Dlouho jsem přemýšlel, zda vůbec a jak začít. Budu se totiž pokoušet hledat cestu ke kořenům mysliveckých tradic. Nejde tedy o ověřování něčeho konkrétního. Mohu sáhnout - teď zatím někam do neznáma - naprosto přesně, anebo nakonec po důkladné přípravě a shánění podkladů za nějaký čas zjistím, že veškerá moje snaha byla marná. Proč se nebojím zbytečné práce? Nutí mne k tomu dnešní vyčkávání parlamentu a senátu nad návrhem novely zákona o myslivosti. Nutí mě k tomu i případ, kdy jsem v březnu 1999 jako soudní znalec v oboru myslivosti posuzoval škodu způsobenou nájemci honitby synkem člověka, o kterém jsem se do té doby domníval, že je to kolega lesák a dobrý myslivec. Naopak - přivážet po pět let někdy i čtyři kusy zvěře během noci domů, mnohdy bez ohledu na dobu hájení - o tom přece musel jako starostlivý otec vědět. Kde tenkrát zůstala jeho stavovská čest a kde se v něm teď bere jeho drzost dál každý den vstupovat do budovy Lesů ČR s nevinným výrazem ve tváři? Pokud jsem se musel v posudku zabývat otázkou viny či neviny a také sám hledal odpověď na spoustu jiných nevyslovených otázek, budu muset najít i nový přístup nejen k tomuto člověku, ale i ke všem, kteří se na tom podíleli třeba jen nezájmem včas zasáhnout, seděli a cpali se bifteky z laně, o níž zcela jistě věděli, že byla upytlačena v cizí honitbě a navíc v době hájení.
Více >