V poslední době se na stránkách českých mysliveckých periodik stále častěji objevují články na téma drobná zvěř, což je bezpochyby pozitivní věc, neboť drobná zvěř vždy patřila a doufám, že i v budoucnosti bude patřit mezi důležité „pilíře“ české myslivosti. Pozornost se zaměřuje převážně na zajíce polního, bažanta obecného, případně koroptev polní a vodní pernatá zvěř je v určitém „stínu“. V tomto příspěvku se soustředím na vývoj početních stavů kachny divoké (Anas platyrhynchos), kopřivky obecné (Anas strepera), poláka chocholačky (Aythya fuligula), poláka velkého (Aythya ferina), čírky modré (Anas querquedula), čírky obecné (Anas crecca) a lžičáka pestrého (Anas clypeata) na části blatensko-lnářské rybniční soustavy v letech 1965 – 2006 a na faktory, které ovlivnily populační dynamiku.
Sledovaná oblast se nachází v severozápadní části jižních Čech (vzdušnou čarou 90 km JZ od Prahy a 70 km SZ od Českých Budějovic). Výměra vodních ploch je v současnosti 343,2 ha (19 rybníků) na území o celkové rozloze přibližně 1300 ha. Vodní plocha byla do konce 70. let snížena o 2,5 % z původních 352 ha (22 rybníků). Z hlediska výměry lze velikost rybníků rozdělit na kategorie (Černý 1969):
1.malé (1 – 10 ha) – počtem v oblasti převažují, celkem 9 rybníků o výměře 28,9 ha (8,4 % výměry),
2.střední (10 – 30 ha) – celkem 5 o výměře 103,6 ha (30,2 %),
3.velké (nad 30 ha) – výměrou oblasti dominují, celkem 5 o velikosti 210,7 ha (61,4 %).
V letech 1965 – 2006 byla sčítána hnízdní (páry) a letní (exempláře) početnost. Pro bližší rozebírání metodiky a statistického zpracování zde není prostor, proto je možné v případě bližšího zájmu kontaktovat autora.
Vývoj hnízdní abundance pro čtyři nejpočetnější druhy znázorňuje graf č. 1. U všech čtyř druhů došlo k podobnému vývoji ve změnách početnosti (abundance). Charakteristický je nárůst stavů do konce 70. let a poté následoval pokles, který vrcholil v polovině 90. let, přičemž nejvýraznější změna byla zaznamenána u poláka chocholačky. Podobný trend je možné pozorovat i u vývoje letní početnosti (graf č. 2). Graf č. 3 znázorňuje hnízdní stavy u tří nejméně početných druhů kachen na Blatensku, což by se dalo zobecnit pro celou Českou republiku. Trend je od přelomu 70. a 80. let sestupný, nicméně do počátku 90. let se všechny tři zmíněné druhy vyskytovaly v hnízdním období pravidelně. Poté začala být jarní přítomnost nepravidelná, s odstupem i několika let, což ukazuje na sníženou atraktivitu místních biotopů pro hnízdění. Analogický jev nastal u letních stavů, ovšem s tím rozdílem, že „nepřítomnost“ se začala vyskytovat už v průběhu 80. let. Na základě trendu v populační dynamice všech sledovaných druhů lze konstatovat, že v 80. letech muselo dojít k negativním změnám v životním prostředí vodní pernaté zvěře, které zapříčinily všeobecný pokles početnosti.
Viditelně negativní trend u čtyř nejpočetnějších druhů se zastavil v polovině 90. let. Od této doby došlo k ustálení početnosti, přičemž u plovavých kachen (kachna divoká, kopřivka obecná) docházelo k postupnému zvyšování abundance. Pro přehlednost jsou v tabulce č. 1 uvedeny průměrné hnízdní a letní početnosti pro jednotlivé druhy za sledované období v porovnání s průměrnými hodnotami z let 2002 – 06. Z tabulky vyplývá, že souhrnná hnízdní početnost byla v letech 2002 - 06 o 38,7 % nižší, než je dlouhodobý průměr. U letní početnosti se jednalo dokonce o pokles 46,8 %. Výše uvedené údaje ukazují na snížení hnízdní úspěšnosti sledovaných druhů.
Chtěl bych poznamenat, že se v oblasti provádí polodivoký chov kachny divoké od druhé poloviny 80. let. Od výsledné letní početnosti byly polodivoké kachny odečteny. Nerad bych polemizoval o skutečném vlivu umělého odchovu na celkové stavy divoké populace kachny divoké nebo kachen všeobecně. Nelze však opomenout fakt, že polodivoký chov na Blatensko-Lnářsku v současnosti trvá více než dvacet let a všechny čtyři nejpočetnější druhy zaznamenaly podobný vývoj s poklesem početnosti do poloviny 90. let a následným ustálením (polák chocholačka, polák velký), či růstem (kachna divoká, kopřivka obecná) početnosti. Vzhledem k analogickému vývoji výše zmíněných druhů si dovolím tvrdit, že uměle odchované kachny divoké neměly na Blatensko-Lnářsku výrazně negativní vliv na divokou populaci kachny divoké, popřípadě ostatních kachen.
Graf č. 4 vyjadřuje procentuální změny v hnízdní dominanci u čtyř nejpočetnějších druhů, kdy je patrný nárůst procentuálního zastoupení plovavých kachen na úkor potápivých. Nejpatrnější zvýšení hnízdního zastoupení je vidět u kachny divoké na úkor poláka chocholačky, kterého, přestože se dlouhodobě jednalo o nejpočetnější kachnu, vystřídala na prvním místě kachna divoká.
Faktory, které ovlivnily početnost kachen:
Rybářství: Mezi důležitý faktor, který ovlivňuje biotop rybníků, bezpochyby patří rybářské hospodaření, jež přímo i nepřímo působí na vlastní rybniční ekosystém. Ve druhé polovině 19. století došlo, podobně jako ve většině odvětví hospodářství, k postupné intenzifikaci výroby. Jeden z důležitých faktorů, který ovlivňuje potravní nabídku kachen, je výše rybí obsádky, neboť kapr (naše nejdůležitější hospodářská ryba) „vyžíracím“ tlakem působí na plankton, který je v jarním a letním období významnou složkou výživy především kachňat (Pykal & Janda 1994). Na základě výzkumu z let 1986 - 1992 byla zjištěna závislost mezi jarní denzitou kachen a výší rybí obsádky. Při její velikosti nad 700 kg/ha působí převážně kapří násada velmi silným „vyžíracím“ tlakem na velký plankton, který je silně redukován a omezuje potravní nabídku pro ostatní živočichy. Podnik Státní rybářství Blatná – středisko Lnáře zvýšil produkci ze 100 t konzumních ryb na počátku 50. let na průměrných 230 t v 80. letech a počátku 90. let, což je zvýšení o 130 %. Dále ovlivňuje velikost rybí obsádky například průhlednost a okysličení vody.Změny v hospodaření s sebou přinesly omezení až téměř vymizení úplného či částečného letnění rybníků, které má na stavy vodní pernaté zvěře pozitivní vliv, neboť zvyšuje úživnost rybníka a pestrost potravní nabídky.
Dalším výrazným zásahem do charakteru rybníků se stalo od přelomu 70. a 80. let vyhrnování rybníků, kdy vznikly ostré břehové přechody a deponia, kam bylo vyhrnuto bahno s litorální vegetací. Určitě to patřilo k výrazným vlivům na biotop a došlo k výrazné „fyzické“ proměně rybníků na mnoho let. Je to důležitý faktor pro postupné vymizení hnízdní přítomnosti čírky obecné, čírky modré a lžičáka pestrého v průběhu 80. let, protože zásahy narušily přirozené hnízdní prostředí. Podobně se vyjadřují autoři Bejček et al. (1990), Fiala (1990) a Hudec et al. (1994). Díky snaze o maximální využití volné vodní hladiny docházelo k likvidaci a omezování litorálu na většině rybníků, který tvoří důležitou složku životního prostředí kachen. Problémem se stává zarůstání rybníků stromovou vegetací na úkor travinatých břehů (na základě historických leteckých snímků). Zvláště „vhodná“ se jeví vyhrnutá deponia, jež zarůstají např. olšemi a břízami. Vznikají plochy bez podrostu travinaté vegetace, ve které většina druhů dominantně hnízdí, a tím se snižují hnízdní možnosti (Hudec et al. 1994; Šťastný & Šolc 1980). Pravděpodobně pouze kachna divoká je částečně ušetřena, neboť má rozmanitější hnízdní prostředí (Havlín 1962). Nejvíce uvedené skutečnosti zapůsobily na oba druhy poláků, jež preferují hnízdo v litorální vegetaci obklopené vodou, ostrovy, či místo těsně sousedící s vodní hladinou.
Dalším negativním jevem do počátku 90. let byly chovy domácích kachen zavedené na některých rybnících, které negativně ovlivňovaly početnost volně žijících kachen likvidací hnízdních porostů, rušením a znečišťováním vody. V současnosti se chovy domácích kachen na lokalitě neprovozují.
Zemědělství: Významným zásahem do biotopů rybníků byly prováděné meliorace podmáčených porostů za účelem rozšíření zemědělsky využívané plochy. V polovině 80. let byly pozemky většiny rybníků na Blatensku zmeliorovány (Buřič et al. 1987), což se opět nejvíce dotklo populací čírky obecné, čírky modré a lžičáka pestrého, kdy daným druhům chyběly podmáčené porosty s pozvolným přechodem k hladině rybníka, které pro hnízdění preferují.
V průběhu 80. let dosáhla na území celého tehdejšího Československa intenzifikace velkoplošného zemědělství maxima v množství minerálních hnojiv a chemických přípravků na ochranu rostlin. Část látek z těchto přípravků se nestačí rozložit a vstřebat, a jsou tedy vyplavovány z polí do okolí, včetně rybníků. Dochází k postupné eutrofizaci rybníků, což ve vodním prostředí narušuje společenstva bezobratlých, kteří jsou potravou kachen. Blatensko-Lnářska se tento jev ve větší míře týká, neboť jde o oblast intenzivně zemědělsky využívanou.
Predační tlak: V průběhu sledovaného období se zvýšily počty predátorů, kteří díky své potravní ekologii působí na populace kachen. Po „neúmyslné“ introdukci norka amerického při rušení kožešinových farem na Dobříšsku se norek americký postupně přes Rožmitálsko rozšířil také na Blatensko-Lnářsko. V posledních letech se v oblasti běžně vykytuje vydra říční, která má ve své potravě také určité zastoupení kachen. Mezi další druhy, jež postupně zvyšovaly svoji abundanci a ovlivňují reprodukční schopnost kachen, patří jezevec lesní, krkavec velký, liška obecná, moták pochop, straka obecná atd. (abecedně).
Rekreační tlak: Vzhledem k turistické atraktivitě Blatensko-Lnářska, která je dána typickým jihočeským krajinným rázem s množstvím rybníků a relativně zachovalou přírodou, dochází podobně jako na území České republiky k narůstání turistického ruchu se všemi jeho negativními důsledky. K rušení dochází i v průběhu reprodukčního období, což je pro populace kachen rozhodující období. Rekreační objekty jsou umístěny mnohdy v těsné blízkosti rybníků např. Velká a Malá Kuš, Smyslov, Hadí, Velký a Malý Pálenec.
Botulismus: Sledovaná oblast byla zasažena, oproti některým regionům jižní Moravy a jižních Čech, relativně málo, přesto byly na přelomu 70. a 80. let zaznamenávány jednotlivé úhyny kachen s příznaky botulismu (Smrček 1981). Mortalita však nedosahovala úrovně, jakou popisoval Andreska (1993), kdy v některých oblastech jižních Čech docházelo k hromadným úhynům až 95%.
V porovnání s ostatní drobnou zvěři bývaly divoké kachny v myslivecké péči trochu opomíjené z důvodu jejich „rozlétanosti“ po více honitbách. Je přitom známý fakt, že vhodnou mysliveckou péčí je možné si divoké kachny v honitbě udržet a zvýšit jejich početnost. Jednou z příležitostí, jak podpořit hnízdní možnosti kachen v posledních několika letech, bylo například využití dotační politiky Ministerstva zemědělství na hnízdní budky pro vodní ptáky. Daný dotační podtitul je součástí „Závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích“ od roku 2007. Myslím si, že tato krásná zvěř si péči a pozornost myslivců určitě zaslouží. V některém z dalších čísel bych rád publikoval výsledky praktického využití hnízdních budek pro kachny v honitbě Bělčice (uživatel: MS Bělčice; držitel: HS Bělčice; ORP: Blatná) za roky 2006 – 2010 (2011).
Závěrem bych chtěl jen podotknout, že úkolem nás myslivců je pozitivně působit na volně žijící populace drobné zvěře (nejen kachen) a tomu se vždy neděje. Raději soustřeďujeme svoji pozornost převážně na uměle odchované jedince, což přináší okamžitý „ekonomický“ efekt, ale z dlouhodobého hlediska nelze mluvit o trvale udržitelném rozvoji myslivosti. Bylo by smutné, pokud by česká myslivost, která byla v minulosti vyhlášená divokými chovy drobné zvěře, měla v budoucnosti nálepku typu „myslivost s voliérovými chovy“. Byl bych nerad, kdyby posledních pár řádků vyznělo jako všeobecná kritika, protože přibývá honiteb a myslivců, kteří si to začínají uvědomovat a začínají se stávajícím stavem něco dělat.
Ing. Tomáš Zíka
Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, katedra ochrany lesa a myslivosti