Musím se přiznat, že s přibývajícím množstvím článků v Myslivosti o problematice černé zvěře se začínám lovu černé zvěře věnovat i více teoreticky. Sháním různou odbornou literaturu, listuji časopisy, cestuji po internetu. Zajímám se zejména o to, jak divočáky přivábit, jak je obelstít a přilákat k posedu, neboť samostatný lov na čekané je z hlediska kvalifikovaného odlovu černé zvěře skutečně nejvhodnější. Mrzí mě, že tyto znalosti měly zcela jistě již generace myslivců dávno před námi, v dobách dřívějšího hojného výskytu černé v našich zemích. Vždyť dokázali v tereziánských časech s tehdejšími technickými prostředky v poměrně krátké době černou zvěř ve volné přírodě zčásti pochytat a zčásti vyhubit. Díky téměř dvěstěleté pauze ve výskytu černé ve volné přírodě se mezitím na tyto poznatky bohužel pozapomnělo.
Při hledání jsem zabrouzdal i k našim západním sousedům. S trochou lítostí zjišťuji, že Němci jsou na tom s vnadícími prostředky k lovu černé zvěře o moc lépe. Možná je to i tím, že jsou mnohem dále i s uplatňováním škod vzniklých na polních plodinách. Rád bych proto čtenáře Myslivosti seznámil s několika poznatky, které mě osobně velmi zaujaly.
Při listování katalogem Frankonia se mně velmi zalíbil nabízený předmět, kterému Němci půvabně říkají Sauenkreisel (prasečí vlček) anebo Schwarzwild-Futtertrommel. Jedná se v podstatě o sud z velmi pevného plastu s uzavíratelným víkem, připevněný ocelovým lanem přes obratlík ke kmeni stromu. Do sudu (jeden je asi na 25 kg, druhý až na 100 kg krmení) se nasype vhodné krmení. Po obvodu sudu jsou vylisovány silné obruče, po kterých se soudek kutálí, když do něj divočáci strkají. Otvory mezi obručemi přitom vypadává krmení - nejčastěji zrno kukuřice. Prasata si na takovýto způsob krmení velmi rychle zvyknou a rádi vnadiště navštěvují.
Krmítka působí velmi masivním a solidním dojmem, nepříznivá je pouze cena, která se pohybuje kolem 90-100 Euro. Kdo z nás je ochoten položit do lesa 3000 Kč a čekat, jak to s nimi dopadne? Nehledě k tomu, že víko lze snadno demontovat a odnést a krmivo vysypat. Všichni máme jistě dost negativních zkušeností s vandaly a nenechavci.
Tento způsob úsporného vnadění není ani u nás nic nového, každý z nás jistě vyzkoušel naplnit kukuřicí tlustostěnnou láhev od šumivého vína, někteří jistě vyzkoušeli plechový sud s otvory vyrobenými např. krumpáčem. Bezesporu má tento způsob vnadění mnoho výhod - nejen úsporu drahého krmiva, ale i určitou ochranu krmiva před deštěm a sněhem, znemožnění přístupu srnčí zvěři, která si s takovýmto rébusem na rozdíl od černé nedokáže poradit, a v neposlední řadě i určitý "akustický" efekt, kdy pohyb krmítka upozorní dřímajícího lovce na přítomnost divočáků.
Zvěsti o mnohdy úspěšném lovu za použití takovéhoto vnadícího zařízení mě inspirovaly k výrobě vlastního krmítka. Dlouho jsem přemýšlel, z jakého materiálu jej vyrobit, až mě obrázek ve Frankonii přivedl k myšlence vyrobit toto krmítko z plastu. Použil jsem pro jeho výrobu tlustostěnnou oranžovou kanalizační trubku o vnějším průměru 25 cm. Trubka je z velmi pevného, robustního plastu. Dá se běžně koupit a v potřebné délce asi 40 cm se dá prakticky jako odpad velmi levně sehnat v instalatérství. Průměr trubky není samozřejmě závazný, vyrábějí se trubky i o větším a menším průměru.
Boky trubky jsem uzavřel plechovými poklicemi kruhového tvaru o tloušťce 2 mm a větším průměru 29 cm, aby se krmítko po poklicích mohlo odvalovat a zabránilo se tak zacpání otvorů zeminou či sněhem. V pravé poklici je ve středu otvor, ve kterém je usazený otočný čep, na jehož zevním konci je přivařen konec řetězu. Asi metr od čepu je na řetězu ještě otočný obratlík, usnadňující otáčení. Řetěz měří asi 3 m, jeho konec je otočen kolem kmene stromu a uzamčen robustním visacím zámkem.
V levé poklici je kruhový otvor o průměru 15 cm, kterým se krmítko plní. Na otvoru je na třech šroubech přivařených z vnitřní strany poklice nasazena poklička o průměru 17 cm. Původně jsem zamýšlel použít k připevnění pokličky křídlové matky, vzhledem k nenechavosti návštěvníků lesa jsem však raději zvolil obyčejné matky č. 8, které dotahuji klíčem tak, aby je nemohl nikdo rukou povolit.
Po obvodu krmítka jsou vyvrtány otvory o průměru 18 mm - vždy dva při okrajích, pak jeden středový, pak opět dbva při okrajích, celkem 12 otvorů.
Krmítko se naplní do 1/2 až 3/4 krmivem, nejlépe zrnem kukuřice, hrachu apod. a umístí se na zamýšlené místo. Volný konec řetězu se uzamkne kolem kmene vhodného stromu. Kolem krmítka je nutno poházet několik hrstí krmiva a jistě nic nepokazíme, umístíme-li v blízkosti i slanisko. Podotýkám, že pro vnadiště je nutno zvolit vhodné místo v lesní části honitby, kde je předpoklad pohybu černé zvěře. Krmítko je nutno pochopitelně pravidelně doplňovat, a to i po úspěšném odlovu, protože ke vnadišti může klidně druhou nebo ještě tutéž noc přijít jiná tlupa divočáků.
Při výběru místa pro vnadiště je samozřejmě nutno brát ohled i na blízkost polních plodin, zejména v době setí či zralosti, abychom černou zbytečně nelákali do míst, kde by mohla působit velké škody.
Jak však divočáky přesvědčit, aby právě naše vnadiště začali co nejdříve a pravidelně navštěvovat?
Existuje spousta přípravků, jak toho při troše štěstí dosáhnout. Do první skupiny patří prostředky výrazně zvyšující svým pachem či chutí atraktivitu vnadiště.Patří sem zejména velmi starý a prostý indiánský přípravek. Zmiňuje se o něm i E.T. Seton v knize Rolf zálesák, kde jej hrdinové knihy používali k vábení kožešinové zvěře do želez. Můžeme si jej sami snadno vyrobit. Princip spočívá v tom, že se zbytky z ryb (hlavy, vnitřnosti atd.) dají do uzavřené nádoby, zalijí trochu vodou a vystaví na slunce. Asi po 2-3 dnech je zázračný lektvar hotový. Stačí pak pokapat okolí vnadiště a výsledek je zaručen. Vůně je tak silná, že přiláká nejen černou zvěř, ale i lišku a ostatní lesní šelmičky, které si přijdou vnadiště zvědavě očichat. Doporučuje se však opatrnost při práci (stejně tak bude páchnout i pokapaná obuv a kalhoty) a odolný žaludek.
Měl bych se na tomto místě zmínit i o kombinaci vnadiště s újedištěm, kdy se vyloží masitá návnada, někdy přikrytá zeminou a kulatinou či kameny. Osobně si myslím, že újediště v podstatě tak trochu zavání, nejen svým přirozeným pachem, ale možná i porušováním zákona. Nejsem právník a tak nevím, kde je ona pomyslná hranice v zákoně - co je ještě nevinné újediště a kde již začíná nedovolené ukládání biologického odpadu v honitbě? Nehledě k tomu, že objevení takového většího "zralého" újediště tzv. ochráncem přírody může skončit ochotnou medializací a další ostudou myslivců v očích veřejnosti. Nemusí se jednat pouze o zapáleného aktivistu, i na obyčejné návštěvníky lesa působí máloco horším dojmem než páchnoucí, pohozené a liškami roztahané vnitřnosti či nedejbože odřezané hlavy, běhy či kůže ulovené zvěře. Nemluvě ani o možnosti přenosu různých chorob na zvěř, použijeme-li pro újeď těl uhynulých zvířat či zvěře. Chtěl bych na tomto místě připomenout, že i likvidace vývrhů a zbytků ulovené zvěře podléhá určitým zákonným opatřením.
Pokud přesto hodláme tento způsob vnadění provozovat, doporučuji umístit živočišné zbytky do jámy hluboké asi 50 cm a zahrnout zeminou ve výši alespoň 10 cm, event. překrýt ještě kameny či větvemi nebo kulatinou. Zabrání se tím jednak příliš rychlému rozkladu a rozebrání liškami, újeď není prostým okem viditelná a vlastně se pak asi ani nejedná o volné uložení biologického odpadu v honitbě. Černá zvěř si se ukrytou újeďí snadno poradí.. Ideální je použít rybí zbytky, např. po porcování většího množství ryb, které divočáci přímo zbožňují.
Dalšími velmi vhodnými vábicími přípravky jsou výtažky z lanýžů, které často používají myslivci v Německu. Jsou k dostání v různých formách. S některými lze naparfémovat přímo i vlastní krmivo, jiné je nutno nakapat pouze do okolí vnadiště. Princip účinku spočívá v tom, že pach lanýžů prý velmi připomíná samčí hormony kňourů. Bachyně v době chrutí vyhledávají společnost kňourů a pach vnadiště je pak silně přitahuje. Kňouři zase toto místo vyhledávají z obav před nekalou konkurencí. Účinek je údajně mnohokrát úspěšně ověřen, výrobce jako důkaz atraktivity uvádí mimo jiné i prasata používaná k vyhledávaní lanýžů ve Francii.
Zajímavým preparát je Goestis, původem z Karamanu v Turecku. Jeho složení není bohužel uvedeno. Po naředění 5 l vody se odlije potřebné množství do příruční láhve a nakape se jedna či více stop v délce 100 - 500 m, nejlépe od místa, kde jsme nalezli čerstvé stopy až k vnadišti. Po dvou dnech je stopu nutno "osvěžit", poté stačí po 10 dnech. Účinek prý na sebe nenechá dlouho čekat.
V Německu existují a jsou k dostání i další lákadla na černou, jako např. jablečný koncentrát anebo proteinový koncentrát Sokres s vysokým obsahem vitaminů, které přidány do krmiva výrazně zvyšující jeho chuťovou atraktivitu. Lze použít i rybí moučku, která se dá občas sehnat v prodejnách s krmivem, ovšem proti rybímu lektvaru jsou její účinky podstatně slabší.
Případné zájemce odkazuji na adresu
http://www.alant.com/lockmittel/, kde naleznou i další zajímavé preparáty nejen na černou. Upozorňuji, že cena těchto přípravků je bohužel poměrně vysoká.
Druhou kategorií přípravků jsou látky působící nějakým způsobem blahodárně na zdravotní stav zvěře.
Do této skupiny patří v prvé řadě velmi účinný a cenově poměrně dostupný bukový dehet. Dehtem se natře pomocí štětce vhodný otěrový strom (krásně německy Malbaum; z čeho asi vzniklo české myslivecké slovo malovánky?) ve výšce asi 50 - 100 cm. Černá, ale i jelení zvěř pak tento strom velmi ráda navštěvuje a drbe se o něj. Bukový dehet má silné dezinfekční účinky a zvěř si tak léčí kožní parazity.
Na našem trhu je bukový dehet k dostání pouze v katalogu Frankonia, dále lze snad použít i bukový dehet na kopyta používaný pro tytéž dezinfekční účinky ve veterinární medicíně, který za přijatelnou cenu v balení 1,5 a 25 kg nabízí brněnská firma J.O.M., s.r.o. (
http://www.jom.cz/). V Německu, kde je bukový dehet k vnadění černé zvěře hojně nabízen a používán, jej lze zakoupit i v kartuších jako např. silikon.
Němečtí autoři doporučují zejména v zimním období kombinovat dehet s přípravkem Black Moschus, který je vyrobený z éterických olejů a má též velmi silné vábivé účinky. Natření stromu je nutno opakovat po 3 týdnech. Princip účinku je opět antiparazitární.
Do této kategorie patří i tajný recept, který mi prozradil jeden starý odborník na lov černé zvěře. Používá velký 200litrový sud od nafty, který připoutá řetězem ke stromu a silně jej natře naftou. Výsledky jsou prý vynikající, černá se chodí o sud intenzivně drbat.
Nafta bude jistě působit odpudivě na kožní parazity, obávám se však kontaminace půdy naftou v okolí sudu, nehledě opět na možnou - a v tomto případě jistě oprávněnou - kritiku ze strany ochránců přírody.
Méně účinnou obdobou předchozích receptů je umístit vnadiště do blízkosti přírodního kaliště, které v kombinaci s drbáním o stromy slouží zvěři ke stejným léčebným účelům. Některá kaliště sice navštěvuje černá pravidelně, jiná však pouze občas, např. jen v létě. Zřejmě zde hraje roli i složení půdy v kališti a možná i pH, které se může pochopitelně v průběhu roku v závislosti na teplotě měnit.
Jaký přípravek tedy zvolit?
Osobně doporučuji začít s rybím "lektvarem", který je nejlepší připravit v letních či ranně podzimních měsících, a kombinovat s natřením vhodného otěrového stromu bukovým dehtem. Vnadění lze samozřejmě vhodně doplnit i vábením. V současné době nabízí v české republice vhodné vábničky na černou zvěř katalog Frankonia a také firma Ing. M. Zubíčka.
Závěrem bych chtěl čtenáře upozornit, že všechny tyto přípravky nepůsobí samozřejmě zcela stoprocentně. Určitě však zvyšují pravděpodobnost častějšího setkání s černou zvěří. Pokud by měl některý z čtenářů další poznatky týkající se vnadění černé zvěře, velmi rád bych se s nimi seznámil. Jistě existuje mezi myslivci celá řada zaručených receptů, jak divočáky obelstít.
Takže nám zbývá teple se obléci, zasednout na posed a doufat, že naše snaha bude korunována úspěchem. Diana však občas bývá velmi vrtošivá a rozmařilá dáma, takže se může stát, že i na sebevíce dokonalé, přímo vědecky připravené vnadiště nepřijde "ani chlup" a kolega uloví třeba hned tři selata na kbelík obyčejné zadiny. Ale i to je myslivost. Přeji nám všem hodně zdaru a úspěchů při lovu naší nejinteligentnější a vskutku rytířské zvěře.