Časopis Myslivost

11 / 2011

Přemnožení lišek – jeden z faktorů úbytku drobné zvěře

Myslivost 11/2011, str. 82  Mgr. Josef Placata
Na toto téma vyšla v posledních letech v časopisu Myslivost celá řada zajímavých a podnětných příspěvků, nápadů a doporučení. Již delší dobu mne tato problematika tíží a potřebuji se se svými myšlenkami svěřit.

Vím, že liščí populace sehrává klíčovou roli zdravotní policie, loví slabé, nemocné a přestárlé kusy, a tím nám pomáhá udržovat drobnou zvěř v dobré kondici. Likviduje v přírodě uhynulou zvěř. Tuto záslužnou činnost vykonává pouze v případě únosných stavů.

Za únosnou hustotu liščí populace se uvádí v odborné literatuře v převážně lesních honitbách jedna liška na 750 až 1000 ha, ve smíšené honitbě jedna liška na 500 ha. Naše smíšená honitba má skoro 2000 ha, tedy normovaný stav čtyři lišky obecné.

 

Jak je to ve skutečnosti?

Pomalu, ale jistě se blížíme ke stavu, kdy predátoři – dravci a šelmy – převyšují stavy drobné zvěře. Nacházíme se ve stadiu, kdy stoupají počty ulovených lišek a klesají počty ulovené drobné zvěře. Například v okrese Tábor bylo v roce 2009 uloveno dvakrát více lišek než zajíců. V našem mysliveckém sdružení bylo letos 46 lišek, z toho 18 norováním. Je to nárůst přibližně o 53 procent oproti minulým letům. Je to na jedné straně historicky nejvyšší lov lišky obecné v naší honitbě, ale na druhé straně výsledek lovu velmi alarmující.

 

Proč máme tak vysoké stavy lišek?

Důvodů se nabízí celá řada:

* lišky mají dobrou potravní nabídku,

* úspěšná orální vakcinace lišek proti vzteklině,

* dostatek bezpečných úkrytů k vyvedení mláďat, hlavně v honitbách s převahou lesa (vždyť les je domovem lišky),

* omezený počet predátorů, tím největším by měl být myslivec,

* nedostatečné tlumení liščí populace v některých honitbách.

Pokusím se shrnout hlavní zásady pro tlumení přemnožených lišek.

1. Znalost všech nor v honitbě a jejich využití k lovu:

* u nor v dostatečné vzdálenosti budovat vysoké žebříky s viditelností na hlavní vsuk nory,

* stanovit pravidla obcházení nor, hlavně lapacích nor, kdo, kde a v jakých intervalech (ve sdružení se nám to osvědčuje),

* k přírodním i umělým norám v období od poloviny března do poloviny května chodit pouze tehdy, pokud bezpečně víme, že nory jsou obsazené a my budeme norovat,

* udržovat stávající nory v honitbě v použitelném stavu. Po norování dát noru do původního stavu,

* norovat lišky nejen na jaře, v době, kdy má liška mláďata, ale i v zimě v době kaňkování.

2. Využití norníků:

* myslivecké sdružení by mělo mít dostatečný počet norníků,

* zrušit současný bezkontaktní výcvik norníků v noře a připravit je na přímý kontakt s liškou. U bezkontaktní zkoušky norníků určitě projdou i takový psi, kteří by do nory neměli být vpuštěni,

* využívat lokátoru pro norníky, který usnadní určení směru nory, ale i přesné a rychlé určení, kde se v noře norník nachází (to oceníme hlavně při kopání).

3. Vlastní lov:

* liška by se měla v honitbě lovit intenzivně, všemi povolenými způsoby,

* nelovit lišky náhodně, ale cílevědomě,

* organizovat naháňky na lišky na dobře obeznané obnově,

* lišky lovit na čekané, posedy a žebříky stavět u spádů lišek. Využít vábení jak zaječím vřeštidlem, tak myškováním. Příchod na posed nesmí narušit spád lišky,

* lovit lišku v melioračních kanálech,

* využít při lovu lišek žňových prací (v obilných a kukuřičných lánek má liščí společnost klid – zde v létě loví a přebývá), pozor na lov při žňových pracích – do 200 metrů od pole!,

* zřizovat újedi v dostatečné vzdálenosti od žebříku či kazatelny,

* snažit se, aby v mysliveckém sdružení nelovilo lišky jen několik nadšených myslivců (u nás je to 43 %), a apelovat na myslivce, aby bylo více odpovědnosti za stav drobné zvěře v honitbě,

* odstranit nešvar pouštět lišku bez rány na čekané na zvěř srnčí, černou či jinou,

* využít soutěže tlumení zvěře myslivost škodící, spojené s odměnou a vyhlášením výsledků na výroční členské schůzi sdružení.

 

Co říci závěrem?

Je velmi zjednodušené svalovat nízké stavy drobné zvěře na predátory. Co dělají myslivci? Je škoda, že v době přemnožení lišek se celá řada myslivců nevěnuje lovu lišek tak, jak by si příroda a drobná zvěř zasluhovaly. Vždyť lovíme lišku, aby nízké stavy drobné zvěře více neklesaly.

Mohu konstatovat, že daleko menšího úspěchu při lovu lišek dosahujeme individuálním způsobem (šoulačka, čekaná), na společných lovech (nátlačka, naháňka, hon) v porovnání s norováním jak v období kaňkování, tak norování mladých liščat.

Odlov lišek, norování a odchyt do lapacích nor jsou asi možnosti, jak přemnožené stavy lišek v přírodě redukovat.

Prospělo by, kdyby státní správa také stanovila únosné stavy predátorů, včetně lišky, a vyžadovala jejich dodržování. Přece nám všem, myslivcům i nemyslivcům, jde o biologickou rovnováhu všech druhů živočichů v přírodě.

Mgr. Josef PLACATA

vychází v 7:09 a zapadá v 17:19 vychází v 13:22 a zapadá v 4:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...