Časopis Myslivost

Vývoj loveckých kulových zbraní ovlivnil zejména vývoj vojenských zbraní. U loveckých kulovnic se začaly více prosazovat otočné závěry typu Mauser nebo Mannlicher s možností rychlého přebití a opakování výstřelů, které pocházely z vojenských pušek. První velmi úspěšnou kulovou opakovačku s cívkovou schránkou, která po dalších zlepšeních dosáhla velkého rozšíření, patentoval v roce 1875 mostecký rodák žijící ve Vídni Ferdinand Mannlicher. Později uvedl na trh Němec Paul Mauser svoji kulovnici s typickým válcovým závěrem, jehož vylepšená modifikace z roku 1898 se vyrábí dodnes. Zbraně od obou vynálezců byly zavedeny v rakouské a německé armádě.

Brokovnice zůstaly u klasické konstrukce lůžkových závěrů různých systémů, z nichž většinu používáme i dnes, ale i zde došlo k posunu, když Browning v roce 1905 představil svoji samonabíjecí brokovnici.

Ve velké míře se začaly uplatňovat kombinované zbraně zejména obojetnice a trojáky, které byly nejoblíbenější zejména u profesionálních myslivců. U všech zlamovacích loveckých zbraní se doposud nejčastěji používal Lancasterův systém zámků s vnějšími kohouty. Lancasterův systém byl patentován v Anglii v roce 1852 a více než 50 let měl dominantní postavení mezi používanými zámkovými soustavami. Systém se skrytými kohouty tzv. hammerless vznikl také v Anglii, kde byl poprvé předveden v roce 1862. Od roku 1882 je také nový systém běžně vyráběn firmou J. Nowotny i v Praze, ale ještě několik desítek let lovci dávali přednost původním lancasterkám. Po I. světové válce i v kontinentální Evropě, stejně jako v Anglii, začaly jednoznačně převládat systémy s vnitřními skrytými kohouty, tzv. hammerless. Trendy, které tehdy obecně nastupovaly v Evropě, se uplatňovaly i u nás, čeští puškaři se jim přizpůsobovali a nabízeli svým zákazníkům zbraně na úrovni běžné evropské nabídky.

Přelom a počátek 20. století byl pro puškaře obdobím poměrně dobré prosperity, která souvisela s celkovým příznivým hospodářským vývojem, který však byl násilně přerván první světovou válkou. Menší puškařské dílny byly zavřeny, řada puškařů narukovala na vojnu a v dalších byl zaveden válečný program. K opětnému oživení došlo až v poválečných letech a zejména v letech dvacátých, kdy nová Československá republika prožívala výrazný ekonomický rozkvět. Z nově vzniklých bohatších vrstev sedláků, továrníků, bankéřů a rentiérů vznikla poptávka po nových loveckých zbraních. Lov se stal v nejen zábavou, ale často i důležitým společenským děním. Poptávka umožnila oživení činnosti řady puškařství. Mezi nejznámější patřil Faukner v Kolíně, G. Tichý v Ostravě, Trnka v Brně, Eggerth v Písku, Bittner ve Vejprtech, v Praze Nowotný, Machač, Vaněček a další, kteří produkovali velmi kvalitní a solidní zbraně.

Prakticky v každém velkém městě bylo alespoň jedno puškařství, které se zabývalo nejen opravami, ale i prodejem a často výrobou nebo montáží zbraní. Systém, který většinou puškaři uplatňovali spočíval často v dovozu hlavních komponent z Rakouska, Německa nebo z Belgie, zejména hlavní a baskulí, které by jinak puškaři nebyli schopni, z důvodů technologických, technických nebo ekonomických, vyrobit. Dovezené hlavní komponenty nebo celé zbraně puškaři buď osazovali vlastními zámky, pažbami na míru, osazovali rytinami nebo jen upravovali podle přání zákazníka. Kombinovali tak výhody kvalitní a levné tovární produkce dílů s pečlivým rukodělným zpracováním a dohotovením celé zbraně. Proto často na dílech zbraně signované českým puškařem najdeme i zkušební značky z Rakouska, Německa nebo z Belgie.

Vznikly tak i velmi cenné zbraně osazené u nás ručně vyrobenými zámky i nejdokonalejší konstrukce Holland a Holland, s ochranou proti korozi vnitřních mechanismů zlacením a náročnými jemnými rytinami, které často navazují na Lebedovu tradici z minulého století v kombinaci různých motivů. Oblíbené jsou kombinace jemné rytiny ornamentů arabesky a květin, zejména růží, listů stromů, nejčastěji dubů, nebo rytin lovné zvěře a ptactva. Zejména zámkové desky postranních zámků poskytují příhodnou plochu pro náročnější výzdobu. Používány jsou velmi jemné až drobnohledné detailní rytiny. Rytecký styl jemné rytiny kombinovaných motivů, která má své historické kořeny v Praze, kopírovali i výrobci zbraní v okolních zemích. Lebedův původní styl v jemnější formě po stu letech prožívá v modernizovaných obměnách svoji módní renesanci a stává se běžnou výzdobou i na zbraních dovezených např. z Belgie, Francie a Anglie. Není ovšem vyloučeno, že rytiny na dovezených zbraních nebo na komponentech dovezených v bílém stavu byly provedeny až u nás. Stejný styl výzdoby se používá i dnes na nejdražších italských, francouzských a anglických zbraních. V zahraničí je kombinovaný styl rytiny nazýván jako "anglický styl", ale její historické kořeny jsou bezesporu také v Čechách.

Kladenská ocelárna Poldi začala vyrábět ušlechtilé oceli Nickel a Elektro, ze kterých se přímo v Kladně kovaly hlavňové trubky výborné kvality. Kladenské polotovary používali naši i cizí puškaři. Existují i technicky velmi zajímavé exempláře zbraní, jejichž hlavně pocházejí z Kladna, ale byly vyvezeny ke kompletaci zbraní i do takového centra výroby zbraní a ocelářské výroby jako je Belgie. Naše hlavňová ocel tak byla jednoznačně uznána na úroveň ocelí belgických, německých nebo rakouských.

V roce 1920 šest puškařů založilo v Praze puškařské družstvo Lověna, které se zabývalo opravami a výrobou především velmi luxusních zbraní na individuální objednávku. Většinou se jednalo o luxusní brokovnice se zámky Holland a Holland, často v páru, nebo o kulové dvojáky se stejnými zámky a dvojitými napínáčky a jemnými rytinami a o další nadstandardní zbraně. Lověna používala většinou díly vyrobené ve vlastní dílně a v dílnách zakladatelů družstva, proto často jejich zbraně lze považovat jako za zcela českého původu. Z tohoto důvodu zbraně Lověna jsou mezi sběrateli vysoce ceněny, patří mezi nejcennější české zbraně meziválečného období a na zahraničních aukcích, kde se vzácně rovněž vyskytnou, jejich konečná cena vysoce překračuje např. i obdobné zbraně rakouské.

Uvedené způsoby se týkaly především výroby a sestavování brokovnic, ale podobná situace byla i při výrobě kulovnic. Kulovnice pocházely v drtivě většině z původních vojenských opakovaček, buď z dovozu většinou z Německa a z Rakouska, kde se velká část kulovnic po první válce vyřazovala, a nebo později i z domácí produkce z brněnské Zbrojovky.

Brněnská, dnes už doslova legendární služební kulovnice vz.24, která proslavila Brno po celém světě a později i krátká četnická karabina vz.33, byly nejčastěji používány i pro přestavbu na lovecké kulovnice. Přestavba spočívala zejména ve výměně pažby a v odstranění nadpažbí, v odlehčení, případně výměně hlavní, osazení napínáčkem a v dalších úpravách. Puškaři případně kupovali jen závěrové systémy klasické spolehlivé konstrukce typu Mauser, k nim kupovali hlavně různých ráží a zbraně sestavovali. Sestavováním kulovnic a jejich přestavbami se zabývala úspěšně např. firma Faukner, která dovážela ke konečným úpravám i věhlasné rakouské kulovnice Mannlicher a další. Nabídka hotových loveckých kulovnic s použitím systému vz.24/33 pocházela i přímo z výrobního závodu pod značkou "Z" ve šroubovicovém kruhu, který znázorňoval průhled vývrtem hlavně. Zbrojovka v Brně tehdy vyráběla v omezeném množství i velmi luxusní provedení loveckých kulovnic. Pro zajímavost stojí zmínka, že tyto zbraně byly pravidelným předmětem reprezentačních darů prezidentů Masaryka a Beneše důležitým státním návštěvám.

Na kulovnicích se koncem 20. let a zejména ve 30. letech začaly používat optické puškohledy. V roce 1920 byla v Praze založena firma Srb a Štys, která vyráběla několik druhů velmi kvalitních puškohledů zn. Lovec. V Přerově vyráběl puškohledy pro lovecké a armádní účely podnik Optikotechna.

Meziválečné období bylo pro české puškařství velmi prosperitní periodou. Zbraně, které tehdy vznikaly byly na světové úrovni a velmi vysoké kvality. Ostatně nejlepším důkazem je skutečnost, že při řádné péči většina tehdy vyrobených loveckých zbraní slouží svým uživatelům k plné spokojenosti dodnes.

Některé zbraně náročnějšího a luxusnějšího provedení vyrobené českými puškaři v meziválečném období mají i dnes často velmi vysokou hodnotu. Pokud je zbraň v původním stavu bez poškození špatnou péčí nebo neodbornými zásahy, pak její hodnota často předstihuje i zbraně mnohem starší. Historická hodnota i starších zbraní totiž často nepředstihne hodnotu přesného a velmi dokonalého zpracování meziválečných zbraní a zejména jejich možnost dnešního plně funkčního použití.

Velké množství velmi cenných zbraní zmizelo za druhé světové války při nuceném odevzdávání zbraní. Stejně tak i po roce 1948 byla řada zbraní bezohledně znehodnocena nebo zničena bez ohledu na jejich skutečnou hodnotu. Druhá světová válka vůbec české puškařství doslova zdecimovala. Následné znárodňování v poválečných letech destrukci dokončilo. Z těchto ran se naše rukodělné puškařství dodnes nevzpamatovalo.

Poválečná výroba loveckých zbraní byla soustředěna do velkých továren. Způsob a charakter sériové výroby je oproti původní ruční výrobě nebo ručnímu sestavování zbraní už zcela jinou kapitolou charakterizovanou velkosériovou konfekční výrobou.