Snažím se vychovat stěně bavorského barváře (7 měsíců) povely bez rušivého okolí zvládá, ale jinak bohužel ne (kolem jdoucí osoba, jiný pes) největším problémem však je stopa zvěře. Například v lese při hození aportu a následném povelu „přines“, pokud zavětří stopu zvěře vůbec nereaguje a to ani na pískání na píšťalku a vrátí se až za několik minut. Jak psa cvičit popřípadě pokárat v tomto momentu.
Dobrý den, starší výcvikáři doporučovali, aby se pes nejdříve cvičil na klidném místě a teprve když je cvik upevněný, aby se postupně přecházelo na místa s rušivými faktory. Přičemž platilo, že je třeba vyhledávat napřed místo klidnější a až postupně přecházet na složitější situace.
Velmi se při výcviku využívala šňůra. Ono je totiž z pohledu budoucí poslušnosti psa velmi důležité nedávat povely, které nemusí splnit. Pokud psovi např. hodíte aport a on odběhne za jiným psem, znamená to, že nejen v daném okamžiku neposlechl, ale hlavně že získal pro něj důležitou zkušenost říkající, že poslechnout nemusí. Proto je rozumnější v určitém okamžiku (běží okolo jiný pes) raději žádný povel nedávat. Pokud ovšem nemáte psa na dlouhé šňůře, protože jejím prostřednictvím psa můžete přinutit, aby povel splnil. Psa, který vystartuje za zvěří a není na vodítku nebo zmíněné šňůře v podstatě potrestat nemůžete. V okamžiku kdy vybíhá, se k němu nedostanete a pokud byste ho potrestala po té, co se vrátil, nespojil by si trest s tím, že honil zvěř, ale s tím, že se k Vám vrátil.
Dnes se moc o výcviku se šňůrou nemluví, za to se hojně hovoří o elektronických obojcích. U štěněte bych určitě napřed vyzkoušela šňůru.
Vladimíra TICHÁ