Časopis Myslivost

Tato skupina si je vědoma výzev spojených s velkými šelmami. V roce 2002 (v období, kdy populace vlka v Evropě nedosahovala čísel jako dnes) publikovala stanovisko na „Use of hunting, and lethal control, as means of managing large carnivores populations” (využití lovu a letální kontroly, jako způsob managementu populací velkých šelem).

LCIE věří, že velké šelmy nepotřebují pouze striktní ochranu, ale za určitých podmínek může být využitelný i lov jako nástroj ochrany daných druhů. Ve svém stanovisku vyhodnotila potenciální benefity, kterými může lov přispět k ochraně velkých šelem:

* Zachování tradičního lovu velkých šelem v oblastech, kde se vyskytují.

* Zvýšení pocitu angažovanosti místních obyvatel, kteří sdílejí svůj životní prostor s velkými šelmami.

* Zlepšení vnímání velkých šelem myslivci, pokud je mohou považovat více jako odměnu či zdroj příjmů, než jako soupeře o dostupné zdroje.

* Umožnit udržovat populace velkých šelem na takové úrovni, aby škody na hospodářských zvířatech a predace zvěře byla tolerována. Zároveň mohou být myslivci nápomocni při usmrcování těch šelem, které se například profilují jako zabijáci hospodářských zvířat.

* Pomáhat udržet plachost velkých šelem vůči lidem a tím redukovat potenciální konflikty s lidmi.

* Umožnit udržovat hustotu populací tak, aby škody na hospodářských zvířatech byly tolerovány.

* Pomáhat zvyšovat dlouhodobou akceptaci velkých šelem v oblastech, kde dochází k obnovování populací tím, že se sníží rychlost zvyšování populace.

LCIE věří, že legální lov životaschopných populací pomůže snížit pytláctví, zejména pokud by byli více místní obyvatelé zapojení do procesu managementu. LCIE je zásadně proti pytláctví a uvědomuje si značnou hrozbu velkým šelmám, které pytlačení způsobuje. Ale aby mohl být lov považován za součást ochrany velkých šelem, musí být, podle LCIE, naplněny určité specifické podmínky, za kterých může být lov aplikován.

Je nutné dbát na to, aby se podmínky posuzovaly objektivně, což nebývá vždy reálnou praxí.

Populace velkých šelem musí být považována za životaschopnou a lov musí být součástí managementového plánu pro celou populaci a oblast výskytu.

Managementový plán je nutné vypracovat ve spolupráci zájmových skupin, tedy i s myslivci, tak, aby byl plně v souladu s národní a mezinárodní legislativou a akceptovatelný pro většinu ovlivněných skupin a pro většinu místních obyvatel.

Musí být prokázáno, že populace je životaschopná i při určité úrovni letální kontroly / lovu bez ohrožení jejího statusu a zároveň musí být brán v potaz správný odlov, který nenaruší například přirozenou sociální strukturu smečky.

Musí být stanoven cíl minimální velikosti populace a zaveden vhodný systém monitoringu, aby bylo možno objektivně zjistit, že velikost populace je nad hranicí její minimální velikosti.

Je třeba provést šetření usmrcených jedinců (například odebrání vzorku DNA a vzorků na potravní analýzu a analýzu zdravotního stavu). Kdo usmrcuje, by měl být náležitě proškolen.

Je nutné stanovit kvóty a časově omezené doby lovu. Při stanovení kvót by měly být brány v potaz všechna další člověkem způsobená usmrcení (pytláctví, kolize s automobily).

(Zdroj: Large Carnivore Initiative for Europe Core Group position statement on the use of hunting, and lethal control, as means of managing large carnivores populations, Document prepared by the Directorate of Culture and Cultural and Natural Heritage, T-PVS/Inf (2002) 28)

Ochranný status vlka na mezinárodní úrovni a situace v jednotlivých členských státech na základě reportování směrnice o stanovištích

Evropská legislativa staví vlka jako druh evropského významu a je chráněn na základě Bernské úmluvy (příloha II – přísně chráněný živočich). Dále je chráněn podle směrnice Rady Evropy 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Směrnice o stanovištích), která uvádí vlka v Příloze II a v Příloze IV. Pro Českou republiku jsou závazné oba právní předpisy.

V některých státech EU je vlk zařazen v příloze V., kde je možnost aplikovat za splnění zachování příznivého stavu druhu (čl.14 směrnice) regulační lov. Mezi tyto státy patří Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Finsko, Polsko (možnost lovu nevyužívá) a Slovensko. Dále také Řecko severně od 39. rovnoběžky a Španělsko severně od řeky Duero.


 

Připojená tabulka je sestavena na základě zprávy o opatřeních přijatých podle Směrnice o stanovištích, čl. 17, která obsahuje informace o ochranných opatření i zhodnocení vlivů těchto opatření na stav typů přírodních stanovišť a druhů. Zpráva je předkládána Evropské komisi a zpřístupněna veřejnosti. Mělo by se tedy jednat o relevantní zdroj informací.

Cílem je, aby si čtenář mohl udělat obrázek o současném stavu populací vlka na území vybraných evropských států a zařazení vlka do příloh. Uvedené počty v jednotlivých státech mohou být logicky předmětem diskuzí s ohledem například na přesnost monitoringu, ale určitou vypovídající hodnotu tato čísla určitě mají.

Jednotlivé státy přitom ale nelze zcela porovnávat, neboť na území každého státu jsou jiné přírodní podmínky ve vztahu k ekologickým nárokům vlka. Zcela odlišný stupeň fragmentace krajiny lze nalézt například ve Švédsku a v Německu, rozdílné jsou napříč Evropou i klimatické podmínky, krajinný pokryv atd.

Na našem území, při současné legislativě a velikosti populace vlka, připadá v úvahu pouze management tzv. Bold jedinců (nápadných).

Výše zmíněná expertní skupina LCIE zpracovala tzv. Management of bold wolves – což je zhodnocení chování vlka a zhodnocení rizika, které může hrozit člověku s doporučeným řešením. Například pokud se vlk v noci přibližuje k lidským obydlím, tak zhodnocení rizika je, že zatím není nebezpečný a není důvod zvažovat další opatření. Zcela opačný případ je, pokud vlk napadne člověka nebo mu způsobí zranění bez předchozí provokace. V tomto případě se jedná, o nebezpečného jedince, kterého je doporučeno odstranit. Více informací o zmíněném dokumentu přineseme v příštím čísle časopisu Myslivost (http://www2.nina.no/lcie_new/pdf/636870453845842163_PPS_bold%20wolves.pdf).

Jaká může být budoucnost vlka v ČR?

Česká republika musí na základě Směrnice o stanovištích článku 1 (i) zajistit příznivý stav druhu. Stav druhu z hlediska ochrany přírody bude považován za „příznivý“, jestliže:

1. údaje o populační dynamice příslušného druhu naznačují, že se dlouhodobě udržuje jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště, přirozený areál rozšíření druhu není a pravděpodobně nebude v dohledné budoucnosti omezen,

2. existují a pravděpodobně budou v dohledné době i nadále existovat dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací.

V současné době Česká republika reportuje, že přirozený areál rozšíření a populační dynamika není v příznivém stavu (bod 1), ale v případě dostatečně velkých stanovišť (bod 2) je situace příznivá s dobrými vyhlídkami do budoucna. Celkově se tedy situace pro druh z hlediska ochrany přírody hodnotí jako nepříznivá. Pozitivem z hlediska současného stavu vlčí populace ale je, že celkový trend v ochranném statusu má zlepšující se tendenci.

Myslivci, jako důležitá zájmová skupina, by měli být zapojení do monitoringu, managementu a řešení konfliktů.

V určitém momentu se podaří dosáhnout příznivého stavu druhu, který by měl být vyhodnocen i s ohledem na sociální kontext, únosnost prostředí (konflikty). Poté bychom se mohli posunout k momentu, kdy nalezneme společnou cestu, která uspokojí všechny zájmové skupiny.

Je zřejmé, že při současném trendu narůstajících konfliktů a velikosti vlčí populace přijde ale také moment, kdy dosáhneme určitého vrcholu, při kterém bude potřeba přijít s vhodným řešením.

Pokud se podíváme na současný stav, tak při aktuální velikosti populace nemůžeme asi v nejbližší době očekávat stanovení kvót, jako tomu je na Slovensku (kde je vlk pod jiným právním režimem), ale může v dohledné době nastat situace, kdy nebudou řešeni pouze bold jedinci (viz výše), ale dojde i na management jednotlivých smeček, které na základě derogace využívá Švédsko. Tento přístup by v budoucnu mohl být prospěšný i pro ochranný status vlka - viz lov jako management velkých šelem podle LCIE.

Regulovaný lov je často uváděn jako potenciální riziko, které zhoršuje příznivý status druhu, nicméně při pohledu na tabulku je možné konstatovat, že i ve státech, kde dochází k regulovanému lovu, je trend početnosti populace vlka stoupající.

Při zájmu na zonaci může být také problémem, že u nás se vyskytuje vlk hlavně v pohraničních oblastech. Proto je, pro nalezení správného řešení, potřeba intenzivní příhraniční spolupráce se sousedícími státy.

Důležité také je, že monitoringu, studií a dalších aktivit by se měli účastnit také myslivci. V rámci spolupráce by i myslivci měli pomáhat s akceptací vlka veřejností a neměli by být odstavování ochranářskými organizacemi na druhou kolej. Z různých vyjádření neziskových nestátních ochranářských organizací na téma managementu velkých šelem na Slovensku je viditelné, že o přílišnou spolupráci nemusí být vždy zájem. Třeba právě proto zkusme my, myslivci, být těmi iniciátory diskuzí a jednání, které by měly být konstruktivní, věcné a bez zbytečné demagogie.

Informace je potřeba uvádět na pravou míru, a to všemi zúčastněnými stranami a v celém kontextu, vždyť každá mince má rub a líc. Je zřejmé, že přijde doba, kdy budeme aplikovat na základě derogace častější lov / management, ale tato situace nepřijde ze dne na den. Ještě nás čekají mnohé dlouhé diskuze a nutnost naučit se žít za určitých podmínek s vlkem jako součástí naší krajiny.

Myslivci by měli vlka v krajině chtít, ale současně také musí chtít být součástí řešení, být nápomocni v různých aktivitách a nemít zcela svázané ruce.

Už dnes je potřeba se připravovat se všemi zúčastněnými stranami na situaci, která nastane v nadcházejících letech, kdy už nemusí být dosavadní přístup k řešení konfliktů a managementu vlka udržitelný.

Ing. Daniel ŠVRČULA