V tomto příspěvku bych se zabýval porovnáním myslivosti a ochranou přírody před účinností nyní platného zákona o myslivosti a v současné době.
Úvodem bych z hlediska historického vývoje lovectví, myslivosti, ochrany zvěře a lesnictví pro můj příspěvek ponechal zjednodušené pořadí jednotlivých činností či odvětví.
Lovectví, jako hlavní zdroj obživy, postupem času ztratilo na důležitosti a v počátcích feudální doby se lov stal výsadou panovníka (nařízení knížete Boleslava I. kolem r. 950, tzv. regál). S dalším rozvojem feudalismu roste moc šlechty a tím dochází k omezování regálu.
Usnesení Českého sněmu z r. 1573 obsahuje i nařízení o ochraně zvěře. Myslivost se stává povoláním, obydlí myslivců (myslivny či hájovny) jsou stavěny přímo v honitbách. Lze konstatovat, že to byly počátky myslivosti u nás a každý myslivec (řečeno dnešní mluvou) měl v pracovní náplni i ochranu zvěře.
Za vlády Marie Terezie (r. 1754-1756) vydáním lesních řádů začíná preference lesnictví na úkor myslivosti a postupem času se myslivost výrazně podřizuje potřebám lesního hospodářství. Přesto zůstala myslivost úzce spjata s ochranou zvěře a ochranářské snahy mají v našich podmínkách dlouholeté tradice. Právě lesníci a myslivci patřili k prvním ochráncům přírody. Nejsem si už tak moc jist, že tento trend přetrvává i dnes.
Zákonem o myslivosti č. 23/1962 Sb., který byl v průběhu let několikrát změněn, byla myslivost definována jako odvětví zemědělské a lesní výroby a právo myslivosti bylo odloučeno od vlastnictví pozemků. V závěru účinnosti zákona došlo novelou zákona č. 270/1992 Sb. k opětnému spojení práva myslivosti s vlastnictvím pozemků. Myslivost a ochrana přírody byla též výrazně ovlivněna vznikem ČSMS (sloučením obou národních mysliveckých organizací) a začleněním svazu do Národní fronty. Za určitý klad té doby lze považovat činnosti směřující k aktivní široké výchově mládeže a vytváření kladného vztahu k myslivosti a ochraně přírody. Činnost mysliveckých sdružení byla směřována v rámci tzv. socialistické soutěže na brigádní činnosti v zemědělství a lesním hospodářství. Někteří si ještě pamatují na množství usušeného sena, pomoc při žních nebo při zalesňování či ochranných činnostech v lesích, které v jednotlivých sdruženích šly do tisíců hodin. V té době docházelo k intenzifikaci chovu drobné zvěře, byly zakládány odchovny bažantů a kachen a také k výsadbám remízků, zvyšujících úživnost honiteb a tím i úpravě krajiny. Jistým nepopíratelným záporem byla organizovaná povinná účast myslivců na těchto akcích. Myslivecká sdružení dříve také výrazně ovlivňovala společenský život v obcích. Nyní uživatelé honiteb spíše řeší plnění plánů lovu a dostatečné počty zvěře pro myslivecké či spíše lovecké vyžití.
Podle současně platného zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., se rozumí myslivostí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.
V třetí části tohoto zákona jsou zároveň stanoveny základní povinnosti, omezení a zákazy dané v zájmu ochrany, vymezeny povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat, vlastníků pozemků, uživatelů honiteb, včetně oprávnění a povinností mysliveckých stráží.
V odborné myslivecké literatuře i příručkách sloužících k přípravě uchazečů o některou zkoušku z myslivosti někteří autoři uvádějí, že myslivost a ochrana přírody jsou dva totožné pojmy. Tím autoři naznačují, že myslivost je úzce spojena s ochranou přírody.
Ochrana přírody a krajiny je zásadním prvkem tradičních i budoucích aktivit myslivců. Výrazně tím může ovlivnit vylepšení náhledu na myslivce ze strany široké veřejnosti. Velmi rádi se jako myslivci pasujeme za nejstarší ochránce přírody. Do stanov ČMMJ, dalších mysliveckých organizací a mysliveckých sdružení jsme zakotvili mezi základní činnosti ochranu přírody a životního prostředí.
Ale můžeme se spokojit se stavem, v jaké kvalitě a množství tuto činnost vykonáváme?
Nemají naši kritici v mnohém pravdu, že se pasujeme do role ochránců, ale ve skutečnosti jen tuto ochranu proklamujeme?
Někdy mám dojem, že vsunutím ochrany přírody do stanov zmíněných subjektů jsme se zachovali podobně, jako některé pseudoochranářské spolky. Jeden můj známý myslivecký hospodář a funkcionář OMS má pro tyto aktivisty pojmenování ekoteroristi. Mnozí právě takoví samozvaní ochránci přírody hlasitě proklamují, že myslivost nemá nic společného s ochranou přírody.
Pokud bychom myslivost opravdu chápali jako nástroj ochrany přírody, měli bychom větší pozornost věnovat přípravě a zpracování plánu péče o zvěř (Mysl 004), jako součásti každoročního plánu mysliveckého hospodaření, ve kterém by byla zpracována péče o vybrané části honiteb (biokoridory, remízky, biopásy, zatravněné údolnice, okraje polí a cest), jinak řečeno potřebné krajinné prvky. Často by se jednalo o obnovu, v minulosti z různých příčin odstraněných krajinných prvků. Zde myslím nesplnilo zadání ani Ministerstvo zemědělství jakožto ústřední orgán státní správy myslivosti, při zpracování vyhlášky č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Myslím, že obecná ochrana přírody ze širšího hlediska má větší záběr, protože jsou v ní zahrnuty i další činnosti zaměřené na ochranu přírody a krajiny nad rámec myslivosti.
Ve vztahu k myslivosti se podle zákona o ochraně přírody a krajiny tato ochrana vyznačuje vymezenou péčí fyzických a právnických osob o volně žijící živočichy planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, péčí o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Zejména se jedná o:
* ochranu a vytváření územního systému ekologické stability (zakládání biocenter, biokoridorů …),
* obecnou ochranu volně žijících živočichů a zvláštní ochranu těch druhů, které jsou vzácné a ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování (záchranné programy pro tetřeva, tetřívka, koroptve ...),
* ochranu dřevin rostoucích mimo les (solitérní stromy),
* spoluúčast v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny (účast mysliveckých subjektů v rámci řízení, kde hrozí negativní vliv na přírodu a krajinu),
* účast na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách (v rámci tvorby plánu společných zařízení ve sboru zástupců vlastníků pozemků),
* ovlivňování vodního hospodářství v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život mokřadních a vodních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků, ploch a mokřadů,
* obnovu a vytváření nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny.
Konkrétní činnost myslivců můžeme rozdělit na:
Přímé ovlivňování životního prostředí
* péče o přežití a uchování ohrožených druhů zvěře,
* zvyšování úživnosti, vysazování remízků a okusových dřevin (zalesňovací aktivity, vnášení keřové a stromové vegetace do krajiny, vytváření prvků územních systémů ekologické stability tzv. ÚSES.
Nepřímé ovlivnění životního prostředí
* myslivecká osvěta a propagace mysliveckých činností mezi laickou veřejností,
* výchova mládeže a její zapojení při ochraně přírody,
* výchova mezi myslivci směřující k aktivní spoluúčasti při ochraně přírody,
* zapojení se do správních řízení ovlivňujících myslivost, zvěř a životní prostředí.
Za účinnosti předchozího zákona o myslivosti docházelo více k přímému ovlivňování životního prostředí a ochraně přírody. Už jenom pouhým porovnáním výše uvedených možností dospějete jistě ke stejnému názoru.
V současnosti, a není to jen změnou myslivecké legislativy a společenského prostředí, ale i změnou struktury uživatelů honiteb a při nízkém právním vědomí samotných držitelů loveckých lístků, dochází spíše k nepřímému ovlivňování životního prostředí.
Úroveň prováděné ochrany přírody a krajiny je dále negativně ovlivňována vnějšími faktory, mezi něž patří:
* na venkově dochází k rušení základních škol a mládež má úplně jiné zájmy,
* nezájem mysliveckých sdružení a uživatelů honiteb účastnit se společenského života v honitbě,
* nízká úroveň zemědělství je všeobecně známa a v porovnání s dotovanými zemědělci z některých zemí EU nemůžeme očekávat její rychlý růst, (velké prostory ladem ležící, neohospodařované půdy),
* v lesnictví došlo k velké změně vlastnických vztahů a u větších vlastníků není zájem o zalesňování či další ochranářské práce prováděné myslivci,
* nízká informační a vzdělávací úroveň myslivců ze strany orgánů státní správy a ČMMJ.
Přitom existují možnosti, kterých uživatelé honiteb, až na vzácné výjimky, nevyužívají (ÚSES, dotační tituly, biokoridory, získávání vhodných pozemků do vlastnictví apod.)
Kromě určitých vzácných výjimek, podle mého názoru, směřuje myslivost zpět k lovectví. Není to jen úzký zájem držitelů loveckých lístků o lov zvěře a vše ostatní je mimo jejich zájem, ale napomáhá k tomu i zvýšení počtu obor, které ponejvíce vznikaly v přechodném období mezi účinností zákonů 23/1962 Sb., a č. 449/2001 Sb. Mnozí lovci také nevidí rozdíl mezi zvěří ulovenou v oboře a zvěří z volné honitby.
Velmi si proto vážím uživatelů honiteb a myslivců, kteří se v současné době věnují uchování ohrožených druhů zvěře (koroptve, tetřívka), ale i zajíce, bažanta a úpravou krajiny zlepšují životní podmínky pro zvěř (klidové zóny, biopásy apod.). Bohužel je to podle mých zkušeností a hrubého odhadu jen asi 10 % uživatelů honiteb z Libereckého kraje.
Neustále se přesvědčuji o tom, že myslivci v honitbách nemají také dostatečný přehled o legislativních změnách týkajících se myslivosti a navazujících předpisů. Bohužel se stává, že se takové nízké právní vědomí týká i funkcionářů na různých úrovních (členové výboru MS, uživatelé honiteb). Rád bych proto využil této možnosti a i zde upozornil na změny zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k myslivosti.
V průběhu roku 2009 byl tento zákon celkem čtyřikrát novelizován. Zmíním se jen o zákonu č. 349/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2009. Podle této novely bylo nově do zákona o ochraně přírody a krajiny vloženo ustanovení v § 5 odst. 6, které umožňuje povolit odlov nepůvodních druhů živočichů v návaznosti na ustanovení § 14 odst. 1 písm.f) zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. O povolení odlovu geograficky nepůvodních druhů živočichů podle výše uvedeného ustanovení je možné požádat orgán ochrany přírody na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, tzv. trojkových obecních úřadech.
Za významnou změnu, kterou novela zákona o ochraně přírody a krajiny přinesla, lze také považovat změnu kompetencí, právě ve vztahu k zákonu o myslivosti. Zde je v § 66 zákona o myslivosti uveden výčet ustanovení, ke kterým je vyžadován souhlas, stanovisko či dohoda orgánu ochrany přírody. Podle novely zákona je nyní, ve všech těchto případech, dotčeným orgánem ochrany přírody krajský úřad (případně správa CHKO či národního parku). Je nutné počítat s určitým časovým zdržením při vyřizování žádostí orgánem myslivosti, neboť ten si musí vyžádat tato stanoviska od krajskému úřadu, nikoliv tedy jako dříve jen od orgánu ochrany přírody na svém tzv. trojkovém úřadu.
Za další změnu je třeba považovat zrušení často kritizovaného ustanovení § 90 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, podle něhož byl zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy vydané k jeho provedení zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o územním plánování a stavebním řádu, o ochraně zemědělského původního fondu, o vodách, lesích, myslivosti a rybářství.
Na závěr bych chtěl požádat všechny čtenáře tohoto příspěvku, aby pomohli nejen svojí aktivní činností, ale i prostřednictvím dalších zelených kamarádů napomoci k intenzivnější ochraně přírody a krajiny, včetně péče o zvěř. Úroveň myslivosti, tak jako dalších odvětví, byla, je a bude odrazem či zrcadlem celé naší společnosti. I když v porovnání s lesnictvím, ochranou přírody nebo rybářstvím jsme na tom asi nejhůř. Proto každý z nás může přispět svou troškou do mlýna. Tradice a mezinárodní ohlas na úroveň naší myslivosti si jistě takový přístup zaslouží.
Jiří ČERNÝ
jicerli@seznam.cz