ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Myslivost na Konopišti

Myslivost 9/2010, str. 68  Dr. Arnošt Tabášek
Proslulostí a mysliveckými tradicemi se Lesní závod Lesů ČR Konopiště už natrvalo zapsal do historie české myslivosti. Pozoruhodný je také současností. Obhospodařuje nejen 17 tisíc hektarů lesa na 120 tisících hektarech katastrální výměry, ale také více než stovku nemovitostí, dvě obory a bažantnici. Významnou činností tedy zůstává myslivost, zejména bažantnictví. Nezanedbatelný je provoz moderní brokové parkúrové střelnice, kde se několikrát utkali nejlepší střelci států Evropy i celého světa. Konopišťský lesní závod po čtrnáct sezón vede Ing. Miroslav Jankovský.
Ve funkci ředitele zažil reorganizační změny, slučování tohoto podniku se závodem Zbraslav, vznik a budování parkurové střelnice. Může se tedy ohlížet a hodnotit, co se za tu dobu podařilo vykonat zaměstnancům, kteří v převážné míře zajišťují všechny práce. Ani lesnictví ani myslivost však nestojí stranou společenského vývoje. Ukazují se v nich nové jevy a trendy, s nimiž je třeba v budoucnu počítat.
Dá se optimálně sladit řádné hospodaření s lesem a provozování myslivosti?
Musejí být v rovnováze. Důležité a podstatné je, aby zvěř nebyla výrazně přemnožená. Ochranná opatření, jako jsou stavění oplocenek a ošetřování kultur proti okusu, jsou ovšem nutná, i kdyby v lese žilo několik kusů srnčího. A když je zvěř přemnožená, žádná opatření nepomohou. Pokud je někde dvojnásobek normovaného stavu nebo i více, tak jsou škody výrazné a znemožňují přirozenou obnovu. Na celém území závodu máme ve volnosti srnčí a černou zvěř, pomístně se vyskytuje zvěř daňčí, v západní části závodu také zvěř jelení a mufloní. Škody však nepochybně ovlivňuje také vysoká návštěvnost lidí. Zejména přes léto zvěř nemá klid. Vesnice, které v zimě mají tisíc obyvatel, v létě dosahují desetinásobku. Rekreační tlak je veliký. Zvěř trpí stresem a pak škody v porostech nebo na zemědělských kulturách narůstají.
Konopišťský závod LČR pronajímá některé honitby. Jak to funguje v nich?
Lesní závod Konopiště smluvně na desetileté období pronajímá pět vlastních honiteb zájemcům vybraným při výběrových řízeních. V těchto honitbách máme možnost zasahovat do stavů zvěře mysliveckým plánováním a kontrolou jejich dodržování. Další podstatná část lesních pozemků spadá do společenstevních honiteb, v nichž roztříštěností majetkové držby nedosahujeme majoritních podílů výměry lesa. V těchto honitbách LČR nemají možnost myslivecké hospodaření příliš ovlivňovat. Jedná se o šest společenstevních honiteb. Několik posledních let navzdory intenzivnímu lovu je hlavní zvěří našeho regionu zvěř černá; v nejproduktivnějších honitbách roční úlovek přesahuje 100 až 200 kusů. Našim lesníkům se daří dohlížet na normované stavy zvěře. Vysoká návštěvnost místních lokalit, o které jsem hovořil, je taková, že zvěř své aktivity mění z denních cyklů na noční. Třeba mufloní zvěř pak bývá obtížné odlovit, když migruje mezi honitbami, které nemají velkou výměru.
Je možné i ve volné přírodě při ochraně proti škodám využívat zkušenosti z obor?
Do jisté míry ano. V oborách oplocujeme všechny mladé porosty a nezaznamenáváme výraznější škody. Přitom velmi členitou oboru Vlková s výměrou 400 hektarů, kde rozdíl nadmořské výšky činí 350 metrů, obývá 100 kusů daňčí zvěře, 180 kusů mufloní a 40 kusů jelena Dybowského. Přímo v oboře Třebenice, která se rozkládá u Slapské přehrady mezi Štěchovicemi a Slapy, je stále obývaná stará trampská osada, legendární Ztracenka. Mufloní a daňčí zvěř má v této lokalitě k dispozici členitý terén o ploše 280 ha ze dvou stran přirozeně ohraničený vodou. A chov se daří, aniž by utrpěla tamní příroda.
Bažantnictví představuje v ročních účetních uzávěrkách, dotýkajících se myslivosti vašeho závodu, největší obrat. Sezónní výřady dosahují padesát až šedesát tisíc kusů. Pro lovce je nabídka u nás i ve světě značně široká, přesto si udržujete jejich stálý zájem a vysoký kredit. Jak toho dosahujete?
Mimo jiné jsme ve srovnání s historickými zvyklostmi změnili formy lovu v bažantnici. Nahánění v lečích nevedeme po vrstevnicích. Vždy se snažíme, aby bažanti létali nad svažitým terénem, tedy svrchu dolů. Zvěř vytlačujeme do vyšších poloh, kde bažanty přikrmujeme, aby se tam drželi a vraceli se. Pak je naháníme na střelce stojící dole. Nad jejich stanovišti se dostávají do optimální výšky 25 až 40 metrů. Střelci musejí používat kvalitní náboje, které jim také nabízíme. Rychlost brokového shluku činí 480 m/s. Výkon náboje je v padesátimetrové vzdálenosti stejný jako u běžných nábojů ve vzdálenosti čtyřiceti metrů.
Nezanedbatelná je i poctivost a serióznost při organizaci lovu. Na co zvláště dbáte?
Střelci musejí poznat, že děláme vše, aby byli spokojení. Každý střelec si ráno vylosuje své číslo. Používáme španělský klíč, který garantuje rozdílné sousedy v každé leči. Takže například ti rychlejší střelci po celý hon nezasahují podstatnou část zvěře sousedům, kteří si bažanty raději pouští až nad hlavu. Je samozřejmé, že po ukončení každé leče lovecký doprovod a zároveň nabíječ do střelecké karty zaznamená počet střelených kusů v každé leči, které se střelcem odsouhlasí. Podle domluvy může počítat ulovené bažanty i nahlas. Navíc si na výloži střelci mohou zvěř spočítat, alespoň přibližně, protože část se ještě dohledává. Střelci hradí zvěř ležící na výřadu.
Platí každý střelec sám za sebe, nebo platí kolektivně celá skupina?          
Systémy jsou různé. Anglické skupiny platí dohromady, a každý člen pak rovným dílem. Jsou však i skupiny pozvané, kde výřad hradí hostitel. Převládají skupiny, jejichž členové platí individuálně. Zaplatí však najednou a po vzájemné dohodě si účet mezi sebou rozpočítají.
Jsou vámi nabízené služby opravdu všestranné?
Jistě, co se týče lovu. Preferujeme však, aby se o skupinu v čase, který se lovu bezprostředně netýká, starala cestovní kancelář, nebo aby si jej hosté organizovali sami. Blízkost hlavního města je výhodou. Většina lovců totiž přicestuje s dámským doprovodem, skupina tedy rázem představuje mnoho lidí různých zájmů. Stává se, že každý střelec bydlí v jiném hotelu a každá manželka vyžaduje jiný program. O skupinu je tedy nutné se starat už od příletu na letiště, přes dopravu do hotelu, až po jejich odlet i v případě prodlouženého pobytu. Jinak mohou vznikat organizační potíže a tím i eventuální nespokojenost hostů.
V čem spočívá vaše role, když zahraniční hosté loví?
Účastním se pokaždé zahájení lovu, oběda, výřadu a ukončení. Všechny leče jsou autem v dosahu deseti minut od sídla závodu. Pokud nemám neodkladné povinnosti, jsem vždy přítomen. Je totiž nezbytné věnovat se každé skupině. Hosté mají zájem dovědět se co nejvíc, je potřeba vysvětlit jim mnoho věcí a už v zárodku řešit případné nesrovnalosti. Některé skupiny sice přijíždějí každoročně, ale mají možnost srovnání, mohou si vybírat. U nás také hodnotí úroveň lidí, kteří je při lovu doprovázejí. V cizině to často nebývají fundovaní lidé. V tomto ohledu jsme dál a zahraniční lovci to oceňují.
Hraje prvořadou úlohu osobní zkušenost návštěvníků?
U těchto druhů lovů má nejúčinnější dopad sdělovaná reklama. Tedy dojmy, o které se lovci mezi sebou doma nebo na jiných loveckých akcích podělí. Tomu se účinkem nevyrovná reklama v časopisech a dalších médiích nebo prezentace na výstavách. Přesvědčil jsem se o tom, když jsme v anglických odborných časopisech inzerovali celoročně a dávali o sobě vědět při různých výstavách. Efekt byl mizivý. Přijela jedna poměrně nesourodá skupina, nejhorší z těch, které k nám toho roku zavítaly. Pozitivní ohlas na pobyt je nejdůležitější, protože obec lovců není tak veliká. Je podstatné, aby přijížděli noví střelci s celými skupinami, aby poptávka po lovech u nás rostla.
Daří se to?
Do roku 2007 ano. Nyní poptávka stagnuje. Což je další projev celosvětové ekonomické krize. Dost skupin se rekrutovalo z bankovních sfér, patřily k nejlepším. Bankovní domy nabídly významným klientům lov. Teď jsou všechna vydání těchto institucí pod přísným drobnohledem. Navíc mnozí zahraniční lovci v časech krize zredukovali počet střeleckých dní, které ročně na lovu tráví. Jsem přesvědčen o tom, že tento stav je přechodný.
Nevyskytují se obtíže se seriózností klientů?
Za čtrnáct sezón, co působím ve funkci ředitele, jsme nezaregistrovali zrušené objednávky skupin. Jen vloni se jedna výjimka objevila a jednalo se o českou skupinu.
Zasáhly projevy krize také individuální lov?
Částečně. S lovem srnčí zvěře není problém, o trofejové srnce je stále zájem. Co se týká daňčí zvěře ve volnosti, tam také nenastaly potíže. V oborách je slabší poptávka po lovu muflonů. Není divu, nabídka je značná. Jenže zkušenost ukazuje, že zájem o trofeje mufloní a daňčí zvěře kolísá ve vlnách. Jednou zase vzroste.
Co můžete zájemcům nabídnout?
Nemáme takovou úživnost jako na Moravě, ale u muflonů dosahujeme výrazně zlatých trofejí, tedy kolem 225 CIC, zatím nejsilnější muflon měl 238 CIC. Každý druhý rok lovíme zlatého daňka.
Jaký je poměr mezi domácí a zahraniční klientelou?
Dříve na trofejovou zvěř přijíždělo hodně hostů ze zahraničí. Nyní se poměr změnil, máme převážně českou klientelu. U bažantů zatím převládají zahraniční zájemci. Uběhlo také celé desetiletí, kdy jsme nezaznamenali českou skupinu. V uplynulých třech sezónách se však vždy objevuje jedna či dvě skupiny tuzemských myslivců.
Jak si vedou ruské skupiny?
Jsme s nimi v počátcích. Hosté z Ruska přijeli dvakrát. Tyto lovce řadíme mezi střelce, kteří kladou důraz na množství zvěře i na počet vystřílených nábojů. Vyžadují velké výřady. Nedělá jim radost ulovit bažanta na dálku, chtějí co nejrychleji nastřílet co nejvíc zvěře.
Poplatek za odstřel jednoho bažantího kusu v porovnání s dřívějškem vzrostl. Neodrazuje lovce jeho výše?
Najdou se výjimky, tedy lovci, kteří preferují množství složené zvěře. A je jim jedno, za jakých podmínek loví, upřednostňují snazší střelbu. Kdo jezdí na třicet až čtyřicet loveckých dnů ročně, ten za své peníze vyhledává zážitky. Za kvalitní zvěř je ochotný zaplatit vyšší cenu. Klientela, která ročně vyjíždí na jeden či dva lovecké dny, není tak vystřílená, má raději bažanty létající nízko, kteří jsou za nižší cenu. Tedy co možná nejvíc kusů, každý za menší obnos. Paradoxně však takový přístup může v konečném součtu vyjít i dráž.
Považují si zahraniční návštěvníci českých mysliveckých tradic?
Většina je vyžaduje. V Anglii bývá zvykem, že se lovci přijedou auty na sraz, hned vyrazí do terénu, uloví nějakou zvěř a zase odjedou. Žádné slavnostní zahájení, žádné výlože, ani řádný výřad. V lepších honitbách bývá přestávka na oběd, kdy majitelé účastníkům lovu také zadají anketní otázky, jak odhadují celodenní střelecký úspěch. Často pak vyjdou vstříc jejich představám. Jinde se neplatí za počet ulovených kusů, ale za střelecký den. I taková metoda má stinné stránky. Když skupina nastřílí více, než taxe odpovídá, bývá akce pro majitele honitby ztrátová. Když je tomu naopak, vzniká reálné nebezpečí, že napříště skupina nepřijede. Lepší je platba podle počtu ulovených kusů a tomu naše tradice bezprostředně napomáhají.
Takže si váží i všech ostatních projevů tradic, včetně troubení?
Je zajímavé, že naše tradice velmi oceňují Angličané a pochopitelně i Němci, především troubení při ukončení lovu Jde jim o poctu ulovené zvěři. Některým zahraničním skupinám občas musíme podstatu našich tradic nejprve vysvětlit.
Česká myslivost se mění. Je podle vás ohrožená ve své podstatě?
Jeví se mi, že dostupnost mysliveckého vyžití se postupně zužuje. Kde dobře fungují myslivecká sdružení, tam se česká myslivost, jak ji doposud známe, zřejmě udrží také v budoucnu. Kde do provozu honiteb začnou ve velké míře vstupovat peníze, tam dojde ke změnám. Taková myslivost nebude pro každého. V cizině jsou převážně soukromé honitby a komercializace už běží naplno. Ze zemědělsky využívané krajiny tam vlastníci volně žijící zvěři ponechávají minimum. A snaží se z toho mít také bezprostřední finanční efekt.
Dr. Arnošt Tabášek
Snímky Ing. Miroslav Jankovský
 
Zpracování dat...