Národní park Seewinkel se nachází v rakouském Burgenlandu východně a jižně od Neziderského jezera, jeho rakouský protějšek se nazývá Fertö-Hanság. Neziderské jezero je nejzápadnější stepní jezero Evropy. Má rozlohu 315 km2, je dlouhé 36 km, jeho šířka činí 6 až 12 km, maximální hloubka je 1,5 m. V 18. a 19. století několikrát vyschlo, neboť je silně závislé na množství srážek a intenzitě slunečního svitu.
Jeho západní a jižní břeh je zarostlý rákosím, severní a východní méně, a proto je využíván k rekreaci hlavně obyvateli nedaleké Vídně – je zde několik kempů, jezero je oblíbeno surfaři, rybáři a také ornitology. Neziderské jezero, mokřady a okolní puszta jsou ale především ptačím rájem. Podnebí má panonský ráz, což má také velký význam pro zemědělství a především vinohradnictví. Srážkový průměr (600 mm ročně) je v porovnání s ostatními oblastmi Rakouska velmi nízký. V horkém létě dosahují teploty nezřídka +40 oC a v zimě mohou klesnout až k -20 oC. Od konce června do začátku října zde prakticky neprší, poněvadž vliv Atlantiku končí v pohoří Leitha a srážky přicházejí prakticky jen od Jaderského moře, což je v létě zřídkakdy.
I když znalci místních poměrů tvrdí, že v Národní park Seewinkel je kromě horkých letních měsíců možné pozorovat a fotografovat ptáky celý rok, nejzajímavější je přece jenom jaro. Všechno je zelené, ptácí hnízdí a vyvádějí mláďata, všude je zkrátka plno života. Také jezírka a mokřiny jsou v tomto období plná vody, ale pokud je horké léto a málo srážek, tak mnoho z nich na podzim úplně vyschne.
Náodní park Seewinkel vznikl v roce 1993. Na maďarské straně byl vyhlášen Národní park Fertö-Hanság Nemzeti Park již v roce 1991. Celková rozloha obou parků je 300 km2. Správa rakouského parku sídlí v Illmitzu, kde je i informační centrum, malá přírodovědná expozice a prodejna suvenýrů, ale je zde možné i zakoupit podrobné mapy a získat aktuální informace o avifauně a stavu vody.
U Neziderského jezera se nejen zastavuje velké množství tažných ptáků na jaře a na podzim, ale hodně jich tu – v případě mírné zimy – i přezimuje. Bývá zde neuvěřitelné množství divokých hus, volavek, čápů, žijí zde i dropi velcí a mořští orli, motáci pochopi a zřejmě díky šetrnému zemědělství i velké množství bažantů, koroptví a zajíců, také o srnčí zvěř není nouze.
Oblast Neziderského jezera je ohraničena na západě nevysokým pohořím Leitha (max. 440 m n.m.), na severu zase náhorní plošinou Parndorfer Platte, nížina východně od jezera má rozlohu asi 450 km2. Nedaleko obce Apetlon se nachází i nejnižší bod celého Rakouska – 114 m n. m.
Zdejší krajina byla utvářena lidmi již od pravěku, charakteristickou činností bylo nejdříve pastevectví a později i vinohradnictví (už od dob Římanů). Burgenlandská vína jsou proslulá – především dezertní Eiswein (ledové víno) a Beerenauslese (pozdní sběr), neboť mají díky intenzivnímu slunečnímu svitu vysoký obsah cukru.
Národní park Seewinkel jsem navštívil již celkem pětkrát, a to buď se svým synem, který již od raného dětství také fotografuje, a nebo s fotografy z Klubu fotografů přírody či ze spřáteleného rakouského fotoklubu VTNÖ.
Nejraději jezdím do části zvané Waasen / Hanság, což je úzký pruh země táhnoucí se od vesnic Tadten a Andau k maďarské hranici. Je to „kraj dropů“ - žije jich tu několik desítek, další se nacházejí v severním Burgenlandu a na Moravském poli, popř. v Dolním Rakousku v okresech Horn a Hollabrunn. Měli jsme několikrát možnost pozorovat je při páření – jsou to impozantní ptáci, kohout může vážit až 18 kg, slepice je podstatně menší. Bohužel vzdálenost byla příliš velká než abychom mohli pořídit dobrý snímek, asi 150 m, takže zůstalo jen u pozorování. Dropi velcí jsou velmi citliví na jakékoliv vyrušování a to zvláště v období páření a vzhledem k jejich stále klesajícím počtům na jejich klid dohlíží bedlivě i strážci parku.
V této části parku jsme viděli i spoustu bažantů, zajíců a srnčí zvěře, ve vzduchu kroužili hlavně motáci pochopi. Nejlépe se zde fotografuje z auta, což ovšem vyžaduje tzv. rýžový stativ – což je vak naplněný např. luštěninami nebo rýží, který se položí na dveře auta (po stažení okna) a teprve o něj se opře teleobjektiv – v případě, že běží motor, tak se jeho vibrace nepřenáší.
Většinou se potom přesuneme k jezeru Lange Lacke, kde se mezi vinohrady vine okružní stezka pro pěší i cyklisty. Zde zase bývá mnoho divokých hus, především velkých a polních, s mláďaty i další vodní ptactvo. Občas nad jezerem zakrouží a přistane čáp bílý, zkrátka fotoaparáty se nezastaví.
Doporučuji i návštěvu jezírek Warmsee a Zicklacke – zvláště u druhého bývá zjara hodně ptactva.
Vyplatí se i zastávka u mokřin nedaleko správy parku v Illmitzu, které se nazývají Geiselsteller (severně od Zicklacke). Je zde pozorovatelna a je možné tady fotografovat i ze silničky – vůbec je zde výhodou, že turisté, ornitologové i fotografové se drží značených cest a stezek, takže ptáci nemají pocit ohrožení a pohybují se v jejich blízkosti a dost často cupitají i přes tyto stezky, což je zvláště pro fotografy výhodou – někdy se k vám přiblíží třeba jen na několik metrů. Takto se mi podařilo vyfotografovat například čejku chocholatou ze vzdálenosti pouhých 3 m!
Za návštěvu stojí i malá panonská zoo Steppentierpark v Pamhagenu nedaleko hranice s Maďarskem.
Celkový dojem z NP Seewinkel je velmi dobrý – nevelká vzdálenost od hranic ČR, dobré spojení po dálnicích, přijatelné ceny ubytování, pro gurmány vynikající burgenlandská (vlastně maďarská) kuchyně a vína a samozřejmě dost velká úspěšnost při pozorování a fotografování vodního ptactva a dropů velkých.
Každý rok v dubnu se v Illmitzu koná Birdexperience – mezinárodní setkání fotografů a ornitologů z Rakouska, Slovenska a Maďarska, které by si i čeští fotografové a příznivci ornitologie neměli nechat ujít.
Text a snímky Jan KUSOLITS