Časopis Myslivost

Nepřehlédnutelným a chvílemi i nepřeslechnutelným obyvatelem strmých svahů dolin je svišť horský, poutající na sebe pozornost ostrým hrdelním hvizdem z některé své pozorovatelny. Dává znamení ostatním soukmenovcům jak "čistý" vzduch zjišťuje v okolí nor nebo už třeba také varuje, aby všichni rychle zmizeli v podzemí. Ač se nezdá, mají svišti nelehký život, protože musí být v neustálém bedlivém střehu před mnoha predátory. Snad nejobávanější nebezpečí pro ně hrozí od orla skalního. Dlouhé hodiny dokáže sledovat jejich činnost ze vzdálené skalní galerky a v pravý okamžik zaútočit. Bývá to tehdy, když svišť podnikne delší výpravu za oblíbenými horskými bylinami. Přízemním letem se orel dostává do jeho blízkosti a překvapený hlodavec ve vysoké trávě má pramalou šanci se zachránit útěkem v daleké noře. Proto je v jejich denní aktivitě tak neocenitelná signalizační spolupráce svištích pozorovatelů. Zajímavé je, že na první jejich hvizd reagují v blízkosti i kamzíci zdvižením hlavy a prověřují si pečlivě také své okolí. Opakuje-li se hvízdání rychle několikrát za sebou, přestanou si ho už všímat a pasou se opět dál. Ke konci slunečného podzimu mají svišti napilno, stále se nejvíce pasou, aby si vytvořili pod kůží dobré tukové zásoby na přežití dlouhé zimy. Obyčejně už v říjnu ucpávají vchody do svých nor kamením, drny a trávou. V nich se pak uloží k téměř půlročnímu spánku.

Dost často se stává, že na horské túře zachytíte sluchem jiný hvizd, jaksi foukaný s rychlým klesáním. To jste přišli k oblíbenému stávaništi samotářského kamzíka, kde odpočívá. Jeho jemný čich a sluch ho upozornil, aniž by vás už viděl, že se k němu blížíte. Mějte trochu trpělivosti a tiše se zastavte, za chvíli zahlédnete jak se ve svahu odněkud zvedne a pomalu mizí z dosahu člověčenství. V podzimu se kamzíci sdružují do větších tlup a nastává jejich říje. Není nijak bouřlivá, jako známe jelení, na pohled spíše připomíná hru na honičku po prudkých svazích. Silní kamzíci hledají říjné kamzice a dělají jim společnost. Říje nikdy však nebývá dlouhá, jen den nebo dva. Když skončí svatba, ženich to vycítí, opouští milou a začne hledat jinou, která právě do vdavek přichází. Střetnou-li se u jedné milostnice dva stejně vyspělí sokové, dochází k souboji dokud některému nedojdou síly a musí utéci. Mladší a slabší se do střetů radši ani nepouštějí.

Říjiště kamzíků mohou mít v zájmu mimo nás ještě jiní diváci, plaší a nebezpečnější. Jejich přítomnost odhalí jen rutinovaný vytříbený sluch zkušeného pozorovatele tamní přírody, podle chování známé malé bystrozraké informátorky, lindušky horské. Její povyk kolem místa úkrytu vlků upozorní jen toho, kdo zná dobře život hor. Jiskrný a odhodlaný vlčí zrak pozorně sleduje z přítmí křovin kamzíky, neunikne mu jediná zdravotní potíž nebo stáří některého jedince. Stane-li se tak, kořist je co nejdříve uštvána a stržena.

Vrchol představení může nečekaně přijít třeba i v poklidu naší polední siesty, kdy pohodlně odpočíváme rozloženi na skalním balvanu u horského chodníku. Zatají se nám dech, naše oko spočine ve srázném svahu doliny na velké hnědé hmotě, jak se přemísťuje sem tam. Medvěd. Děkujete matce "Přírodě", že udělala mezi ním a námi hlubokou, širokou rokli. Pozorujete úmysly medvěda a ulehčeně zjistíte, že má jiné starosti než by se jeden domníval. Snaží se na zimu také pořádně vykrmit a tak soustředěně paběrkuje poslední zbytky brusinek a borůvek. Mezi tím občas vyhrabe tlapou ze země šťavnatý kořen byliny nebo když v ní ucítí tučnou larvu hmyzu. Tak pomalu krok za krokem se šine po vysoké stráni až zmizí někde za terénní hranou.