché, ale spolehlivé a lehké zbraně nastoupily španělské Bergary BA 13, někdy také prezentované jako Bergara Scout nebo Apex, s vnějším kohoutem. Ty, se kterými jsem měl osobní zkušenost, mě většinou překvapily svou přesností. Jejich plastová pažba je řadila spíš do pracovního použití, navíc fólie, kterou byly některé pažby potažené, se po letech prý ráda loupe. Ale viděl jsem i Bergary s novou pažbou z ořechu nebo aspoň hezky namořeného buku.
Když ještě žila Zbrojovka Brno, tak kolem roku 2000 vyráběla jednušky ZK99 a z nich vzniklé Brno Effect. Ačkoliv to byly zbraně v dostupné ceně, byly to již zbraně tak trochu „na lepší“, přesahující strohý rámec pracovní zbraně.
Zcela jednoznačně zbraní „na lepší“ jsou Blasery K95, vyráběné od roku 1995 dodnes. Ty se dnes nabízejí jak v klasickém provedení s ořechovou pažbou, která je někde mezi francouzskou (s lícnicí a pistolovou rukojetí) a bavorskou pažbou (lícnice má na spodní straně tři „plameny“ kanel), tak v provedení s dřevěnou nebo plastovou thumbhole pažbou (K95 Ultimate) anebo s dřevěnou celopažbou (K95 Stutzen).
Jednušky prostě mohou mít mnoho tváří a pořád existuje nemalé množství myslivců, kteří oceňují lehkost a kompaktnost jednušek.
Osobně dávám přednost opakovačkám, mám již přes čtyřicet let ZKK 600, kterou jsem před necelými deseti lety doplnil o CZ 527. Bez ohledu na osobní preference mi ale udělalo velkou radost zjištění, že se v České republice zrodila nová kulovnice jednuška. Narodila se mimo Českou zbrojovku, ačkoliv její výrobce, firma JK Nástroje, sídlí ve „zbraňorodém“ Slovácku, jen kousek od Vlčnova, Hluku či Uherského Hradiště (a pochopitelně i od Uherského Brodu).
Firmu JK Nástroje mám již delší dobu spojenou s kvalitními montážemi zaměřovacích dalekohledů a zaměřovačů vůbec a také s kooperací s Českou zbrojovkou Uherský Brod a se španělskou Bergarou. Bergara sice není tak slavná značka jako třeba Sauer, Blaser nebo Krieghoff, ale o kvalitě Bergar přesto nemůže být pochyby. Takže JK Nástroje není ve zbraňovém světě žádný nováček. Mimochodem, JK Nástroje je jedna z nejmodernějších brusíren a nástrojáren, jaké jsem v poslední době viděl a slibuji o firmě napsat samostatný článek.
A proč si v JK Nástroje zvolili jednušku? Majitel firmy je myslivec a když jsem se zeptal proč právě jednuška, odpověď byla jasná a stručná: „Protože jsou hezké, spolehlivé a dobrému myslivci přece jedna rána stačí.“
Takže jsem vyrazil do továrny do Podolí u Uherského Hradiště, abych se na vlastní oči a ruce s novou jednuškou označenou JK S10 důkladně seznámil.
První dojem byl tohle je Blaser K95! Ta vnější podoba tu je, na druhou stranu, co si chcete na jednušce s bavorskou pažbou vymýšlet. Podoba je ještě i ve skutečnosti, že S10 má podobně jako K95 sklopnou hlaveň uzamčenou Jägerovým závěrem s kyvným závorníkem, který uzamyká přímo do hlavně. Silové děje tak při výstřelu zůstávají omezené na hlaveň a závorník, což umožňuje odlehčit baskuli. Pokud se ale podíváte na celkovou konstrukci závěru zbraně, pak zjistíte, že se nepochybně jedná o vlastní svébytnou konstrukci, dva její prvky jsou dokonce patentově chráněny.
Druhý dojem byl má to dvě spouště! Nemá. To, co vypadá jako přední spoušť v samostatném lučíku, je ve skutečnosti ovládání uzamykacího klínu závěru. Tak trochu nezvyklé, ale jak jsem později zjistil, je to pohodlné a ergonomicky docela příjemné, i když máte kratší prsty u ruky jako já. Oba dva lučíky, jak spoušťový, tak ten, který chrání páčku ovládání uzamykacího příčného klínu - odemykač jsou poměrně prostorné a střelec se do nich pohodlně vejde i v zimní rukavici. Ovládání je jisté a po pár minutách i intuitivní.
Bicí a spoušťový mechanismus využívá přímoběžný úderník napínaný pomocí šoupátka na horní straně krku pažby. Inerční (setrvačný) zápalník je nesený v závorníku a pokud není závěr uzavřený a uzamčený, nemůže dojít odpálení náboje v hlavni. Úderník je přímoběžný, hnaný vinutou pružinou. S každým sklopením hlavně dojde k uvolnění bicí pružiny. Před výstřelem je třeba ji posunutím šoupátka na krku pažby směrem vpřed napnout. Spoušťový mechanismus není vybaven napínáčkem, z továrny odchází standardně nastavený na odpor asi 12 N
Ke sklápění hlavně a odemykání závěru slouží páčka („přední spoušť“). Jejím stisknutím se odsune dozadu příčný klín uzamykající závorník a závěr a lze sklopit hlaveň. Po sklopení se povysune náboj z komory. Pokud před otevřením došlo k výstřelu, je aktivován vyhazovač a prázdná nábojnice je vyhozena.
Hlavně se standardně dodávají bez pevných mířidel, buď připravené na blaserovu sedlovou montáž nebo s lištou MilStd1913 (picatinny). V době, kdy píši tento článek, se nabízejí hlavně v rážích 222 Remington, 223 Remington, 243 Winchester, 308 Winchester, 30-06 Springfield, 6,5x55 SE, 7x57 a 8x57 IS, dlouhé 610 mm. Dá se očekávat, že až se výroba usadí, budou přibývat další ráže a délky hlavně. JK Nástroje je vlastníkem společnosti ISB Precizion která vyrábí hlavňovinu v nečekaně širokém spektru ráží, takže asi časem bude možné si domluvit ráži a délku na míru.
Jednuška S10 se zatím dodává s francouzskou pažbou s lícnicí bavorského typu. Pažba je z kvalitního ořechového dřeva, s olejovým povrchem. Úchopové plochy na předpažbí a pistolové rukojeti jsou zdrsněné křížovou rybinou. Pažba je přímá, příjemná jak na rychlé přilícení, tak na přesnou mířenou střelbu. Hlavně ale umožňuje dobře kontrolovat zpětnorázové síly při výstřelu a zdvih.
Na pušce jsou instalovaná poutka na nosný popruh, jedno na hlavišti pažby, druhé přímo na hlavni. Poutko na hlavni je klasika, ačkoliv někdo tvrdí, že tah za nosný popruh (třeba za střelecký popruh) může ovlivnit bod zásahu. Podle výrobce ale faktické ovlivnění není detekovatelné. Pokud by vám vadilo, je možné jej z hlavně sejmout, sejmutí je vratné.
Předpažbí má na předním konci „tulipán“ (lidově též „přehrnutý pysk“ nebo „šnóbl“), to je estetický aspekt. Mnohem víc si cením, že má poměrně velkou rovnou spodní plochu a díky tomu je stabilní při opření třeba o vodorovného ráhno zábradlí posedu.
Lůžko hlavně (baskule) je ocelové, bočnice jsou buď krycí plechy nebo dřevěné destičky umožňující zákaznické individuální vyzdobení zbraně.
Rozborka je snadná, jako asi u všech zbraní se sklopnými hlavněmi a lůžkovým závěrem. Na spodní ploše předpažbí vyklopte Deeleyovu klapku, tím jste uvolnili předpažbí. To nyní vyklopte od hlavně a sejměte ze zbraně. Stiskem odemykací páčky („přední spoušť“), odsuňte příčný klín, závěr se odemkne a hlaveň se dá sklopit a vyklesnout z hlavního čepu. Tím je rozborka u konce.
Pokud chcete zbraň dlouhodobě uložit nebo opravdu důkladně vyčistit a prohlédnout, pak můžete pomocí přiloženého dvojhrotého klíčku rozšroubovat a vyjmout dorazový čep odemykací páčky, umístěný ve svislé příčce oddělující odemykací páčku od spouště. Nyní plně stiskněte odemykací páčku a kývnutím vpřed vyjměte zlatě nitridovaný závorník ze zbraně. Se závorníkem jste vyjmuli i v něm nesený zápalník, ze zbraně tedy nelze vystřelit.
Jakékoliv další rozebírání již musí dělat specialista – puškař. Sborka je jednoduchá, jen v opačném pořadí.
Měl jsem možnost se podívat na několik S10 ve stádiu montáže a musím přiznat, že jsem byl příjemně překvapený. Firma si zjevně ze svých nástrojářských základů podržela kvalitu a přesnost výroby, všechny součástky, včetně těch vnitřních, které běžný uživatel nikdy neuvidí, jsou precizně obrobené a čistě lícují.
Pokud se někdo zeptá: „A co ty přesahy dřeva kolem baskule?“ Nevadí mi. Jsou rovnoměrné kolem celého obvodu styčných ploch a spíš je vnímám jako výraz současného designu (již zmíněný Blaser K95, se kterým se S10 prostě bude porovnávat, ať chce nebo nechce) než jako snahu si zjednodušit život.
Vydal jsem se také na firemní tunelovou střelnici. S sebou jsme měli zbrusu novou S10 v ráži 308 Winchester, osazenou zaměřovacím dalekohledem Meopta Meostar R2 1,7-10x42 v sedlové blaserově montáži od JK Nástroje. S sebou jsme nesli dvě krabičky nábojů Hornady TAP s celoplášťovými střelami o hmotnosti 155 grainů (10,04 gramu).
Střelnice je nová a firmě slouží jak pro ověřování nově vyrobených zbraní, tak pro nastřelování zbraní, pokud si zákazník objednal zbraň již osazenou zaměřovacím dalekohledem. Tunel umožňuje střelbu na 100 metrů a firma chystá výstavbu dalšího tunelu s možností střelby až na 200 metrů.
Sedl jsem si na střeliště, zbraň usadil na střeleckém vaku a upravil si zaměřovač na svoje oko. Osahávám si spoušť. Spoušť nikde nedrhne, v souladu s dnešními trendy má jednoduchý odpor a minimální krok, bod odpálení je čistý a křehký, jako když zlomíte skleněnou tyčku a celkem jí není co vytknout.
Kulovnice byla nastřelená. Takže nabít, napnout bicí mechanismus, zamířit, nadýchat, zadržet dech, dorovnat na cíl a jemně stisknout spoušť. Tunelem zaduněla rána, trochu nečekaná, tak jak to má být. Díra v papíru byla jen kousek od záměrného bodu.
Otevřel jsem závěr, sklopil hlaveň a vystřelená nábojnice ťukla o stůl a s cinknutím dopadla na podlahu. Přebití je dílem okamžiku. Znovu vypracuji výstřel, prásk, … sakra, jsem nějak mimo.
„Strhnul jsi,“ říká Petr u pozorovacího monokuláru. Krčím nos. Přebíjím a znovu – nějak jsem mimo. Prostě, tříraná nástřelka přes 5 cm mě opravdu neuspokojuje.
Petr krčí rameny, „Ta flinta má na víc“.
Čím víc se snažím, tím méně se mi daří. Měníme si místa. Tušíte správně, chyba byla někde mezi koncem pažby a podlahou, S10 opřená o Petra udělala pěknou nástřelku necelých 3 cm v průměru. Proč se mi ten den nedařilo, nevím. Nedařilo.
Měl jsem ještě chvíli času druhý den, proto jsem se na střelnici vrátil a znovu střílel. Stejná zbraň, stejná střelnice, stejné střelivo, stejný doprovod. Proč mi to tentokrát padalo, respektive první den nepadalo, nemám potuchu. Faktem je, že jak ukazuje přiložená fotografie, je S10 schopná střílet s dobrým střelivem s přesností pod 1 úhlovou minutu, tj. pod 3 cm na 100 metrů. Soustavně a opakovaně. Zároveň jsem si musel s pokorou uvědomit, že prostě jsou asi dny, kdy se to člověku nedaří. A vůbec netuší proč.
Vytýkám něco jednušce S10? Nic zásadního. Spíš mám dva náměty na vylepšení.
Ten první se týká ovládací páčky uzamykání závěru („přední spoušť“). Její čelo (plocha na které spočívá bříško prstu při odemykání) má stejný hladký povrch, jako spoušť. Líbilo by se mi, kdyby byla tato plocha nějak zdrsněná nebo měla nějakou jasně hmatem rozpoznatelnou texturu, které by hmatu od prvního dotyku jasně říkala: Já jsem odemykač, já nejsem spoušť.
A druhá věc: moc by mě potěšil v hlavišti pažby jednoduchý penálek, schránka na několik záložních nábojů. Něco jednoduchého, co v minulosti mívala každá druhá lovecká kulovnice. Dnes penálky skoro vymizely. Nemyslím, že by to bylo znakem jejich zbytečnosti, na luxusních zbraních se vyskytují dodnes, spíš je odstranila snaha zbraně zlevnit.
Spousta myslivců nosí na pažbě své kulovnice návlek, ve kterém má několik záložních nábojů, u těch, kteří mají jednušku, je to spíš pravidlo než výjimka. Myslím, že zejména u jednušky má penálek svoje opodstatnění.
Můžeme také diskutovat o pevně nastaveném odporu spouště. Osobně mě neuráží, tovární spoušť je plně přiměřená loveckým potřebám.
Zpočátku jsem také přemýšlel o automatickém uvolnění bicího mechanismu (de-cocking) při každém otevření závěru. Na střelnici jsem si vyzkoušel, že sžití s ním je poměrně snadné a intuitivní. Je vlastně jedno, zda odjišťuji nebo napínám bicí mechanismus, ovládání je snadné, zcela tiché (!) a nemá nadměrný odpor ani krok. Takže napnutí bicího mechanismu je poslední úkon před výstřelem, ve chvíli, kdy již za mířidly vidím cíl a stane se tak součástí automatické práce na výstřelu.
Pokud shrnu všechno výše uvedené, pak jednuška S10 je pozoruhodně zralá zbraň i přes skutečnost, že se jedná vůbec o první samostatnou konstrukci zbraně tohoto výrobce.
Pažba mi sedla, navíc jsem si skoro jist, že současná francouzská pažba s bavorskou lícnicí je teprve první, nikoliv poslední slovo.
Chápu, že přímotažné blasery jsou dnes nejrozšířenější evropskou opakovačkou, přesto si myslím, že instalační rozhraní pro blaserovu sedlovou montáž na zaměřovače není v našich krajích tak úplně rozšířená. Jsem ale smířen a hřeje mě vědomí, že na přání zákazníka JK Nástroje umí dodat hlaveň opatřenou „pikašínou“ MilStd 1913. Že se dá rozhraní typu „pikašína“ vyřešit i esteticky velmi uspokojivě dokazuje například Merkel RX Helix.
Hodně mě potěšila plochá spodní plocha předpažbí.
Stejně tak mě potěšilo, že konstruktér nepodlehl lákavé možnosti jednušku maximálně odlehčit. Nicméně existuje také varianta s lehkou duralovou baskulí. Taková zbraň sice může být zajímavá v malých rychlých rážích typu 222 nebo 223 Remington, ale pokud chcete „plnotučnou“ kulovnici v puškové ráži plného výkonu přes asi 3300 J na ústí, zaplatíte mohutným impulsem vývinu rány. Zkrátka zbraň bude „kopat“, bez ohledu na to, jakou má pažba geometrii. Ale proti gustu …
Moje počáteční pochybnosti o vhodnosti „dvojspoušťového“ uspořádání ovládání uzamykání závěru a spouště mi praktická zkušenost ze střelnice ukázala jako jednoznačně neoprávněné. Naopak, ve spojení s vyhazovačem se ukázalo jako až podivuhodně rychlé a pohotové.
Zbraň je tak akorát kompaktní, na druhou stranu, která jiná zbraň než jednuška vám nabídne při 60cm hlavni celkovou délku pouhých 104 cm a hmotností kolem 3 kg bez zaměřovače.
Jednuška S10 je zbraň pro aktivního myslivce, který chce šoulat a nachodí toho dost i v náročném terénu. Nebo zbraní pro osobu, která není zrovna „bivoj“ a chce něco lehkého.
Ať ten nebo ten, jednuška je zbraň myslivce, který vyznává zásadu hlásanou kdysi jeho císařským a královským Apoštolským veličenstvem, císařem rakouským, králem českým a uherským etc. etc. Františkem Josefem I.: „Na jedno zvíře stačí jedna rána.“ Jednuškou S10 od JK Nástroje získáte všechno, co k naplnění této zásady potřebujete a mám všechny důvody se domnívat, že na celý život.