ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2008

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Jaroslav ŠPRONGL
Těžko přeložitelnými slovy „tunelář“ nebo „tunelovat“ obohatila čeština jazyk finančních kruhů i kriminálníků (a kriminalistů). V období raného kapitalismu devadesátých let se vesele tunelovaly banky, zemědělská družstva i privatizované státní podniky. Čeští průkopníci „tunelování“ se stali vzorem pro v tomto smyslu zaostalý (i když jinak rozvinutější) západní svět. Protože co jiného než obrovské „tunely“ může způsobit miliardové krachy amerických bank a pojišťoven? Vývoj se ovšem nezastavil ani u nás, kde někteří spoluobčané předvádějí, že „vytunelovat“ se dá opravdu všechno – od nemocnice až po krmelec. Čímž jsme se konečně dostali k myslivosti …

VYTUNELOVANÝ KRMELEC
Od té doby, co orgány životního prostředí jsou ochotny a schopny uznat jako oboru pozemek velikosti dámského kapesníčku, už se člověk těžko může něčemu divit. Jedna taková fungovala mezi dvěma honitbami, z nichž nás bude zajímat ta, kde hospodařilo Myslivecké sdružení Hřib (v lesích revíru bývalo vždycky hodně hub). Obůrka, no spíše obůrečka, sousedila i s vesnicí, tedy s nehonebním pozemkem, ale při jejím hektarovém výměru nebylo možno nikde vybudovat posed nebo kazatelnu, protože žádný bod uvnitř nebyl vzdálen více než dvě stě metrů od hranic.
Na druhé straně je třeba říci, že majiteli Ivanovi to až tak nevadilo, protože tu tlupu muflonů za plotem si nepořídil kvůli vydělávání na poplatkových lovech, ale opravdu jen tak pro radost. Ovšem příliš často se s nimi netěšil, protože jeho kumštýřské povolání ho často zaválo daleko od domova. Tehdy se o jeho miláčky staral spolehlivý myslivec Rosťa ze sdružení Hřib - za mlhavý příslib, že by si jednou mohl nějakého ulovit. No staral - vlastně šlo jen o občasnou kontrolu a v zimě pak o přikrmování. Na to Ivan zajistil včas dostatek sena a dalšího krmiva, ale protože ještě před koncem léta musel zase odjet na nějaké dlouhodobé natáčení, pověřil nákupem ovsa právě Rosťu - a také mu nechal potřebné finance. A tady vlastně začíná náš příběh.
+++
Pravidelná páteční partička karbaníků v místní hospůdce "Mezi lesy" právě rozbalila "plátýnko" a chystala se rozdat první hru, když se ve dveřích místnosti poněkud nadneseně nazývané "salónek" objevil Rosťa: "Dobrý večer! Můžu se přidat?" Přítomní byli asi docela překvapeni, protože teprve po chvíli se ozval nestor hráčů řečený Rukáv (to proto, že mnohokrát vynesl překvapivě kartu, jakoby si ji schovával v rukávu - ale nikdy ho nikdo při falešné hře nepřistihl): "Kde se tu bereš, Rosťo! Vyhráls snad ve Sportce a zatajil to Máše?" "Vyhrál, nevyhrál, kulatý do hry mám," opáčil klidně nový příchozí.
Tady to chce malou odbočku s vysvětlením - Rosťa byl vášnivý hráč. Bohužel pro něj stejně neúspěšný jako vášnivý. Za starých časů by prohrál snad i, jak se říkalo, grund. V dnešní době nechával ve forbesu jen výplatu - a že v téhle hře jdou prachy z domu zatraceně rychle. No - dlouho nehrál, žena mu to zatrhla! A protože jinak byla fajn a Rosťa měl svou Mášu rád, sklapnul kufry a místnímu kasinu, salónku s plátýnkem, se obloukem vyhýbal, Ostatně musel, protože žena mu nechávala jen kapesné na svačiny a se znalostí jeho finanční situace mu nikdo do hry nepůjčil. Leda snad nějaká pražská "rychlopůjčovna" nebo banka za mořem, ale to bylo pro Rosťu tak jako tak daleko.
No - teď základní kapitál měl, ovšem stejně ho za dva pátky pozbyl. Pozorný čtenář již tuší, že v banku karbaníků vlastně zmizel oves pro muflony z obůrky. Rosťovi nedalo, aby to nezkusil - s tím, že nějak si už poradí. Ale neporadil .
A pytloval se oves, z něhož, na základě dohody místních zemědělců s myslivci, dostal každý člen sdružení pořádnou dávku do svého krmelce (a z něhož měl Rosťa taky nakoupit krmení pro muflony), a pak se taky, jak šel čas, začalo krmit, až přišla zima a napadl sníh.
+++
Ve středu se po třídenní chumelenici konečně vyjasnilo, a tak si Šimon, myslivecký hospodář ze sdružení Hřib, nasadil běžky, že objede krmelce. Nemyslel to ani jako nějakou kontrolu, ale sněhu teď už bylo na místní poměry opravdu dost, zvěř se bude držet kolem krmných zařízení a každý myslivec nemá možnost dostat se každý den do lesa, aby hladovým krkům přisypal - tak to Šimon, který už byl v důchodu, může udělat za něj. Ostatně vzájemná pomoc, nejen při zimním přikrmování, byla u členů jejich mysliveckého sdružení běžná - což obecně tak úplně neplatí. Objevil se tedy i u Rosťova krmelce. Sena bylo ještě dost, ale do korýtka se rozhodl trochu přisypat. Vzal tedy ze skrýše klíček od zámku (o těch skrýších věděli snad všichni členové sdružení, aby si mohli, jak už bylo řečeno, vzájemně pomáhat) a nahlédl na půdičku nad jeslemi. Objevil kaštany, jeřabiny, ale ovsa tam ale už bylo opravdu hodně málo - na začátek prosince. "Na to se musím Rosti zeptat," pomyslel si, pak z toho zbytečku opatrně půlku přisypal, zamknul, klíček pověsil zpátky a pokračoval ve své objížďce.
Večer si zašel do šenku "Mezi lesy" na jedno nebo na dvě, aby doplnil tekutiny vypocené při odpoledním sportovním výkonu. Tam už náhodou seděli Rosťa (zády k hráčskému doupěti, aby ho to tam nelákalo) a další dva myslivci Jenda a Zdenda. "Hele, Rosťo," spustil hospodář hned po pozdravu, když přisedl k zelenému stolu, "vobjížděl sem dneska krmelce, u tebe sem chtěl trochu doplnit korýtko, ale vovsa teda už máš pomálu. To jsou tvý srny tak hladový?" Rosťu ze zaraženého mlčení vysvobodil Jenda: "Hele, mě taky ubejvá víc, než zkrmím!" "To se ti jen zdá," zpochybnil jeho slova Zdenda, ale Jenda se nedal: "Nezdá, já si to začal přesně značit! Někdo se tu přiživuje na náš úkor." "Jo, jo," přidal se horlivě Rosťa, "mě to taky je podezřelý, jak voves ubejvá ."
"Co s tím teda chcete dělat?" ptal se zaraženě Šimon a Jenda vítězně hlásil: "Já už něco udělal! Dal jsem klíč na jiný místo - pod první trámek vlevo za dvířkama. To kdybyste jel někdy kolem a chtěl mi píchnout, hospodáři. Protože je tam tak ukrytej, že sám byste ho nevobjevil." V té chvíli přerušil debatu přísun čtyř půllitrů a hluboký přípitek na vyřešení úbytku ovsa z krmelců.
+++
Pár dní na to dorazil Jenda ke svému krmelci, který byl stranou cest, a zjistil, že jednak ovsa zase ubylo a jednak ke krmelci někdo přijel na lyžích, chvíli tam podupával a zase se vrátil stejnou cestou. Tunelování krmelců tedy pokračovalo! Jenda sledoval stopu neznámého narušitele, ale ta po nějaké době vplynula na frekventovanou turistickou lyžařskou cestu. Jenda ovšem nelenil a vyrazil za mysliveckým hospodářem. A cestou mu došlo, že o nové skrýši klíčku věděli kromě něj a Šimona, který byl jistě mimo podezření, jen dva lidé - Zdenda a Rosťa.
Když to pak probírali s hospodářem horem dolem, taky pár týdnů zpátky, vycházel jim jako hlavní podezřelý Rosťa. V úvahu brali jak jeho náhlé hráčské vzepjetí, tak i jeho občasné cesty s pytlem na zádech do obůrky k muflonům v poslední době. Jenda, který shodou okolností byl hlavním vedoucím místního kroužku mladých ochránců přírody, pak vyhlásil pro kluky takovou bojovku - hlídání krmelců. Přesná pravidla nemá cenu popisovat - ale brzy měli na mobilu zachyceného Rosťu v akci. Tedy jak usypává ze zásob v cizím krmelci (svůj už "vytuneloval") a nese svou kořist do Ivanovy obůrky.
+++
Zbytek příběhu už není až tak zajímavý, i když vlastně ten způsobil, že se dostal do našich soudniček. Myslivecké sdružení totiž Rosťu na členské schůzi vyloučilo pro hrubé porušení povinností vyplývajících ze stanov a vnitřního řádu. A protože Rosťa tím pádem skončil i u rozzlobeného Ivana a žádné myslivecké sdružení v širokém okolí o něj nestálo, hnal věc k soudu. Jenže soud první instance i odvolací jeho návrh na určení, že zmíněné rozhodnutí členské schůze je v rozporu se stanovami i zákonem, odmítly. A neuspěl ani s dovoláním k Nejvyššímu soudu České republiky.
"Ty bejku," ptal se ho po tom všem jeden kamarád - nemyslivec, "proč měly trpět zvířata kvůli tvýmu karbanu? To sis nemoh půjčit, nějak to srovnat?" "To by byla vostuda. A žena by se mnou nemluvila," namítl nešťastný Rosťa. "Za to teď to teda žádná vostuda není, ty troubo!" uzavřel ironicky rozhovor a celý případ onen kamarád .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
Čl. 6 Vzorových stanov mysliveckého sdružení, § 11 (povinnosti uživatelů honiteb) zákona o myslivosti, § 247 (krádež) trestního zákona, § 15 (soudní ochrana) zákona o sdružování občanů.

Na motivy judikátu Nejvyššího soudu České republiky připravil
Jaroslav ŠPRONGL

Zpracování dat...