Časopis Myslivost

Kdy jsi se rozhodl stát rytcem?
"Chodil jsem do lidové školy umění a nadšeně maloval a vyřezával od útlého dětství. Pak jsem našel sám sebe v rytecké řeholi, které jsem se vyučil v národním podniku Tiba ve Dvoře Králové."

A kdy jsi se rozhodl konkrétně pro zdobení zbraní?
"Pocházím od Uherského Brodu, města zbraní. Vždy mě lákalo rytí známek a mědirytina. Nějaký čas jsem ve fabrice ryl medaile se srpem, hvězdou a kladivem, odznaky fotbalových klubů a podobné nesmyslné upomínkové předměty patřící k době. Zpočátku jsem nevěděl, kterým směrem chci v řemesle vlastně jít, protože jako řadový zaměstnanec jsem nemohl realizovat designové puškařské novinky, výtvarné nápady a nové rytecké disciplíny, které jsem pochytil v zahraničí. Techniku medailérství jsem řemeslně rychle zvládl a dále mne již nenaplňovala, což logicky ústilo k výpovědi. Také jsem vyráběl razidla. Na nich jsem se naučil přesnosti, protože tam nelze nic ošidit. Pracuje se s přesností na dvě desetiny milimetru. Jedna desetina je ještě v toleranci, ale dvě desetiny už na písmenu člověk vidí pouhým okem. Dělal jsem razníky pro technické popisy na zbraních, včetně razníků na pistole CZ 75. Když mě pak viděli kolegové výtvarníci a grafici, jak nad tím potím, divili se, proč se nevěnuji pouze zbraním. Nakonec jsem je poslechl."

Zpočátku jsi asi neměl v CZ UB snadnou pozici.
"V České zbrojovce tehdy pracovali naši nejlepší rytci a jestli jsem se mínil vedle nich prosadit, musel jsem jako nejmladší nováček ukázat, že něco umím. Do České zbrojovky jsem nastoupil v roce 1986. V roce 2004 jsem založil exkluzivní Engraving Art Studio, zaměřené právě na výrobu puškařsky doladěných luxusních zbraní a přípravu limitovaných edicí tak, jak je to nedílnou součástí portfolia ostatních konkurenčních světových výrobců."

Co tedy všechno dnes děláš?
"Když dostanu zakázku, vyberu si konkrétní zbraň a vymyslím motiv jakým ji vyzdobím. Ve druhém případě, když mě napadne nějaký motiv a myslím si, že by mohl zaujmout zákazníky, začnu myšlenku realizovat na vhodné pušce nebo pistoli. Vyberu zbraň a hodnotné dřevo se zajímavou kresbou na pažbu, které jsem si sám vybral v Turecku, vyberu si i další materiály, kterými zbraň vyzdobím - parohovinu, rohovinu, mamutovimu, stříbro, zlato a podobně. Když dělám na krátké zbrani, vybírám materiál na střenky rukojeti. Pokud se rozhodnu vytvořit soupravu zbraně s nožem, vybírám zajímavý tvar a materiál na čepel, včetně materiálu na kazetu, ve které může být zbraň nebo souprava dodána. Když nepracuji ve studiu na rytinách, návrzích, puškařském doladění nebo nepředávám zbraň zákazníkovi, sháním, vybírám a kupuji ty nejlepší materiály. Pak zadám lidem práci a kontroluji, jestli pracují podle zadání, protože zbraně nesmí mít jakoukoli chybu, umělecký ani funkční kaz."

Stěžoval si vůbec někdy zákazník na kvalitu Tvé práce?
"Jednou. Nešlo přímo o mou práci. Na zlacených ovládacích prvcích série zdobených zbraní jsem přehlédl stopy obráběcích nástrojů a zákazník z Blízkého východu všechny vrátil, rozhodnutý zaplatit dvojnásobek, když téměř neviditelné kazy odstraním. Vzal jsem to jako varování, facku od života, vyměnil leštiče, zbraně opravil a nevzal ani dolar navíc. Od té doby si hlídám každý sebemenší detail."

Asi nejen mě, ale i ostatní čtenáře Myslivosti by zajímalo, odkud jsou Tví zákazníci, z jakých společenských skupin se rekrutují.
"To nelze tak snadno specifikovat, jsou prostě odevšad, doslova ze všech koutů světa. Jsou mezi nimi myslivci, movití lovci, manažeři a majitelé firem zabývající se prodejem zbraní, prezidenti, hvězdy showbyznysu i arabští šejkové. Nezřídka majitele zbraně vůbec neznám, protože tuším, že jím není zadavatel zakázky. Ptát se pro koho zbraň objednává, je neodpustitelné faux pas. Ovšem jako pro zbrojováka patriota, je mým dominantním partnerem právě CZUB, kde jsem profesně vyrostl, upsal se, odolal zahraničním angažmá a s rydlem v ruce asi zestárnu."

Mají zákazníci z různých částí země rozdílné požadavky?
"Každý zákazník má své představy a každá krajina má své tradice, kterým se musím přizpůsobit. Středoevropští lovci žádají nejčastěji klasické přírodní motivy, jeleny, divočáky, dubové listí a podobně, to vše vytvořené jemnou nebo hlubší plastickou rytinou a střízlivé zdobení parožím případně zlatem a stříbrem. Američané chtějí voluty a různě protáčené ornamenty s linkami ze zlata, protože mají svou tradici sahající až do 18. století. Vyžadují basreliéfy a hluboké plastické rytiny. Na klasickou italskou jemnou rytinu i podalpský styl plastické rytiny pohlížejí zpatra. Podle jejich názoru jsou určené pro lidi, kteří mají rádi obrázky. Samostatná kapitola jsou zákazníci z Blízkého a Středního východu, kteří si objednávají zbraně někdy až přeplácané ryzím zlatem a pažby z tureckého ořechu s kresbou podobnou dýmkařskému brieru. Neodpouští jakoukoli chybu, chtějí dokonalost a luxus, a jsou ochotni za něj po nekonečně tvrdém smlouvání slušně zaplatit. Teď bych nerad, aby si čtenáři mysleli, že pohrdám evropskými klienty. Ani náhodou. Na kvalitu práce mají vysoké nároky.."

Přicházejí zákazníci taky třeba s netradičními požadavky a jak reagují na Tvoje nové nápady?
"Musím zdůraznit, že i toto řemeslo se rychle vyvíjí, a proto na každé mezinárodní výstavě úzkostlivě sleduji nové trendy. Najdou se přitom lidé s nápady, nad nimiž zůstává někdy až rozum stát. Jako zajímavost pro zasmání snad mohu uvést, že jednomu zákazníkovi jsem zdobil zbraň motivy z Kámasútry a tak jsem se ještě při práci poučil. Ale bez nadsázky, v poslední době opravdu zaznamenávám zvýšený ohlas a závazné objednávky právě na myslivecké motivy kombinované s akty žen. A pak si řekneš, konzervativní myslivci! Na Blízkém východě jsou zase nyní populární motivy pravěkých zvířat. Námětem ale může být i historie lidstva. Podle vlastního návrhu jsem dělal soupravu, jejíž základem byla světově proslulá pistole CZ 75 B, zdobená příběhem života Kleopatry. Na střenkách rukojeti z luxusního dřeva byly zlaté hieroglyfy a bohové Osiris a Ra. Pistoli jsem pokryl ryzím zlatem a doplnil nožem s čepelí z modřené damascénské oceli a střenkami z mamutoviny, ebenu a polodrahokamu. Celou soupravu jsem uložil do sametem čalouněné kazety vyrobené ze tří druhů exotických dřev. Na horní ploše kazety je olejomalba zobrazující smrt Kleopatry, které dvě služky podávají košík s hady."

Jak dlouho nad některými nápady přemýšlíš?
"Některé motivy mám vymyšlené rychle, jiné nosím v hlavě celé roky. Představuji si celkovou kompozici ve spojení s různými materiály."

Je Tvůj styl práce odlišný nebo shodný s prací Tvých kolegů?
"Řada rytců stále častěji používá elektropneumatická rydla. S nimi však nedocílíš kýžený finální detail a navíc je to úplně v něčem jiném. Já se snažím vše dělat ručně, rydlem nebo v jedné ruce dláto a ve druhé kladivo. Držím se tradiční školy starých českých mistrů, která má dodnes po celé zeměkouli vysoký kredit a její fenomén je proslulý i mezi zákazníky a kolegy v USA."

Nejsme v tomto směru technicky zaostalí?
"Vůbec ne, prakticky každý má možnost koupit si stroje a změnit způsob práce. Ale na náš tradiční ruční styl, jenž se musí jak s oblibou říkám - vysedět, můžeme být právem hrdi a byl by hřích ho zatracovat."

Jsi spokojen s kvalitou materiálů, které při výrobě zbraní používá Česká zbrojovka?
"Stejně jako zákazníci i já jsem s našimi zbraněmi opravdu spokojen. Na rozdíl od zahraničních rytců, kteří pracují s poměrně měkkými materiály, já mám co dělat s kvalitní zušlechtěnou ocelí. Česká zbrojovka používá velmi kvalitní materiály a zdobit třeba izotermicky kalené lůžko CZ 550 je i po dvacetileté praxi výjimečný zážitek."

Prochází ti pod rukami mnoho druhů a kusů zbraní. Nabízí se tedy otázka, jaký máš vůbec vztah ke zbraním a jak se na ně díváš coby rytec a tvůrce?
"Já jsem zapřisáhlý pacifista! Ačkoli mě často klienti zvou na lov do soukromých honiteb u nás, do Kanady či Afriky, vždy s poděkováním odmítám. Z morálních důvodů bych nedokázal na zvíře vystřelit. Naučil jsem se zbraně respektovat a pohlížím na ně, jako v pravém slova smyslu estét a designer. Za vším vidím pouze špičkovou řemeslnou funkčnost a změněný nadčasový design, které jsou mým jediným koníčkem, jemuž jsem zasvětil svůj život. S pokorou k řemeslu, nevnímajíc čas strávený v atelieru, úspěšně uplatňuji svoji fantazii."

Osmatřicetiletý René Ondra opravdu umí. Dostává zakázky od vyhlášených puškařů z Ferlachu a nedávno byl, jako první Čech, přijat do řad slovutné asociace rytců FEGA (Firearms Engravers Guild of America) v USA. Na jednu stranu je moravský vtipálek, na druhou stranu manažer a dříč, s ryteckými a řezbářskými dláty, kladivem a hlavou plnou seriózních, uměleckých i více či méně šílených nápadů.
Pavel KLOZÍK
snímky autor a archív České zbrojovky Uherský Brod