Časopis Myslivost

Vypadá to, že si děti i jejich doprovod den strávený s myslivci v lese užívají. Jak dlouho tato předprázdninová setkání pořádáte?
Dětský den pořádáme již 11. rokem. Myslíme si, že je to velmi užitečné, protože na některých dětech je vidět, že jsou v lese poprvé. Máme tu na ukázku i živou zvěř, sele divočáka, králíka, křepelky a lišku. Předseda Sokolnického střediska Plzeň přijel s ukázkou dravců.
Rozhodli jsme se zvát vždy jen čtvrtou třídu, usoudili jsme, že jsou to děti tak akorát zralé, už mají přírodopis a ještě tolik nezlobí. Takto se postupně vystřídají všechny ročníky.
Čtvrťáci mají připravené otázky, v průběhu dne posbírají na jednotlivých stanovištích informace o zvěři, dřevinách, zbraních a pak vyplní tabulky. Součástí je i ukázka výcviku psů.
Postupně se přidaly i děti ze školky. Navrhly nám to samy paní učitelky. Předškoláků je 90, ti ještě nemají kvíz, jen si proběhnou stanoviště, opečou si buřtík a jedou zpátky do školky.
Děti ze školky nám vozí historickým autobusem Škoda BUS klub. Je to všestranně přínosné, děti mají zážitek, autobus se projede a my jim zaplatíme domluvenou částku.
Na dětský den dostáváme 80% dotaci od obce Dobřany. Kromě dětského dne pořádáme jednou v roce také besedu o myslivosti v domově seniorů.
S přispěním města jsme rovněž vytvořili v lese tabule s informacemi, co tu roste a žije. Potřebovali jsme fotografie zvěře, ty nám pro tento účel zdarma poskytl fotograf přírody pan Vogeltanz.
 
Zde u myslivecké chaty máte příjemné zázemí, vybudovali jste ji sami?
Chata Diana je vybudovaná spolkem, dříve tu byla hájovna, koupili jsme buňku a přivezli ji sem na připravené základy.
Ještě máme od města pronajatou za symbolickou cenu technickou místnost, kde je zasedačka, ve které probíhají i schůzky mladých myslivců, dále se tam nachází chladicí skříň na zvěř a prostory pro zpracování zvěřiny.
Můžete blíže charakterizovat honitbu? Jakou má rozlohu, zastoupení ploch a celkové podmínky?
Honitba má výměru 2100 ha, z toho je 20 ha vody, 670 ha lesa a jinak pole. Vodu představují menší rybníky a řeka. Jedná se o příměstskou honitbu, proto je tu značný turistický ruch. Ještě do honitby zasahují území obcí Šlovice a Vodní Újezd.
Hlavním vlastníkem pozemků v honebním společenstvu je město Dobřany, které dává rozumný nájem, je zde velmi dobrá spolupráce. Například starosta honebního společenstva Josef Štengl vaří na dětském dni guláš.
Město podporuje kromě práce s dětmi také střelecké akce a myslivecký ples. Starosta není myslivec, ale myslivci v zastupitelstvu figurují. Děláme pro městské lesy brigády, oni nám zase dávají dřevo na krmelce, posedy a jiné. Většinou v rámci brigád probíhá úklid honitby
a veřejných prostor.
Kolik máte členů ve spolku? Je o členství zájem? Hlásí se mladí na praxi v honitbě?
Je nás celkem 33. Máme jednoho zájemce o členství už s hotovými zkouškami, ale ještě nemá zbrojní průkaz. Brali bychom někoho mladého, perspektivního, protože chybí mladá generace, máme členy kolem sedmdesáti, pak je pár kluků kolem čtyřiceti a nic mezi.
Jak jste na tom s členstvím v ČMMJ?
Téměř 98 % členů spolku je také členy Jednoty, ze začátku to někteří zkusili s jinou pojišťovnou, ale vrátili se zpět k ČMMJ. Bereme to tak, že čím budeme menší organizace, tím si na nás více budou dovolovat různí odpůrci.
Máte zmapovanou historii spolku? Víte, kdy byl založen a kdo stál u jeho zrodu?
V roce 1921 bylo založeno v Dobřanech společenství myslivců pod názvem Okresní myslivecký spolek Dobřany. Pod tímto názvem fungoval do roku do roku 1948. Máme zpracováno, kteří myslivci zde působili v historii a jsou to většinou předkové současných členů.
S jakou zvěří v honitbě hospodaříte? Vyskytuje se zde nějaká drobná zvěř? Nebo převládá spárkatá?
Máme hejnko koroptví u Penny v Dobřanech a také se objevují a hlavně ozývají křepelky. Také se stále drží zajíc polní. V 70. letech byly Dobřany vyhlášené zajíci a bažanty, ale to už není pravda.
Zkoušeli jsme vypouštění bažantů, ale moc se to nedařilo. Známý chová bažanty pod hedvábničkami, letos zkouší pod krůtami, které je naučí hřadovat, tak možná ještě nějaké zkusíme, ale moc šancí tomu nedáváme.
U myslivecké chaty je rybníček, který jsme vybudovali svépomocí a máme jej od obce zdarma v užívání, jsou na něm divoké kachny, které si šetříme, jen někdy chodíme na tah na řeku. 
Máme v blízkosti chaty v plánu vysázet remízek a založit myslivecké políčko, naši tátové ho tu kdysi měli, tak bychom ho rádi v těch místech obnovili, aby měla drobná zvěř více krytových i potravních možností.
Ze spárkaté zvěře se v honitbě vyskytují mufloni a divoká prasata, ta jsou tu v nebývalé míře, protože tu máme plochy po vojácích, které jsou zarostlé trnkami, tam má černá zvěř ráj, střílíme jí ročně kolem 150 kusů.
Scházíte se na společných lovech nebo lovíte jen individuálně?
Každoročně se uskuteční jeden sokolnický lov. Pořádáme také naháňky – letos jich bude šest, vloni jich bylo dvanáct. Úspěšnost závisí hlavně na střelcích, někdy je na výřadu osm prasat, někdy žádné, více se uloví individuálně.
Z důvodu značného pohybu lidí v honitbě hlásíme termíny konání naháněk na městský úřad, který je vyhlašuje rozhlasem, na závory rozvezeme cedule.
Při společných lovech udržujeme myslivecké tradice, hlídáme si mysliveckou mluvu, po naháňkách zasedá myslivecký soud. Zveme si trubače, je z myslivecké kapely Atlas, která působí v západočeském kraji, hráli i na TV Šlágr.
Jak rozdělujete ulovenou zvěř?
Ulovené kusy v současnosti rozdělujeme systémem, že dva kusy patří lovci, třetí odevzdá. Dříve zůstávalo vše lovci, ale protože jsme budovali chladící zařízení a zasedačku, potřebujeme nějaké prostředky dostat zpět.
Která plemena psů při výkonu práva myslivosti využíváte?
Máme jen jednoho ohaře, je to pointer, dále máme retrívra, křepeláka a norníky.
V honitbě jsou vybudované umělé nory, chodíme na ně každoročně 1. května, ale letos se norování nekonalo. Máme tu kolem dvaceti lišek, jezevce, dole na řece jsou norci, chlapi už viděli i psíka mývalovitého.
Ověřujete si střeleckou kondici členů před sezonou?
Vždy před odlovem srnčí zvěře máme společné střílení s oporou, bez opory a vsedě z kulové zbraně, z malorážky, každý si také musí dát ránu z kulovnice, kterou loví. Máme střelnici tady v Dobřanech. Když člen střílí dobře, dostane povolenku.
Zmínil jste se o mysliveckém bále. Pořádáte jej pravidelně? 
Bál děláme v Dobřanech, v sále pronajatém od města, patří psychiatrické léčebně Dobřany. Bál bývá každoročně v lednu. Zájem je veliký, kapacita je 180 lidí a lístky jsou během týdne pryč. Návštěvníky láká hlavně zvěřinová tombola, ve které bývá zvěřiny asi za dvacet tisíc. Myslivci zajistí obsluhu.
V rámci spolku působí kroužek mladých myslivců, je to dobrá cesta k výchově nástupců, jak dlouho již tento kroužek funguje? Věnují se odrostlejší děti myslivosti
i potom, co vyjdou ze školy?
Pavel Krákora: Mě samotného chození do mysliveckého kroužku k myslivosti přivedlo. Tak jsem o založení kroužku ve spolku tak dlouho mluvil, až mi to přidělili, ale jsem osvobozený od jiných brigád. Pomáhá mi sokolník a podle potřeby i různí členové a máme s dětmi volný vstup do mysliveckých chat.
Zúčastnili jsme se okresního kola ZST v Merklíně a vyhrál Honza Ekhardt, od nás z kroužku. Často děláme s dětmi procházky honitbou, vezmu psa, obejdeme krmelce, ukážu jim něco z výcviku. Chce to hodně osobního nasazení, ale je to vděčná práce. Obec nám na činnost s dětmi přispívá. Letos bych chtěl dětem objednat jednotná kroužková trička.
První rok chodily čtyři děti, v dalším školním roce nějaké přibyly, osm dětí je stabilní počet, dvanácti posílám SMS, na výlet nás bývá většinou jedenáct.
Máte nějaké věkové rozmezí?
Od první do deváté třídy. Jeden bývalý člen kroužku už dělal zkoušky o první lovecký lístek, dva deváťáci budou vycházet, snad u toho vydrží. Starosta Dobřan vede mladé hasiče, říkal, že když z každého roku zbude jeden, je to úspěch.
Dělali jsme s dětmi i přespání v myslivecké chatě, vařili jsme zvěřinový guláš. Byli jsme na výletě v Bavorském lese, podívat se na výběhy divokých zvířat, je tam rys, medvěd, vlk. Jinak děláme exkurze do různých ekocenter, záchranných stanic živočichů, nebo třeba cyklobusem do Lesné. Chystáme se na Kladskou, byli jsme v domě Českého lesa v Klenčí pod Čerchovem. Když jedeme na výlety nebo se chystáme opékat buřty, říkám rodičům, aby se zapojili také, to se v jednom člověku nedá zvládnout. Také je oříšek vymyslet vhodné termíny, aby vždy někdo z dětí mohl, protože v Dobřanech je asi 700 akcí za rok, proto střídáme soboty a neděle, jak se to více hodí. Jednou měsíčně je schůzka v úterý a jednou měsíčně vycházka či výlet v sobotu nebo v neděli.
Se staršími chodím na čekanou, minule jsme viděli zraněnou srnu, dával jsem jí záraz a vyvrhoval ji. Někdy děti mají při čekání víc štěstí na zvěř, než někteří členové.
Zvládáte pokrýt činnost v honitbě z výdělků z akcí nebo dáváte každoroční vklady?
Vklady jsme dávali jen jednou, jinak vše zvládáme z prostředků získaných při akcích.
Setkáváte se při hospodaření v honitbě s nějakými problémy?
Například se čtyřkolkáři, ti si z nás moc nedělají, ale to bude asi všude stejné.
Také se v okolí Dobřan plánuje závod „single track“, má se jezdit lesem a polem, to bude pro zvěř velký stres, ale neuděláme s tím nic, bohužel.
V brzké době přijdeme o část městských pozemků v honitbě kvůli ploše pro vypouštění divokých koní, jedná se asi o 50 ha.
Část honitby nám ukrojila dálnice a ještě se v budoucnu chystá výstavba závodní střelnice, také na pozemcích, které jsou zatím v honitbě. Naštěstí máme dostatečnou výměru, jinak už bychom měli větší problémy.  
 
Díky moc za rozhovor!          
            Kamila KAASOVÁ